„Národ“, který naplňuje povrch země ovocem

„V nadcházejících dnech Jákob zakoření, Izrael nasadí květy a skutečně vyraší; a prostě naplní povrch země výtěžkem.“ — IZAJÁŠ 27:6.

1. Jak se apoštol Petr zmiňoval o národu duchovního izraele?

KRÁTCE před zničením Jeruzaléma v roce 70 n. l. napsal apoštol Petr následující slova ohledně zrození sboru Kristových učedníků jako „národa“ v roce 33 n. l. : „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid; byli jste těmi, kterým nebylo projevováno milosrdenství, ale nyní jste těmi, kterým bylo projeveno milosrdenství.“ (1. Petra 2:9, 10) Jak laskavé to bylo od Boha!

2, 3. Jaká povinnost spočívá na duchovním izraeli, který je zvláštním vlastnictvím Jehovy Boha? S čím srovnal Ježíš Kristus tento izrael v 15. kapitole Janově?

² Dnes, 19 století od doby, kdy napsal Petr tato slova, je na zemi stále ještě ostatek tohoto duchem zplozeného „národa“. Je jich dnes již jen necelých deset tisíc, jak je patrné ze zpráv o každoroční slavnosti Pánovy večeře. Jsou ‚lidem pro Jehovovo zvláštní vlastnictví‘, a musí proto daleko široko rozhlašovat znamenitosti Jehovy Boha, který je povolal ze světské „tmy do svého podivuhodného světla“. Toto „světlo“ svítí zejména od konce „časů pohanů“ neboli „ustanovených časů národů“ v roce 1914.a (Luk. 21:24, „KB“, „NS“) Jsou ‚zvláštním vlastnictvím‘ božského dárce tohoto podivuhodného světla, a proto si jich náležité cení. Jsou pro něj jako duchovní vinice.

³ Nyní si připomeňme, co řekl Ježíš Kristus svým apoštolům, kteří zastupovali všechny jeho budoucí duchem zplozené následovníky: „Já jsem pravá réva a můj Otec je pěstitel. Odstraňuje na mně každou ratolest, která nenese ovoce, a čistí každou, která ovoce nese, aby nesla více ovoce. Jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve spojení se mnou a já ve spojení s vámi. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama o sobě, jestliže nezůstane na révě, tak nemůžete ani vy, jestliže nezůstanete ve spojení se mnou. Já jsem réva, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce, protože odděleni ode mne nemůžete dělat vůbec nic.“ — Jan 15:1–5.

4. a) Který popis ve 27. kapitole Izajášově nám připomíná Ježíšovo znázornění? b) Kdy dochází k novodobému splnění tohoto proroctví a na kom? c) Jaký postoj již Bůh nemá ke svému lidu?

⁴ Toto přirovnání neboli podobenství Ježíše Krista nám připomíná Jehovova slova u Izajáše 27:2–4, kde čteme:

„V ten den jí zpívejte: ‚Vinice pěnivého vína! Já, Jehova, ji bedlivě střežím. Každým okamžikem ji budu zalévat. Aby proti ní nikdo neobrátil pozornost, budu ji bedlivě střežit dokonce za noci i ve dne. Nemám žádný vztek.‘ “

Dnešní „vinice pěnivého vína“ na zemi může být přirovnána k ostatku větví oné symbolické „révy“, jejímiž plodnými členy jsou duchem zplození křesťané ze „svatého národa“. Je proto jejich povinností přinášet mnoho ovoce. (Jan 15:5) Podle Izajášova proroctví měla být píseň o „vinici pěnivého vína“ zpívána v době, kdy bude Jehovův lid opět uveden do jeho přízně. (Srovnej s Izajášem 27:13.) To by ukazovalo, že k novodobému splňování tohoto barvitého proroctví dochází v poválečném roce 1919, a historické skutečnosti potvrzují, že se splňuje až dodnes. Jehova dnes nemá „vztek“ proti svému lidu, ani proti ostatku svého „svatého národa“, svého „lidu pro zvláštní vlastnictví“, ani proti věrně oddaným křesťanům, kteří se těší na věčný život na zemi. Milosrdně k nim obrátil svou přízeň, a proto se vyznačují duchovním blahobytem a plodností.

5. Čím z této symbolické vinice byli lidé potěšeni? Co o tom mohou vyprávět?

