,Světla světa‘ v průběhu 1 900 let
KTERÁ skupina lidí osvítila svět?
Někdo říká, že vědci. Je mnoho knih, které pojednávají o tom, jak vědci pozvolna odhalovali tajemství „přírody“. A jejich objevy skutečně v mnoha ohledech přinesly světlo. Máme dnes více znalostí o stavbě vesmíru, lidského těla, atomu atd. Známe více „příjemností“, můžeme se rychleji spolu dorozumívat, rychleji cestovat.
Máme však také nukleární bombu a chemické a bakteriologické válečné zbraně. Naše společnost dnes spočívá na hospodářském systému, který by se zhroutil bez jistých energetických zdrojů pro elektřinu, cestování a dopravu. Naše přirozené okolí je znečišťováno a ničeno, protože člověk nemá pravé osvícení, jak používat objevy, aby byly užitečné celému lidstvu.
Je možné se ptát: Je obyvatelstvo světa šťastnější pro vědecké „pokroky“, které byly učiněny pod lidskou správou?
A co říci o náboženství? Církve křesťanstva vedly jako ‚světlo‘, protože jejich vůdcové byli počítáni ke ‚světlům‘ tohoto světa. Poskytují skutečné vedení lidu nebo vládám v této době, kdy jsou všude problémy? Přivedly lid blíže k Bohu a k božským vlastnostem lásky a pokoje?
KDO JSOU TA PRAVÁ ‚SVĚTLA‘?
Co tedy myslel Ježíš Kristus, když řekl těm, kteří věnovali pozornost jeho slovům: „Vy jste světlo světa?“ (Mat. 5:14) Jeho apoštolové a učedníci byli jistě v prvním století ‚světly‘. Kdo je však jako ‚světla‘ bude následovat? Ti, kteří budou napodobovat příklad Ježíše a jeho apoštolů. Mají dát lidu světlo porozumění o Bohu a jeho záměru. Mají přivést lidi blíže k Bohu. Jejich úkolem není obrátit celý svět. Avšak dobré poselství o Božím království, jež oznamují, přinese pokoj těm, kteří mu v poslušnosti naslouchají, a umožní jim, aby nyní žili šťastný život a navíc získali dokonalé štěstí společně s ostatními pod panstvím království. Tito nositelé světla znají smysl života a mohou dát smysl i životu těch, kteří naslouchají jejich poselství.
V podobenství o pšenici a pleveli Ježíš ukázal, že během staletí budou žít někteří lidé jako praví křesťané. Nemají to být význační muži světa. (1. Kor. 1:26–28) Budou však sloužit pravému Bohu, zatímco ve stejné době bude mnoho falešných křesťanů, kteří se budou pouze vydávat za ‚světla‘. — Mat. 13:36–42.
Ježíš řekl, že obě třídy budou existovat až do času „žně“, která je „skonávání systému věcí“, a nebudou od sebe jasně odděleny. Teprve pak nastane dělení. „Tehdy spravedliví budou zářit jasně jako slunce v království svého Otce.“ — Mat. 13:43.
A tak během dlouhého časového období více než 1 900 let od Kristova vstoupení na nebesa Bůh pečlivě vybíral. Nesnažil se zachránit svět. Záchrana celého lidstva, pokud bude poslouchat Boží přikázání, nastane během Kristova tisíciletého panství nad zemí. V minulých 1 900 letech Bůh vyvolil ty, kteří budou s Kristem králi a kněžími a kteří budou v tisíci letech vládnout, aby přinesli lidstvu požehnání. Tento královský vedoucí sbor bude v nebi a je omezen počtem 144 000 osob. (Zjev. 7:1–8; 14:1–4; 20:4, 6) Vyžadovalo to jistě pečlivý výběr, aby mohli být vyvedeni z lidstva v rozpětí 1 900 let. Vyvolení sloužili během této doby jako světla těm, kteří jim naslouchali s porozuměním a jejichž srdce toužila sloužit Jehovovi Bohu. Ti, kteří porozuměli, stali se pak členy této vybrané skupiny.
