Neváhej ‚jednat podle pravdy‘
„Prohlašujeme-li: ‚Máme s ním spoluúčast‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy.“ — 1. Jana 1:6.
1. a) Jak důležité je světlo? b) Který druh světla je důležitější a jak o něm máme smýšlet?
„BŮH je světlo a ve spojení s ním není naprosto žádná tma.“ (1. Jana 1:5) Tato hluboká pravda by měla povzbudit všechny, kteří touží jednat podle pravdy, žít podle spravedlivých zásad. Je-li někdo ve spojení s Bohem, chodí ve světle. A jak vzácné je světlo! Skutečně, kdyby nebylo sluneční světlo z nebes, nebyl by na zemi život. Každý z nás pozná cenu světla, když se náhle ocitne na zcela tmavém místě. Naší první reakcí bývá prosba o rozsvícení. A tak, když někdo poznal, že Bůh je světlo, měl by si přát, aby byl ve společenství neboli spojení s Bohem, zdrojem všeho pravého světla.
2. Jaký vážný nedostatek světla, jak o tom mluvil Izaiáš, je patrný dnes?
2 Avšak dnes je svět plný lidí, kteří neznají Boha a ani jej většinou poznat nechtějí. Je tomu tak, jak napsal před staletími pod božskou inspirací prorok Izaiáš: „Neboť hle, tma přikryje zemi a hustá temnota národní skupiny.“ (Iz. 60:2) Není to tma způsobená nedostatkem slunečního světla. Je to mnohem vážnější tma, tma, která pochází z nedostatku duchovního světla od Jehovy Boha, Otce nebeských světel.
3. a) Kdo je původcem této tmy a jak jsou označeni jeho spojenci v Efezským 6:12? b) Jaký záměr má původce duchovní tmy a koho mohl zaslepit podle slov apoštola Pavla?
3 Původcem této tmy je úhlavní nepřítel Boha světla satan ďábel a s ním spojení démoni. V Efezským 6:12 se o nich mluví jako o ‚světovládcích této tmy, zlých duchovních silách v nebeských místech‘. Je záměrem satana a jeho démonů, aby drželi lidstvo ve tmě, daleko od světla Jehovy Boha. Zdá se, že se jim to ve značné míře podařilo. Apoštol Pavel pod inspirací svatého ducha nazval ďábla ‚bohem tohoto systému věcí‘, který „zaslepil mysli nevěřících, aby neprosvitlo osvícení slavného dobrého poselství o Kristu, který je obraz Boží“. Toto ‚zaslepení mysli‘ vede k duchovní tmě. — 2. Kor. 4:4.
4. Co dokazuje, že zde byli ve všech dobách lidé, ke kterým proniklo světlo vycházející od Boha a jeho Syna?
4 Ačkoli lidé žijí v takovém světě, neznamená to, že světlo od Boha a jeho Syna — který je „obraz Boží“, a proto také světlo — nezasáhne někoho z lidstva a neosvobodí jej od tmy. (Jan 8:12) Bůh světla a jeho Syn poskytovali světlo pravdy v takovém rozsahu, že po celé dějiny lidstva tu byli jedinci, kteří chodili ve světle a měli stvořitelovu přízeň a požehnání. Jedenáctá kapitola Židům se zmiňuje o některých jednotlivcích předkřesťanské doby. Křesťanská řecká písma popisují začátky křesťanství a jeho vývoj až do konce prvního století a mluví o Ježíši Kristu a jeho následovnících, kteří chodili ve světle. Dějinné záznamy o stoletích, která uplynula od smrti apoštolů a prvních Kristových učedníků až dodnes, nám nepodávají vysvětlení, kdo v té době patřil k těm, kteří chodili ve světle. Přesto však jsme ujištěni podobenstvím Ježíše Krista o pšenici a pleveli, že během té celé doby zde byli lidé, kteří chodili v Božím světle a přidržovali se jeho Slova, Knihy světla. (Mat. 13:24–30, 36–43) V dnešní době, kdy splňování proroctví o pšenici a pleveli dosahuje vrcholu, jsou již „synové království“ oslaveni ve zřízeném království. Ostatek, který je ještě na zemi, ‚září jasně jako slunce‘ tím, že rozšiřuje duchovní světlo a působí, že i jiní se shromažďují na stranu Boha světla a budou tak zachováni naživu.
