Jeroným — Kontroverzní průkopník v překládání Bible

TRIDENTSKÝ koncil 8. dubna 1546 prohlásil, že latinská Vulgáta „byla schválena [katolickou] církví . . . a že se nikdo nesmí pod žádnou záminkou pokusit nebo si dovolit cokoli z ní zavrhovat“. Vulgáta byla sice dokončena o více než tisíc let dříve, ale byla stejně jako její překladatel Jeroným již dlouho předmětem sporu. Kdo byl Jeroným? Proč byl tento muž i jeho překlad Bible kontroverzní? Jak jeho dílo ovlivnilo dnešní překlady Bible?

Stává se učencem

Jeroným se latinsky jmenoval Eusebius Hieronymus. Narodil se přibližně v roce 346 n. l. ve Stridonu v římské provincii Dalmácie, nedaleko dnešních hranic mezi Itálií a Slovinskem.a Jeho rodiče byli poměrně zámožní, a tak Jeroným v útlém věku okusil výhody peněz — získával totiž vzdělání v Římě pod vedením proslulého gramatika Donata. Jeroným projevil velké nadání pro studium gramatiky, rétoriky a filozofie. V tomto období začal také studovat řečtinu.

Po odchodu z Říma v roce 366 n. l. Jeroným cestoval na různá místa a jeho putování skončilo v Aquilei v Itálii, kde se blíže seznámil s myšlenkou asketismu. Tyto názory prosazující krajní sebezapření ho přitahovaly, a tak se několik dalších let v kruhu přátel věnoval asketickému způsobu života.

V roce 373 n. l. se skupina z neznámého důvodu nepohodla a rozpadla. Zklamaný Jeroným se vydal směrem na východ přes Bithýnii, Galácii a Kilikii a nakonec se dostal až do Antiochie v Sýrii.

Dlouhé putování se na něm podepsalo. Vyčerpaného, nemocného Jeronýma téměř přemohla horečka. V dopise svému příteli napsal: „Ach, kdyby mě tak Pán Ježíš Kristus náhle přenesl k tobě. Mé ubohé slabé tělo není sice nemocné, ale je podlomené.“

Jako kdyby nemoc, osamělost a vnitřní dilema Jeronýmovi nestačily, brzy ho potkala ještě další krize — duchovní. Ve snu viděl sám sebe, jak je „vlečen před [Boží] soudní stolici“. Když dostal otázku, kdo vlastně je, Jeroným odpověděl: „Jsem křesťan.“ Ten, kdo předsedal soudu, ostře odpověděl: „Lžeš, jsi následovník Cicera, a ne Krista.“

Jeroným, který měl vášnivou zálibu v učení, se do té doby především soustředil na studium pohanských klasiků, a ne na studium Božího slova. Proto řekl: „Mučily mě palčivé výčitky svědomí.“ V naději, že to urovná, Jeroným ve svém snu slavnostně slíbil: „Pane, kdybych někdy znovu vlastnil světské knihy nebo kdybych takové knihy někdy opět četl, znamenalo by to, že jsem Tě zapřel.“

Později Jeroným tvrdil, že nemůže nést odpovědnost za slib, který dal ve snu. Přesto byl rozhodnut, že svůj slavnostní slib alespoň v principu splní. Odešel tedy z Antiochie a hledal samotu v Chalkidě v Syrské poušti. Tam žil jako poustevník, ponořený do studia Bible a teologické literatury. Jeroným řekl: „Čtu Boží knihy s větším zanícením, než s jakým jsem se dříve věnoval lidským knihám.“ Jeroným se také učil místní syrštinu a s pomocí jednoho Žida, který se stal křesťanem, začal studovat hebrejštinu.

Pověření od papeže

Přibližně po pěti letech mnišského života se Jeroným vrátil do Antiochie, aby tam pokračoval ve svých studiích. Po příchodu do Antiochie ovšem zjistil, že v církvi panuje hluboký rozkol. Jeroným však ještě v době, kdy žil v poušti, žádal papeže Damasa o radu a řekl: „Církev je rozštěpena do tří frakcí a každá z nich si mě chce získat pro sebe.“

Časem se Jeroným rozhodl, že se přidá k Paulinovi, jednomu ze tří mužů, kteří si dělali nárok na titul „biskup antiochijský“. Jeroným souhlasil, aby ho Paulinus vysvětil na kněze, ovšem za dvou podmínek. Zaprvé chtěl mít volnost dále vést mnišský život. A zadruhé trval na tom, že chce zůstat osvobozen od všech kněžských povinností v určité církevní obci.