Podobenství o ‚deseti pannách‘ znázorňuje jednání těch, kteří byli skutečným ‚světlem světa‘. Přijali povinnost dělat to, co Ježíš vyjádřil slovy: „Ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše znamenité skutky a slavili vašeho Otce.“ (Mat. 5:16) Proto začíná být zřejmé, kdo je ‚deset panen‘ z Ježíšova podobenství u Matouše 25:1–12.
Protože ‚panen‘ je deset — což je číslo představující dokonalost v pozemských věcech —, znázorňují jako třída všechny křesťany, kteří odpovídají nebo si myslí, že odpovídají nebeskému království jako spoludědicové s Ježíšem Kristem. Podobenství se začalo splňovat o letnicích roku 33 n. l. Proč? Protože tehdy byli první lidé pomazáni Božím duchem a tím se mohli stát ‚Božími dědici‘ a ‚spoludědici s Kristem‘. — Řím. 8:17.
Jsou sice duchovními syny, ale v podobenství jsou znázorněni jako panny. Je to proto, že jako skupina mají naději stát se ‚nevěstou‘ velkého ženicha, Ježíše Krista. (Jan 3:28–30; Zjev. 19:7–9; 21:9–11; Ef. 5:23–27; srovnej Mat. 22:1–14.) Splňování proroctví pokračuje po 1 900 let až do času „žně“ i během ní.
Pět panen bylo „rozumných“ a pět bylo „pošetilých“. To, že obě skupiny byly stejně velké, naznačuje, že všechny, které vyšly, měly stejnou příležitost, také že jedna skupina nemusí být nezbytně větší než druhá. Skutečnost, že pět bylo „pošetilých“, ukazuje, že ne všichni, kteří vyšli jako „panny“, budou hodni toho, aby byli vpuštěni k ‚večeři Beránkovy svatby‘. — Luk. 12:35–38.
„LAMPY“ A „OLEJ“
Panny měly lampy (jak bylo zvykem za starých dob při svatbách). Všechny věděly, že musí nechat hořet lampy až do konce svatebního průvodu, aby byly poznány a měly přístup k svatební hostině. Proto potřebovaly dostatek oleje, který by vydržel až do objevení se ženicha, což mohlo trvat hodiny. To znamená, že Kristovi učedníci byli sami jako rozsvícené lampy. Měli být poznáni podle toho, že mají pravou křesťanskou osobnost a zachovávají si ji a tím svítí v tomto temném světě jako světlo. (2. Kor. 4:4; Iz. 60:2) Apoštol Pavel na to poukázal, když psal svým spolunositelům světla: „Neustále konejte všechno bez reptání a odmlouvání, abyste se stali bezůhonnými a nevinnými, Božími dětmi bez poskvrny, uprostřed pokřivené a převrácené generace, v níž záříte jako nositelé světla ve světě a držíte se pevně slova života.“ — Fil. 2:14–16.
Co potom bylo symbolizováno „olejem“? Nuže, co je zdrojem světla, jež křesťané vyzařují? Je to něco víc než jen ‚slovo života‘, kterého se musí ‚pevně držet‘. „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě,“ řekl žalmista. (Žalm 119:105, 130) Symbolický „olej“ představuje také Božího ducha, který je potřebný k porozumění Božího slova. Boží svatý duch dále přináší plody, ovoce ducha, jako je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Takový duchovní „olej“ má schopnost svítit a podporuje v druhých podobné křesťanské vlastnosti.
