Duchovní rozhovory jsou povznášející

„Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (EFEZANŮM 4:29)

1, 2. (a) Jakou hodnotu má lidská řeč? (b) Jak si Jehovovi služebníci přejí používat svou řeč?

„LIDSKÁ řeč je tajemství; je to božský dar, zázrak,“ napsal slovníkář Ludwig Koehler. Možná tento drahocenný Boží dar považujeme za samozřejmost. (Jakub 1:17) Uvažme ale, o jaké bohatství člověk přijde, jestliže následkem mrtvice někdo z jeho milovaných ztratí schopnost srozumitelně mluvit. „Naše rozhovory nás úžasně spojovaly,“ vypráví Joan, jejíž manžel měl nedávno mozkovou mrtvici. „Tolik mi to chybí!“

² Rozhovor může upevnit přátelství, urovnat nedorozumění, povzbudit sklíčeného, posílit víru a obohatit život, ale nikdy k tomu nedochází automaticky. Moudrý král Šalomoun napsal: „Existuje člověk, který mluví neuváženě, jako by bodal mečem, ale jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18) Jakožto Boží služebníci chceme, aby naše rozhovory uzdravovaly a povznášely, a ne aby zraňovaly nebo strhávaly. Také si přejeme svou řečí chválit Jehovu, a to jak ve veřejné službě, tak i v soukromí, když mluvíme s druhými. Žalmista zpíval: „V Bohu budeme předkládat chválu po celý den a na neurčitý čas budeme chvalořečit tvému jménu.“ (Žalm 44:8)

3, 4. (a) Jaký problém všichni máme, pokud jde o naši mluvu? (b) Proč na naší mluvě záleží?

³ Učedník Jakub varuje: „Jazyk, ten nemůže zkrotit nikdo z lidí.“ Připomíná: „Všichni . . . mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2, 8) Nikdo z nás není dokonalý. I když tedy máme ty nejlepší úmysly, naše řeč někdy druhé nepovznáší ani nepřináší chválu našemu Stvořiteli. Musíme se proto učit dávat na svůj jazyk pozor. Ježíš řekl: „Z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu; podle svých slov totiž budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“ (Matouš 12:36, 37) Ano, pravému Bohu jsme za svá slova odpovědni.

⁴ Jedním z nejlepších způsobů, jak se vyhnout škodlivé mluvě, je zvyknout si vést duchovní rozhovory. Tento článek se bude zabývat tím, jak to můžeme dělat, o jakých námětech můžeme hovořit a v jakých ohledech budeme mít z povznášející řeči prospěch.

Dávejme pozor na své srdce

5. Proč má srdce klíčovou úlohu, chceme-li vést povznášející rozhovory?

⁵ Pěstujeme-li zvyk vést povznášející rozhovory, musíme si především uvědomovat, že naše řeč je zrcadlem toho, co je v našem srdci. Ježíš řekl: „Z hojnosti srdce mluví ústa.“ (Matouš 12:34) Jednoduše řečeno, rádi hovoříme o věcech, na kterých nám záleží. Je tedy třeba, abychom se zeptali sami sebe: ‚Co mé rozhovory odhalují o stavu mého srdce? Když jsem se svou rodinou nebo se spoluvěřícími, zaměřuji se v rozhovorech na duchovní věci, anebo se řeč dříve či později stočí na sport, oblečení, filmy, jídlo, na to, co jsem si koupil nového, nebo na jiné nezávažné věci?‘ Možná si ani neuvědomujeme, že jsme se ve svém životě a ve svých myšlenkách začali soustřeďovat na podružné záležitosti. Upravíme-li svůj žebříček hodnot, zlepší se naše rozhovory a také náš život. (Filipanům 1:10)

6. Jak rozjímání ovlivňuje naše rozhovory?

⁶ Dalším způsobem, jak zlepšit kvalitu toho, co říkáme, je cílevědomé rozjímání. Jestliže se záměrně snažíme přemýšlet o duchovních věcech, zjistíme, že vést rozhovory na duchovní námět je pro nás přirozené. Král David o této souvislosti věděl. Zpíval: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo.“ (Žalm 19:14) A žalmista Asaf řekl: „Jistě budu rozjímat o vší tvé [Boží] činnosti a budu se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:12) Pokud se hluboce zajímáme o pravdy z Božího slova, naše srdce a mysl budou přirozeně překypovat hodnotnou mluvou. Jeremjáš nedokázal mlčet o tom, co ho Jehova naučil. (Jeremjáš 20:9) Stejné to může být s námi, jestliže budeme pravidelně hloubat o duchovních věcech. (1. Timoteovi 4:15)

7, 8. Jaké náměty se hodí pro povznášející rozhovory?