NENÍ LEHKÉ CHODI VE SVĚTLE
5. Jaké metody používají satan a jeho démoni, aby zdržovali lidi od světla Božího slova?
5 Moci tmy — satan, jeho démoni a jeho viditelná pozemská organizace — vedou rozhořčený boj, aby zdržovaly lidi od světla Božího slova a bránily jim chodit v Božím světle. (1. Jana 5:19) Často jsou těm, kteří přicházejí do styku se světlem, kladeny do cesty nejrůznější překážky, jež jsou jim kamenem úrazu a jež mají způsobit, aby zůstali ve tmě. Může to být tlak ze strany příbuzných, kteří bojují proti světlu pravdy. Mohou to být pochybnosti o pravdivosti Božího slova, protože byl někdo příliš dlouho zaslepen falešnými naukami náboženských mocí tmy. Také přátelé nebo vlastní hříšné sklony jim mohou ztěžovat, aby odpovídali božským požadavkům, které jsou kladeny na děti světla.
6. a) Co se může stát, i když byl někdo osvobozen z otroctví tmy? b) Co bychom se tedy měli ptát?
6 I když se člověk osvobodil od moci tmy a přišel ke světlu, je dále bombardován přítomným systémem věcí. Pro mnohé může být často těžké ‚jednat podle pravdy‘, ale měli by dávat pozor, aby se nevrátili ke svému dřívějšímu způsobu života. Apoštol Jan napsal: „Prohlašujeme-li: ‚Máme s ním spoluúčast‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy.“ (1. Jana 1:6) Každý tu a tam chybujeme, ale jak jednáme vcelku? Chodí někteří z nás spíše ve tmě než ve světle, ačkoli tvrdí, že vyšli ze tmy do světla? Jednáme skutečně podle pravdy, nebo ukazuje náš způsob života, že to nečiníme, že sami sebe klameme, že se obelháváme? — 1. Jana 1:8 až 2:2.
7. Jaké sebezkoumání je nezbytně nutné a co má přitom sloužit za základ?
7 V tom ohledu je nezbytně nutné sebezkoumání s použitím Božího slova, které jasně ukazuje, co musí dělat ten, kdo chce jednat podle pravdy a chodit ve světle. Přitom bychom měli brát zřetel na některé důležité životní oblasti, které by měly zajímat každého z nás. Také bychom měli při sebezkoumání myslet na to, že apoštol Pavel napsal sboru v Korintě: „Neodvažujeme se totiž počítat se mezi některé nebo se s některými srovnávat, kteří doporučují sami sebe. Jestliže se měří sami podle sebe a srovnávají se sami se sebou, jistě nemají porozumění.“ (2. Kor. 10:12) Naše sebezkoumání by mělo být prováděno na základě Božího slova, knihy světla. Pavel řekl dále: „Jestliže si totiž někdo myslí, že je něco, když není nic, klame svou vlastní mysl. Ale ať ukáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému a ne ve srovnání s jiným člověkem.“ (Gal. 6:3, 4) Ať Boží slovo každému jednotlivě ukáže, co Bůh vyžaduje od těch, kteří říkají, že „jednají podle pravdy“. Nesrovnávejme se s nějakým jiným člověkem nebo s lidskými měřítky!
JEDNAT PODLE PRAVDY VE SVÉM DENNÍM ŽIVOTĚ
8. Čeho bychom se měli varovat podle dopisu apoštola Pavla Efezským?
8 Apoštol Pavel napsal sboru v Efezu: „Proto říkám a svědčím o tom v Pánu, abyste již dále nechodili tak, jak chodí i národy v neužitečnosti své mysli, zatímco myšlenkově jsou ve tmě a odcizeni životu, který patří Bohu, pro nevědomost, která je v nich, pro necitelnost jejich srdcí. Protože ztratili všechen mravní smysl, oddali se volnému chování, aby chtivě páchali nečistotu všeho druhu.“ — Ef. 4:17–19.