Rozumné panny měly olej ve svých nádobkách i ve svých lampách. Chtěly mít jistotu, že nepromeškají příležitost doprovázet svatební průvod a že budou vpuštěny k svatební hostině, i když se ženich zdrží déle, než se očekává. Ve splnění to znamená, že třída určená pro „nebeské království“ má v majetku jak zásobu porozumění Božího slova, tak i zásobu Božího svatého ducha. Jednotliví členové třídy panen dostávají zásobu společně s ostatními. Potřebují dostatečnou zásobu, aby mohli věrně vytrvat v tomto světě, když postupují vpřed, aby se setkali se Ženichem. Jsou naplněni Božím osvětlujícím slovem a duchem. „Olej“, který tolik potřebují, dostávají v hojnosti, když ustavičně studují a shromažďují se s ostatními členy „panen“ a když jsou naplňováni Božím duchem. Ze všech sil se snaží rozvíjet křesťanskou osobnost a horlivě se účastní oznamování dobrého poselství o království druhým lidem. Tito ‚rozumní‘ „neustále následují Beránka [Ježíše Krista], ať jde kamkoliv“. — Zjev. 14:4.
Že jsou naplněni tímto duchovním „olejem“ a že „olej“ má sílu pomoci křesťanovi, aby si zachoval osobnost podobnou Kristovi, dokazují dnes ti, kteří mají nebeskou naději. Někteří z nich museli po léta trpět v koncentračních táborech a žalářích, ano, někteří byli dokonce mnoho let v samovazbě. Jiní museli zase vytrpět odlišné druhy zkoušek. Vytrvali ve věrnosti, ať byli v jakémkoli postavení. Co je udržovalo duchovně živé a zdravé? Využili příležitosti a naplňovali se Božím slovem a duchem, když ještě byli volní a mohli studovat Bibli a scházet se s Božím lidem. Navíc se ustavičně modlili k Bohu, aby byli „naplňováni duchem“, a Bůh vyslyšel jejich modlitby. — Efez. 5:18.
„ZATÍMCO SE ŽENICH POZDRŽEL“
Jak dlouho musely „panny“ čekat na ženicha? Některé snad čekaly, že přijde dříve. Některé skutečně ‚zemdlely a ochably ve svých duších‘, když byly zklamány v osobním očekávání. (Žid. 12:3) Ženich se neobjevil na konci židovského systému věcí, když byl v roce 70 n. l. Jeruzalém zničen Římany. A letitý apoštol Jan, který psal Zjevení okolo roku 96 n. l. , je uzavřel slovy: „Přijď, pane Ježíši.“ (Zjev. 22:20) Avšak apoštolové Jan a Pavel předpověděli, že před Ježíšovou přítomností v královské moci bude se po nějakou dobu dařit antikristovi, ‚člověku bezzákonnosti‘. — 1. Jana 2:18; 2. Tess. 2:1–3, 7, 8.
Stalo se, jak bylo předpověděno v podobenství o deseti pannách: „Zatímco se ženich pozdržel, všechny si zdřímly a usnuly.“ (Mat. 25:5) Když byl pokrytecký Konstantin Veliký „obrácen“ na křesťanství, povýšil tak zvané křesťanství na státní náboženství Římské říše. Tím byl vzbuzen dojem, že Kristus vládne prostřednictvím církve, a že proto není Kristův návrat nutný. Údajní křesťanští biskupové spali, pokud šlo o jejich křesťanské odpovědnosti.
Tato situace v náboženském ohledu odpovídala situaci, kterou Ježíš předpověděl v podobenství o pšenici a pleveli: „Nebeské království bylo přirovnáno k člověku, který zasel na své pole znamenité semeno. Když lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel.“ — Mat. 13:24, 25.
Potom Ježíš popsal žeň, která se měla konat v době jeho příchodu. Dnes, současně se žní pravých ‚synů království‘, Kristus vykonává ještě jiné dílo, a sice shromažďování velkého zástupu „jiných ovcí“, které nebudou králi v nebi a nejsou pozváni k nebeské svatební hostině. Ti zůstanou na zemi jako základ „nové země“, spravedlivé lidské společnosti, a budou mít podíl na požehnáních, která lidstvo dostane během přicházejícího tisíce let. Mnozí lidé dnes mohou získat osvícení od pravých ‚světel světa‘ a mohou být shromážděni společně s „velkým zástupem“. — Jan 10:16; Zjev. 7:9–17.