⁷ Pravidelný duchovní program nám poskytuje množství námětů pro povznášející rozhovory. (Filipanům 3:16) Sjezdy, sborová shromáždění, aktuální publikace a denní biblický text s tištěným komentářem — z toho všeho získáváme duchovní drahokamy, o které se můžeme dělit s druhými. (Matouš 13:52) A velmi podnětné mohou být také zkušenosti z naší křesťanské služby.

⁸ Král Šalomoun pozoroval v Izraeli mnoho rozmanitých stromů, zvířat, ptáků a ryb a byl jimi okouzlen. (1. Královská 4:33) O Božích stvořitelských dílech s oblibou hovořil. Totéž můžeme dělat my. Jehovovi služebníci rádi mluví o nejrůznějších věcech, avšak duchovně smýšlející lidé vždy s potěšením obohatí rozhovor nějakým duchovním námětem. (1. Korinťanům 2:13)

„O tom dále uvažujte“

9. K čemu Pavel vybídl Filipany?

⁹ Ať už mluvíme o čemkoli, naše rozhovory budou druhé lidi povznášet tehdy, budeme-li se řídit Pavlovou vybídkou určenou sboru ve Filipech. Apoštol napsal: „O všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8) Tyto věci jsou tak důležité, že Pavel říká, abychom ‚o nich dále uvažovali‘. Měli bychom jimi plnit svou mysl a srdce. Zamysleme se tedy, jak našim rozhovorům prospěje, když budeme věnovat pozornost každé z osmi věcí, o kterých Pavel psal.

10. Co můžeme dělat pro to, aby naše rozhovory byly o věcech, které jsou pravé?

¹⁰ To, co je pravé, v sobě zahrnuje víc než jen informace, které jsou správné, a nikoli falešné. Toto označení se vztahuje na něco, co je přímé a důvěryhodné, jako například pravda z Božího slova. Věcmi, které jsou pravé, se tudíž zabýváme tehdy, když s druhými mluvíme o biblických pravdách, které na nás zapůsobily, o přednáškách nebo proslovech, které nás povzbudily, či o radách z Písma, které nám pomohly. Naproti tomu odmítáme ‚falešně zvané „poznání“‘, které je pravdivé pouze zdánlivě. (1. Timoteovi 6:20) A nešíříme klepy ani nevyprávíme nepravděpodobné zážitky, které nelze ověřit.

11. Jaké věci, které si zasluhují vážný zájem, můžeme zahrnout do svých rozhovorů?

¹¹ To, co si zasluhuje vážný zájem, jsou náměty, které jsou úctyhodné a závažné, nikoli banální nebo podružné. Týkají se důležitých stránek naší křesťanské služby, kritických časů, v nichž žijeme, a toho, že si musíme udržovat znamenité chování. Když rozmlouváme o takových vážných věcech, posilujeme své rozhodnutí zůstat duchovně bdělí, zachovat si ryzost a dále kázat dobrou zprávu. Ano, zajímavé zkušenosti ze služby a aktuální události, které nám připomínají, že žijeme v posledních dnech, tvoří širokou škálu námětů pro podnětné rozhovory. (Skutky 14:27; 2. Timoteovi 3:1–5)

12. Čemu bychom se měli vyhnout, jestliže Pavel radí, abychom uvažovali o věcech, které jsou spravedlivé a cudné?

¹² Slovo spravedlivé znamená to, co je správné v Božích očích, tedy co odpovídá Božím měřítkům. Výraz cudný se vztahuje na čistotu myšlení a jednání. Pomluvy, sprosté vtipy a dvojsmyslné narážky nemají v našich rozhovorech místo. (Efezanům 5:3; Kolosanům 3:8) Když se na pracovišti nebo ve škole rozhovor začne ubírat tímto směrem, je od křesťanů moudré, jestliže odejdou.