9. Jaká světská měřítka jsou důkazem toho, že jsou dnes mnozí lidé v duchovní tmě?
9 Měřítko tohoto světa, jeho „situační etika“, jsou výsledkem myslí, které jsou myšlenkově ve tmě, odcizeny od života, který náleží Bohu. Ve světě se říká: „Dělám, co chci,“ a tím se myslí, že každý je svým vlastním zákonodárcem a že nikdo nemá omezovat svobodu druhého nějakými předpisy nebo pravidly. Kdo žije podle těchto měřítek, zatvrzuje postupně své srdce. Jeho heslem nakonec zůstává: „Všechno je možné!“
10, 11. Kdo patří k těm, kteří jsou myšlenkově ve tmě, a proč?
10 K těm, kteří jsou myšlenkově ve tmě, patří mnoho duchovních křesťanstva, kteří toto světské měřítko podporují. Místo aby povzbuzovali druhé k jednání podle pravdy, poddávají se tlaku národů a vysoko postavených lidí, kteří schvalují určité nemorální chování. To potvrzují například slova protestantského duchovního jedné vysoké školy ve Spojených státech, který řekl o cizoložství: „Nejlépe může být dosaženo plného života, když muž i žena mohou mít volně mimomanželský poměr [páchat cizoložství], a to nikoli tajně, ale s vědomím a souhlasem druhého.“ Jeden kněz ze San Franciska napsal v týdeníku episkopální církve: „Není žádný pohlavní akt, který by byl sám o sobě hříšný. . . Také věřím, že dva lidé stejného pohlaví se mohou milovat a prohlubovat tuto lásku pohlavním stykem [homosexualitou].“
11 Tato myšlenková tma se rozprostírá i nad „uměleckým“ světem. V některém ohledu tyto kruhy udávají tón a určují módu dnešní generaci. Není neobvyklé, čteme-li v novinách a časopisech o mužích a ženách, kteří spolu žijí a mají děti, aniž jsou manželi, ale v žádném případě nejsou obviňováni ze smilstva. Naopak, lidé, kteří proti tomu protestují, jsou považováni za nemístně stydlivé a staromódní. Při rozhovorech, jež jsou uváděny v rádiu nebo televizi s populárními osobnostmi, jsou někdy obzvlášť vyzdvihováni ti, kteří vedou pochybný způsob života. Tito lidé dávají rádi nahlížet celému světu do svého soukromého života, a činí to způsobem, jako by chtěli za každou cenu veřejnost ohromit. Nevědí, že dříve nebo později sami utrpí otřes, až budou sklízet to, co zaseli svým bezuzdným životem.
12. Jak jsou v Římanům 1:24–27 popsáni ti, kteří jsou myšlenkově ve tmě?
12 Apoštol Pavel výstižně popisuje tento druh lidí ve svém dopise Římanům, kteří tehdy žili za podobných poměrů. Napsal: „Proto je Bůh vydal v souladu s žádostmi jejich srdcí nečistotě, aby mezi sebou zneuctívali svá těla, totiž ty, kteří zaměnili pravdu Boží za lež a uctívali a prokazovali svatou službu spíše stvoření, než tomu, který stvořil a je na věky požehnaný. . . Proto je Bůh vydal hanebným pohlavním choutkám, neboť i jejich ženy zaměnily přirozené užívání sebe za protipřirozené; a stejně i muži opustili přirozené užívání žen a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a páchali nemravnosti a dostali sami na sobě plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění.“ — Řím. 1:24–27.
13. Jak popisuje Pavel mysl a srdce jalových světských lidí?
13 Ve svém dopise Efezským Pavel napsal, že takový druh lidí je „myšlenkově ve tmě. . . pro necitelnost jejich srdcí“. A v dopise Římanům o nich napsal, že se „stali jalovými ve svých úvahách a jejich nerozumné srdce bylo zatemněno“. (Ef. 4:18; Řím. 1:21) V obou textech jsou takoví lidé spojováni nikoli se světlem, nýbrž s tmou, s nedostatkem světla a porozumění.
