„Půjdeme s vámi“

 1. Co Jehova o naší době předpověděl?

JEHOVA předpověděl, že v naší době „se deset mužů ze všech jazyků národů chytí, ano, pevně se chytí oděvu Žida a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ (Zech. 8:23) „Žid“ představuje lidi, které Bůh pomazal svatým duchem. V Bibli se o nich také píše jako o „Božím Izraeli“. (Gal. 6:16) A „deset mužů“ představuje ty, kdo mají naději na věčný život na zemi. Vědí, že tato skupina pomazaných má Jehovovo schválení, a považují za čest, že můžou uctívat Boha společně s nimi.

 2. V jakém smyslu těch „deset mužů“ „jde“ s pomazanými?

² Není sice možné zjistit, kdo všechno dnes k pomazaným patří,b ale i tak s nimi křesťané s nadějí na život na zemi můžou „jít“. V jakém smyslu? V Bibli se píše, že těch „deset mužů“ se „pevně ... chytí oděvu Žida a řeknou: ‚Půjdeme s vámi, protože jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.‘“ Mluví se tam o jednom Židovi, ale ze slov „s vámi“ je vidět, že se jedná o víc lidí. Takže tento Žid není jedna osoba, ale představuje celou skupinu pomazaných. Ti, kdo pomazaní nejsou, slouží Jehovovi společně s nimi. Nepovažují je ale za svoje vůdce, protože vědí, že jejich vůdcem je Ježíš. (Mat. 23:10)

 3. Na které otázky si odpovíme v tomto článku?

³ Někteří pomazaní Boží služebníci ještě stále žijí na zemi, a tak někoho může napadnout: 1. Jaký názor sami na sebe by pomazaní měli mít? 2. Jak bychom se k těm, kdo na Památné slavnosti jedí chléb a pijí víno, měli chovat? 3. Mělo by nás znepokojovat, že jejich počet roste? Na tyto otázky si teď postupně odpovíme.

 4. Jaké varování pro pomazané křesťany je v 1. Korinťanům 11:27–29 a proč by se nad ním měli vážně zamyslet?

⁴ Pomazaní křesťané by se měli vážně zamyslet nad varováním z 1. Korinťanům 11:27–29. (Přečti.) Jak by se mohlo stát, že pomazaný přijímá symboly, a přitom „toho není hoden“? Bylo by to tak v případě, že by na Památné slavnosti jedl chléb a pil víno, ale nežil by podle Jehovových zákonů. (Hebr. 6:4–6; 10:26–29) Pomazaní si uvědomují, že „cenu povolání vzhůru, kterou dává Bůh prostřednictvím Krista Ježíše“, dostanou jen tehdy, když Bohu zůstanou věrní. (Filip. 3:13–16)

 5. Co si o sobě pomazaní nemyslí?

⁵ Svatý duch Božím služebníkům pomáhá, aby byli pokorní, a ne pyšní. (Ef. 4:1–3; Kol. 3:10, 12) Pomazaní si proto nemyslí, že jsou lepší než jiní křesťané. Vědí, že Jehova jim automaticky nedává víc svatého ducha než ostatním křesťanům. Nemyslí si, že rozumí Bibli líp než druzí. A určitě by nikomu neřekli, že i on je pomazaný, a měl by proto začít na Památné slavnosti jíst chléb a pít víno. Pokorně uznávají, že o tom, kdo půjde do nebe, rozhoduje pouze Jehova.

 6. Jak by se podle 1. Korinťanům 4:7 a 8 měli pomazaní křesťané chovat?

⁶ Pozvání jít do nebe považují pomazaní křesťané za velkou čest, ale neočekávají, že jim druzí kvůli tomu budou projevovat nějakou zvláštní úctu. (Filip. 2:2, 3) Vědí, že když je Jehova pomazal, neoznámil to všem okolo. Takže nejsou překvapení, pokud je pro někoho těžké tomu uvěřit. Uvědomují si, že Bible nás vybízí, abychom byli opatrní, když nám někdo tvrdí, že dostal od Boha nějaký zvláštní úkol. (Zjev. 2:2) O tom, že jsou pomazaní, také neříkají každému na potkání, protože na sebe nechtějí strhávat pozornost. A rozhodně se svojí budoucí odměnou nechlubí. (Přečti 1. Korinťanům 4:7, 8.)

