Co od nás Jehova žádá dnes?

„Hlas z oblaku řekl: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.‘ “ (MATOUŠ 17:5)

1. Kdy Zákon splnil svůj účel?

JEHOVA dal izraelskému národu Zákon, který měl mnoho ustanovení. Apoštol Pavel o nich napsal: „Byly to zákonné požadavky, které se vztahují k tělu, a byly uloženy až do ustanoveného času urovnání věcí.“ (Hebrejcům 9:10) Zákon dovedl ostatek Izraelitů k tomu, že přijali Ježíše jakožto Mesiáše neboli Krista, a tak splnil účel, pro který byl dán. Proto Pavel prohlásil: „Kristus je konec Zákona.“ (Římanům 10:4; Galaťanům 3:19–25; 4:4, 5)

2. Kdo byl pod Zákonem a kdy byli tito lidé od Zákona osvobozeni?

² Znamená to snad, že Zákon pro nás není v dnešní době závazný? Žalmista vysvětlil, že na velkou většinu lidí se Zákon vlastně nikdy nevztahoval: „[Jehova] říká své slovo Jákobovi, své předpisy a svá soudcovská rozhodnutí Izraeli. Tak neučinil žádnému jinému národu; a pokud jde o jeho soudcovská rozhodnutí, ta oni neznali.“ (Žalm 147:19, 20) Potom, co na základě Ježíšovy oběti Bůh uvedl v platnost novou smlouvu, nebyl povinností dodržovat Zákon vázán už ani izraelský národ. (Galaťanům 3:13; Efezanům 2:15; Kolosanům 2:13, 14, 16) Jestliže Zákon již tedy není závazný, co vlastně Jehova žádá od těch, kdo mu dnes chtějí sloužit?

Co Jehova žádá

3, 4. (a) Co v zásadě od nás Jehova žádá v dnešní době? (b) Proč bychom měli věrně následovat Ježíšovy šlépěje?

³ V posledním roce své služby šel Ježíš se svými apoštoly Petrem, Jakubem a Janem na jednu vysokou horu, možná na jeden z výběžků hory Hermon. Tam apoštolové dostali prorocké vidění, v němž spatřili Ježíše v jeho velkolepé slávě, a slyšeli, jak Boží hlas prohlásil: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil; naslouchejte mu.“ (Matouš 17:1–5) A v zásadě právě to — tedy naslouchat jeho Synovi a řídit se jeho příkladem a učením — od nás Jehova vyžaduje. (Matouš 16:24) Apoštol Petr proto napsal: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21)

⁴ Proč bychom měli věrně následovat Ježíšovy šlépěje? Důvodem je to, že napodobováním Ježíše napodobujeme Jehovu Boha. Ježíš znal svého Otce důvěrně, protože s ním před svým příchodem na zemi strávil nespočet let v nebesích. (Přísloví 8:22–31; Jan 8:23; 17:5; Kolosanům 1:15–17) Když byl Ježíš na zemi, věrně zastupoval svého Otce. Vysvětlil: „Právě jak mě Otec naučil, tak mluvím.“ Ježíš napodoboval Jehovu tak věrně, že dokonce mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 8:28; 14:9)

5. Pod jakým zákonem jsou křesťané a kdy tento zákon vešel v platnost?

⁵ Co to vlastně znamená naslouchat Ježíšovi a napodobovat ho? Znamená to snad být pod nějakým zákonem? Pavel napsal: „Sám nejsem pod zákonem.“ Měl na mysli ‚starou smlouvu‘, smlouvu Zákona, kterou Bůh uzavřel s Izraelem. Pavel potvrdil, že je „pod zákonem vůči Kristu“. (1. Korinťanům 9:20, 21; 2. Korinťanům 3:14) Když přestala platit stará smlouva Zákona, vstoupila v platnost ‚nová smlouva‘ se svým ‚Kristovým zákonem‘, který se všichni dnešní Jehovovi služebníci zavázali poslouchat. (Lukáš 22:20; Galaťanům 6:2; Hebrejcům 8:7–13)

6. Co je možné říci o ‚Kristově zákonu‘ a jak ho posloucháme?

⁶ „Kristův zákon“ Jehova nenechal zapsat ve formě zákoníku ani ho neuspořádal do různých skupin, jako to bylo v případě staré smlouvy Zákona. S tímto novým zákonem, který je určen Kristovým následovníkům, se nepojí žádný rozsáhlý soupis příkazů a zákazů. Jehova však ve svém Slově nechal zaznamenat čtyři obsáhlé zprávy o životě a učení svého Syna. Kromě toho některé z prvních Ježíšových následovníků inspiroval, aby zapsali pokyny k tomu, jak se chovat, jak postupovat ve sborových záležitostech, jak jednat v rodině, a také k dalším věcem. (1. Korinťanům 6:18; 14:26–35; Efezanům 5:21–33; Hebrejcům 10:24, 25) Jestliže svůj život uvádíme do souladu s příkladem a učením Ježíše Krista a dbáme rad, které pod inspirací zapsali pisatelé Bible, kteří žili v prvním století, pak posloucháme „Kristův zákon“. Právě to od svých služebníků Jehova vyžaduje v dnešní době.