⁵ Tento duchovní „národ“ spolu se svými pracovitými druhy je jako plodná vinice, která přináší množství „pěnivého vína“. Je to duchovní víno, které obšťastňuje srdce Jehovovo i srdce člověka. (Soudci 9:13) To je pádný důvod, proč mohou lidé, kteří byli obšťastněni pitím tohoto duchovního nápoje, radostně zpívat a mohou vyprávět o všem, co vykonal pro tuto symbolickou „vinici“ božský pěstitel této „vinice“ Obrazně řečeno opravdu tuto „vinici“ ‚zalil‘, takže byla stále svěží a přinášela šťavnaté, chutné ovoce, které rozradostňuje.

Protiklad „réva země“

6. Co naproti tomu zakusí „réva země“ podle 14. kapitoly Zjevení?

⁶ Zcela jinak je tomu s „révou země“, o níž se mluví v poslední knize Bible. Zakrátko bude nebeským silám, vykonávajícím rozsudek, dán božský příkaz: „Přilož svůj ostrý srp a shromáždi hrozny révy země, protože její zrna uzrála.“ Pak prorocké Zjevení dále ukazuje, jak „anděl vrhl svůj srp na zem a shromáždil révu země a uvrhl ji do velkého vinného lisu Božího hněvu. A vinný lis byl šlapán za městem a z vinného lisu vyšla krev až po uzdy koní na vzdálenosti tisíce šesti set stadií.“ (Zjev. 14:18–20) Tak se to stane panující části ďáblovy viditelné organizace na zemi; jejím pěstitelem je satan a odporuje „pravé révě“, jejímž pěstitelem je Jehova Bůh. „Réva země“ již nebude vůbec nikdy obnovena.

7–9. Jaké dvojí splnění mají slova z Izajáše 27:7–13 a ve kterých dobách?

⁷ Ale toto proroctví z 27. kapitoly Izajášovy je opravdu proroctvím o obnovení, nejprve o obnovení národa přirozeného Izraele a pak duchovního izraele v našem dvacátém století. Je to zřejmé ze slov, jež říká proroctví ve verších 7 až 13, jimiž kapitola končí. Tyto verše zní:

⁸ „Musí ho někdo udeřit jako úderem toho, kdo ho bije? Nebo musí být zabit jako porážkou svých zabitých? Se strašlivým křikem s ní budeš zápolit, až ji budeš posílat pryč. Musí ji vyhnat svým závanem, prudkým závanem v den východního větru. Tak bude proto smířeno Jákobovo provinění, a to je veškeré ovoce, když odnímá jeho hřích, když všechny kameny oltáře činí podobnými kouskům křídy, jež byly rozdrceny na prach, takže posvátné kůly a stojany s kadidlem se nezvednou. Vždyť opevněné město bude osamělé, pastvina bude ponechána sama sobě a opuštěna jako pustina. Tam se bude pást tele a tam bude léhat; a on skutečně stráví její větve. Až její větévky uschnou, přicházející ženy je olámou a podpálí je. Není to totiž lid bystrého porozumění. Proto mu jeho Původce neprojeví milosrdenství a jeho Tvůrce mu neprojeví přízeň.

⁹ A v ten den se stane, že Jehova otluče ovoce, od plynoucího proudu Řeky po egyptské údolí bystřiny, a tak budete vysbíráni jeden po druhém, izraelští synové. A stane se v ten den, že se bude troubit na velký roh, a ti, kteří hynou v asyrské zemi, a ti, kteří jsou rozehnáni po egyptské zemi, jistě přijdou a pokloní se Jehovovi na svaté hoře v Jeruzalémě.“

10. Která světová velmoc panovala, když zapisoval Izajáš své proroctví? Jak se jí dařilo, když pojala úmysl napadnout hlavní město judského království?

¹⁰ Za dnů tohoto Izajášova proroctví byla již Asýrie převládající světovou velmocí na zemi, když nahradila první ze řady sedmi světových mocností. Egypt sice stále ještě působil, ale jako velmoc podružná. Desetikmenné království izraelské bylo odlomeno od panství královského domu krále Davida z kmene Juda. Asyrský král tedy vytáhl proti městu Jeruzalému a vyžadoval, aby se město úplně vzdalo, nechce-li být zničeno. Jehova však bojoval za judské království a poslal domýšlivého krále Senacheriba domů s hanebnou porážkou. — Izajáš, kapitoly 36 a 37.

