Trojice — Učí o ní Bible?

„Katolická víra je ta, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v Jednotě . . . A tak Otec je Bůh, Syn je Bůh a Svatý Duch je Bůh. A přece to nejsou tři Bohové, ale jeden Bůh.“

TĚMITO slovy popisuje atanasiánské vyznání víry ústřední nauku křesťanstva — trojici.a Pokud jste členem nějaké církve, katolické či protestantské, možná vám bylo řečeno, že to je nejdůležitější učení, v něž máte věřit. Ale můžete tuto nauku vysvětlit? Někteří z nejlepších myslitelů v křesťanstvu uznali, že trojici nejsou schopni pochopit.

Proč v ni tedy věří? Snad proto, že uvedenou nauku učí Bible? Zesnulý anglikánský biskup John Robinson ve své nejprodávanější knize Honest to God (Poctiví k Bohu) dal na tuto otázku podnětnou odpověď. Napsal:

„V praxi je to tak, že všeobecně rozšířené kázání a učení představuje Krista v nadpřirozeném světle. Tento pohled však nemůže být Novým zákonem doložen. Jednoduše se říká, že Ježíš byl Bůh, a říká se to takovým způsobem, že výrazy ‚Kristus‘ a ‚Bůh‘ jsou zaměnitelné. Ale Bible s nimi tak nikde nezachází. Nový zákon říká, že Ježíš byl Slovo Boží, že Bůh byl v Kristu, že Ježíš je Syn Boží; ale neříká, že Ježíš byl — prostě — Bůh.“

John Robinson byl v anglikánské církvi spornou osobností. Měl však pravdu, když řekl, že „Nový zákon“ nikde neuvádí, že „Ježíš byl — prostě — Bůh“?

Co Bible skutečně říká

Někteří lidé snad na tuto otázku odpovědí tím, že budou citovat verš, jímž začíná Janovo evangelium: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ (Jan 1:1, King James Version, Bible Kralická) Není to v rozporu s tím, co řekl onen anglikánský biskup? Není. John Robinson nepochybně věděl, že někteří soudobí překladatelé nesouhlasí s tím, jak je uvedený text podán v Bibli krále Jakuba (King James Version). Proč? Ve slovním spojení „Slovo byl Bůh“ totiž původní řecké slovo pro výraz „Bůh“ nemá určitý člen. U předcházejícího slovního spojení „Slovo bylo u Boha“ je výraz „Bůh“ v určitém tvaru, protože určitý člen má. Je proto nepravděpodobné, že by tato dvě slova měla stejný význam.

A tak některé překlady ve svém podání vyzdvihují kvalitativní hledisko. Některé překlady například uvádějí toto slovní spojení jako „Slovo bylo božské“. (An American Translation, Schonfield) Moffatt je uvádí jako „Logos byl božský“. Avšak John Robinson a britský textový kritik sir Frederick Kenyon poukazují na to, že překlad výrazem „božský“ zde patrně nebude nejvhodnější, a zastávají názor, že pokud by Jan chtěl zdůraznit právě to, mohl by pro výraz „božský“ použít řeckého slova theios. Překlad nového světa správně považuje slovo „Bůh“ za blíže neurčené a zároveň vyzdvihuje kvalitativní hledisko naznačené řečtinou, a proto je v angličtině překládá s použitím neurčitého členu. V češtině pak překlad zní: „Slovo bylo bohem.“

K tomuto přístupu se vyjadřuje profesor C. H. Dodd, vedoucí projektu překladu The New English Bible: „Jeden možný překlad . . . by mohl být: ‚Slovo bylo bohem.‘ Jakožto doslovnému překladu mu nelze nic vytknout.“ Uvedený verš ale v The New English Bible takovým způsobem přeložen není. Jan 1:1 je v tomto překladu uveden takto: „Když všechny věci začaly, Slovo již bylo. Slovo přebývalo u Boha, a co byl Bůh, bylo i Slovo.“ Proč překladatelský výbor nezvolil ono jednodušší znění? Profesor Dodd odpovídá: „Důvod, proč je to nepřijatelné, je ten, že je to v rozporu s Janovou myšlenkou a vlastně i s celou křesťanskou myšlenkou.“ — Technical Papers for the Bible Translator, 28. díl, leden 1977.