13. Uveďte příklady námětů, které jsou hodné lásky a o kterých se dobře mluví.

¹³ Když Pavel doporučuje, abychom uvažovali o tom, co je hodné lásky, myslí tím věci, které jsou milé a příjemné nebo které podněcují k lásce, v protikladu k věcem, které vzbuzují nenávist, rozhořčení a sváry. To, o čem se dobře mluví, se vztahuje na to, co má dobrou pověst. K takovým námětům patří životní příběhy věrných bratrů a sester pravidelně uveřejňované v časopisech Strážná věž a Probuďte se! Když si takové články přečtete, co kdybyste si pak s druhými popovídali o tom, jak posílily vaši víru? A je také velmi povzbudivé slyšet, co se v duchovním ohledu podařilo druhým. Takové rozhovory podporují lásku a jednotu ve sboru.

14. (a) Co máme dělat, abychom projevovali ctnost? (b) O jakých chvályhodných věcech můžeme mluvit?

¹⁴ Pavel používá výraz ‚jakákoli ctnost‘. Ctnost znamená dobrotu nebo mravní znamenitost. Musíme dávat pozor, aby naše výroky byly v souladu s biblickými zásadami a aby se neodchylovaly od toho, co je spravedlivé, cudné a ctnostné. Chvályhodné je to, co si zaslouží chválu. Jestliže slyšíte pěkný proslov nebo si všimnete, že ve vašem sboru někdo projevuje příkladnou věrnost, mluvte o tom s tím člověkem a také s druhými. Apoštol Pavel často chválil své spoluvěřící za jejich znamenité vlastnosti. (Římanům 16:12; Filipanům 2:19–22; Filemonovi 4–7) A opravdu chvályhodné jsou výtvory našeho Stvořitele. V této oblasti najdeme mnoho námětů pro povznášející rozhovory. (Přísloví 6:6–8; 20:12; 26:2)

Veďme povznášející rozhovory

15. Ze kterého biblického příkazu je patrné, že odpovědností rodičů je vést s dětmi hodnotné rozhovory?

¹⁵ V 5. Mojžíšově 6:6, 7 čteme: „Tato slova, která ti dnes přikazuji, se prokážou být na tvém srdci; a budeš je vštěpovat svému synovi a mluvit o nich, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když budeš uléhat a když budeš vstávat.“ Tento příkaz očividně znamená, že rodiče mají s dětmi vést hodnotné duchovní rozhovory.

16, 17. Jaké poučení si křesťanští rodiče mohu vzít z příkladu Jehovy a Abrahama?

¹⁶ Můžeme si představit dlouhé rozhovory, které spolu jistě vedli Ježíš a jeho nebeský Otec, když uvažovali o Ježíšově pozemském pověření. „Sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit,“ řekl Ježíš svým učedníkům. (Jan 12:49; 5. Mojžíšova 18:18) Patriarcha Abraham nepochybně celé hodiny rozmlouval se svým synem Izákem o tom, jak jim i jejich předkům Jehova žehnal. Takové rozhovory jistě Ježíšovi i Izákovi pomohly pokorně se podřídit Boží vůli. (1. Mojžíšova 22:7–9; Matouš 26:39)

¹⁷ I naše děti potřebují povznášející rozhovory. Rodiče si při všech svých povinnostech musí najít čas na to, aby si se svými dětmi povídali. Pokud je to možné, co kdybyste si zařídili, že alespoň jednou denně budete jíst společně jako rodina? Během jídla a po něm se naskytnou příležitosti k povzbudivým rozhovorům, které pro duchovní zdraví rodiny mohou mít nesmírný význam.