14. Jaké následky má podle Římanům 1:28–32 tma pro ty, kteří jsou „jalovými ve svých úvahách“?
14 O dalších následcích této jalovosti Pavel píše: „A právě proto, že neuznali za dobré přidržet se Boha v přesném poznání, ponechal je Bůh v zavrženém stavu mysli, aby činili věci, které se nesluší, neboť byli naplněni vší nespravedlností, zkažeností, chamtivostí, špatností, byli plni závisti, vraždy, sporu, podvodu, zlovolného sklonu, byli našeptávači, pomlouvači, nenávidějící Boha, nestydatí, zpupní, domýšliví, vymýšlející škodlivé věcí, neposlušní rodičů, bez porozumění, nedodržující smlouvy, bez přirozené náklonnosti, nemilosrdní. Ačkoli plně poznávají Boží spravedlivé ustanovení, že ti, kteří činí takově věci, zasluhují smrt, nejen v tom pokračují, nýbrž také schvalují ty, kteří tak činí.“ — Řím. 1:28–32.
15. Před jakým problémem stojí lidé, kteří chtějí chodit ve světle?
15 Takoví lidé, kterými je dnes země naplněna následkem vlivu „moci tmy“, ‚nejednají podle pravdy‘, jak píše apoštol Jan, ale ‚dělají věci, které zasluhují smrt‘. Lidé, kteří chtějí chodit ve světle a chtějí být ve spojení se Zdrojem světla a jeho Synem, Pánem Ježíšem Kristem, krátce řečeno, kteří by chtěli jednat podle pravdy, stojí před otázkou, jak si mohou ve tmě, která je obklopuje, zachovat myšlenkovou rovnováhu a zabránit tomu, aby nebyli odlákáni ze stezky světla. Co musí člověk dělat, aby si zachoval myšlenkovou rovnováhu a nebyl sveden?
16. a) Co znamená ‚chodit ve světle‘? b) Jak se můžeme vyvarovat špatných myšlenek a skutků a čí život nám v tom ohledu pomáhá jako povzbuzení?
16 Chceme-li jednat podle pravdy, musíme „chodit ve světle“. (1. Jana 1:7) Abychom chodili ve světle, musíme vždy dbát na to, co nám říká Bůh světla, a musíme se naučit milovat jeho cesty. Pak nám nevadí, když přítomný systém věcí klade měřítka, která Jehova, Bůh světla, odsuzuje, a již nás nevábí zdánlivé uspokojení, které s sebou přináší život podle těchto měřítek. Neuvažujeme ani o tom, jak by bylo krásné oddat se aspoň na okamžik těmto požitkům a užívat určitou svobodu, kterou tato nízká měřítka světa zdánlivě připouštějí. Nehrajeme si pak s myšlenkou, že by okamžik požitku stál za porušení zásad světla. Ne, spíše prosíme Boha o pomoc, abychom mohli jednat podle pravdy, a snažíme se poslouchat biblické zásady. Podíváme-li se do Bible, najdeme tam například popis života Mojžíše, jednoho z Božích služebníků. O něm je psáno, že „odmítl nazývat se synem faraonovy dcery a raději si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, než aby měl dočasný požitek z hříchu“. Jak byl schopen to učinit? Zpráva říká: „Protože pokládal Kristovo pohanění za větší bohatství než egyptské poklady; neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ (Žid. 11:24–26) Tak žít znamená jednat podle pravdy a chodit ve světle.
JEDNAT PODLE PRAVDY TÍM, ŽE DBÁME NA SVÉ STYKY
17. Proč musíme dbát na své styky, chceme-li jednat podle pravdy?
17 Není pochyby o tom, že mnozí naši čtenáři již slyšeli rčení „Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti povím, kdo jsi“ nebo „Vrána k vráně sedá“. Obě tato rčení naznačují, že je člověk velmi podoben lidem, se kterými se stýká. Jestliže někdo vyhledává společnost tohoto temného světa, která se zajímá pouze o uskutečňování svých sobeckých žádostí, a to bez ohledu na požadavky správného života, které jsou vyloženy v Bibli, pak bude pro něj těžké, aby se s takovou společností neztotožňoval a nebyl jí podoben. Proto nás Bible varuje slovy: „Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Kor. 15:33) A tak každý, kdo chce jednat podle pravdy, se musí čestně ptát sám sebe, zda ti, s nimiž se stýká, mu pomáhají chodit ve světle, nebo mu brání v pokroku ve službě Bohu světla.