 7. Co pomazaní nedělají a proč?

⁷ Pomazaní křesťané nemají pocit, že by měli trávit čas jenom s jinými pomazanými, jako by patřili do nějakého elitního klubu. Nesnaží se pátrat po dalších křesťanech s nadějí na život v nebi, aby si s nimi mohli popovídat o svém pomazání nebo aby vytvořili uzavřené skupinky pro studium Bible. (Gal. 1:15–17) Kdyby to pomazaní dělali, sbor by nemohl být jednotný. Šli by proti působení svatého ducha, který mezi Božími služebníky vytváří jednotu a dobré vztahy. (Řím. 16:17, 18)

 8. Proč si musíme dávat pozor, jak se k pomazaným chováme? (Viz také poznámka pod čarou.)

⁸ Jak bychom se k pomazaným bratrům a sestrám měli chovat? Není správné někoho příliš obdivovat, dokonce ani když je to pomazaný Kristův bratr. (Mat. 23:8–12) Když Bible mluví o sborových starších, vybízí nás: „Napodobujte jejich víru.“ (Hebr. 13:7) To ale neznamená, že je můžeme považovat za své vůdce. Je pravda, že podle Bible si někteří z nich „zaslouží dvojnásobnou úctu“. Je to ale proto, že „dobře vedou sbor“ a že „se namáhají při kázání a vyučování“, ne proto, že jsou pomazaní. (1. Tim. 5:17) Pokud bychom pomazané zahrnovali chválou a pozorností, mohli by se cítit trapně.c A co by bylo ještě horší, mohli by kvůli tomu zpychnout. (Řím. 12:3) Nikdo by určitě nechtěl nést vinu za to, že by někdo z pomazaných Kristových bratrů udělal tak vážnou chybu! (Luk. 17:2)

 9. Jak můžeme pomazaným dávat najevo úctu?

⁹ Jak můžeme těm, které Jehova pomazal, dávat najevo úctu? Nebudeme se jich třeba ptát, jak zjistili, že jsou pomazaní. Je to soukromá záležitost a není důvod, proč bychom to měli vědět. (1. Tes. 4:11; 2. Tes. 3:11) Také nebudeme předpokládat, že pomazaný je i jejich manželský partner, rodiče nebo někdo další z rodiny. Pomazání nezávisí na rodinných vazbách, ale rozhoduje o něm Bůh. (1. Tes. 2:12) A nebudeme se ptát na věci, které by druhým mohly být nepříjemné. Například nebudeme vyzvídat, jak na manželku pomazaného bratra působí, že nebudou společně žít v ráji na zemi. Můžeme si být naprosto jistí, že Jehova v novém světě uspokojí „touhu všeho živého“. (Žalm 145:16)

10. Jak nás chrání to, když „neobdivujeme osobnosti“?

¹⁰ Když se k pomazaným nechováme tak, jako by byli důležitější než jiní křesťané, chráníme i sami sebe. Jak to? Podle Bible může dojít k tomu, že někdo z pomazaných přestane být Bohu věrný. (Mat. 25:10–12; 2. Petra 2:20, 21) Když ale nebudeme „obdivovat osobnosti“, pak se nestaneme následovníky nějakého člověka – a to ani v případě, že je pomazaný, je mezi svědky hodně známý nebo slouží Jehovovi už spoustu let. (Juda 16; ppč.) Pokud by někdo takový nezůstal Bohu věrný nebo odešel ze sboru, neztratíme víru v Jehovu ani mu nepřestaneme sloužit.

11. Jak se mění počet těch, kdo na Památné slavnosti jedí chléb a pijí víno?

¹¹ Počet těch, kdo na Památné slavnosti jedí chléb a pijí víno, mnoho let stále klesal. V posledních letech je ale těchto křesťanů čím dál víc. Mělo by nás to znepokojovat? Ne. Pojďme si ukázat proč.

