Kdo byli masoreti?

JEHOVA, ‚Bůh pravdy‘, chránil své Slovo, Bibli. (Žalm 31:5) Satan, nepřítel pravdy, se však pokoušel vnést do ní chyby a zničit ji. Jak to, že se Bible zachovala až dodnes v podstatě tak, jak byla napsána? (Viz Matouše 13:39.)

Částečnou odpověď nacházíme ve slovech profesora Roberta Gordise: „Významná práce hebrejských písařů zvaných masoreti neboli ‚strážci tradice‘ není dostatečně doceněna. Tito bezejmenní písaři přepečlivě a s láskyplnou starostlivostí opisovali Svatou knihu.“ Ačkoli dnes neznáme jména většiny těchto opisovačů, jméno jedné masoretské rodiny bylo zaznamenáno jasně — Ben Ašer. Co o nich a o dalších masoretech víme?

Ben Ašerova rodina

Ta část Bible, která byla původně napsána hebrejsky a které se často říká Starý zákon, byla věrně opisována židovskými písaři. Písařům, kteří žili v šestém až desátém století n. l., se říká masoreti. V čem jejich práce spočívala?

Po staletí se hebrejština psala pouze pomocí souhlásek; samohlásky při čtení doplňoval čtenář. Avšak v době masoretů byla správná výslovnost hebrejštiny postupně zapomínána, protože mnoho Židů už nedokázalo tímto jazykem mluvit plynně. Skupiny masoretů v Babylóně a v Izraeli vynalezly znaménka, která se psala kolem souhlásek a označovala přízvuk a samohlásky, jež se měly vyslovit. Byly zavedeny přinejmenším tři rozdílné systémy, ale nejvlivnější byl systém masoretů z Tiberiady u Galilejského moře, kde bydlela Ben Ašerova rodina.

Prameny uvádějí pět masoretských generací z této jedinečné rodiny. První byl Ašer Starší, který žil v osmém století n. l. Po něm následovali Nehemjáš ben Ašer, Ašer ben Nehemjáš, Moše ben Ašer a konečně Áron ben Moše ben Ašer, který žil v desátém století n. l.a Tito muži patřili k prvním, kdo zdokonalovali psané znaky, aby bylo co nejlépe vyjádřeno to, co považovali za správnou výslovnost textu hebrejské Bible. K tomu bylo nutné stanovit základní pravidla hebrejské gramatiky. V té době nebyl ještě zaznamenán žádný jednoznačný soubor pravidel hebrejské gramatiky. Proto je možné říci, že masoreti byli mezi prvními hebraisty-gramatiky.

Áron, podle tradice poslední masoret z Ben Ašerovy rodiny, byl první, kdo hebrejskou gramatiku zaznamenal a uspořádal. Udělal to v díle nazvaném „Sefer Dikdukei ha-Te’amim“, které je první knihou hebrejské gramatiky. Během následujících staletí byla tato kniha základem pro práce jiných hebrejských gramatiků. To však byl jen druhotný výsledek důležitějšího díla masoretů. Co bylo tím důležitějším dílem?

Je potřebná fenomenální paměť

Hlavním předmětem zájmu masoretů bylo správně přenést každé slovo, dokonce každé písmeno biblického textu. Masoreti chtěli zaručit přesnost textu, a proto na každé straně psali na okraje poznámky, které označovali jakékoli možné změny textu, jež vznikly z nepozornosti nebo byly úmyslně vneseny předešlými písaři. V těchto okrajových poznámkách masoreti často uváděli neobvyklé tvary slov a slovních spojení a také údaje o tom, jak často se tyto výrazy vyskytují v dané knize nebo v celých Hebrejských písmech. Tyto poznámky byly zaznamenávány pomocí velmi stručného kódu, protože bylo málo místa. Pro doplňkovou křížovou kontrolu označovali slovo i písmeno, které bylo uprostřed dané knihy. Došli tak daleko, že spočítali všechna písmena Bible, aby tak zaručili, že opis bude přesný.

Na horní a dolní okraj stránky masoreti psali obsáhlejší komentáře k některým zkráceným poznámkám na postranních okrajích.b Komentáře byly užitečné při křížové kontrole. Tehdy ještě nebylo číslování veršů a neexistovaly žádné biblické konkordance. Jakým způsobem tedy masoreti psali odkazy na jiné části Bible, když prováděli křížovou kontrolu? Na horním a dolním okraji uváděli část paralelního verše, která jim připomínala jiné místo v Bibli, kde byla označená slova nalezena. Místa byl nedostatek, a proto z každého paralelního verše napsali často jen jediné klíčové slovo, které jim text připomnělo. Aby byly tyto okrajové poznámky použitelné, museli písaři znát téměř celou hebrejskou Bibli nazpaměť.

Seznamy, jež byly příliš dlouhé na to, aby se daly napsat na okraj, byly přesunuty na jiné místo v rukopisu. Například masoretská poznámka k 1. Mojžíšově 18:3 uvedená na postranním okraji uvádí tři hebrejská písmena: קלד. V hebrejštině jsou ekvivalentem pro číslo 134. Na jiných místech v rukopisu je seznam, který uvádí 134 míst, ze kterých předmasoretští písaři úmyslně odstranili jméno Jehova a nahradili je slovem „Pán“.c Masoreti o těchto změnách věděli, ale nedovolili si upravovat text, který jim byl předán. Místo toho uvedli změny v okrajových poznámkách. Ale proč se masoreti tolik snažili, aby text nebyl pozměněn, přestože předchozí písaři ho změnili? Byla jejich židovská víra odlišná od víry jejich předchůdců?

