Kdo dbá na Boží výstrahu, je moudrý

JEHOVOVO jednání s lidstvem ukazovalo v každém čase, že si vysoce cení lidského života. Nikdy spěšně nevyřkl nepříznivý rozsudek, ale poskytl milosrdně příležitost lidem a národům, aby se změnili. (Jer. 18:6–10) Můžeme to obzvláště vidět v jeho způsobu jednání s izraelským národem. Vždy znovu vzbuzoval Jehova proroky, kteří vybízeli nevěrný národ, aby opustil svou špatnou cestu. — Iz. 55:6, 7; Ezech. 33:10, 11.

Jedním z těchto proroků byl Ezechiel, který začal své prorocké dílo v roce 613 př. n. l. jako vyhnanec v Babylóně. Ezechielovo postavení se podobalo postavení strážce, který má odpovědnost varovat v čase nebezpečí. Ti, kdo nedbali výstrahy, museli sami nést odpovědnost za svou smrt. I v tom případě, že by Ezechiel nevykonával svou povinnost, byl by lid pro svou nezákonnost zasloužil smrt, a tak by jejich smrt nebyla nespravedlivá. Avšak Ezechiel by byl vinen z trestuhodné nedbalosti. (Ezech. 33:1–6) Aby to Ezechielovi vštípil do mysli, Jehova řekl:

„A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slova a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš!‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:7–9.

Ti, kteří poslouchají Boží varování, jež je jim předáno prostřednictvím jeho služebníků, nemají důvod ke strachu, že jim jejich minulost bude připočtena k tíži. Jehova Bůh má „zalíbení ne ve smrti zlého, ale v tom, aby se zlý odvrátil od své cesty a skutečně zůstal živ“. (Ezech. 33:11) Ovšem, jestliže spravedliví lidé opustí cestu věrnosti, nebudou ušetřeni od nepříznivého rozsudku. Zda člověk zemře nebo zůstane naživu, závisí od jeho postoje v době, kdy je prováděn Boží soud. Jehova řekl prostřednictvím Ezechiele:

„A řeknu-li zlému: ‚Ty jistě zemřeš‘, a on se ve skutečnosti odvrátí od svého hříchu a jedná podle práva a spravedlnosti a ten zlý vrátí i zástavu, splatí i věci, kterých se zmocnil loupeží, a skutečně chodí v ustanoveních života tím, že se nedopouští bezpráví, pak jistě zůstane naživu. Odvrátí-li se někdo spravedlivý od své spravedlnosti a skutečně se dopouští bezpráví, musí za to zemřít. A odvrátí-li se někdo zlý od své špatnosti a skutečně vykonává právo a spravedlnost, právě za ně zůstane naživu.“ — Ezech. 33:14–16, 18, 19.

Jak milosrdný je Jehova Bůh, když se stará o to, aby bylo dáno dostatečné varování! V Ezechielových dnech však byli Izraelité, kteří neoceňovali Jehovovu převelikou lásku a dobrotu. Říkali: „Jehovova cesta není správně vyrovnaná.“ Ale byli to oni, kdo potřebovali vyrovnat své myšlení a cesty. — Ezech. 33:17, 20.

Ti, kteří nedbali na Jehovovo varování prostřednictvím Ezechiele a trvali na tvrzení, že Jehovova cesta není správně vyrovnána, uvedli na sebe neštěstí. Zničení vzpurného města Jeruzaléma po osmnácti měsících usilovného obléhání přivodilo mnohým smrt. To nemůže být Ezechielovi přičítáno k tíži. Oznamoval varování Izraelitům, ohroženým neštěstím. Tím byla jejich krev na jejich vlastních hlavách.

Protože Ezechiel věrně vykonával své povinnosti strážce, neuvalil na sebe nepříznivý rozsudek. Zůstal naživu a dostal potvrzení, že jeho prorocké výstrahy o Jeruzalému byly spolehlivé. Říká:

„Nakonec se stalo ve dvanáctém roce;a v desátém měsíci, pátého dne měsíce našeho vyhnanství, že ke mně přišel ten, který unikl z Jeruzaléma, a řekl: ‚Město bylo poraženo!‘“ — Ezech. 33:21.

Pro obyčejného Žida neboli Izraelitu by bývalo toto poselství srdcervoucím. Ale Jehova Bůh na to Ezechiele připravil. Jehova věděl, že uprchlík brzy dosáhne cíle svého útěku a vyřídí zprávu. Proto mluvil Jehova večer toho dne, kdy muž dorazil, jakoby již byl Jeruzalém zničen a bylo jen několik přežijících v judské zemi. Ezechiel nám říká:

„Večer [kdy začínal židovský den] před příchodem toho, který unikl, spočinula na mně sama Jehovova ruka a potom mi otevřel ústa, dříve než ke mně ráno přišel onen člověk, a má ústa byla otevřená a již jsem nebyl beze slova.b A začalo ke mně přicházet Jehovovo slovo a bylo mi řečeno: ‚Synu člověka, obyvatelé těchto zpustošených míst říkají dokonce i o izraelské půdě: „Abraham byl jen jeden, a přece se ujal země. A nás je mnoho; nám byla dána země jako vlastnictví.“ Proto jim řekni: „Tak řekl Pán Jehova: ‚Dále jíte s krví a dále pozvedáte své oči ke svým hnusným modlám a dále proléváte krev. Vy byste tedy měli vlastnit zemi? Spolehli jste se na svůj meč. Učinili jste něco odporného a každý z vás poskvrnil manželku svého druha. Vy tedy byste měli vlastnit zemi?‘“‘“ — Ezech. 33:22–26.