12. Proč by nám nemělo dělat starosti, kolik křesťanů na Památné slavnosti jí chléb a pije víno?

¹² „Jehova zná ty, kdo mu patří.“ (2. Tim. 2:19) Jehova přesně ví, kdo z křesťanů je pomazaný. Bratři, kteří na Památné slavnosti počítají ty, kdo jedí chléb a pijí víno, to ale vědět nemůžou. Jsou tedy započítáni i ti, kdo pomazaní nejsou, přestože si to myslí. Například někteří křesťané nějakou dobu symboly přijímali a pak přestali. Jiní možná mají nějaké duševní problémy, a proto věří, že budou vládnout s Kristem v nebi. Takže nevíme, kolik pomazaných na zemi doopravdy zbývá.

13. Říká Bible něco o tom, kolik pomazaných bude na zemi na začátku velkého soužení?

¹³ Až Ježíš přijde, aby shromáždil pomazané do nebe, budou žít na mnoha místech na zemi. (Mat. 24:31) Bible sice naznačuje, že během posledních dnů bude z pomazaných zbývat na zemi malý počet, ale neříká nic o tom, kolik jich tu na začátku velkého soužení bude. (Zjev. 12:17)

14. Co ohledně vybírání pomazaných potřebujeme podle Římanům 9:11 a 16 pochopit?

¹⁴ Jehova sám rozhoduje o tom, kdy jednotlivé pomazané vybere. (Řím. 8:28–30) Jehova začal pomazané vybírat po Ježíšově vzkříšení. Zdá se, že v prvním století k pomazaným patřili všichni praví křesťané. V následujících stoletích ale většina lidí, kteří se hlásili ke křesťanství, nebyli skutečnými následovníky Krista. I přesto Jehova během té doby pomazával jednotlivce, kteří mu byli věrní. Byli jako pšenice, která měla podle Ježíšových slov růst mezi plevelem. (Mat. 13:24–30) A ty, kdo budou patřit ke 144 000, Jehova dál vybírá i během posledních dnů.d I kdyby se rozhodl některé vybrat těsně před koncem, určitě bychom neměli jeho rozhodnutí zpochybňovat. (Přečti Římanům 9:11, 16.)e Musíme si dát pozor, abychom nereagovali jako dělníci, o kterých Ježíš mluvil v jednom ze svých podobenství. Ti si stěžovali, jak jejich pán jedná s jinými dělníky, kteří pro něj začali pracovat až poslední hodinu. (Mat. 20:8–15)

15. Patří všichni pomazaní k „věrnému a rozvážnému otroku“, o kterém se píše v Matoušovi 24:45–47? Vysvětli to.

¹⁵ Ne všichni křesťané s nadějí na život v nebi patří k „věrnému a rozvážnému otroku“. (Přečti Matouše 24:45–47.) Stejně jako v prvním století i dnes Jehova s Ježíšem používají několik bratrů, aby sytili neboli vyučovali mnoho lidí. Sepsáním Křesťanských řeckých písem Jehova pověřil jenom několik pomazaných křesťanů. A dnes má jen několik pomazaných křesťanů odpovědnost dávat Božímu lidu „pokrm v pravý čas“.

16. Co ses z tohoto článku dozvěděl?

¹⁶ Co jsme se z tohoto článku dozvěděli? Jehova rozhodl, že většina jeho lidu bude žít věčně na zemi a že malá skupina bude v nebi vládnout s Ježíšem. Jehova dává odměnu všem svým služebníkům – „Židovi“ i „deseti mužům“ – a od všech vyžaduje, aby poslouchali ty samé zákony a byli mu věrní. Všichni musí být pokorní. Všichni mu musí sloužit společně a jednotně. A všichni musí pracovat na tom, aby ve sboru byly dobré vztahy. Stále víc se blížíme ke konci tohoto systému, a tak dál služme Jehovovi a následujme Krista jako „jedno stádo“. (Jan 10:16)