Jasný smysl Písma

Řekli bychom, že představa, že Ježíš je bohem a že není totožný s Bohem Stvořitelem, je v rozporu s Janovou myšlenkou (tedy myšlenkou apoštola Jana) a vlastně i s celou křesťanskou myšlenkou? Prozkoumejme některé biblické texty, které se vztahují na Ježíše a na Boha, a podívejme se, co si o nich mysleli někteří komentátoři, kteří žili předtím, než bylo zformulováno atanasiánské vyznání víry.

„Já a Otec jsme jedno.“ — JAN 10:30.

Novacián (asi 200–258 n. l.) se k tomu vyjádřil: „A protože On řekl ‚jedno‘[b], nechť kacíři pochopí, že neřekl ‚jedna‘ osoba. Jedno uvedené ve středním rodě totiž naznačuje svornost ve společenském smyslu, a nikoli jedinou osobu . . . Říká jedno, a to dále poukazuje na shodu a na totožnost mínění a na samotný láskyplný svazek, neboť je logické, že Otec a Syn jsou jedno, pokud jde o shodu, lásku a náklonnost.“ — De Trinitate, 27. kapitola.

„Otec je větší než já.“ — JAN 14:28.

Irenaeus (asi 130–200 n. l.): „Jeho [Kristovým] prostřednictvím se můžeme dozvědět, že Otec je nade všemi věcmi. Neboť, jak říká On, ‚Otec je větší než já‘. Náš Pán tedy prohlásil, že Otec vyniká, pokud jde o poznání.“ — Adversus haereses, kniha II., kapitola 28.8.

„To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — JAN 17:3.

Klement Alexandrijský (asi 150–215 n. l.): „Znát věčného Boha, dárce toho, co je věčné, a prostřednictvím poznání a pochopení pojmout Boha, který je první a nejvyšší a jediný a dobrý . . . Tomu pak, kdo chce vést pravý život, se nejprve přikazuje, aby poznal Toho, ‚jehož nikdo nezná, ledaže [Ho] Syn zjeví‘. (Mat. 11:27) Dále po poznání Jeho je třeba poznat velikost Spasitele.“ — Který boháč spásy dojde? VII, VIII.

„Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi a prostřednictvím všech a ve všech.“ — EFEZANŮM 4:6.

Irenaeus: „A tak je učiněno prohlášení o jednom Bohu, Otci, který je nade všemi a prostřednictvím všech a ve všech. Otec je vskutku nade vším a je Hlavou Krista.“ — Adversus haereses, kniha V., kapitola 18.2.

Tito raní pisatelé jasně chápali uvedené verše tak, že popisují Otce jako nejvyššího, jako toho, kdo je nade vším a nade všemi, včetně Ježíše Krista. V jejich vyjádřeních není ani náznak, že by věřili v trojici.

Svatý duch zjevuje veškerou pravdu

Ježíš svým učedníkům slíbil, že po jeho smrti a vzkříšení jim bude jako pomocník dán svatý duch. Slíbil: „Až přijde ten duch pravdy, uvede vás do celé pravdy . . . a bude vám oznamovat to, co přichází.“ — Jan 14:16, 17; 15:26; 16:13.

Tento slib se naplnil po Ježíšově smrti. Bible zaznamenává, jak byly křesťanskému sboru díky pomoci svatého ducha zjeveny nebo objasněny nové nauky. Toto nové učení bylo zapsáno do knih, z nichž se později stala druhá část Bible, Křesťanská řecká písma neboli „Nový zákon“. Je v tomto přílivu nového světla vůbec nějaké zjevení o existenci nějaké trojice? Není. Svatý duch zde o Bohu a Ježíši zjevuje cosi zcela odlišného.

Například o letnicích roku 33 n. l., poté, co byl svatý duch vylit na učedníky shromážděné v Jeruzalémě, svědčil apoštol Petr zástupu lidí, kteří byli venku, o Ježíšovi. Mluvil o trojici? Uvažujte o některých jeho výrocích a posuďte sami: „Ježíše . . ., muže, kterého vám Bůh veřejně ukázal mocnými skutky a předzvěstmi a znameními, jež Bůh skrze něho činil ve vašem středu.“ „Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti.“ „Bůh [ho] učinil Pánem i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“ (Skutky 2:22, 32, 36) Vůbec se zde neučí trojice, ale uvedené výroky Petra, který byl naplněn svatým duchem, zdůrazňují to, že Ježíš je podřízen svému Otci, že je nástrojem k naplnění Boží vůle.

