Uctívání jediného pravého Boha již bylo vyvýšeno
1, 2. Jak během první světové války ochablo uctívání jednoho pravého Boha? Jak to bylo popsáno u Micheáše 3:12?
PRVNÍ světová válka byla dobou temna, jaké lidstvo předtím nikdy nezažilo. Vypadalo to, jako by všude převládly mocnosti temnoty. Zdálo se, jako by „panovník světa“ zvítězil. (Jan 14:30) Jeho světová říše falešného náboženství, včetně křesťanstva, začala vlastenecky podporovat národy šílící válkou, a tak se všichni nábožensky založení lidé dostali pod nesmírný tlak. I uctívání jednoho pravého a živého Boha ochablo. Jeho zastánci byli pronásledováni, omezováni, a dokonce i vězněni. Jejich situace byla katastrofální, jak je to popsáno u Micheáše 3:12.
2 „Sión bude zorán jako pouhé pole a ze samotného Jeruzaléma budou jen hromady trosek a hora domu [chrámu] bude jako zalesněné výšiny“ — jako opuštěné přerostlé pole, na němž rostliny jsou vysoké jako stromy, protože uplynulo tolik času.
3. Jakému názoru na situaci podlehli ctitelé pravého Boha? Co však ještě měli podle proroctví vykonat, než přijde „konec“?
3 Vypadalo to, že přišel konec celého systému věcí na zemi. Ctitelé Boha Bible se poddali tomuto názoru na situaci, protože se stali „předmětem nenávisti všech národů“. (Mat. 24:9) Začali však prožívat teprve „závěr systému věcí“. Než skončí tento „závěr systému věcí“, musí ještě vykonat mnoho práce, která bude zachraňovat životy. Jak předpověděl velký Místodržitel z Betléma, „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec“. (Mat. 24:3, 14) Micheášovo proroctví tomu odpovídalo, ačkoli je Micheáš zapsal o staletí dříve.
4. Jakou změnu k lepšímu k Jehovově slávě předpovídá Micheáš 4:1–4 po popisu zničení, jež mělo přijít na Jeruzalém a na judskou zem?
4 Když Micheáš popsal zničení, které má z ruky Babylóňanů postihnout judskou zemi a její hlavní město Jeruzalém (neboli Sión), řekl: „A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu [chrámu] bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní mají proudit lidé. A mnohé národy jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Protože ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma a jistě bude soudit mezi mnohými lidmi a urovnávat záležitosti mocných národů daleko. A budou muset skout své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A každý bude skutečně sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila.“ — Mich. 4:1–4.
5. Která stavba je dnes na vrcholu hory Jehovova domu? Splňuje se tím proroctví Micheáše 4:1–4?
5 Během první světové války byl Jeruzalém dobyt britskými vojsky pod velením generála Allenbyho. Společnost národů to uznala a dala Velké Británii nad tímto územím mandát, který měl trvat až do roku 1948. Když tento mandát skončil, následovala válka mezi Židy a Araby, a dnes izraelský národ okupuje i město Jeruzalém. Tyčí se však chrám k uctívání Jehovy na hoře, kde stál dům k Jehovově uctívání do roku 70 n. l.? Ne, ale stojí tam Skalní dóm, v němž je uctíván Allah, mohamedánské božstvo, a lidé z mnoha národů navštěvují toto místo jako turistickou atrakci. To není splněním proroctví u Micheáše 4:1–4.
6. Proč se přesto splňuje Micheáš 4:1–4? Proč pozemský Jeruzalém nehraje ve splnění žádnou roli?
6 Toto proroctví se však splňuje od poválečného roku 1919. Jak? Jde totiž o vyšší Jeruzalém. Vzpomeňme si, jak 9. nisana roku 33 n. l. vjel Ježíš Kristus jako Místodržitel z Betléma vítězně do Jeruzaléma, ale nebyl přijat jako král. O dva dny později, 11. nisana, s pohnutím oplakal onen pozemský Jeruzalém. Řekl: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Hle, váš dům [váš chrám] je vám [lidem] zanechán.“ (Mat. 23:37, 38) O tři dny později, 14. nisana, byl Ježíš umučen na Kalvárii za branami Jeruzaléma. Potom opustil Jehova sám onen chrám, ačkoli mu byl tento chrám zasvěcen. Již nebyl místem uznávaného uctívání. Dramatickým důkazem toho bylo zničení chrámu v roce 70 n. l.
