Pastýři, kteří jsou „příkladem stádu“

„Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, . . . ochotně . . ., dychtivě, . . . tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. PETRA 5:2, 3)

1, 2. (a) Jakou výsadu svěřil Ježíš apoštolu Petrovi a proč lze říci, že Petr jeho důvěru nezklamal? (b) Jak Jehova pohlíží na jmenované pastýře?

NĚJAKOU dobu před Letnicemi roku 33 n. l. Petr a šest jiných učedníků jedli na břehu Galilejského moře snídani, kterou jim přichystal Ježíš. Petr vzkříšeného Ježíše viděl už předtím a jistě byl nadšený z toho, že Ježíš je naživu. Je však možné, že také měl určité obavy. Vždyť jen o několik dní dříve na veřejnosti popřel, že by Ježíše kdy znal. (Lukáš 22:55–60; 24:34; Jan 18:25–27; 21:1–14) Pokáral Ježíš kajícného Petra za jeho nedostatek víry? Nejenže ho nepokáral, ale dokonce mu svěřil výsadu sytit a pást jeho „ovečky“. (Jan 21:15–17) A z toho, co v Bibli čteme o dějinách křesťanského sboru v prvním století, je zřejmé, že Petr Ježíšovu důvěru nezklamal. V následném období ohnivých zkoušek a prudkého rozmachu se Petr spolu s ostatními apoštoly a staršími muži v Jeruzalémě prokázal jako schopný pastýř křesťanského sboru. (Skutky 1:15–26; 2:14; 15:6–9)

² V dnešní době Jehova prostřednictvím Ježíše Krista jmenuje způsobilé muže, aby jako duchovní pastýři vedli jeho ovce v tom nejkritičtějším období lidských dějin. (Efezanům 4:11, 12; 2. Timoteovi 3:1) Je taková důvěra oprávněná? Z pohledu na pokojné společenství křesťanů, které dnes existuje na celém světě, je zřejmé, že tito pastýři projevenou důvěru nezklamali. Je pravda, že jsou jen chybujícími lidmi, tak jako byl Petr. (Galaťanům 2:11–14; Jakub 3:2) Přesto jim Jehova natolik důvěřuje, že jim svěřil do péče ovce, které „vyplatil krví svého vlastního Syna“. (Skutky 20:28) Jehova tyto muže velmi miluje a považuje je za „hodné dvojnásobné cti“. (1. Timoteovi 5:17)

 3. Co duchovním pastýřům pomáhá, aby stále byli ochotní a dychtiví?

³ Co duchovním pastýřům pomáhá, aby byli stále ochotní a dychtiví a tak dávali příklad stádu? Podobně jako Petr a jiní pastýři v prvním století, i oni se spoléhají na Božího svatého ducha. Ten jim dává sílu, kterou potřebují, aby mohli nést svůj náklad odpovědnosti. (2. Korinťanům 4:7) Také v nich vytváří ovoce ducha, kterým je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Rozeberme si několik konkrétních způsobů, jak mohou pastýři tyto vlastnosti projevovat, když pasou Boží stádo, které jim bylo svěřeno do péče. Uvažujme také o tom, jak si z nich mohou brát příklad ostatní členové sboru.

Milují stádo i jednotlivé ovce

4, 5. (a) Jak Jehova a Ježíš projevují lásku ke stádu? (b) Co patří ke způsobům, jimiž lásku ke stádu dávají najevo duchovní pastýři?

⁴ K vlastnostem, které vytváří Boží duch, patří především láska. Jehova svou lásku ke stádu jako celku dává najevo tak, že mu opatřuje hojnost duchovní potravy. (Izajáš 65:13, 14; Matouš 24:45–47) Dělá však víc než jen to, že sytí stádo. S láskou pečuje o každou jednotlivou ovci. (1. Petra 5:6, 7) Také Ježíš miluje stádo. V jeho prospěch se vzdal své duše a zná každou ovci osobně, zná ji „jménem“. (Jan 10:3, 14–16)

⁵ Duchovní pastýři Jehovu a Ježíše napodobují. Svou lásku k Božímu stádu jako celku dávají najevo tím, že ‚se věnují vyučování‘ sboru. Svými proslovy založenými na Bibli pomáhají stádo sytit a chránit, a jejich namáhavou práci v tomto ohledu vidí každý. (1. Timoteovi 4:13, 16) Již méně je vidět to, že tráví čas vedením záznamů, zpracováváním korespondence, vytvářením rozpisů a obstaráváním mnoha dalších jednotlivostí, aby sborová shromáždění a jiné činnosti probíhaly „slušně a uspořádaně“. (1. Korinťanům 14:40) Mnoho takové práce dělají, aniž by je přitom ostatní členové sboru viděli, a možná za ni málokdy slyší slova uznání. Skutečně je to práce konaná z lásky. (Galaťanům 5:13)

6, 7. (a) Například jak se mohou pastýři lépe seznámit s ovcemi? (b) Proč je někdy prospěšné říci o svých pocitech někomu ze starších?

