Uctívat Jehovu v jeho duchovním chrámu je velká čest

 1. Co říká anděl a jak by to na nás mělo působit?

KDYBY ti něco chtěl říct anděl, vyslechl by sis ho? Jeden anděl dneska k lidem opravdu mluví, a to ke „každému národu, kmeni, jazyku a lidu“. Co říká? „Bojte se Boha a oslavujte ho… Uctívejte toho, který stvořil nebe [a] zemi.“ (Zjev. 14:6, 7) Jehova je pravý Bůh a je jediný, kdo si zaslouží, abychom ho uctívali. Dal nám možnost uctívat ho v jeho velkém duchovním chrámu a my jsme za to moc vděční.

 2. Co je Jehovův duchovní chrám? (Viz taky rámeček „Co to není“.)

² Co je tenhle duchovní chrám a kde se o něm něco dočteme? Není to nějaká doslovná budova. Je to Jehovovo uspořádání, které lidem na základě výkupní oběti Ježíše Krista umožňuje uctívat Boha tak, jak si přeje. Apoštol Pavel vysvětlil, jak tohle uspořádání funguje, když psal hebrejským křesťanům v Judeji.b

3., 4. Proč si Pavel dělal o hebrejské křesťany v Judeji starosti a jak se jim snažil pomoct?

³ Proč Pavel psal hebrejským křesťanům v Judeji? Nejspíš ze dvou důvodů. Ten první je, že je chtěl povzbudit. Většina z nich dřív patřila k židovskému náboženství. A když se stali křesťany, jejich bývalí náboženští vůdci se jim kvůli tomu možná posmívali. Proč? Protože křesťané neměli impozantní chrám, kde by uctívali Boha, neměli oltář, na kterém by mu přinášeli oběti, ani neměli kněze, kteří by tam sloužili. Mohlo je to obírat o sílu a oslabovat jejich víru. (Hebr. 2:1; 3:12, 14) Některé mohlo dokonce napadnout, že by bylo lepší vrátit se k judaismu.

⁴ Zadruhé, Pavel chtěl hebrejské křesťany na něco upozornit. Napsal jim, že se nesnaží pochopit nové nebo hluboké duchovní pravdy, „hutný pokrm“ v Božím Slově. (Hebr. 5:11–14) Někteří se evidentně pořád řídili Mojžíšovým zákonem. Pavel jim ale vysvětlil, že oběti, které Zákon vyžadoval, je nemůžou úplně očistit od hříchu. Proto byl Zákon zrušen. Pavel jim pak chtěl některé hluboké pravdy vysvětlit. Připomněl jim, že na základě Ježíšovy oběti mají „lepší naději“. Díky ní se můžou přibližovat k Bohu. (Hebr. 7:18, 19)

 5. Co musíme z dopisu Hebrejcům pochopit a proč?

⁵ Pavel svým hebrejským spoluvěřícím vysvětlil, proč teď uctívají Boha mnohem lepším způsobem než dřív. Různé rysy židovského náboženství byly jenom „stínem budoucích věcí, ale skutečností je Kristus“. (Kol. 2:17) Stín je jenom hrubý obrys nějakého předmětu. Takže to, jak Boha kdysi uctívali Židé, byl jenom hrubý obrys něčeho lepšího – duchovního chrámu. Díky tomuhle novému uspořádání nám Jehova může odpouštět hříchy a my ho můžeme uctívat správně. Je proto hodně důležité tomuhle uspořádání rozumět. Na základě dopisu Hebrejcům teď budeme porovnávat „stín“ (to, jak ve starověku Boha uctívali Židé) se „skutečností“ (s tím, jak ho uctívají křesťané). Líp tak pochopíme, co je duchovní chrám a jak se týká nás.

 6. K čemu se používal svatostánek?

⁶ Stín. Pavel založil svůj rozbor na různých rysech svatostánku, který nechal postavit Mojžíš v roce 1512 př. n. l. (Viz nákres „Stín, skutečnost“.) Svatostánek vypadal jako velký stan a Izraelité ho s sebou nosili, když se stěhovali z místa na místo. Tenhle „stan setkávání“ byl střediskem uctívání Jehovy a přinášely se tam oběti. (2. Mojž. 29:43–46) Izraelité ho používali skoro 500 let, než v Jeruzalémě postavili chrám. (2. Mojž. 25:8, 9; 4. Mojž. 9:22) Svatostánek ale taky představoval něco mnohem významnějšího, co se týkalo křesťanů.