18. Vyprávějte zkušenost, která ukazuje, jak prospěšná je dobrá komunikace mezi rodiči a dětmi.

¹⁸ Alejandro, průkopník, kterému je něco málo přes dvacet let, vzpomíná, jak se ve čtrnácti letech potýkal s určitými pochybnostmi. Vypráví: „Pod vlivem spolužáků a učitelů jsem začal pochybovat, zda Bůh opravdu existuje a zda je Bible věrohodná. Rodiče se mnou celé hodiny trpělivě rozmlouvali. Tyto rozhovory mi nejen pomohly v tom obtížném období překonat pochybnosti, ale také správně se v životě rozhodovat.“ A co nyní? Alejandro pokračuje: „Stále bydlím doma. Já i otec však máme mnoho práce, takže je obtížné soukromě si popovídat. Jednou týdně tedy jím s otcem u něho v práci. Těchto rozhovorů si velmi vážím.“

19. Proč všichni potřebujeme duchovní rozhovory?

¹⁹ Nepovažujeme snad za drahocenné také duchovní rozhovory se spoluvěřícími? Příležitosti k nim se nám naskýtají na shromážděních, v kazatelské službě a při společenských setkáních nebo při cestování. Pavel se těšil, až si popovídá s křesťany v Římě. Napsal jim: „Toužím vás . . . vidět, aby byla mezi vámi vzájemná výměna povzbuzení, aby každý byl povzbuzen vírou druhého, jak vaší, tak i mou.“ (Římanům 1:11, 12) „Duchovní rozhovory se spoluvěřícími jsou životně důležité,“ říká Johannes, křesťanský starší. „Zahřejí u srdce a nadlehčí každodenní břemena. Často prosím letité bratry a sestry, aby mi vyprávěli o svém životě a o tom, co jim pomáhá zůstávat věrní. Za ta léta jsem už mluvil s mnohými z nich a od každého jsem načerpal nějaké poučení, které obohatilo můj život.“

20. Co můžeme dělat, když se setkáme s někým, kdo je ostýchavý?

²⁰ Co když se zdá, že někdo na vaši snahu zavést rozhovor na duchovní téma nereaguje? Nevzdávejte se. Možná bude lepší příležitost někdy později. „Jako zlatá jablka v stříbrných řezbách je slovo pronesené v pravý čas,“ řekl Šalomoun. (Přísloví 25:11) Mějte pochopení pro ty, kdo jsou ostýchaví. „Rada v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností ji načerpá.“a (Přísloví 20:5) A rozhodně se nenechte postojem druhých lidí ovlivnit tak, že byste přestali mluvit o věcech, které jsou blízké vašemu srdci.

Duchovní rozhovory jsou obohacující

21, 22. V jakých ohledech budeme mít prospěch z toho, že se účastníme duchovních rozhovorů?

²¹ Apoštol Pavel radil: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29; Římanům 10:10) Vést rozhovor správným směrem možná vyžaduje úsilí, ale přináší to bohatou odměnu. Prostřednictvím duchovních rozhovorů se můžeme dělit s druhými o svou víru a posilovat naše společenství bratrů.

²² Dar řeči tedy používejme k tomu, abychom druhé povznášeli a abychom chválili Boha. Pro nás budou takové rozhovory zdrojem uspokojení a pro druhé povzbuzením. A především rozradostní Jehovovo srdce, protože Jehova dává pozor na to, o čem mluvíme, a raduje se, když používáme svůj jazyk správným způsobem. (Žalm 139:4; Přísloví 27:11) Jsou-li naše rozhovory duchovní, můžeme si být jisti, že Jehova na nás nezapomene. Když Bible píše o těch, kdo v naší době slouží Jehovovi, říká: „Tehdy ti, kdo mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kdo mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kdo myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16; 4:5) Je tedy životně důležité, aby naše rozhovory byly duchovně povznášející!

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Co o nás odhalují naše rozhovory?

• O jakých povznášejících námětech můžeme hovořit?

• Jakou důležitou úlohu mají rozhovory v rodině a v křesťanském sboru?

• Jaký prospěch přinášejí povznášející rozhovory?

[Obrázky na straně 12]

Povznášející rozhovory se zaměřují na . . .

‚všechno, co je pravé‘

‚všechno, co si zasluhuje vážný zájem‘

‚všechno, co je chvályhodné‘

‚všechno, o čem se dobře mluví‘

[Podpisky]

Obal videonahrávky, Stalin: U.S. Army foto; titulní strana knihy Stvořitel, mlhovina Orlí hnízdo: J. Hester a P. Scowen (AZ State Univ.), NASA

[Obrázek na straně 13]

Vynikající příležitostí pro duchovní rozhovory je doba jídla