⁶ Milující křesťanští pastýři se snaží projevovat osobní zájem o každou ovci ve sboru. (Filipanům 2:4) Jednou z možností, jak se lépe seznámit s jednotlivými ovcemi, je spolupracovat s nimi bok po boku ve veřejné kazatelské činnosti. Když Ježíš kázal, často ho při tom doprovázeli jeho následovníci, a on takové příležitosti využíval k tomu, aby je povzbuzoval. (Lukáš 8:1) Jeden zkušený křesťanský pastýř říká: „Myslím, že jedním z nejlepších způsobů, jak poznat a povzbudit nějakého bratra nebo sestru, je spolupracovat s nimi v kazatelské službě.“ Pokud jsi s někým ze starších neměl v poslední době příležitost jít do kazatelské služby, proč by sis takovou spolupráci nedomluvil co nejdříve?

⁷ Láska Ježíše podněcovala, aby se svými následovníky prožíval jejich radosti i bolesti. Například když se 70 jeho učedníků s radostí vrátilo z kazatelské výpravy, Ježíš „se velmi rozradostnil“. (Lukáš 10:17–21) Na druhé straně když viděl, jaký zármutek způsobila Lazarova smrt Marii a její rodině a přátelům, „dal průchod slzám“. (Jan 11:33–35) Ani dnešní starostliví pastýři nejsou lhostejní k pocitům ovcí. Láska je podněcuje, aby se ‚radovali s těmi, kdo se radují, a plakali s těmi, kdo pláčou‘. (Římanům 12:15) Ať tedy prožíváš radost nebo smutek, pak věz, že o svých pocitech můžeš říci křesťanským pastýřům. Když uslyší o tvé radosti, povzbudí je to. (Římanům 1:11, 12) Když se dozví o tvých zkouškách, budou tě moci posílit a utěšit. (1. Tesaloničanům 1:6; 3:1–3)

8, 9. (a) Jak jeden starší projevoval lásku své manželce? (b) Jak důležité je, aby pastýř členům své rodiny projevoval lásku?

⁸ Pastýřova láska ke stádu je zvlášť patrná z toho, jak jedná se členy své vlastní rodiny. (1. Timoteovi 3:1, 4) Pokud je ženatý, pak to, jak miluje svou manželku a prokazuje jí čest, slouží jiným manželům za příklad. (Efezanům 5:25; 1. Petra 3:7) Povšimněme si, jak se vyjádřila jedna křesťanka jménem Linda. Než její manžel zemřel, sloužil jako dozorce více než 20 let. Linda říká: „Manžel byl neustále velmi zaměstnaný tím, že pečoval o sbor. Ale dělal to tak, že jsem se cítila jako součást týmu. Často mi říkal, že si váží mé podpory, a udělal si čas i na mě. Díky tomu jsem nežárlila, když trávil čas službou pro sbor.“

⁹ Pokud má křesťanský pastýř děti, pak to, jak je láskyplně ukázňuje a pravidelně chválí, slouží jiným rodičům za vzor. (Efezanům 6:4) Tím, že pastýř projevuje lásku členům své rodiny, ve skutečnosti stále dokládá, že si zaslouží důvěru, která mu byla prokázána, když byl do svého postavení jmenován svatým duchem. (1. Timoteovi 3:4, 5)

Dobrou komunikací přispívají k radosti a pokoji

10. (a) Kvůli čemu se může ze sboru vytrácet radost a pokoj? (b) Kvůli které otázce byl v prvním století ohrožen pokoj ve sboru a jak byl problém vyřešen?

¹⁰ Svatý duch může v srdci jednotlivého křesťana, v radě starších i ve sboru jako celku vytvářet radost a pokoj. Ale když chybí otevřená komunikace, může se radost a pokoj vytrácet. Starověký král Šalomoun poznamenal: „Kde není důvěrný hovor, tam se maří plány.“ (Přísloví 15:22) Naproti tomu uctivá a upřímná komunikace je tím, co k radosti a pokoji přispívá. Je to patrné z jedné události, k níž došlo v křesťanském sboru v prvním století. Když kvůli otázce obřízky hrozilo, že pokoj bude narušen, členové vedoucího sboru v Jeruzalémě se sešli, aby tu záležitost uvážili pod vedením svatého ducha. Také vyslovili své odlišné názory na tuto otázku. Po dlouhé, živé diskusi dospěli k rozhodnutí. Když o svém jednomyslném rozhodnutí informovali sbory, bratři se „zaradovali . . . z povzbuzení“. (Skutky 15:6–23, 25, 31; 16:4, 5) Výsledkem byla radost a pokoj.