Důležitá je láska

7. Jak Ježíš zdůraznil podstatu tohoto zákona během posledního Pasachu, který slavil se svými apoštoly?

⁷ Už pod Zákonem měla velký význam láska a tato vlastnost je podstatou neboli nejdůležitějším rysem také Kristova zákona. Tuto skutečnost Ježíš zdůraznil při oslavě Pasachu v roce 33 n. l., k níž se sešel se svými apoštoly. Janova zpráva, jež popisuje, co se té noci stalo, uvádí Ježíšova vřelá slova, která obsahovala osmadvacet zmínek o lásce. Svým apoštolům tak zdůraznil, co je podstatou neboli duchem jeho zákona. Není bez významu, že Jan své pojednání o událostech onoho památného večera uvedl slovy: „Protože před svátkem pasach věděl, že přišla jeho hodina, aby odešel z tohoto světa k Otci, Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.“ (Jan 13:1)

8. (a) Co ukazuje, že mezi apoštoly byl trvalý spor? (b) Jak Ježíš dal svým apoštolům lekci v pokoře?

⁸ Ježíš své apoštoly skutečně miloval — dokonce i přes jejich přílišnou touhu po moci a postavení, s jejímž překonáním se jim bez zjevného úspěchu snažil pomoci. Několik měsíců před tím, než přišli do Jeruzaléma, ‚se mezi sebou dohadovali, kdo je větší‘. A těsně před tím, než vstoupili do města, aby tam oslavili Pasach, spor o postavení vypukl znovu. (Marek 9:33–37; 10:35–45) To, že šlo o trvalý problém, dokládá situace, která nastala nedlouho potom, co apoštolové vešli do horní místnosti, kde měli slavit poslední společný Pasach. Žádný z nich se tehdy nechopil příležitosti umýt ostatním nohy, tedy vykonat běžnou službu, jež byla projevem pohostinnosti. Ježíš jim nohy umyl sám a tak jim dal lekci v pokoře. (Jan 13:2–15; 1. Timoteovi 5:9, 10)

9. Jak se Ježíš vypořádal se situací, která nastala po posledním Pasachu?

⁹ Všimněte si, k čemu však i přes toto poučení došlo potom, co oslavili Pasach a Ježíš zavedl slavnost na památku své blížící se smrti. Zpráva v Lukášově evangeliu uvádí: „Vyvstal . . . také mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší.“ Nicméně Ježíš se na své apoštoly nerozhněval a nezačal je zahrnovat nějakými výčitkami. Naopak, dal jim laskavou radu, že by měli být jiní než světští panovníci, kteří lační po moci. (Lukáš 22:24–27) Pak jim řekl něco, co by mohlo být označeno jako úhelný kámen Kristova zákona. Ježíš prohlásil: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.“ (Jan 13:34)

10. Jaké přikázání dal Ježíš svým učedníkům a co to znamenalo?

¹⁰ Později během onoho večera Ježíš ukázal, kam až by láska podobná jeho lásce měla jít. Řekl: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ (Jan 15:12, 13) Myslel tím Ježíš snad, že by jeho následovníci měli být ochotni zemřít za spoluvěřící, kdyby to okolnosti vyžadovaly? Jan, očitý svědek této události, tomu tak rozuměl, protože později napsal: „Podle toho jsme poznali lásku, protože on [Ježíš Kristus] se za nás vzdal své duše, a my jsme povinni se vzdávat svých duší za své bratry.“ (1. Jana 3:16)

11. (a) Jak my plníme Kristův zákon? (b) Jak nám v tom Ježíš dal příklad?

¹¹ Plnit Kristův zákon tedy neznamená jen učit ostatní lidi o Kristu. Musíme také žít a jednat stejně jako Ježíš. Je pravda, že když Ježíš promlouval k lidem, používal líbezná a výstižná slova. Ale učil i svým příkladem. Přestože byl předtím mocným duchovním tvorem v nebi, chopil se příležitosti sloužit zájmům svého Otce na zemi a ukázat nám, jak bychom měli žít. Byl pokorný, laskavý a soucitný a pomáhal lidem, kteří byli obtíženi a utiskováni. (Matouš 11:28–30; 20:28; Filipanům 2:5–8; 1. Jana 3:8) A své následovníky vybízel, aby jeden druhého milovali tak, jako on miloval je.