Čemu věřili?

V tomto období masoretského pokroku prožíval judaismus ideologickou bitvu, která měla hluboké kořeny. Od prvního století nabýval na síle rabínský judaismus. Po sepsání Talmudu a rabínských výkladů začal být rabínský výklad ústního zákona důležitější než biblický text.d Proto mohlo pečlivé uchovávání biblického textu ztratit na důležitosti.

V osmém století se tomuto trendu postavila na odpor skupina známá jako karaité. Karaité zdůrazňovali osobní studium Bible — odmítli autoritu a výklad rabínů a také Talmud. Za svou autoritu přijali pouze biblický text. Díky tomu vzrostla potřeba přesně přepisovat text Bible, a proto se masoretská studia oživila a naplno rozběhla.

Do jaké míry měly rabínské nebo karaitské názory vliv na práci masoretů? M. H. Goshen-Gottstein, odborník na hebrejské rukopisy, prohlašuje: „Masoreti byli přesvědčeni . . . , že se drží starověké tradice, a úmyslné porušování tradice by pro ně bylo nejhorším zločinem.“

Na správné opisování biblického textu pohlíželi jako na svatý úkol. Osobně snad mohli být silně motivováni jinými náboženskými názory, ale zdá se, že samotná práce masoretů nebyla ideologickými spory ovlivněna. Velmi stručné a výstižné poznámky na okraji ponechávaly jen malý prostor pro teologické debaty. Životním zájmem masoretů byl samotný biblický text — do něj nezasahovali.

Užitek z jejich práce

Přirozený Izrael už nebyl vyvoleným Božím národem, ale tito židovští opisovači byli naprosto oddáni přesnému uchovávání Božího slova. (Matouš 21:42–44; 23:37, 38) Dílo Ben Ašerovy rodiny a jiných masoretů vhodně zhodnotil Robert Gordis, který napsal: „Tito pokorní, ale nezdolní písaři . . . v ústraní splnili herkulovský úkol: Střežit text Bible, aby se neztratil a aby v něm nebyly provedeny změny.“ (The Biblical Text in the Making) Výsledkem bylo, že reformátoři v šestnáctém století — například Luther a Tyndale, kteří odmítli autoritu církve a začali Bibli překládat do běžných jazyků, aby ji mohli číst všichni lidé — měli dobře zachovaný hebrejský text, který byl podkladem pro jejich práci.

Z práce masoretů máme užitek i dnes. Jejich hebrejské texty jsou podkladem pro Překlad nového světa Svatých písem. Tento překlad je nadále překládán do mnoha jazyků se stejným duchem oddanosti a se stejným zájmem o přesnost, jaké projevovali dávní masoreti. Měli bychom smýšlet stejně a věnovat Slovu Jehovy Boha pozornost. (2. Petra 1:19)

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 28]

Systém hebrejské výslovnosti

HLEDÁNÍ lepšího způsobu, jak zaznamenat samohlásková znaménka a značky přízvuku, masoretům trvalo staletí. Nelze se tedy divit, že zjišťujeme pokračující vývoj, jež je patrný v každé generaci Ben Ašerovy rodiny. Dochované rukopisy představují styly a metody pouze posledních dvou masoretů z Ben Ašerovy rodiny, Mošeho a Árona.e Srovnávací studium těchto rukopisů odhalilo, že Áron vypracoval pravidla, která se týkala jistých podružných stránek výslovnosti a způsobu záznamu a která se lišila od metod jeho otce, Mošeho.

Současníkem Árona ben Ašera byl Ben Naftali. Káhirský kodex Mošeho ben Ašera obsahuje mnohá podání textu, jež jsou připisována Ben Naftalimu. Buď tedy Ben Naftali studoval pod vedením Moše ben Ašera, nebo oba zachovávali starobylejší společnou tradici. Mnoho učenců mluví o rozdílech mezi systémy Ben Ašera a Ben Naftaliho, ale Goshen-Gottstein píše: „Nebylo by daleko od pravdy mluvit o dvou subsystémech v Ben Ašerově rodině a rozdíly v podání textu prostě nazvat Ben Ašer versus Ben Ašer.“ Bylo by tedy nesprávné mluvit o jediné Ben Ašerově metodě. To, že nakonec byla přijata metoda Árona ben Ašera, nebylo způsobeno tím, že by byla podstatně nadřazenější. Textu Árona ben Ašera byla dávána přednost jenom díky tomu, že ho ve dvanáctém století pochválil talmudský učenec Moše Maimonides.

[Obrázek — hebrejské znaky]

Část 2. Mojžíšovy 6:2 nejprve se samohláskovými tečkami a diakritickými znaménky a potom bez nich

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Tiberiada, středisko, kde masoreti od osmého do desátého století působili

[Podpisek]

Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.