 7. Kdy se stal duchovní chrám skutečností?

⁷ Skutečnost. Svatostánek byl „stín nebeských věcí“ a představoval Jehovův velký duchovní chrám. Pavel řekl, že „tento stan [tedy svatostánek] je symbolem pro dnešní dobu“. (Hebr. 8:5; 9:9) Takže v době, kdy psal dopis Hebrejcům, už byl duchovní chrám pro křesťany skutečností. Začal existovat v roce 29 n. l., když se dal Ježíš pokřtít, byl pomazán svatým duchem a začal v něm sloužit jako velekněz.c (Sk. 10:37, 38; Hebr. 4:14)

8., 9. Jaký zásadní rozdíl je podle Hebrejcům 7:23–27 mezi velekněžími v Izraeli a veleknězem Ježíšem Kristem?

⁸ Stín. Velekněz zastupoval lidi před Bohem. Když byl zasvěcen svatostánek, Jehova jmenoval prvním veleknězem Árona. Jak ale Pavel vysvětlil, kněží se „vystřídalo mnoho, protože jim smrt bránila, aby jimi zůstali“.d (Přečti Hebrejcům 7:23–27.) A protože byli nedokonalí, museli předkládat oběti i za svoje hříchy. V tom je zásadní rozdíl mezi izraelskými velekněžími a veleknězem Ježíšem Kristem.

⁹ Skutečnost. Náš velekněz, Ježíš Kristus, je služebník „pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk“. (Hebr. 8:1, 2) Pavel vysvětlil, že Ježíš je „navždy živý, a tak jako kněz nemá žádného nástupce“. Dodal, že na rozdíl od velekněží v Izraeli je „neposkvrněný“, „oddělený od hříšníků“ a nemusí denně předkládat oběti za svoje hříchy. Teď se podíváme na rozdíly mezi oltářem a oběťmi ve starověku a ve velkém duchovním chrámu.

10. Co představovaly oběti, které se předkládaly na měděném oltáři?

¹⁰ Stín. U vchodu do svatostánku byl měděný oltář, na kterém se Jehovovi předkládaly zvířecí oběti. (2. Mojž. 27:1, 2; 40:29) Na jejich základě ale Jehova nemohl odpustit lidem hříchy úplně. (Hebr. 10:1–4) Musely se předkládat znovu a znovu. A představovaly oběť, která měla lidstvo očistit od hříchu jednou provždy.

11. Co představoval oltář, na kterém Ježíš obětoval svůj život? (Hebrejcům 10:5–7, 10)

¹¹ Skutečnost. Ježíš věděl, že ho Jehova poslal na zem, aby za lidi obětoval svůj život. (Mat. 20:28) Svým křtem mu dal najevo, že je ochotný to udělat. (Jan 6:38, Gal. 1:4) Oltář, na kterém obětoval svůj život, nebyl doslovný, ale představoval Boží „vůli“ – tedy to, aby dal svůj život jako výkupné. Svůj život obětoval „jednou provždy“. Díky tomu můžou být každému, kdo v něj věří, natrvalo odpuštěny hříchy. (Přečti Hebrejcům 10:5–7, 10.) A teď se podíváme dovnitř svatostánku.

12. Kdo mohl vstoupit do jednotlivých částí svatostánku?

¹² Stín. Svatostánek a chrámy, které byly později postavené v Jeruzalémě, měly velmi podobné rozvržení. Uvnitř byly dvě místnosti – „Svatá“ a „Nejsvětější“ – které byly oddělené vyšívanou oponou. (Hebr. 9:2–5; 2. Mojž. 26:31–33) Ve Svaté byl zlatý svícen, oltář pro pálení kadidla a stůl pro chléb vystavení. Do Svaté mohli jenom „pomazaní kněží“, aby tam vykonávali svoje povinnosti. (4. Mojž. 3:3, 7, 10) V Nejsvětější byla zlatá truhla smlouvy, která představovala Jehovovu přítomnost. (2. Mojž. 25:21, 22) Za oponu do Nejsvětější mohl jenom velekněz v Den smíření. (3. Mojž. 16:2, 17) Jednou za rok tam vstupoval s krví zvířat, aby mohl vykonat smíření za svoje hříchy a za hříchy celého národa. Jehova svým duchem nakonec objasnil, co jednotlivé rysy svatostánku znamenaly. (Hebr. 9:6–8)

13. Co představují Svatá a Nejsvětější?

¹³ Skutečnost. Omezený počet Ježíšových následovníků je pomazaný svatým duchem a má výjimečný vztah s Jehovou. Těchhle 144 000 má v nebi sloužit s Ježíšem jako kněží. (Zjev. 1:6; 14:1) Ještě tady na zemi je Bůh pomazává svým duchem a přijímá za svoje syny. Svatá ve svatostánku představuje tenhle jejich výjimečný vztah s Bohem. (Řím. 8:15–17) Nejsvětější představuje nebe, kde je sám Jehova. Opona, která oddělovala Svatou od Nejsvětější, představuje Ježíšovo lidské tělo. Dokud tohle tělo měl, nemohl jako velekněz v duchovním chrámu vstoupit do nebe. Tím, že svoje tělo obětoval, otevřel cestu do nebe všem pomazaným křesťanům. I oni se musí svého těla vzdát, aby získali nebeskou odměnu. (1. Kor. 15:50; Hebr. 10:19, 20) Po svém vzkříšení Ježíš vstoupil do Nejsvětější v duchovním chrámu, kde se k němu nakonec přidají všichni pomazaní.