11. Jak mohou starší přispívat k radosti a pokoji ve sboru?

¹¹ Podobně přispívají dnešní pastýři k radosti a pokoji ve sboru tím, že spolu dobře komunikují. Když je kvůli nějakému problému ohrožen pokoj ve sboru, sejdou se a otevřeně vysloví své názory. Uctivě si přitom vyslechnou, co říkají jejich spolustarší. (Přísloví 13:10; 18:13) Modlí se o svatého ducha a pak se rozhodují na základě biblických zásad a pokynů uveřejněných ‚věrným a rozvážným otrokem‘. (Matouš 24:45–47; 1. Korinťanům 4:6) Jakmile rada starších udělá rozhodnutí, které je plně v souladu s Písmem, každý starší se podřídí vedení svatého ducha tím, že toto rozhodnutí podpoří, a to i v případě, že jeho vlastní názor nebyl většinou starších přijat. Taková skromnost přispívá k radosti a pokoji a je pro ovce krásným příkladem toho, jak chodit s Bohem. (Micheáš 6:8) Jsi skromný a podporuješ rozhodnutí, která na základě Bible dělají starší ve tvém sboru?

Jsou trpěliví a laskaví

12. Proč Ježíš při jednání s apoštoly potřeboval trpělivost a laskavost?

¹² Ježíš se k apoštolům choval trpělivě a laskavě, přestože opakovaně dělali chyby. Například se jim mnohokrát snažil vštípit, že musí být pokorní. (Matouš 18:1–4; 20:25–27) Během poslední noci svého pozemského života jim dal znovu ponaučení o pokoře tím, že jim umyl nohy, a přesto vzápětí „vyvstal . . . mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší“. (Lukáš 22:24; Jan 13:1–5) Začal jim to Ježíš vyčítat? Ne, ale začal s apoštoly laskavě rozmlouvat. Řekl jim: „Kdo je . . . větší, ten, kdo spočívá u stolu, nebo ten, kdo slouží? Není to ten, kdo spočívá u stolu? Ale jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží.“ (Lukáš 22:27) Ježíšova trpělivost a laskavost — spolu s jeho vlastním dobrým příkladem — nakonec zapůsobily na jejich srdce.

13, 14. Především v jakých situacích musí pastýři být laskaví?

¹³ Podobně možná duchovní pastýř opakovaně musí někomu dávat radu v souvislosti s určitou chybou. Takovému pastýři by se mohlo stát, že by mu onen člověk začal jít na nervy. Když však při ‚napomínání nepořádného‘ bude mít na paměti, že on sám má chyby, podaří se mu projevit bratrovi trpělivost a laskavost. Napodobí tak Ježíše a Jehovu, kteří tyto vlastnosti projevují všem křesťanům, pastýře nevyjímaje. (1. Tesaloničanům 5:14; Jakub 2:13)

¹⁴ Někdy musí pastýři dát důraznou radu člověku, který spáchal nějaký vážný hřích. Jestliže provinilec svého jednání nelituje, pastýři ho musí vyloučit ze sboru. (1. Korinťanům 5:11–13) I za takových okolností však musí být z jejich chování k tomuto člověku patrné, že sice nenávidí hřích, ale ne hříšníka. (Juda 23) Jestliže se pastýři budou chovat laskavě, možná bude pro zbloudilou ovci snazší, aby se nakonec vrátila do ohrady. (Lukáš 15:11–24)

K dobrým skutkům je podněcuje víra

15. Co patří ke způsobům, jimiž pastýři napodobují Jehovovu dobrotu, a co je k tomu podněcuje?

¹⁵ „Jehova je dobrý ke všem“, dokonce i k takovým lidem, kteří mu nejsou vděční za to, co pro ně dělá. (Žalm 145:9; Matouš 5:45) Jeho dobrotu poznáváme především z toho, že své služebníky vysílá kázat ‚dobrou zprávu o království‘. (Matouš 24:14) Pastýři zrcadlí Boží dobrotu tím, že v této kazatelské činnosti poskytují vedení. Co je podněcuje, aby se takto neúnavně namáhali? Mají pevnou víru v Jehovu a v jeho sliby. (Římanům 10:10, 13, 14)