11. Panovník které světové velmoci způsobil rozvrat judského království? Jak se zmiňuje Izajáš 27 o této události?

¹¹ Teprve panovník následující světové velmoci, světové velmoci babylónské, dostal oprávnění, aby zničil svaté město Jeruzalém a jeho chrám. Podle biblických náznaků se to stalo v roce 607 př. n. l. rukou panovníka Nebukadnecara. Právě on odvedl zajatce do babylónské země, kde měli strávit ve vyhnanství 70 let. Ohledně nadcházejícího zničení Jeruzaléma a odvedení vyhnanců do babylónského zajetí na sedmdesát let byly vhodně položeny otázky:

„Musí ho [izraelský národ] někdo udeřit jako úderem toho, kdo ho bije?“ (Iz. 27:7)

Boží národ dostal v roce 607 př. n. l. katastrofální ránu jako nikdy předtím ve svých národních dějinách od roku 1513 př. n. l. Byla to rána, která znamenala téměř jeho zničení. V obklíčeném městě Jeruzalémě zahynulo množství lidí. Ano, Jehova viděl, že takový drastický čin je nezbytně nutný, a muselo k němu dojít. Viděl, ze je naprosto nutné vypořádat se s těmi, kteří měli zůstat jeho přáteli, s nimiž se spřátelil a s nimiž vstoupil skrze prostředníka Mojžíše do smlouvy Zákona.

12. K jaké otázce tedy inspiroval Jehova proroka Izajáše ohledně Izraelova zážitku? Jak to tedy zapůsobilo na vztah Izraele k Jehovovi?

¹² Proto mohl Jehova dále položit otázku:

„Nebo musí být [národ Izraele neboli Jákoba] zabit jako porážkou svých zabitých?“ (Iz. 27:7)

Nyní tedy bylo nutné, aby Jehova zápasil se svým kdysi privilegovaným národem a prostřednictvím válečných sil babylónské světové velmoci, třetí v biblických dějinách, dal zaznít hroznému křiku, „strašlivému křiku“. Proto božský výrok:

„Se strašlivým křikem s ní budeš zápolit, až ji budeš posílat pryč. Musí ji vyhnat svým závanem, prudkým závanem v den východního větru [což naznačuje směr, odkud přijde strašlivý válečný křik].“ (Iz. 27:8)

Po takovém úvodu pošle nevěrný národ pryč, národ, který byl kdysi na zemi jeho viditelnou organizací a byl pro něj jako symbolická manželka. Nyní ji vyháněl z vlasti, kterou jí kdysi dal, a posílal ji rukou babylónských dobyvatelů pryč do vzdálené země, jako by se s ní na čas rozvedl. — Srovnej Izajáše 50:1.

13. Jak měl podle Izajášova proroctví izraelský národ učinit smíření za to, že porušoval Boží smlouvu?

¹³ Nyní nadešel čas, kdy měl národ Izraele neboli Jákoba činit smíření za své „provinění“ daleko dražším prostředkem, než byly oběti zvířat, jez byly obětovány na oltáři v jeruzalémském chrámě. Ohledně své organizace, jež se podobala manželce, vydal Jehova předpis:

„Tak bude proto smířeno Jákobovo provinění, a to je veškeré ovoce, když odnímá jeho hřích, když všechny kameny oltáře činí podobnými kouskům křídy, jež byly rozdrceny na prach, takže posvátné kůly a stojany s kadidlem se nezvednou.“ (Iz. 27:9)

Jakým projevem božského rozlícení neboli zuřivosti bude právem splnění tohoto proroctví! V jeho trestaném národě nebudou již nikdy postaveny posvátné sloupy a stojany na kadidlo.

14. Do jakého stavu zpustošení měla být uvedena izraelská země? Co se s ní mělo stát jako s obrazným stromem?

¹⁴ Následujícími slovy naznačil Jehova, jaké zpustošení bude způsobeno tomuto národu starověkého Izraele, který byl jako symbolická manželka:

„Vždyť opevněné město bude osamělé, pastvina bude ponechána sama sobě a opuštěna jako pustina.“

Kdysi lidnatá země bude opuštěna a na čas se stane pouhou pastvinou.