14. Proč je způsob, jakým dnes uctíváme Jehovu, lepší? (Hebrejcům 9:12, 24–26)

¹⁴ Je z toho jasně vidět, že tohle Jehovovo uspořádání pro čisté uctívání je lepší než to, jak ho uctívali Izraelité. Proč? Protože je založené na Ježíšově výkupní oběti a na tom, že veleknězem je on. Velekněz v Izraeli vstupoval do Nejsvětější, „místa udělaného rukama“, s krví obětovaných zvířat. Ale Ježíš vstoupil „do samotného nebe“, do toho nejsvětějšího místa, aby se tam objevil před Bohem. Předložil mu tam hodnotu svého dokonalého lidského života – odevzdal mu svoje právo žít na zemi věčně, abychom věčný život mohli získat my. „Odstranil hřích tím, že obětoval sám sebe.“ (Přečti Hebrejcům 9:12, 24–26.) Díky Ježíšově oběti nám Bůh může úplně odpustit hříchy. Teď si ukážeme, že ať už máme naději na život v nebi, nebo na zemi, uctívat Jehovu v jeho duchovním chrámu můžeme všichni.

15. Kdo sloužil na nádvoří svatostánku?

¹⁵ Stín. Svatostánek měl jedno nádvoří – místo ohraničené závěsy, kde se kněží věnovali svým povinnostem. Byl tam velký měděný oltář pro zápalnou oběť a měděná nádrž s vodou, která sloužila k tomu, aby se kněží před svou svatou službou umyli. (2. Mojž. 30:17–20; 40:6–8) Chrámy postavené později měly i vnější nádvoří, kam mohli přicházet lidé, kteří nebyli kněží, a mohli tam uctívat Jehovu.

16. Kdo slouží na jednotlivých nádvořích duchovního chrámu?

¹⁶ Skutečnost. Než budou zbývající pomazaní sloužit jako kněží s Ježíšem v nebi, věrně Jehovovi slouží na vnitřním nádvoří duchovního chrámu. Velká nádrž s vodou jim i ostatním křesťanům připomíná, že musí zůstat morálně a duchovně čistí. Kde uctívá Jehovu „velký zástup“, který Kristovy pomazané bratry podporuje? Apoštol Jan viděl, jak stojí „před trůnem“, což tady na zemi odpovídá vnějšímu nádvoří. „Dnem i nocí [Bohu] slouží v jeho chrámu.“ (Zjev. 7:9, 13–15) Když vidíme, jak skvěle Jehova zařídil, že ho můžeme uctívat, jsme mu za to moc vděční.

17. Jaké oběti můžeme Jehovovi dávat?

¹⁷ Je něco, co dnes můžeme Jehovovi obětovat? Ano, je to náš čas, energie a prostředky, kterými podporujeme jeho království. Můžeme dělat taky to, o čem psal apoštol Pavel Hebrejcům: „Vždy předkládejme Bohu oběť chvály, tedy ovoce svých rtů, kterými oznamujeme jeho jméno.“ (Hebr. 13:15) Když budeme Jehovovi dávat to nejlepší, ukážeme mu tím, že si moc vážíme toho, že ho můžeme uctívat.

18. Co bychom podle Hebrejcům 10:22–25 neměli zanedbávat a na co bychom neměli nikdy zapomenout?

¹⁸ Přečti Hebrejcům 10:22–25. Ke konci svého dopisu Hebrejcům apoštol Pavel zmínil několik věcí, které bychom při uctívání Jehovy neměli zanedbávat. Měli bychom se modlit, mluvit s druhými o naší naději, scházet se se sborem a vzájemně se povzbuzovat, „a to tím víc, když [vidíme], jak se ten den blíží“. Na konci knihy Zjevení Jehovův anděl říká: „Uctívej Boha!“ Řekl to dvakrát, a tak je z toho vidět, jak je to důležité. (Zjev. 19:10; 22:9) Mluvili jsme o hlubokých věcech, které se týkají Jehovova velkého duchovního chrámu. Připomínej si je a dělej všechno pro to, aby ti tahle úžasná možnost uctívat našeho skvělého Boha nikdy nezevšedněla.