Jak falešní bohové lákali starověký Izrael

MŮŽE být zvrhlá forma uctívání přitažlivá? Co asi způsobí, že nějaký národ poskvrní své čisté uctívání falešným? Odpovědi na tyto otázky najdeme v dějinách starověkého Izraele. Izraelité byli varováni předem, že se to stane: „[Kananejští] bohové vám budou sloužit jako vnadidlo.“ — Soud. 2:3.

Ale proč tomu tak bylo? Abychom se to dozvěděli, musíme se napřed podívat na zvláštnosti baalismu, kananejského náhoženství.

BAALŮV KULT

Nejvýznačnější z kananejských bohů byl Baal. Každé místo v Kanaánu i v jiných zemích, kde existoval baalismus, mělo svého Baala, neboli podle významu slova „baal“, svého „pána“, „mistra“, „vlastníka“. Místnímu Baalovi bylo často dáváno jméno, vztahující se k určitému místu. Příkladem toho je „Baal z Peoru“. Toto božstvo dostalo jméno podle hory Peoru. Ačkoli bylo mnoho místních Baalů, Kananejci a sousední národy chápali, že místní Baalové jsou pouze projevem jediného boha Baala.

Ze starých textů, které byly nalezeny v Ras Šamra na syrském pobřeží, je zřejmé, že baalismus byl kultem plodnosti, význačným pro zemědělství. Baalovi ctitelé připisovali změny ročních dob a jejich výsledky bojujícím božstvům. Věřili, že konec deštivého období a uhynutí rostlinstva značí triumf boha Mota nad Baalem a že Baal je přinucen, aby se stáhl do hlubin země. Když však začalo deštivé období, Baalovi ctitelé věřili, že Baal opět ožil a že jeho sestra Anat porazila Mota. Domnívali se, že Baalovo spojení s jeho manželkou Aštarot zajišťuje bohatou žeň a plodnost stád a dobytka v přicházejícím roce.

Baalovi ctitelé věřili, že předepsanými obřady, které prováděli při svých náboženských slavnostech, přimějí bohy, aby následovali jejich příklad. Proto když slavili Baalův návrat do života a jeho spojení s Aštarot, pořádali divoké sexuální orgie. Byla to jakási magie sympatií, prováděná v naději, že bohové napodobí své ctitele a tím zaručí úrodný a výnosný rok pro zemědělství.

V celém Kanaánu byly svatyně zasvěcené Baalovi, kde sloužili mužští a ženští prostitutové a úřadovali kněží. Blízko oltářů vně svatyň stály kamenné sloupy a svaté kůly (představující bohyní Ašeru) a stojany na kadidlo. Svaté sloupy a svaté kůly byly symboly pohlaví.

Podle textů z Ras Šamra a archeologických nálezů je vidět, že baalismus byl nejzvrhlejší formou uctívání. Bohyně Aštarot, Anat a Asera symbolizovaly současně pohlavní smyslnost, násilí a válku. Sošky Aštarot, které byly nalezeny na Středním východě, představují ji nahou se silně zdůrazněnými pohlavními orgány. Podle jednoho textu z Ras Samra odpovídá Anat svému otci, který odmítá její prosbu: „Skutečně ti rozbiji lebku a způsobím, že tvé šedivé vlasy budou potřísněny krví a tvůj šedivý vous bude plný sedlé krve.“ O její krvežíznivosti čteme: „Mnoho bojuje a dívá se; o svých bojích uvažuje Anat: Její játra překypují smíchem, její srdce je plné radosti, játra Anat jásají; neboť se brodí až po kolena v krvi rytířů, až po pás v sedlé krvi hrdinů.“ Jak odporný obraz!

Jehova Bůh jako milující Otec chtěl přirozeně ochraňovat svůj lid, Izraelity, před odporným uctíváním Baala. Zákon daný prostřednictvím Mojžíše činí modlářství proviněním, které je hodno smrti. (5. Mojž. 13:6–10) Jehova Bůh přikázal Izraelitům, aby zničili všechno, co patřilo k falešnému uctívání, a aby neuzavírali svazky s modláři. (5. Mojž. 7:2–5) Neměli ‚ani vyslovit jméno jiných bohů‘, to je, neměli je vyslovit s náboženskou úctou nebo tak, jako by věřili v jejich existenci. — 2. Mojž. 23:13.

Avšak Izraelité neuposlechli a byli přilákáni uctíváním Baala, Aštarot a Ašery. Proč?

PROČ BYLI VÁBENI?

Jako všechny ostatní formy modlářství baalismus byl skutkem „těla“. (Gal. 5:19–21) Proto odpovídal hříšným sklonům nedokonalých lidí. Izraelité nebyli imunní proti návnadám modlářství a jiných skutků těla, které s ním byly spojeny.

