Mohou naše deštné pralesy přežít?

ZAČÁTKEM tohoto století vyhynul severoamerický holub stěhovavý. Byla to možná nejpočetnější populace ptáka, jaká kdy na zemi existovala. Ornitologové vypočítali, že před dvěma stoletími žilo na zemi pět až deset miliard těchto ptáků.

Během jednoho století se však zdánlivě nevyčerpatelná zásoba levného ptačího masa vytratila, když došlo k tomu, co je popisováno jako „nejdramatičtější zánik [druhu] všech dob“. Na památníku holuba stěhovavého v národním parku Wyalusing v americkém státě Wisconsin je napsáno: „Tento druh vyhynul vinou lidské hrabivosti a bezohlednosti.“

Osud holuba stěhovavého nám připomíná, že útokům člověka jsou vystaveni i ti pozemští tvorové, kteří se zde vyskytují v největším počtu. Hrabivost a bezohlednost jsou stále rozbujelé. A dnes je ohrožen nejen jeden druh, ale celý ekosystém. Pokud odejde deštný prales, zmizí s ním všichni jeho obyvatelé, což je asi polovina druhů žijících na této planetě. Vědci říkají, že taková zkáza by byla „největší biologickou katastrofou, jakou kdy [spáchal] člověk“.

Je pravda, že o životním prostředí víme mnohem více než před sto lety. Ale pochopení nestačí zastavit nepolevující příval ničení. Botanik Manuel Fidalgo běduje: „Ničíme něco, co má nesmírnou cenu, a čas běží. Obávám se, že za několik let zůstanou nedotčené pouze ty pralesy, které leží na horských svazích, jež jsou dřevorubcům nedostupné.“

Přírodovědci jsou znepokojeni, protože uvést deštné pralesy do původního stavu je velmi obtížné. Kniha The Emerald Realm: Earth’s Precious Rain Forests otevřeně popisuje zalesňování jako „pomalý a nákladný . . . poslední pokus o reakci na ničení deštného pralesa“. Nová výsadba by se přinejlepším týkala pouze několika druhů tropických stromů a mladým stromkům by bylo nutné věnovat stálou pozornost, aby nebyly zadušeny plevelem.

To, zda prales dokáže znovu získat svou bývalou nádheru, by mohlo záviset na vzdálenosti nově osázené plochy od původního deštného pralesa. Desítky tisíc druhů, které tvoří opravdový deštný prales, by se nakonec mohly uchytit na nově zalesněné ploše, jedině kdyby byla v těsné blízkosti původního pralesa. I tehdy by tento proces trval staletí. Některá území opuštěná před tisíci lety, kdy zanikla mayská civilizace, dosud nebyla úplně obnovena.

„Nová mezinárodní spolupráce“?

Jeden vědec ze Smithsonian Institution ve Washingtonu navrhl, aby 10 procent pralesů, které existují v současné době, bylo chráněno pro příští generace, aby se zachovalo co možná nejvíce druhů. Právě teď je chráněno asi 8 procent pralesů, ale mnohé z těchto rezervací neboli národních parků jsou chráněnými oblastmi pouze podle jména, protože na jejich ochranu nejsou finanční prostředky ani pracovníci. Musí se tedy zcela jasně udělat ještě něco dalšího.

Peter Raven, mluvčí ochránců deštného pralesa, vysvětluje: „Pro záchranu deštných pralesů je potřeba nová mezinárodní spolupráce, pochopení, že lidé všude na světě se nějak podílejí na osudu země. Musí se nalézt cesty, jak zmírnit chudobu a hlad na celém světě. Bude nutné vypracovat nové dohody mezi národy.“

Mnoha lidem připadá doporučení Petra Ravena rozumné. Záchrana deštných pralesů vyžaduje celosvětové řešení — stejně jako mnoho jiných situací, s nimiž se lidstvo potýká. Problém spočívá v tom, aby se ‚dohod mezi národy‘ podařilo dosáhnout dříve, než dojde k celosvětové katastrofě a než budou napáchány nenapravitelné škody. Jak naznačuje Peter Raven, ničení deštných pralesů úzce souvisí s jinými nezvladatelnými problémy rozvojového světa, například s hladem a chudobou.

Mezinárodní snahy zaměřené na řešení takových problémů byly úspěšné jen do určité míry. Někteří lidé se ptají: Budou národy vůbec někdy schopny se v zájmu obecného blaha povznést nad své úzké a vzájemně neslučitelné zájmy, nebo je hledání „nové mezinárodní spolupráce“ pouhý sen?

Nezdá se, že by dějiny poskytovaly důvody k optimismu. Jedna okolnost je však často přehlížena, a to stanovisko Stvořitele deštného pralesa. „Měli bychom si uvědomit, že ničíme součást Stvoření,“ podotýká profesor na Harvardově univerzitě Edward O. Wilson, „a tím všechny budoucí generace připravujeme o to, co jsme sami zdědili.“

Cožpak Stvořitel země dovolí, aby dílo jeho rukou bylo naprosto zničeno? To by bylo nemyslitelné.a Bible naopak předpovídá, že Bůh ‚zničí ty, kdo ničí zemi‘. (Zjevení 11:18) Jak Bůh své rozhodnutí uskuteční? Slibuje, že nastolí Království — nadnárodní nebeskou vládu —, které vyřeší všechny pozemské problémy a které „nebude nikdy zničeno“. (Daniel 2:44)

Boží Království člověku nejen překazí zneužívání planety, ale také bude dohlížet na obnovu přírodních krás země. Z celé země se nakonec stane park, jak to náš Stvořitel na začátku zamýšlel. (1. Mojžíšova 1:28; 2:15; Lukáš 23:42, 43) Všude budou lidé „vyučeni Jehovou“ a budou se učit milovat a oceňovat všechno, co Bůh stvořil, i deštný prales. (Izajáš 54:13)

Když žalmista popisoval tuto šťastnou dobu, napsal: „Ať . . . propuknou v radost všechny lesní stromy před Jehovou. Vždyť přišel; vždyť přišel soudit zemi. Bude soudit úrodnou zemi se spravedlností a národy se svou věrností.“ (Žalm 96:12, 13)

Budoucnost deštného pralesa naštěstí nezávisí na lidském zájmu ani na lidské hrabivosti. Bible nám poskytuje důvod k naprosté důvěře, že Bůh se osobně postará o záchranu našich tropických pralesů. Budoucí generace v Božím slíbeném novém světě uvidí deštný prales v plné nádheře. (Zjevení 21:1–4)

[Poznámka pod čarou]