12. Proč je možné říci, že Kristův zákon nesnižuje nutnost milovat Jehovu?

¹² Jaké místo v Kristově zákoně však zaujímá láska k Jehovovi, která byla největším přikázáním Zákona? (Matouš 22:37, 38; Galaťanům 6:2) Druhé místo? To rozhodně ne! Láska k Jehovovi a láska k ostatním křesťanům jsou nerozlučně spjaty. Nikdo nemůže doopravdy milovat Jehovu, pokud zároveň nemiluje svého bratra. Apoštol Jan totiž napsal. „Jestliže někdo prohlašuje: ‚Miluji Boha‘, a přece nenávidí svého bratra, je lhář. Ten, kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ (1. Jana 4:20; srovnej 1. Jana 3:17, 18.)

13. Jak zapůsobilo to, že učedníci poslouchali Ježíšovo nové přikázání?

¹³ Když Ježíš dal svým učedníkům nové přikázání, aby jeden druhého milovali, právě jako on miloval je, ukázal, jaký účinek to bude mít. Řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) To, že bratrská láska prvních křesťanů tyto účinky měla, dokládá Tertullianus, který žil asi 100 let po Ježíšově smrti. Tertullianus uvedl, co o Kristových následovnících řekli nekřesťané: ‚Podívejte se, jak se mají rádi a jak jsou ochotni jeden za druhého zemřít.‘ Mohli bychom si položit otázku: ‚Projevuji i já ostatním křesťanům takovou lásku, která dokazuje, že jsem jedním z Ježíšových učedníků?‘

Jak svou lásku prokážeme

14, 15. Proč může být někdy těžké poslouchat Kristův zákon, ale co nám v tom může pomoci?

¹⁴ Je důležité, aby Jehovovi služebníci projevovali Kristovu lásku. Připadá vám ale těžké milovat ty spolukřesťany, kteří mají sobecké rysy? Už jsme si ukázali, že i apoštolové se mezi sebou dohadovali a snažili se prosazovat své vlastní zájmy. (Matouš 20:20–24) Také Galaťané se mezi sebou hašteřili. Apoštol Pavel jim nejprve napsal, že láska k bližnímu je naplněním Zákona, a potom je varoval: „Jestliže však jeden druhého dál koušete a požíráte, dávejte pozor, abyste jeden druhého nevyhladili.“ Nato dal do protikladu skutky těla a ovoce Božího ducha a připojil vybídku: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“ Potom Galaťany povzbudil: „Dál noste břemena jedni druhých a tak plňte Kristův zákon.“ (Galaťanům 5:14–6:2)

¹⁵ Žádá toho tedy od nás Jehova příliš, když vyžaduje, abychom poslouchali Kristův zákon? Možná je těžké být laskaví k těm, kdo s námi nemluví hezky a zraňují naše city, ale přesto jsme povinni ‚stát se napodobiteli Boha jako milované děti a dále chodit v lásce‘. (Efezanům 5:1, 2) Stále musíme sledovat příklad, který dává Bůh. „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Jestliže iniciativně pomáháme druhým lidem, dokonce i těm, kteří se k nám chovají špatně, můžeme zažít uspokojení z vědomí, že tak napodobujeme Boha a posloucháme Kristův zákon.

16. Jak prokazujeme svou lásku k Bohu a ke Kristu?

¹⁶ Neměli bychom zapomínat, že svou lásku prokazujeme nejen tím, co říkáme, ale zejména tím, co děláme. Dokonce i pro Ježíše bylo kdysi obtížné přijmout jedno hledisko Boží vůle, a to kvůli tomu, co všechno s tím souviselo. Ježíš se modlil: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár.“ Rychle však dodal: „Ať se přesto neděje má vůle, ale tvá.“ (Lukáš 22:42) Navzdory všemu, co vytrpěl, Ježíš činil Boží vůli. (Hebrejcům 5:7, 8) Poslušností tedy dokazujeme svou lásku a dáváme najevo, že bohulibý způsob života považujeme za ten nejlepší. „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání,“ čteme v Bibli. (1. Jana 5:3) A Ježíš svým následovníkům řekl: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ (Jan 14:15)

17. Jaké zvláštní přikázání dal Ježíš svým následovníkům, a jak víme, že se vztahuje i na nás dnes?

¹⁷ Jaké zvláštní přikázání dal Kristus svým následovníkům kromě toho, aby jeden druhého milovali? Ježíš jim přikázal, aby konali kazatelské dílo, k němuž je vyškolil. Petr řekl: „Nařídil nám. . ., abychom kázali lidem a dávali důkladné svědectví.“ (Skutky 10:42) Ježíš výslovně přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:19, 20; Skutky 1:8) Ježíš dal najevo, že se tyto pokyny budou vztahovat i na jeho následovníky žijící v dnešní době, v ‚čase konce‘. Řekl totiž: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Daniel 12:4; Matouš 24:14) To, že máme kázat, je Boží vůlí. Někteří křesťané si však možná myslí, že když od nás Bůh vyžaduje, abychom toto dílo konali, žádá toho od nás příliš. Je to ale skutečně tak?

