Nezanedbávej svého manželského druha!

JEDNA manželská dvojice odchází ze sálu království. Z usmívajících se tváří manžela a manželky je patrné štěstí, z něhož se těší jako „jedno tělo“, spojeni uctíváním svého Boha, Jehovy. (Matouš 19:6) V takové jednotě však nežili vždy a nesdíleli stejnou víru. Byly doby, kdy manželka, Atsuko, chodila na shromáždění sama. Pak se vracela domů k rozzuřenému manželovi, který na ni křičel. Její manžel, Kazutaka, se jednou tak rozzlobil, že popadl jídelní stůl a jedním pohybem shodil celou večeři na zem.

Podle Ježíšovy předpovědi vneslo pravé křesťanství do některých domácností rozdělení. (Matouš 10:34, 35) A přece se dnes mnozí, jako Kazutaka a Atsuko, těší z náboženské jednoty a v jejich domácnosti panuje štěstí. K takové jednotě ovšem nedošlo náhodou. Co dělali věřící, aby překonali odpor a vnesli do rodiny pravý soulad? Než prozkoumáme tuto otázku, podívejme se, proč vlastně někteří manželští druhové projevují odpor.

Proč odporovali?

„Když se podívám nazpět,“ svěřuje se Atsuko, „uvědomuji si, že jsem odcházela na shromáždění a manželovi jsem vůbec nic nevysvětlila.“ Kazutaka zůstal doma sám bez jakékoli informace, a proto se zlobil.

Odpor může také někdy vzplanout ze žárlivosti. Jeden mladý manžel, Šigeo, bezdůvodně podezříval manželčiny nové známé. „Když se manželka nalíčila a odešla na shromáždění, myslel jsem si, že má jiného muže.“ „Nikdy jsme vlastně neměli příležitost mluvit mezi čtyřma očima,“ připouští Masako, jeho manželka. „Nikdy jsem mu neřekla, že ze srdce toužím, aby také on poznal křesťanskou pravdu.“

Kayoko, žena v domácnosti, měla stejný pocit jako Šigeo. „Když začal můj manžel studovat se svědky Jehovovými, měla jsem námitky, protože trávil se svědky víc času než se mnou. Zlobilo mě, když ženám ve sboru říkal ‚sestry‘ “.

Kayoko poukázala svými slovy na další důvod — pocit osamělosti. Tento pocit měli někteří bývalí odpůrci, když jejich manželští druhové pravidelně odcházeli na shromáždění. „Když jsem byl doma sám, cítil jsem se opuštěný,“ vzpomíná jeden manžel. „Měl jsem dojem, že mě manželka a děti opouštějí,“ říká jiný. Většina mužů považuje za těžké říci: „Je mi smutno. Prosím tě, zůstaň doma.“ Začnou proto odporovat své manželce, když uplatňuje své náboženství.

Tlak ze strany přátel a příbuzných může někdy vyvolat odpor manželského druha, který jinak mívá pochopení. Říká se, že na Východě bývá manželka všeobecně „spíše přijímána do rodiny, než aby byla jedno se svým manželem“. Tlak ze strany příbuzných může snadno vyvolat konflikt. Takašiho křesťanská manželka odmítla účastnit se uctívání u rodinného buddhistického oltáře. „Věc se ještě komplikovala tím,“ vysvětluje Takaši, „že jsme žili blízko mých příbuzných. Matka na mne naléhala, a tak jsem manželce vyhrožoval a použil jsem násilí.“

Nedorozumění, která se neúměrně rozrostou, když spolu lidé málo mluví a když pociťují žárlivost, osamělost nebo nátlak příbuzných, mohou vyústit v násilí. Jeden muž, který kdysi bil svou manželku, připouští: „Nechtěl jsem přijít o svou rodinu kvůli náboženství.“ Jiný říká: „Hrozně nerad jsem se vracel do prázdného domu.“ Snad si řekli: „Když nemohu zarazit tu náboženskou horlivost slovy, dokáže to několik ran.“

Je radostné, že všechny manželské dvojice, o nichž jsme zde mluvili, se později sjednotily v uctívání. Jejich nepříjemné zážitky již nyní patří minulosti. Prodělali je však, a proto mohou poskytnout praktické návrhy, které pomohou zmírnit případné výbušné situace a snad i pomoci rodinám, jež jsou dosud v tomto směru rozdělené, aby se sjednotily v uctívání.

Drž se pravdy

Než natáhneš ruku, abys vytáhl tonoucího z vody, musíš mít sám pevnou půdu pod nohama. Jinak můžeš skončit ve vodě i ty sám. Když jde o to, jak pomoci svému manželskému druhovi, je stejně nutné sám se pevně držet životodárné pravdy. „Když můj odpor vrcholil,“ říká jeden muž, který byl kdysi odpůrcem, „má manželka přesto vzala děti za ruce a šla na shromáždění. Kdyby byla polevila, možná že bych pochyboval, zda je její víra opravdová.“

Kazutaka, který převrátil jídelní stůl, ukazuje, čím se změnil jeho názor. V závěru svého příběhu říká: „Nakonec jsem odmítl dávat Atsuko peníze na dopravu. A přece chodila na všechna shromáždění a brala děti s sebou. Postupně proto prodávala svůj osobní majetek. Cítil jsem se jako hlupák a přestal jsem mít chuť jí odporovat. Začal jsem místo toho číst časopisy, které nechávala ležet tak, abych je viděl.“

Mluv se svým manželským druhem

„Měla jsem svého manžela pozvat, aby šel se mnou, a měla jsem mu dát na srozuměnou, že chci, abychom poznávali Bibli spolu,“ říká Atsuko, Kazutakaova manželka. „Měl starost o mě a o rodinu. Dobrá výměna myšlenek mu mohla pomoci, aby se jeho starost zmírnila.“ Ano, dobrá výměna myšlenek je klíčem k porozumění. Bible radí: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) V této souvislosti musí být „důvěrný hovor“ s tvým manželským druhem dobře promyšlený a je nutné jej vést taktně. „Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení, a jeho ústům to dodává přesvědčivost,“ říká Bible. (Přísloví 16:23) Stejně důležité je být rozvážný při volbě správné chvíle k rozhovoru. — Kazatel 3:7.

