Výstup na horu vyšší než Himálaj
HIMÁLAJ! Co si při tom slově představíte? Majestátní ledové vrcholy a vítr o síle vichřice? To, že jste právě pokořili nejvyšší horu světa a rozechvěni stojíte na vrcholu? Většina z nás nemůže vystoupit na horu Mount Everest, která je součástí nepálského pohoří Himálaj. Přesto dnes v Nepálu mnoho lidí vystupuje na horu vyšší než Himálaj! Než ale prozkoumáme tento výstup na onu impozantní horu, pojďme se společně podívat na malé, ale krásné Nepálské království.
Nepál — Království v horách
Nepálské království je pozoruhodné tím, že to je dnes jedna z mála ještě existujících monarchií, a také tím, že to není království světské, ale náboženské. Nepál je jediným hinduistickým státem na světě. Většina z dvaceti milionů obyvatel vyznává hinduismus. Pocházejí však z mnoha etnických skupin. Lidé, kteří žijí na severu v horách, jsou převážně původu tibetsko-barmského, zatímco ti, kdo žijí na jižních planinách, mají převážně indoevropský původ. Úředním jazykem země je nepálština, a ta je také mateřským jazykem přibližně šedesáti procent obyvatel. Zbytek obyvatelstva mluví více než osmnácti jazyky.
Nepál se rozkládá na území, které má tvar obdélníku, z východu na západ měří 880 kilometrů a ze severu na jih 200 kilometrů. Do majestátního pohoří Himálaj, které tvoří severní hranici, patří Mount Everest (8848 metrů), nejvyšší hora světa, a osm dalších vrcholů vyšších než 8000 metrů. Ve středu Nepálu jsou nižší hory, jezera a údolí. Dál na jihu, na hranicích s Indií, se rozprostírá úrodná Terai, hlavní zemědělská oblast Nepálu.
Hlavní město Káthmándú leží ve středu země a je opravdu potěšením pro turisty. Můžete se letadlem proletět nad majestátními horami, podniknout výlety do přírodních rezervací a prohlédnout si spoustu místních pamětihodností. Nepál je někdy nazýván údolím bohů, protože v životě jeho obyvatel hraje významnou úlohu náboženství. Náboženství je také důvodem, proč miliony lidí na celém světě stoupají na „horu“ vyšší než Himálaj.
Asi před 2700 lety byl hebrejský prorok Izajáš inspirován, aby předpověděl, že „v konečné části dnů . . . hora Jehovova domu bude pevně založena nad vrcholkem hor . . . Mnoho lidí jistě půjde a řekne: ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu . . . bude nás poučovat o svých cestách, a chceme chodit po jeho stezkách.‘ “ (Izajáš 2:2, 3) Vznešené a čisté uctívání Jehovy, Stvořitele a Svrchovaného Panovníka vesmíru, je zde přirovnáno k hoře, která je pozvednuta nad všechny jiné druhy uctívání podobné pahorkům. Lidem hladovějícím po pravdě pomáhá celosvětové vzdělávací dílo k tomu, aby se dozvěděli o Jehovových cestách. Jak toto dílo začalo v Nepálu?
Skromné začátky
Jeden voják britské armády hledal během druhé světové války pravé náboženství. Jeho nepálští rodiče, kteří byli dříve hinduisty, se obrátili na katolictví. Když vyrostl, pochopil, jak je modlářství pošetilé, odmítl učení o pekelném ohni a začal zkoumat nauky protestantských církví. Ale neuspokojilo ho to.
Když ho v Rangúnu v Barmě zajali Japonci, začal se modlit o to, aby mohl přežít kruté zacházení v pracovním táboře a aby mohl dále hledat pravé náboženství. Později za pomoci jednoho učitele ze zajetí uprchl. V domě toho muže našel brožuru Kde jsou mrtví?, kterou napsal J. F. Rutherford. Rozeznal zvuk pravdy, a když potom u něj v Rangúnu roku 1947 zazvonili svědkové Jehovovi, horlivě přijal nabídku biblického studia. Za několik měsíců byl pokřtěn a krátce nato byla pokřtěna i jeho mladá manželka. Rozhodli se, že se vrátí do Indie a usadí se v rodném Kalimpongu, který leží v horách na severovýchodě země. Vychovali tam dvě děti, které tam také chodily do školy. V březnu roku 1970 se přestěhovali do Káthmándú.