Brzy poté o Ježíšovi mluvil další věrný křesťan. Před Sanhedrin byl předveden Štěpán, aby odpovídal na obvinění. Štěpán však situaci obrátil a sám obvinil své žalobce z toho, že jsou jako jejich vzpurní předkové. Nakonec zpráva říká: „On, plný svatého ducha, se upřeně zadíval do nebe a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici, a řekl: ‚Pohleďte, vidím otevřená nebesa a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici.‘ “ (Skutky 7:55, 56) Proč svatý duch zjevil Ježíše jen jako „Syna člověka“ stojícího po Boží pravici, a ne jako součást jakéhosi božstva, jako by byl roven svému Otci? Je jisté, že Štěpán neměl žádnou představu o jakési trojici.

Další příležitost zjevit nauku o trojici se naskytla tehdy, když Petr nesl Kornéliovi dobrou zprávu o Ježíšovi. Co se tehdy stalo? Petr vysvětlil, že Ježíš je „Pánem všech“. Ale pak vysvětlil, že ono postavení Pána pochází z vyššího zdroje. Ježíš byl tím, „koho Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých“. Otec Ježíšovi po jeho vzkříšení „umožnil [dovolil mu] . . ., aby se stal zjevným“ svým následovníkům. A co svatý duch? Opravdu se v tomto rozhovoru objevuje, ale ne jako třetí osoba jakési trojice. Vždyť „Bůh [Ježíše] pomazal svatým duchem a mocí“. Na svatého ducha se zde tedy rozhodně nepoukazuje jako na osobu, ale jako na cosi neosobního, jako je i „moc“, o níž je v tomto verši také zmínka. (Skutky 10:36, 38, 40, 42) Zkoumejte Bibli pečlivě, a najdete další doklady o tom, že svatý duch není osoba, ale že to je činná síla, jíž mohou být lidé naplněni, jež je může k něčemu podněcovat a vést k horlivosti a jež na ně může být vylita.

A konečně by měl apoštol Pavel znamenitou příležitost vysvětlit trojici — pokud by to byla pravá nauka —, když kázal Athéňanům. Ve své promluvě poukázal na jejich oltář „Neznámému Bohu“ a řekl: „Čemu jste . . . nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji.“ Zvěstoval snad trojici? Ne. Vylíčil jim Boha, „který udělal svět a všechno v něm, [Toho], který je Pánem nebe a země“. Ale co řekl o Ježíšovi? Bůh „stanovil . . . den, v němž zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil“. (Skutky 17:23, 24, 31) Není zde ani náznak trojice!

Pavel ve skutečnosti vysvětlil o Božím předsevzetí něco, kvůli čemu je nemožné, aby Ježíš a jeho Otec byli rovnocennými částmi jakési trojice. Pavel napsal: „Bůh . . . ‚mu [Ježíšovi] všechno podřídil pod nohy‘. Ale když říká, že ‚všechno bylo podřízeno‘, je zřejmé, že s výjimkou toho, kdo mu všechno podřídil. Ale až mu bude podřízeno všechno, potom se také sám Syn podřídí Tomu, kdo mu podřídil všechno, aby Bůh byl každému vším.“ (1. Korinťanům 15:27, 28) Bůh bude tedy stále nade všemi, včetně Ježíše.

Učí tedy Bible o trojici? Neučí. John Robinson měl pravdu. Trojice se v Bibli nenachází ani není součástí „křesťanské myšlenky“. Považujete to za důležité pro své uctívání? Měli byste to považovat za důležité. Ježíš řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Jestliže uctívání Boha bereme vážně, je důležité, abychom Boha znali takového, jaký skutečně je, jak se nám sám zjevil. Jenom tehdy můžeme opravdu říci, že jsme mezi „pravými ctiteli“, kteří ‚uctívají Otce duchem a pravdou‘. — Jan 4:23.

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 28]

Jasný smysl Písma zřetelně ukazuje, že Ježíš a jeho Otec nejsou jedním Bohem

[Praporek na straně 29]

Proč svatý duch po letnicích roku 33 n. l. nezjevil, že Ježíš je Bůh?