V roce 381 n. l. Jeroným doprovázel Paulina na konstantinopolský koncil a potom s ním pokračoval v cestě do Říma. Papež Damasus rychle rozpoznal Jeronýmovy vědecké a jazykové schopnosti. Do roka byl Jeroným povýšen do prestižního postavení Damasova osobního tajemníka.

V postavení tajemníka se Jeroným nevyhnul sporům. Vlastně to vypadalo, že je přivolává. Například uprostřed rozmařilého papežského dvora žil dále jako asketa. Kromě toho svůj strohý životní styl propagoval a důrazně mluvil proti světským výstřelkům duchovenstva, čímž si z mnoha lidí udělal nepřátele.

Jeroným si však navzdory pomlouvačům získal plnou podporu papeže Damasa. Papež měl pádný důvod Jeronýma povzbuzovat, aby pokračoval ve zkoumání Bible. V té době se používalo mnoho latinských překladů Bible. Mnohé z nich byly provedeny nedbale, a proto obsahovaly zjevné chyby. Damasa dále znepokojovalo, že jazyk rozděluje církev na východní a západní oblast. Málokdo na východě uměl latinsky a ještě méně lidí na západě umělo řecky.

Papež Damasus tedy velmi toužil po revidovaném latinském překladu evangelií. Chtěl takový překlad, který by přesně odpovídal původní řečtině, a přesto obsahoval výstižná a jasná vyjádření v latině. Jeroným byl jedním z mála učenců, kteří byli schopni vytvořit takový překlad. Byl pro tuto práci velmi kvalifikovaný, protože plynně mluvil řecky, latinsky a syrsky a měl určité praktické znalosti hebrejštiny. A tak pověřen Damasem začal pracovat na projektu, na němž měl strávit dalších více než 20 let svého života.

Spor se přiostřuje

I když Jeroným překládal evangelia velmi rychle, přesto se jeho práce vyznačovala naprosto vědeckými postupy. Srovnával všechny dostupné řecké rukopisy a prováděl opravy stylu i obsahu latinského textu tak, aby ho uvedl do přesnějšího souladu s řeckým textem.

Jeronýmův překlad čtyř evangelií byl všeobecně dobře přijat stejně jako jeho revize latinského textu Žalmů, která byla založena na textu řecké Septuaginty. Přesto měl stále nějaké kritiky. Napsal: „Jistí opovrženíhodní tvorové mě záměrně napadali a obviňovali z toho, že jsem se pokoušel opravovat pasáže v evangeliích proti autoritě klasiků a názoru celého světa.“ Po smrti papeže Damasa v roce 384 n. l. takových nařčení přibývalo. Jeroným neměl příliš dobré vztahy s novým papežem, a proto se rozhodl opustit Řím. Znovu se vydal na východ.

Stává se znalcem hebrejštiny

V roce 386 n. l. se Jeroným usadil v Betlémě, kde zůstal po zbytek svého života. Doprovázela ho malá skupina oddaných stoupenců, k nimž patřila také Paula, bohatá šlechtična z Říma. Pod vlivem Jeronýmova kázání Paula přijala asketický způsob života. S její finanční podporou Jeroným založil klášter, který pak vedl. Tam pokračoval ve své badatelské činnosti a dokončil nejvýznamnější práci svého života.

Život v Palestině poskytoval Jeronýmovi příležitost zdokonalovat se v hebrejštině. Zaplatil si několik židovských jazykových poradců, aby mu pomohli pochopit některé obtížnější stránky hebrejštiny. Ani s jazykovým poradcem to však nebylo snadné. O jednom učiteli, Baraninasovi Tiberiadském, Jeroným řekl: „Přimět Baraninase, aby mě učil pod rouškou noci, mě stálo spoustu nepříjemností a výdajů.“ Proč studovali v noci? Protože Baraninas se obával, že ho židovská obec uvidí, jak se stýká s „křesťanem“.

V Jeronýmově době se Židé mnohdy posmívali hebrejsky mluvícím pohanům kvůli tomu, že tito lidé nedokázali správně vyslovovat hrdelní hlásky. Jeronýmovi se však po velkém úsilí podařilo tyto hlásky dobře zvládnout. Velmi mnoho hebrejských slov také přepisoval do latiny. Tento postup mu nejen pomáhal zapamatovat si hebrejská slova, ale také zachovat tehdejší výslovnost těchto hebrejských slov.