18. a) Proč nemůže ten, kdo chce jednat podle pravdy, náležet k církvi, která připouští, aby se její kněží zastávali nemravných skutků, i když členové této církve nevedou nemravný život? b) Co tedy musí učinit všichni, kteří chtějí jednat podle pravdy?
18 Byl by důsledný ten, kdo by říkal, že chce „chodit ve světle“, kdyby patřil k církvi, která schvaluje tak zvanou „situační etiku“ přítomného systému věcí? Jak by mohl ten, kdo by chtěl poznat Boží cesty, aby mohl chodit ve světle, zůstávat ve spojení s církví, která připouští, aby se její duchovní z kazatelny zastával cizoložství, homosexuality a jiných forem bezuzdného života? I kdyby příslušníci této církve takový život nevedli, nic to na věci nemění. Církev trpí jednotlivce, který věří a káže, co odporuje vyjádřené vůli Boha světla. Pavel radil ohledně nemravného člověka korintskému sboru prvního století: „Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ (1. Kor. 5:13) Kdo by chtěl získat Jehovovu přízeň a jednat podle pravdy, musí poslechnout výzvu ve Zjevení 18:4, kde je řečeno o náboženském Velikém Babylónu: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. . . Ano, všichni, kteří jednají podle pravdy a chodí ve světle, musí definitivně opustit organizace falešných náboženství Velikého Babylónu.
19. Jak bychom měli dávat pozor na své styky v oblasti zábavy a jaká volba je proto nutná?
19 Také v oblasti zábavy musíme dávat pozor na své styky. I když zde nejde o osobní společenství — většina lidí nemá přímé spojení s uměleckými kruhy —, přece musíme dávat pozor, abychom si nezvykli číst knihy a časopisy, které odpovídají zkaženému měřítku tohoto světa, nebo abychom se nedívali na filmy či televizní inscenace, jež chválí a vyvyšují věci odsuzované Božím slovem, například ty, o nichž již byla zmínka v dopise Římanům. Není možné chodit v Božím světle a zároveň se stýkat se zlou a zkaženou společností, která schvaluje všechno, co Bůh světla zavrhuje. Každý si může zvolit společnost, jakou sám chce, avšak zda jedná podle pravdy, o tom rozhoduje Jehova Bůh. Pamatujme na slova v 1. Jana 1:6: „Prohlašujeme-li: ‚Máme s ním [to je s Bohem světla] spoluúčast‘, a přece dále chodíme ve tmě, lžeme a nejednáme podle pravdy.“ Je zcela jasné, oč jde. Všichni křesťané, to je všichni následovníci Pána Ježíše Krista, jsou povinni poslouchat radu Božího slova a podle ní zařídit svůj život.
20. Jaké jsou další nutné věci, o kterých musíme uvažovat, chceme-li jednat podle pravdy?
20 Abychom jednali podle pravdy, musíme dělat více, než jen dbát na svůj denní život a na své styky. Jednat podle pravdy vyžaduje ještě další nutné věci. Jak například smýšlíme o svém společenství s bratry ve víře při shromážděních sboru? Považujeme je za nutnost, nebo za něco, co děláme, když nemáme nic lepšího na práci? A jak je to s naší ochotou mluvit s jinými o Bohu světla a jeho Synu, který je světlem světa? Mohl by někdo jednat podle pravdy, kdyby nebyl ochoten a netoužil mluvit s druhými o požehnáních, která čekají na lidstvo podle proroctví Božího slova? Myslíme na pomoc, již bychom mohli poskytnout „domácím víry“, těm, kteří jako členové křesťanského sboru již společně s námi jednají podle pravdy? Jak působí naše jednaní podle pravdy na tento vztah a s ním spojené povinnosti? Aby měl člověk spoluúčast s Jehovou, Bohem světla, a s jeho Synem a skutečně mohl říci, že jedná podle pravdy a nechodí ve tmě, musí splňovat určité základní požadavky a o nich budeme mluvit v následujícím článku.