Nepálská ústava zakazovala obracet druhé lidi na jinou víru. Každý, kdo šířil takzvané cizí náboženství, byl na sedm let uvězněn, a ten, kdo se k cizímu náboženství připojil, mohl být odsouzen na tři roky do vězení a ještě dostat velkou pokutu. Proto se svědecká práce musela vykonávat velmi opatrně. Sloužit dům od domu tedy znamenalo zazvonit u jednoho domu, pak se přepravit do jiného území a teprve tam opět zazvonit. Velkou úlohu při šíření dobrého poselství hrálo pochopitelně neformální vydávání svědectví.
Výsledky se dostavovaly pomalu. Kazatelské pole svým rozsahem jakoby odrazovalo; žije tam totiž kolem deseti milionů lidí. Semena pravdy však byla zaseta, když ta osamocená rodina vydala svědectví přátelům, známým, zaměstnavatelům a spolupracovníkům. Doma mívali pravidelná shromáždění a zvali zájemce, aby se k nim připojili. Nakonec se v březnu 1974, po čtyřech letech ustavičného sázení a zalévání, urodilo první nepálské ovoce — bylo z nečekaného zdroje.
Jeden zvěstovatel navštívil jistý dům a mluvil s nějakým bohatým mužem, který byl tajemníkem jednoho člena královské rodiny. „Promluvte si s mým synem,“ řekl ten muž. Jeho syn přijal nabídku biblického studia. Po nějaké době změnil zaměstnání. Předtím totiž pracoval v kasinu. Jeho otec, oddaný hinduista, mu odporoval. Přesto se tento mladík postavil na Jehovovu stranu. A jaký byl výsledek? Jeho otec mu později už nebránil a někteří z jeho blízkých příbuzných přijali biblickou pravdu. Nyní tento muž slouží jako starší v křesťanském sboru.
Malá skupina křesťanů v Káthmándú chtěla zůstat duchovně silná a chtěla dbát na biblický příkaz, abychom neopouštěli své shromažďování, a proto v soukromých domech pravidelně pořádali shromáždění. Bratrům však velmi scházela větší shromáždění. Ti, kdo si to mohli dovolit, cestovali na sjezdy do Indie — je to dlouhá a nákladná cesta přes horské hřebeny.
Byla to radostná událost, když v domě, ve kterém mívali shromáždění, proběhl celý oblastní sjezd. Představte si, že veškerý program měli na starosti čtyři bratři — včetně jednoho člena indické odbočky! Byla uspořádána i biblická dramatizace. Ale jak? Když probíhal nácvik této dramatizace v Indii, bratři udělali diapozitivy. V Nepálu tyto diapozitivy promítali na plátno a z kazety k tomu přehrávali mluvený doprovod. Posluchači byli nadšeni. Kolik lidí bylo přítomno? Osmnáct!
Ze zahraničí se podpora kazatelskému dílu dala poskytovat jen omezeně. Bylo nemyslitelné vykonávat misionářskou práci a pro cizince nebylo snadné sehnat práci. Přesto dva indičtí svědkové tu a tam v Nepálu práci našli, a strávili tak v Káthmándú několik let, během nichž pomáhali budovat nově založený sbor. V roce 1976 bylo v Káthmándú sedmnáct zvěstovatelů Království. V roce 1985 si bratři postavili vlastní sál Království. Od toho roku byly v sále pravidelně pořádány každoroční oblastní sjezdy i jiná shromáždění. V tom odlehlém horském území byl tento sál opravdovým střediskem čistého uctívání.
Vzrůst navzdory těžkostem
Kazatelské dílo probíhalo zpočátku velmi opatrně a úřady si ho moc nevšímaly. Avšak ke konci roku 1984 se objevila první zákonná omezení. Jeden bratr a tři sestry byli uvězněni a drženi ve vazbě. Po čtyřech dnech byli propuštěni s napomenutím, že ve své činnosti nemají pokračovat. V jedné vesnici bylo devět osob uvězněno, právě když měli doma biblické studium. Šest z nich zůstalo ve vězení 43 dní. Zatčeno bylo ještě několik dalších lidí, ale nebyly proti nim podniknuty žádné právní kroky.
Poměrně nedávno, v roce 1989, se stalo, že všichni bratři a sestry, kteří byli přítomni na sborovém studiu knihy, byli uvězněni, tři dny drženi ve vazbě a pak propuštěni. Občas byli požádáni, aby podepsali prohlášení, že nebudou kázat. Odmítli podepsat. Někteří byli propuštěni, až když podepsali prohlášení, že budou ochotni nést následky, kdyby byli později opět přistiženi při kázání.