Když se usídlili v Zaslíbené zemi, Izraelité asi pozorovali, že jejich kananejští sousedé byli všeobecně úspěšnými rolníky a získávali dobrou úrodu. Protože sami neměli mnoho zkušeností s obděláváním půdy, nemuselo být ničím neobyčejným, když se některý Izraelita zeptal Kananejce na radu. Podle názoru Kananejce musil být usmířen Baal, aby rok byl výnosný. Jestliže byl Izraelita poněkud zneklidněn návrhem, aby usmířil místního Baala, Kananejec mohl uklidnit strach souseda, když mu řekl, že nejsou námitky, bude-li Jehovu uctívat dál. Jde pouze o to, místního Baala uznat a snažit se mu líbit.

Protože Izraelita asi nevěděl, že zkušenosti a znalost země jsou vlastně příčinou úspěchů Kananejců, mohla se mu stát jeho touha po hmotném zisku osidlem. Aby dosáhl ze své země pokud možno nejlepší výnos, mohl se cítit oprávněn zřídit Baalovi na svém poli oltář a vedle něho postavit svatý sloup a svatý kůl. Snad si myslel: „Vždyť stále uctívám Jehovu.“

Další činitel, který přispěl k tomu, že se Izraelité zapletli do falešného uctívání, byly sňatky s lidmi, kteří neuctívali Jehovu. I moudrý král Šalamoun se odvrátil od pravého uctívání, protože se oženil s ženami, které sloužily falešným bohům a bohyním. (1. Král. 11:1–8) Nic nenaznačuje, že Šalomoun zcela opustil Jehovovo uctívání a oběti v chrámu na hoře Moria. Zřejmě však provozoval určitý druh interkonfesionalismu, aby se zalíbil svým cizím manželkám, ale to se nelíbilo Jehovovi.

Jiní byli svedení bezuzdným pohlavním kultem, který byl spojen s uctíváním falešných bohů. U Setim na moábských rovinách podlehlo tisíce Izraelitů tomuto pokušení a propadli modlářství. Bible říká: „Tehdy začal mít lid nemravné styky s moábskými dcerami. A ženy přicházely zvát lid k obětem svých bohů a lid začal jíst a sklánět se před jejich bohy.“ — 4. Mojž. 25:1, 2.

Náboženské slavnosti spojené s hodováním a pitím se líbily těm, kteří milovali zábavu. U Amosa 2:8 čteme: „Na oděvu, kterého se zmocnili jako zástavy, se roztahují vedle každého oltáře; a víno těch, kterým byla uložena pokuta, pijí v domě svých bohů.“ O náboženské slavnosti v Sichem Bible říká: „Vyšli jako obyčejně na pole a zabývali se tím, že sbírali hrozny na svých vinicích, mačkali je šlapáním a uspořádali slavnostní veselí, načež šli do domu svého boha a jedli a pili.“ — Soud. 9:27.

Také nejistota vzhledem k budoucnosti (způsobená nedostatkem víry nebo špatným svědomím vůči Jehovovi) způsobila, že mnozí hledali pomoc ve falešném náboženství, protože doufali, že získají jistotu a že se pro ně všechno obrátí v dobré. Příkladem je izraelský král Ochoziáš, syn Achaba a Jezábel. Když byl raněn při nehodě, vyslal posly, aby se zeptali Belzebuba (Baal–zebuba), boha Akaron, zda se opět uzdraví. — 2. Král. 1:2, 3.

ČEMU SE Z TOHO MŮŽEME NAUČIT

Když vidíme, co se děje v křesťanstvu, nemělo by nás překvapit, že Izraelité byli svedeni k modlářství. V křesťanstvu jsou dnes vzdělaní lidé, kteří vyhledávají věštce, zabývají se okultismem, nosí talismany a v některých zemích dokonce chodí k medicinmanům v naději, že budou uzdraveni. Současně však tvrdí, stejně jako nevěrní Izraelité staré doby, že slouží Bohu Bible. Kromě toho je v křesťanstvu velmi rozšířená nemravnost, přejídání a pití, podvody a jiné skutky těla.

Tato situace je neklamným důkazem toho, že bezzákonní přívrženci církví křesťanstva neuniknou Božímu rozsudku. Jehova Bůh neušetřil nevěrný Izrael, a protože se nemění, stane se opět „rychlým svědkem proti kouzelníkům a proti cizoložníkům a proti těm, kteří falešně přísahali, a proti těm, kteří jednali podvodně se mzdou námezdního dělníka a vdovou a chlapcem bez otce, a proti těm, kteří se odvraceli od cizího usedlíka, a přitom se nebáli [Boha]“. — Mal. 3:5, 6.

Proto je nutné, aby všichni, kdo hledají Boží schválení, dali pozor a nebyli svedeni modloslužbou nebo jiným skutkem hříšného těla. Máš-li toto přání, pěstuj prudkou nenávist ke všemu, co Bůh odsuzuje, a nepřipusť, aby se tvá mysl zabývala tělesnými žádostmi. Budeš-li to činit, můžeš uniknout smrtonosným svodům tohoto světa. Jak napsal apoštol Jan: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska; protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování vlastních prostředků k životu — to nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Nadto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:15–17.