7. Kdy se nebeský Jeruzalém stal matkou Ježíšových učedníků? Jak o tom mluví Pavel?
7 Čtyřicet dnů po svém vzkříšení vystoupil Ježíš zpět do nebe a po deseti dnech, v den letnic, vylil svatého ducha na své učedníky, kteří čekali v pozemském Jeruzalémě. Touto událostí se Jeruzalém nahoře stal jejich matkou. Křesťanský apoštol Pavel o tom napsal v dopise sborům v Galácii: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Gal. 4:26) Avšak později v dopise hebrejským křesťanům týž apoštol napsal: „Vy jste se však přiblížili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů, ve všeobecném shromáždění, a ke sboru prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech.“ (Žid. 12:22, 23; Zjevení 21:2) Micheáš 4:1–4 prorokuje právě vzhledem k tomuto Novému Jeruzalému, duchovnímu Jeruzalému na duchovní hoře Siónu. Na tomto duchovním Jeruzalémě, mesiášském království, se dnes splňuje Micheášovo proroctví!
8. Jak bylo uctívání jediného pravého Boha od roku 1914 vyvýšeno, pokud jde o zem?
8 Od válečných let 1914–1918 je stále vyvyšováno uctívání Boha, jenž kdysi býval uctíván v „domě“ neboli chrámu, který stával na vrcholu jedné z hor starověkého Jeruzaléma. Toto uctívání Jehovy bylo ‚pevně založeno nad vrcholky hor‘, na nichž stály nebo dosud stojí chrámy falešných bohů tohoto světa. Tak bylo uctívání jediného živého a pravého Boha ‚vyzdviženo nad pahorky‘.
9. Jak byla po první světové válce situace příznivá pro to, aby bylo vyvýšeno uctívání Jehovy? Co o tom bylo řečeno u Micheáše 2:12, 13?
9 Zvláště po skončení první světové války na podzim roku 1918 bylo uctívání Jehovy jako nejvyššího Boha vyzdviženo do nebeské výše. Jak se to stalo? Protože teprve v poválečném období se mohli Jehovovi ctitelé vymanit ze svého stavu, v němž byli utiskováni, rozptýleni a omezováni, podobně jako židovští vyhnanci v Babylóně v letech 607 až 537 př. n. l. Micheášovo proroctví předpovědělo, že se duchovní izraelité opět shromáždí a že pro ně bude otevřena cesta, aby unikli z babylónské služby. Je tam řečeno: „ ‚Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny; bezpochyby seberu zbývající z Izraele. V jednotě je postavím jako stádo drobného dobytka v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet množstvím lidí‘. Jistě před nimi vyvstane ten, který činí průlom; oni skutečně prorazí. A projdou branou a vyjdou z ní. A jejich král projde před nimi a Jehova jim bude v čele.“ — Mich. 2:12, 13.
10. Kdo byl „král“, o němž mluví Micheášovo proroctví? Jak a kdy a pro koho učinil „průlom“?
10 Když Izraelité v roce 537 př. n. l. opustili na základě výnosu perského dobyvatele Cýra Velikého Babylón, nevedl je žádný lidský král z královského domu Davidova. Sedechiáš, poslední král z davidovské linie, který vládl ve starém Jeruzalémě, byl tehdy již mrtev a byl pohřben v Babylóně. Micheášovo proroctví tedy muselo mít duchovní uplatnění. Kdo tedy je tento „král“? Je to Král, který byl dosazen na trůn po Boží pravici v nebesích na konci „časů pohanů“ (neboli „ustanovených časů národů“) na podzim roku 1914 n. l. (Luk. 21:24, „KB“, „Překlad nového světa“; Žalm 110:1, 2) Byl to „král“ větší než Cýrus, dobyvatel Babylóna. Byl to nově dosazený „Král“, Ježíš Kristus. Právě on učinil „průlom“ pro utiskované duchovní izraelity, pro „zbývající“ z duchovního izraele neboli Jákoba. A tak v poválečném roce 1919 učinil oslavený Ježíš Kristus „průlom“ pro své oddané, pokřtěné učedníky, kteří se během první světové války stali pro jeho jméno „předmětem nenávisti všech národů“. — Mat. 24:9.
11, 12. Kdo byl v čele ostatku, když vycházel do svobody? Jaký příkaz toho, který jim šel v čele, poslouchali?