Bratři i přes takové těžkosti horlivě pokračovali v kázání dobré zprávy o Království. Například v roce 1985 — rok poté, co začaly úřady zasahovat do kázání — byl vzrůst v počtu zvěstovatelů dvacet jedna procent. Tamějších třicet pět zvěstovatelů strávilo v průměru dvacet hodin měsíčně tím, že s lidmi mluvili o čistém uctívání.
Jak plynul čas, docházelo v Nepálu k politickým změnám. Vládní činitelé si začali uvědomovat, že svědkové Jehovovi pro ně nepředstavují žádnou hrozbu. Jejich biblické vzdělávací dílo bylo vlastně užitečné a budující, protože z lidí dělalo lepší občany. Úřední činitelé si povšimli, že mezi základní požadavky na Jehovovy ctitele patří poctivost, usilovná práce a bezúhonné chování.
Znamenité svědectví bylo vydáno, když se jedna žena, která byla dříve oddanou hinduistkou, stala svědkem, a odmítla transfúzi krve. Doktoři byli udiveni, jak byla odhodlaná a dobře informovaná. Tato žena dostala brožuru Enjoy Life on Earth Forever! (Raduj se navždy ze života na zemi!), ze které se dozvěděla pravdu založenou na Bibli. Přes odpor a posměch své rodiny byla v roce 1990 pokřtěna, když už jí bylo téměř sedmdesát let. Později si zlomila nohu, přidaly se ještě další komplikace a ona se tedy musela podrobit rozsáhlému chirurgickému zákroku. Dva týdny odolávala nátlaku lékařů a příbuzných, kteří se ji snažili přimět, aby souhlasila s transfúzí krve. Chirurgický tým ji nakonec úspěšně operoval bez použití krve. Tato sestra je nyní sice pohybově omezena, ale každé ráno sedává u svých vrátek a zve kolemjdoucí, aby se k ní posadili a poslechli si radostnou dobrou zprávu.
Dnešní Nepál
A co se děje v Nepálu dnes? Svědkové Jehovovi se těší z velké svobody uctívání, stejně jako jejich bratři po celém světě. Od doby, kdy se jeden nebo dva obrazní horolezci připojili k těm, kdo stoupají na horu čistého uctívání, stále roste počet lidí, kteří říkají ‚Pojďte a vystupme na Jehovovu horu‘. V roce 1989 tam bylo každý měsíc v průměru 43 křesťanů, kteří se podíleli na kazatelské službě; slavnost na památku Kristovy smrti navštívilo toho roku 204 osob.
Potom Jehova začal plnit svůj slib, že bude urychleně shromažďovat do svého domu ty, kdo hledají pravdu. (Izajáš 60:22) Nedávno byl v Káthmándú utvořen druhý sbor a nyní tam jsou mimo město dvě odloučené skupiny. V dubnu 1994 podávalo zprávu ze služby 153 křesťanů — to je o 250 procent více než před necelými pěti lety! Se zájemci vedli 386 domácích biblických studií. V roce 1994 dosáhl počet účastníků Památné slavnosti překvapivého čísla 580 osob. Při zvláštním sjezdovém dnu naplnilo sál 635 osob, a 20 zájemců se dalo pokřtít. Velký vzrůst v počtu svědků Jehovových po celém světě se tedy týká i maličkého Nepálu.
V posledních letech vzrostlo množství literatury, která se tiskne v nepálštině a která pomáhá pokorným lidem, aby zaujali pevné stanovisko na straně pravdy. Indická kancelář odbočky vyškolila překladatele, aby si osvojili překladatelské postupy a používání počítačů. Tito překladatelé nyní v Káthmándú pracují v celodobé službě. Teokratičtí horolezci z Nepálu jsou stále v pohybu, připraveni na další rozvoj.
Vystupte výše než na Himálaj
Také vy se můžete radovat z výstupu na horu, která je vyšší než Himálaj. Když to uděláte, připojíte se nejen k těm nepálským horolezcům, ale i k milionům dalších lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Budete se radovat, až vás bude vyučovat Stvořitel takových majestátních hor, jaké jsou například v Nepálu. Uvidíte, jak Stvořitel „urovná záležitosti“, a budete se moci těšit na věčný život na nádherné a očištěné zemi. (Izajáš 2:4)
[Mapa na straně 24]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
Káthmándú
Mount Everest
[Obrázek na straně 25]
Před sálem Království Svědků Jehovových v Káthmándú
[Obrázek na straně 26]
Mnoho Nepálců má užitek z biblického studia