Soud vykonaný nad Jeruzalémem byl opravdu zasloužený. Nejen lid všeobecně odmítal dbát na výstrahu, ale ani ti, kteří přežili v judské zemi, nezměnili své cesty, aby tak uznali přísnou kázeň, kterou museli přijmout. Stále jedli zvířecí maso, které nebylo vykrváceno podle Božího zákona; dále prováděli falešné uctívání pomocí odporných model; dále se dopouštěli odporného činu cizoložství, když dokonce znásilňovali manželky svých bližních. Jehovovi nezáleželo na tom, že jich bylo mnoho ve srovnání s jejich předkem Abrahamem, kterému Jehova slíbil zemi. (1. Mojž. 12:1–7) Protože se kajícně neodvrátili od svých zlých cest, nezasluhovali, aby měli dále zemi v majetku. (Jer. 42:1 až 44:25) Pouhá čísla neznamenají u Jehovy nic; něco znamenala poslušnost k jeho zákonu!

Tito nekajícní lidé neměli zůstat v Bohem dané zemi. Země měla být úplně zpustošena, bez lidí a domácích zvířat, a nikdo neměl procházet zpustošenou zemí ze strachu, aby nebyl hnán démony. Měla tak ležet opuštěná během plných sedmdesáti let, aby se těšila z doby sabatu jako náhrady za všechny sabatní roky, které Židé nezachovávali. (2. Par. 36:17–23; srovnej Daniele 9:1, 2; Jeremiáše 9:11; 26:9; 32:43; 33:10–12; 34:22) Jehova řekl Ezechielovi:

„Jako že žiji, jistě ti, kteří jsou na zpustošených místech, padnou samotným mečem; a kdo je na povrchu pole, toho jistě dám za pokrm šelmě; a ti, kteří jsou na pevných místech a v jeskyních, ti zemřou dokonce morem. A skutečně učiním zemi opuštěným úhorem, ano zpustošením, a přestane pýcha její síly a izraelské hory budou ponechány pusté, a nikdo jimi nebude procházet. A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až učiním zemi opuštěným úhorem, ano zpustošením, pro všechny jejich odporné věci, které dělali.“ — Ezech. 33:27–29.

Tito přežijící nebyli jediní, kteří neoceňovali Jehovovu velkou lásku a milosrdenství, které vyjádřil svou výstrahou. Ani Ezechielovi druhové ve vyhnanství nebrali vážně jeho proroctví. Když se odvolával na tyto vyhnance, Jehova řekl:

„A o tobě, synu člověka, synové tvého lidu mluví spolu u zdí a ve vchodech domů a jeden mluvil s druhým, každý se svým bratrem a řekl: ‚Pojďte, prosím, a poslouchejte, jaké je to slovo, které vychází od Jehovy.‘ A vejdou k tobě, jako vcházejí lidé, a posadí se před tebou jako můj lid; a jistě uslyší tvá slova, ale nebudou podle nich jednat, neboť svými ústy vyjadřují chlípné žádosti a jejich srdce jde za jejich nepoctivým ziskem. A hle, ty jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s pěkným hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj. A jistě uslyší tvá slova, ale nikdo podle nich nejedná. A až se to splní — hle, musí se to splnit —, pak budou také muset poznat, že prorok byl v jejich středu.“ — Ezech. 33:30–33.

Protože židovští vyhnanci tomu nevěnovali pozornost, byli omráčeni, když přišlo potvrzení, že Jeruzalém byl rozvrácen. Protože setrvávali v nevíře, byli zcela nepřipraveni na tuto hroznou ránu. Museli také uznat, že Ezechiel byl skutečně Jehovův věrný prorok.