11 Tito osvobození učedníci byli ochotni jej následovat jako svého Krále, který byl dosazen na trůn po Jehovově pravici. „Bránou“ úniku, kterou vytvořil, ‚prošel před nimi‘. Uvedl je do skutečné křesťanské svobody. Přitom jim byl ‚Jehova. . . v čele‘, protože to byla jeho zásluha, že vyšli do svobody. On dal zaznít volání, které platilo jeho ctitelům zajatým v náboženském Babylóně:
12 „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ — Zjev. 18:4; Jer. 50:8, 9; Iz. 48:20.
OSOBNÍ JMÉNO JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA VYSTUPUJE DO POPŘEDÍ!
13. K čemu přišel čas pro jediného pravého Boha? Jak na to poukázala „Strážná věž“ z 15. listopadu 1919?
13 Jehova si v té době začínal činit jméno. Jeho jméno začalo právem vystupovat do popředí, protože je vyšší než jméno jeho oslaveného Syna Ježíše Krista. Časopis „Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“ uveřejnil například ve vydání z 15. listopadu 1919 první ze série článků nazvaných „Izaiášova rapsódie“. V části I bylo řečeno:
V těchto prvních jedenácti verších čtyřicáté kapitoly jsou nám poskytnuty tři obrazy Jehovy: za prvé je zobrazen jako ten, kdo přináší útěchu po dlouhém strádání; za druhé je znázorněn jako Pravý, jehož slovo je trvalé, i když všechno ostatní selže; za třetí jako pastýř, který vede svůj lid a otcovsky o něj pečuje.
Druhý důvod k útěše je ve slovech, že „jest odpuštěna nepravost jeho“. Bůh ve své moudrosti viděl, že sedmdesát let, kdy židovský lid trpěl národním ponížením, bude v knihách božského práva dostatečnou úhradou na usmíření za to, že po mnoho staletí měli sklon k modlářství neboli k uctívání jiných bohů než Jehovy.
. . . Víme však, že Jehova nikdy netrestá nespravedlivě. Nemůže popírat sám sebe. . .
. . . Návrhy [na název časopisu, který by byl uveřejňován Společností] poukázaly na skutečnost, že všichni Židé by okamžitě pod rovnocenným slovem „hlas“ v jazyce jidiš porozuměli, že jde o nějaké zvláštní poselství od Jehovy.
Kterákoli třída, jež má být Jehovou použita k tak vznešenému účelu, jakým je spoludědictví s Kristem, musí jistě získat rozsáhlé přípravné zkušenosti, než se bude moci „sejít k dědictví svatých ve světle“.
. . . Jehova však poskytuje dvojí ujištění o tom, že se věci, které slíbil, splní; připojil totiž své jméno neboli podpisuje se na potvrzení: „Slovo Boha našeho zůstává navěky“, bez ohledu na skutečné nebo domnělé překážky. — Strana 343, odstavec 5; strana 344, odstavce 5–7; strana 345, odstavec 4; strana 346, odstavec 4 (angl.).
14. Jak bylo Boží jméno postaveno do popředí také v knize „Harfa Boží“, vydané v roce 1921?
14 Také v první vázané knize, kterou Biblická a traktátní společnost Strážná věž uveřejnila po první světové válce, totiž v „Harfě Boží“ z roku 1921, je ve 2. odstavci předmluvy řečeno: „Jehova měl před založením světa velký plán; nikdo však o něm nevěděl. Během prvních čtyř tisíc let lidských dějin zůstával Boží plán utajený.“
15. Prohlášení pro koho obsahovala rezoluce, kterou o sedm let později přijali účastníci mezinárodního sjezdu v Detroitu v Michiganu?
15 Na mezinárodním sjezdu v Detroitu ve státě Michigan, který se konal 30. července až 6. srpna 1928, přijaly tisíce účastníků jednomyslně rezoluci nazvanou „Prohlášení proti satanovi a pro Jehovu“, kterou předložil tehdejší prezident Společnosti Strážná věž. — Viz „Strážná věž“ z 15. září 1928, strany 278, 279, angl.
16. K jaké vrcholné události došlo o tři roky později na mezinárodním sjezdu v Columbu, Ohio?
16 K vrcholné události však došlo v roce 1931. V neděli 26. července přijaly tisíce účastníků mezinárodního sjezdu v Columbus, Ohio, rezoluci nazvanou „Nové jméno“. Touto rezolucí přijali Bohu oddaní, pokřtění ctitelé nejvyššího Boha jméno založené na Bibli, totiž „svědkové Jehovovi“. — Iz. 43:10, 12.
