Král, který zapomněl na vděčnost
JOAS byl bezmocné malé dítě, když jeho babička Atalia podnikla kroky, aby se zmocnila trůnu judského království. Neměla k Joasovi žádnou náklonnost. Tato ctižádostivá žena chtěla, aby byli všichni její vnuci pobiti, protože jí překáželi v jejím úsilí vládnout jako královna. Kdyby nebyla rychle zasáhla Jozabat, manželka velekněze Joiady, byl by Joas zavražděn spolu s ostatními královskými potomky mužského rodu.
Jozabat ukradla děcko přímo ze středu chlapců, kteří měli být popraveni. Celých šest let společně s manželem ukrývali Joase v sousedství chrámu. Po celou tu dobu vládla Atalia jako královna. Potom, v sedmém roce, Joida pomazal tohoto právoplatného dědice trůnu za krále a způsobil popravu usurpátorky Atalie. Joas měl jistě důvody k tomu, aby byl své tetě a svému strýci hluboce vděčný. Měli podíl na tom, že zůstal naživu a připravili mu cestu, aby mohl přijmout královskou moc. — 2. Par. 22:10–12; 23:11–15.
DOBŘE VLÁDNE POD JOIADOVÝM VEDENÍM
Pod vedením Joiadovým si mladý král počínal dobře. Jedním z význačných plánů, jež byly provedeny během jeho vlády, byla oprava Jehovova chrámu. V té době byla stavba již více než 150 let stará a za vlády Ataliina manžela Jehoráma a jejího syna Ochoziáše a také za její vlastní vlády byla velmi zanedbávána. Svou špatností zřejmě tak ovlivnila své syny, že vnikli do chrámu, zřejmě aby jej vyplenili. — 2. Par. 24:7.
Vzhledem k tomu, do jakého stavu se chrám dostal, bylo k opravě potřeba značné peněžní částky. Úsilí zvýšit fondy se zpočátku nesetkalo s úspěchem. Levité, kterým to bylo svěřeno jako odpovědnost, nereagovali celým srdcem. Když však byla učiněna změna ve způsobu sbírky a v hospodaření s fondy, spolupracovali lidé a práce se dařila. — 2. Král. 12:4–6; 2. Par. 24:5, 6, 8–14.
STÁVÁ SE NEVDĚČNÝM
Po smrti Joiady nezůstal Joas věrným služebníkem Jehovy Boha. Dal se ovlivnit modlářskými knížaty. Tak bylo obnoveno uctívání Baala, s nímž bylo předtím pod vedením Joiady skoncováno. Jehova stále posílal proroky, aby burcovali lid a povzbuzovali jej k pokání. Ale nevěnoval tomu pozornost ani král ani knížata. — 2. Par. 24:17–19.
Zachariáš, syn Joiadův, byl inspirován, aby prohlásil: „Tak řekl pravý Bůh: ‚Proč přestupujete Jehovova přikázání, takže nemůžete být úspěšní? Opustili jste Jehovu, a proto zase on opustí vás.‘ “ — 2. Par. 24:20.
Reagoval Joas s oceněním na Jehovova slova, jež slyšel prostřednictvím svého bratrance? Naopak, ani nevzal v úvahu laskavost, kterou mu prokázal otec jeho bratrance, Joiada. Joas dal příkaz, aby byl Zachariáš na chrámovém nádvoří ukamenován k smrti. Když Zachariáš umíral, vykřikl: „Ať se o to postará Jehova a vyžádá si to zpět.“ — 2. Par. 24:21, 22.
O staletí později se zřejmě Ježíš Kristus zmínil o této události, když řekl: „Boží moudrost též řekla: ‚Vyšlu k nim proroky a apoštoly, a některé z nich zabijí a budou je pronásledovat, takže krev všech proroků, prolitá od založení světa, může být vyžadována od této generace, od krve Ábelovy až do krve Zachariáše, který byl zabit mezi oltářem a domem.‘ “ — Luk. 11:49–51.
Joase stihla odplata, stejně jako stihla později nevěrnou generaci Židů v prvním století n. l. Jehova odňal tomuto nevděčnému králi své požehnání a ochranu. Malé syrské vojsko pod velením Hazaele úspěšně vniklo do Judeje a přinutilo Joase, aby jim vydal poklady ze svatyně. Když syrské vojsko odtáhlo, byl král nemocným a zlomeným mužem. Nakonec jej zavraždili dva z jeho vlastních služebníků. — 2. Král. 12:17–21; 2. Par. 24:23–27.
Jak jinak však mohl probíhat Joasův život, kdyby byl zůstal Jehovovým vděčným služebníkem a zachoval si Boží přízeň a ochranu! I náš život může být jiný, pokud neztratíme ocenění pro Boží spravedlivé požadavky. Duch nevděčnosti může způsobit jedině zkázu, jako tomu bylo v případě Joasově. Usilovně se proto snažme zachovat si hluboké ocenění pro božské vedení.