POUČENÍ, KTERÉ BYCHOM SI MĚLI VZÍT K SRDCI

Dnes žijeme v době, která se velmi podobá Ezechielovým dnům. Členové církví křesťanstva sice předstírají, stejně jako tehdejší Izrael, že jsou s Bohem ve smluvním poměru, ale chovají se právě tak, jako nevěrný Izrael staré doby. U těch, kteří předstírají, že slouží Bohu, se jako důkaz zřetelně projevují tytéž poměry, které popisuje apoštol Pavel ve 2. Timoteovi 3:1–5. Čteme:

„To však věz, že v posledních dnech nastanou kritické časy, jimž bude těžko odolávat. Neboť lidé budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou domýšliví, pyšní, rouhači, rodičů neposlušní, nevděční, neloajální. Bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, prudcí, bez lásky k dobrému, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, milující více zábavy než Boha, kteří mají způsob oddanosti Bohu, ale vzhledem k její síle se prokazují jako falešní.“

Pozoruješ to vše dnes? Skutečnost, že předpověděné poměry označují „poslední dny“ přítomného zlého světa, ukazuje, že lidé jsou ve vážném nebezpečí. Je předpověděno, že toto období vyvrcholí ve „velkém soužení“, které ukončí přítomný bezbožný svět. (Mat. 24:20–22; Zjev. 7:1–3, 14) Tak jako byl tehdy vzbuzen Ezechiel, aby jako strážce oznamoval varování, tak vyvolávají dnes Jehovovi křesťanští svědkové výstrahu před neštěstím, které přepadne křesťanstvo i ostatní části světa, zatíženého vinou krve. Jak reaguješ na výstrahu? Oddělil ses od náboženských organizací křesťanstva a vzdal ses jejich náboženských zvyků? Snažíš se jednat tak, aby se Jehova Bůh postaral o to, abys zůstal živ, když činitelé nespravedlnosti dojdou svého konce?

Neměnitelný Bůh, Jehova, ušetří křesťanstvo a jeho ctitele právě tak málo, jako uchránil nevěrný Jeruzalém. Území, které křesťanstvo zaujalo v tomto světském systému věcí, bude jako Jeruzalém a judská země zcela opuštěné a nezůstane tam žádné náboženské zřízení. Světské prvky dnešního celosvětového systému věcí uvidí prázdnotu, kterou po sobě zanechá křesťanstvo a ostatní systémy falešného náboženství. Vzhledem k tomu, co svědkové Jehovovi dlouho oznamovali po celém světě, budou muset tyto světské prvky dojít k poznání, které bylo předem pro ně zapsáno často opakovanými slovy: „Budou muset poznat, že já jsem Jehova.“

Jistě bys tedy nechtěl jednat tak, jako ti, kteří se podobají Ezechielovým spoluvyhnancům. Právě to však činí dnes mnozí lidé. Ať v chladném stínu zdí nebo u vchodů svých domů nebo kdekoli jinde, baví se lidé o Jehovových křesťanských svědcích a o návštěvách, které provádějí u druhých lidí. Mnozí lidé, i ti, kteří jsou ještě spojeni s křesťanstvem, vyjadřují se o svědcích pochvalně. Snad dokonce přicházejí na velké veřejné kongresy svědků Jehovových nebo souhlasí s domácím biblickým studiem a pozvou své sousedy nebo příbuzné, aby se účastnili. Milují tón a otevřenou řeč božského poselství a naslouchají mu s úctou. Ale nechávají věc nerozřešenou; nezaujmou pozitivní postavení pro Jehovu jako jeho oddaní služebníci. Mají pouze rádi, když jsou baveni biblicky podloženým poselstvím. Nechtějí, aby byli považováni přímo za nevěrce a obviňováni z ateismu.

Snad jsou pobouřeni výkřiky křesťanstva, že křesťanští svědkové Jehovovi jsou „falešní proroci“. Přece však nejsou o nich plně přesvědčeni, že jsou pravými mluvčími pro Jehovu, svrchovaného Pána. Kdyby došli k tomuto závěru, byli by povinni něco dělat. To by znamenalo, že by se museli přestat držet chlípných žádostí a nesměli by jít celým srdcem za nepoctivým ziskem.

Nikdo z nás by se neměl chtít podobat těmto nerozhodným, nezúčastněným osobám. Je lépe poznat nyní, ne teprve až bude příliš pozdě, že je mezi námi skutečně prorocká skupina křesťanů, je lépe přijmout biblické poselství „ne jako slovo lidí, ale jako to, čím po pravdě je, jako Boží slovo“, a jednat podle něj. (1. Tes. 3:13) Ti, kteří nerozhodně vyčkávají, až to, co oznamují Jehovovi křesťanští svědkové, „se splní“, „budou muset poznat, že prorok byl v jejich středu“. (Ezech. 33:33) Ale takové pozdní poznání je nezachrání, protože jejich srdce a jejich cesty se nezmění.

Co tím může být získáno, když někdo váhá až do konce a pochybuje o tom, že Jehova v naší generaci může vzbudit a vzbudil pravého ‚proroka‘? Jistě tím nikdo nezíská Boží přízeň a Boží ochranu, kterou bude potřebovat v rychle se blížícím „velkém soužení“. Má-li být naše cesta cestou moudrosti a víry, budeme — s Biblí v ruce — dbát na výstrahu Jehovova pravého strážce a hledat útočiště, které nám Jehova označuje ve svém Slově. Až pak Jehovův prorocký strážce přijme zprávu, že bylo křesťanstvo poraženo, zůstaneme společně s věrným strážcem naživu.

[Poznámky pod čarou]