17. Co učinili účastníci sjezdu tím, že přijali toto nové jméno? Co potom učinily sbory po celé zeměkouli? Jaká zodpovědnost jim z toho vyplynula?
17 Tak se tito křesťané zbavili všech hanlivých jmen, jež jim předtím dávalo křesťanstvo, a přijali čestné označení, které je pro ně podle Svaté bible vhodné. Rezoluce, která byla přijata na sjezdu v Columbus, byla potom předložena všem sborům Bohu oddaných, pokřtěných učedníků Pána Ježíše Krista na celé zemi, v jejich různých jazycích. Všechny sbory tuto rezoluci přijaly a podaly o tom zprávu ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Všichni jednotlivci, kteří se účastnili této akce, přijali před Jehovou Bohem vážnou odpovědnost. Kdyby nežili podle tohoto nového jména, mělo by to pro ně vážné důsledky. Budou-li mu dělat čest, bude to sloužit k vyvýšení Božího jména. — „Strážná věž“, vydání z 15. září 1931, strany 278, 279, angl.
18. Podniklo něco podobného křesťanstvo a židovstvo? Koho tedy Bůh použil ke splnění Micheáše 4:1–4?
18 Nacházíme ve světských dějinách od první světové války nějakou zprávu o tom, že by nějaká náboženská složka křesťanstva nebo židovstva podnikala něco podobného jako svědkové Jehovovi? Ne! Jehova Bůh tedy způsobil splnění proroctví vyjádřeného u Micheáše 4:1–4 prostřednictvím těchto svědků. Tak bylo skutečně uctívání jednoho živého a pravého Boha založeno jakoby „nad vrcholky hor“, protože bylo ukázáno, že převyšuje jakýkoli jiný způsob uctívání. Je „pevně založeno“ a z tohoto vyvýšeného postavení se nikdy nezřítí. Svědkové Jehovovi mu dodávají důstojnosti a je tedy, obrazně řečeno, ‚vyzdviženo nad pahorky‘.
19. Když bylo božské uctívání vyvýšeno jakoby „nad pahorky“, pro koho se tak stalo viditelným? Jaká překvapivá přednáška byla v souladu s tím pronesena roku 1918 v Los Angeles v Kalifornii?
19 Uctívání jednoho živého a pravého Boha mělo být vyvýšeno a tak se mělo stát zdaleka viditelným, což mělo být k užitku lidí ze všech národů. A tak pod božským vedením pronesl v neděli 24. února 1918, uprostřed první světové války, tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech přednášku, která byla předem dobře oznámena. Námět byl překvapující, ale odpovídal významu doby, která byla z biblického hlediska závažná. Byl to námět „Milióny dnes žijících nikdy nezemřou“. Toto téma bylo založeno na biblickém učení, že lidé přežijí „velké soužení“, jímž skončí tento odsouzený systém věcí. (Zjev. 7:9, 14) Tito lidé, kterým bude poskytnuta přízeň a budou moci přežít, vstoupí do tisíciletí pod Kristovým královstvím. Prostřednictvím této vlády budou moci získat věčný život na zemi, jež se stane rájem.
20. O kterém Ježíšově podobenství se mluvilo na sjezdu v Los Angeles roku 1923? Na koho bylo uplatněno?
20 V témž městě Los Angeles se o pět let později, 18.–26. srpna 1923, konal další sjezd. V neděli 25. srpna mluvil prezident Společnosti o Ježíšově podobenství o symbolických ovcích a kozlech. Toto podobenství patří k Ježíšovu proroctví o „znamení“, jímž se vyznačuje „závěr systému věcí“, a proto je řečník uvedl do spojitosti se „závěrečnou částí dnů“; uplatnil je na období před tisíciletím. Koho tedy znázorňují „ovce“, jež činí dobro královým duchovním „bratrům“ podle jejich potřeb? Jsou to takzvaní ‚lidé dobré vůle‘, kteří mají být odměněni tím, že přežijí zničení nynějšího systému věcí, budou zachováni a vstoupí do tisíciletého systému věcí pod Kristovým královstvím. (Viz „Strážná věž“, vydání z 1. listopadu 1923, strana 326; také vydání z 15. října 1923, strana 307, angl.) Tyto dnešní symbolické „ovce“ jsou „lidé“, kteří proudí k duchovnímu chrámu Jehovova uctívání, jenž je zastoupen ostatkem Kristových „bratrů“, duchovních izraelitů. — Mich. 4:1; Mat. 24:3; 25:31–46.