Způsob, jak mluvíš, je pravděpodobně stejně důležitý jako to, co říkáš. Apoštol Pavel vybízí: „Ať je vaše řeč vždy líbezná, okořeněná solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:6) Když mluvíš taktně a příjemně, nebude mít tvůj manželský druh tak snadno chuť zacpat si uši před tím, co mu chceš říci.

Pro mnohé manžely je obtížné přijímat poučování od svých manželek. Manželky proto musí být vynalézavé. Kikuyo dobře využila publikací Společnosti Strážná věž. Říká: „Jakmile mi poštou přišel časopis Probuďte se!, vždy jsem si ho důkladně prošla, abych viděla, co by tam mohlo zajímat mého manžela. Pak jsem se modlila, abych měla příležitost rozdělit se s ním o to.“ Nechávala časopis v koupelně a každý den se dívala na stránky, aby se přesvědčila, jestli si nějaký článek přečetl. Když se zdálo, že si nečetl dál, dala jsem tam jiný. Manžel sestry Kikuyo je nyní starším a průkopníkem.

Jakou moc má znamenité chování

Co když však tvůj manželský druh s tebou nechce mluvit o náboženství? Možná, že se jeho prudký odpor zmírní, když se seznámí s jinými křesťany, a že ho to přiměje ke studiu Bible. Masao, nyní starší, kdysi zakázal svědkům Jehovovým vstup do svého domu. Vzpomíná si: „Nakonec jsem přistoupil na to, že budu se svědky studovat Bibli, když mě předtím manželka poprosila, abych pomohl při stavbě sálu království. Zapůsobilo na mě, když jsem viděl, jak všichni s radostí spolupracují — a zdarma.“

Co můžeš dělat, jestliže tvůj manželský druh nechce s nikým mluvit o náboženství? Apoštol Petr nabádá: „Jestliže [někteří] nejsou poslušni slova, [mohou být] získáni beze slova chováním svých [manželských druhů] .“ Například jaké chování křesťanské manželky může získat jejího manžela? ‚Cudné chování spolu s hlubokou úctou‘, chování, z něhož je patrný „skrytý člověk srdce v neporušitelném rouchu tichého a mírného ducha,“ říká Petr. — 1. Petra 3:1–4.

Jedna křesťanská manželka uplatnila tuto zásadu, když se její manžel, který byl odpůrcem, zapletl do nějaké aféry. Po společenské stránce mu to sice způsobilo ostudu a finančně ho to poškodilo, ale manželka a děti si ani slovem nepostěžovali. „Věděl jsem, že k jejich vynikajícímu chování je vedlo to, že studovali Bibli,“ připustil manžel. Po letech odporu začal číst Bibli. Jiní manželé, kteří se později stali svědky, poznamenávají: „Kdysi jsem byl manželem ‚pod pantoflem‘, ale najednou mě začala manželka respektovat jako hlavu domu.“ „Když k nám přicházeli moji obchodní přátelé, manželka je srdečně vítala. Líbilo se mi to.“

Také znamenité chování dětí může obměkčit srdce odpůrců. Jeden otec, který kdysi velmi odporoval své manželce, dostal otázku, co změnilo jeho postoj. Řekl: „Když můj dvouapůlletý syn vycítil, že se začínám rozčilovat, obvykle hlasitě vykřikl a začal recitovat: ‚Láska je shovívavá a laskavá . . .‘ “ (1. Korinťanům 13:4–7) Tento chlapec, který byl dobře poučován, podnítil svého otce, aby začal zkoumat Bibli. Mnozí otcové se rozhodli zkoumat Bibli, protože je děti prosily, aby studovali.

Konečně může podivuhodně zapůsobit na postoj tvého manželského druha tvůj vlastní radostný přístup a smysl pro humor. Jeden manžel řekl své věřící manželce, aby si vzala, co chce, a aby odešla a už se nevracela. „Nechci ani své dítě ani peníze ani žádné hmotné věci,“ odpověděla manželka. Pak rozestřela velké furošiki (látka, do níž se v Japonsku balí věci, které se mají někam odnést) a řekla: „Nic pro mě není tak drahé jako ty. Pojď sem. Vezmu si tě do furošiki a odnesu si tě s sebou.“ Manžel přestal odporovat, začal studovat Bibli a nyní slouží jako starší.

Držíš-li se pravdy, udržuješ-li dobrou výměnu myšlenek, staráš-li se o zdravé společenství a chováš-li se znamenitým způsobem, podaří se ti možná podnítit manželského druha, aby se stal věřícím. „I když to možná nevypadá, že se tvůj manželský druh stává věřícím,“ říká jeden bývalý odpůrce, „mění se možná v srdci.“ Proto se nevzdávej. Vezmi si k srdci povzbuzení apoštola Pavla pro všechny, kteří mají nevěřící manželské druhy: „Manželko, jak . . . víš, že nezachráníš svého manžela? Manželi, jak . . . víš, zda nezachráníš svou manželku?“ — 1. Korinťanům 7:16.