Proč se to může zdát těžké

18. Na co bychom měli pamatovat, když trpíme kvůli konání toho, co od nás Jehova žádá?

¹⁸ Jak jsme si ukázali, v průběhu dějin Jehova od lidí žádal, aby jednali v souladu s různými požadavky. A stejně jako se měnilo to, co Bůh od lidí vyžadoval, měnila se i povaha zkoušek, které zažívali. Boží milovaný Syn podstoupil vůbec nejtěžší zkoušky a nakonec byl kvůli konání toho, co od něj Bůh vyžadoval, velmi krutým způsobem zabit. Jestliže však my trpíme kvůli tomu, co od nás Jehova žádá, neměli bychom zapomínat, že Jehova není za naše zkoušky zodpovědný. (Jan 15:18–20; Jakub 1:13–15) K tomu, že začal existovat hřích, utrpení a smrt, vedla Satanova vzpoura. A je to Satan, kdo vytváří okolnosti, za nichž je často velmi obtížné dělat to, co Jehova žádá od svých služebníků. (Job 1:6–19; 2:1–8)

19. Proč je pro nás výsadou dělat to, co od nás Bůh žádá prostřednictvím svého Syna?

¹⁹ Prostřednictvím svého Syna Jehova přikázal, aby v čase konce jeho služebníci po celém světě oznamovali, že jediným prostředkem k odstranění lidského utrpení je vláda Království. Tato Boží vláda zbaví zemi všech problémů — válek, zločinnosti, chudoby, stárnutí, nemocí a smrti. Království také zřídí nádherný pozemský ráj, do něhož budou dokonce vzkříšeni mrtví. (Matouš 6:9, 10; Lukáš 23:43; Skutky 24:15; Zjevení 21:3, 4) Oznamovat dobrou zprávu o takových věcech je opravdu nádherná výsada. Je tedy zřejmé, že problém není v tom, co od nás Jehova žádá. Vždyť za to, že se setkáváme s odporem, nese odpovědnost Satan Ďábel a jeho svět.

20. Jak se můžeme vyrovnat s nejrůznějšími problémy, před které nás postaví Ďábel?

²⁰ Jak se ale můžeme úspěšně vyrovnat s nejrůznějšími problémy, které před nás Satan postaví? Tak, že pamatujeme na tato slova: „Buď moudrý, můj synu, a rozradostni mé srdce, abych mohl dát odpověď tomu, který mě popichuje.“ (Přísloví 27:11) Odpověď na Satanovo popichování poskytl Ježíš tím, že opustil bezpečný život v nebi a odešel na zemi, aby zde činil vůli svého Otce. (Izajáš 53:12; Hebrejcům 10:7) Když byl člověkem, vytrval ve všech zkouškách, do nichž se dostal, a dokonce podstoupil smrt na mučednickém kůlu. Jestliže Ježíše následujeme jako svůj Vzor, můžeme i my vytrvat v utrpeních a dělat to, co od nás Jehova žádá. (Hebrejcům 12:1–3)

21. Co cítíte, když přemýšlíte o lásce, kterou nám projevili Jehova a jeho Syn?

²¹ Bůh a jeho Syn nám projevili skutečně velkou lásku. Díky Ježíšově oběti má poslušné lidstvo naději na věčný život v ráji. Nedovolme tedy, aby naši naději něco zkalilo. Naopak, podobně jako Pavel si vezměme k srdci to, co pro nás Ježíš udělal. Pavel řekl: ‚Boží Syn mě miloval a vydal se za mne.‘ (Galaťanům 2:20) A našemu láskyplnému Bohu, Jehovovi, který toho od nás nikdy nežádá příliš, upřímně projevujme vděčnost.

Jak byste odpověděli?

◻ Co od nás dnes Jehova žádá?

◻ Jak Ježíš během posledního večera, který trávil se svými apoštoly, zdůraznil důležitost lásky?

◻ Jak můžeme prokázat svou lásku k Bohu?

◻ Proč je výsadou dělat to, co od nás Jehova žádá?

[Obrázek na straně 23]

V čem dal Ježíš svým apoštolům lekci, když jim umyl nohy?

[Obrázek na straně 25]

I když se můžeme setkat s odporem, je pro nás nádhernou výsadou oznamovat dobrou zprávu