16. Jak pastýři ‚konají dobro‘ ovcím?

¹⁶ Kromě toho, že se pastýři věnují kazatelské činnosti, a tak ‚konají dobro všem‘, mají povinnost konat dobro „zejména . . . těm, kdo jsou [jim] příbuzní ve víře“. (Galaťanům 6:10) K tomu slouží například povzbudivé pastýřské návštěvy. „Chodím na pastýřské návštěvy rád,“ říká jeden starší. „Mám při nich možnost chválit bratry a sestry za jejich úsilí a ubezpečovat je o tom, že jejich namáhavá práce má velkou hodnotu.“ Někdy možná pastýři poukáží některému jednotlivci na způsoby, jak může Jehovovi sloužit kvalitněji. Jsou-li moudří, napodobují přitom apoštola Pavla. Povšimněme si, jakým způsobem se Pavel obracel na bratry v Tesalonice. Napsal jim: „Máme . . . důvěru v Pána ohledně vás, že děláte a budete dál dělat to, co nařizujeme.“ (2. Tesaloničanům 3:4) Když pastýři dávají ovcím najevo, že jim důvěřují, působí tím na jejich dobré sklony a usnadňují jim ‚poslouchat ty, kteří mezi nimi poskytují vedení‘. (Hebrejcům 13:17) Až u tebe bude vykonána povzbudivá pastýřská návštěva, proč bys za to nevyjádřil vděčnost?

K mírnosti potřebují sebeovládání

17. Jaké ponaučení od Ježíše si Petr vzal k srdci?

¹⁷ Ježíš byl mírný, a to i tehdy, když ho druzí provokovali. (Matouš 11:29) Mírnost a velké sebeovládání projevil, když byl zrazen a zatýkán. Petr tehdy vznětlivě vytasil meč a sáhl k odvetě. Ale Ježíš ho upozornil: „Myslíš [si], že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?“ (Matouš 26:51–53; Jan 18:10) Petr si toto ponaučení vzal k srdci a později křesťanům připomněl: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje. . . . Když mu spílali, neoplácel spíláním. Když trpěl, nevyhrožoval.“ (1. Petra 2:21–23)

18, 19. (a) Zejména v jakých situacích musí pastýři projevovat mírnost a sebeovládání? (b) Kterými otázkami se budeme dále zabývat?

¹⁸ Podobně se chovají dobří pastýři. Jsou mírní, i když s nimi někdo jedná nespravedlivě. Může se například stát, že se snaží pomoci nějakému členovi sboru, ale on na to nezareaguje příznivě. Pokud je ten člověk duchovně zraněný nebo nemocný, možná reaguje tak, že „mluví neuváženě, jako by bodal mečem“. (Přísloví 12:18) Starší však napodobují Ježíše a neoplácejí takovému člověku bodavými slovy ani pomstychtivými skutky. Naopak se ovládají a stále projevují soucítění, což na člověka, který potřebuje pomoc, může mít blahodárný vliv. (1. Petra 3:8, 9) Jednáš po vzoru starších, a když obdržíš nějakou radu, projevuješ mírnost a sebeovládání?

¹⁹ Namáhavé práce tisíců pastýřů, kteří na celém světě ochotně dohlížejí na Boží stádo, si Jehova a jeho Syn nepochybně váží. Mají velkou náklonnost také k tisícům služebních pomocníků, kteří starším pomáhají při tom, když ‚slouží svatým‘. (Hebrejcům 6:10) Vznikají tudíž otázky: Proč možná někteří pokřtění bratři váhají usilovat o tuto ‚znamenitou práci‘? (1. Timoteovi 3:1) A jak Jehova školí ty, které jmenuje jako pastýře? Těmito otázkami se budeme zabývat v následujícím článku.

Vzpomínáš si?

• Co patří ke způsobům, jimiž pastýři dávají najevo lásku ke stádu?

• Jak mohou všichni členové sboru přispívat k radosti a pokoji?

• Proč při udílení rad projevují starší trpělivost a laskavost?

• Jak starší dávají najevo dobrotu a víru?

[Obrázek na straně 18]

Starší slouží sboru proto, že je k tomu podněcuje láska

[Obrázky na straně 18]

Také tráví čas se členy své rodiny, a to jak při rekreaci,. . .

. . . tak v kazatelské službě

[Obrázek na straně 20]

Dobrá komunikace mezi staršími přispívá k radosti a pokoji ve sboru