Jeronýmův největší spor

Jak velkou část Bible zamýšlel papež Damasus dát přeložit Jeronýmovi, není jasné. Je však málo pochybností o tom, jak se na tuto záležitost díval Jeroným. Jeroným byl velmi cílevědomý a odhodlaný. Velmi silně toužil vytvořit něco „užitečného pro Církev, hodnotného pro potomstvo“. Rozhodl se tedy, že vytvoří revidovaný latinský překlad celé Bible.

Při práci na Hebrejských písmech se Jeroným chtěl opírat o Septuagintu. Na tento řecký překlad Hebrejských písem, původně zhotovený ve třetím století př. n. l., se mnozí lidé dívali jako na přímo inspirovaný Bohem. Septuaginta tedy měla mezi řecky mluvícími křesťany tehdejší doby široký okruh čtenářů.

Jeroným však pokračoval ve své práci, a přitom objevil mezi řeckými rukopisy nesrovnalosti podobné těm, s nimiž se setkával v latině. Vzrůstal v něm pocit marnosti. Nakonec dospěl k závěru, že má-li vytvořit spolehlivý překlad, bude muset odložit řecké rukopisy, včetně vysoce ctěné Septuaginty, a přejít přímo k původnímu hebrejskému textu.

Toto rozhodnutí vyvolalo rozruch. Jeroným byl označován za falzifikátora původního textu, za hanobitele Boha, který kvůli Židům opouští církevní tradice. I Augustin — významný teolog tehdejší církve — Jeronýma naléhavě žádal, aby se vrátil k Septuagintě, a říkal: „Jestliže se tvůj překlad začne všeobecně víc číst v mnoha obcích, bude to politováníhodné v tom, že při čtení Písma určitě vyvstanou neshody mezi latinskými a řeckými obcemi.“

Augustin se opravdu bál, že by se církev mohla rozštěpit, pokud by západní obce používaly Jeronýmův latinský text založený na hebrejských textech, a řecké obce na východě by stále používaly Septuagintu.b Kromě toho Augustin měl strach odložit Septuagintu kvůli překladu, který by mohl obhájit pouze Jeroným.

Jak Jeroným reagoval na všechny tyto odpůrce? Zcela v souladu se svou povahou Jeroným své kritiky ignoroval. Dále překládal přímo z hebrejštiny a v roce 405 n. l. svou latinskou Bibli dokončil. O mnoho let později byl jeho překlad nazván Vulgáta, což je označení pro všeobecně přijatý překlad (latinské slovo vulgatus znamená „obecný, lidový“).

Dlouhodobé úspěchy

Jeronýmův překlad Hebrejských písem znamená mnohem víc než pouhou revizi existujícího textu. Pro příští generace změnil způsob studia a překládání Bible. Historik Will Durant řekl: „Vulgáta zůstává největším a nejvlivnějším literárním úspěchem čtvrtého století.“

Jeroným sice měl břitký jazyk a svárlivou osobnost, ale samostatně obrátil biblický výzkum zpět k inspirovanému hebrejskému textu. Pronikavým zrakem studoval a srovnával hebrejské a řecké rukopisy Bible, které jsou pro nás dnes už nedostupné. Jeho práce také předcházela práci židovských masoretů. Vulgáta je tedy cenným informačním materiálem pro srovnávání alternativních znění biblických textů.

Lidé milující Boží slovo nemusí přehlížet Jeronýmovo extrémní chování ani jeho náboženské názory, a přesto si mohou vážit horlivého úsilí tohoto kontroverzního průkopníka v překládání Bible. A Jeroným dosáhl svého cíle, protože opravdu vytvořil něco „hodnotného pro potomstvo“.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Socha Jeronýma v Betlémě

[Podpisek]

Garo Nalbandian

[Podpisky obrázku na straně 26]

Hebrejský rukopis, vlevo nahoře: s laskavým svolením Svatyně knihy, Israel Museum, Jeruzalém; syrský rukopis, vlevo dole: otištěn s laskavým souhlasem Chester Beatty Library, Dublin; řecký rukopis, nahoře uprostřed: s laskavým svolením Israel Antiquities Authority