„Tam se bude pást tele a tam bude léhat; a on [Jehova prostřednictvím svého ničícího nástroje] skutečné stráví její větve. Až její větévky uschnou, přicházející ženy je olámou a podpálí je [aby je spálily].“ (Iz. 27:10, 11)

Tak z Jehovova předobrazného národu, který se podobá manželce, zůstane jen palivo k ohni, když i síla žen jako slabšího pohlaví bez obtíží postačí k tomu, aby se zmocnily toho, co zbude. Do jakého smutného stavu bude uvedena tato předobrazná organizace Izraele, podobající se manželce! Ale proč musel takový Bůh jako Jehova, Bůh podobající se manželu, přistoupit k takovým ničivým krokům? Slyš:

15. Jakým lidem se měl prokázat izraelský národ, vzhledem k tomu, že s ním Jehova jednal zvláštním způsobem? Proč se však stali podobnými národům, které uctívají modly?

¹⁵ „Není to totiž lid bystrého porozumění. Proto mu jeho Původce neprojeví milosrdenství a jeho Tvůrce mu neprojeví přízeň.“ (Iz. 27:11)

Když Jehova učinil pro vzdělávání a osvícení své podivuhodně vybudované organizace všechna tato opatření, měli Izraelité dokázat, že jsou lid velmi inteligentní. Měli být natolik bystří a soudní, aby viděli, jak marné je uctívání model, ano, měli být natolik soudní, aby rozeznali nesmyslnost modlářského uctívání, které pěstovali neznalé národy, které nebyly ve smluvním vztahu s jediným živým a pravým Bohem, Jehovou. Jejich nebeský Původce a Tvůrce však byl neviditelný, a oni proto ztratili víru a rozhodli se, že se obrátí k viditelným, lidmi vytvořeným bohům, což vedlo k jejich pádu. Proto byla takovému svévolnému lidu odňata další přízeň a božské milosrdenství.

Vysvobození z vyhnanství

16. Nač musel Jehova obrátit pozornost, aby obnovil svůj lid?

¹⁶ Jestliže tedy měli být Izraelité opět uvedeni do své země a mělo být pro ně obnoveno uctíváni Jehovy, bylo nutné, aby Jehova obrátil pozornost k babylónské zemi, kterou protékala velká „Řeka“, Eufrates. Obrátí pozornost dokonce i na jih, do země egyptské, protože do těchto míst dal uvést svůj lid do vyhnanství, aby byl potrestán. Proto musel Jehova splnit svůj další výrok o svém předsevzetí:

„A v ten den se stane, že Jehova otluče ovoce od plynoucího proudu Řeky [Eufratu] po egyptské údolí bystřiny [vádí na jihozápadní hranici Zaslíbené země], a tak budete vysbíráni jeden po druhém, izraelští synové.“ — Iz. 27:12; srovnej 4. Mojžíšovu 34:2, 5.

17. Jak odlomil Jehova tak říkajíc svůj lid od jejich stavu ve vyhnanství a čeho k tomu použil?

¹⁷ Aby Jehova mohl uvést svůj lid zpět do jejich vlasti v Judeji, musel odlomit svůj lid ve vyhnanství jako ovoce a tak je uvolnit. Toho dosáhl tím, že způsobil svržení babylónské světové velmoci a vzestup médoperské říše, čtvrté světové velmoci biblických dějin. Perský panovník Cyrus Veliký vydal na začátku svého panování výnos, že má být Jehovův lid propuštěn ze zajetí a vrátit se na místo, kde byl kdysi Jeruzalém, a má obnovit Jehovův chrám. K tomuto návratu došlo na konci sedmdesáti let židovského vyhnanství, totiž v roce 537 př. n. l. — Iz. 45:1–7.

18. Jak zřejmě reagovali vyhnanci na výnos o osvobození?

¹⁸ Potrestaní Izraelité v Babylóně a také v Asýrii a v Egyptě byli Jehovovým vlastnictvím a on měl právo odlomit je jako symbolické ovoce a ukončit jejich nedobrovolné vyhnanství a rozptýlení a tak jim ukázat milosrdenství, nezaslouženou laskavost. Jak se jistě tito starověcí Izraelité radovali z onoho Cyrova výnosu a s jakou horlivostí jistě využili příležitosti, jež jim byla poskytnuta! Co se tedy mělo říci o onom slibném „dni“?

19. a) Před kým se měli podle předpovědi sklonit Izraelité, kteří byli rozptýleni v Asýrii a v Egyptě? b) Co to mělo znamenat ohledně uctívání Jehovy na místě původního chrámu? Na který novodobý, duchovní národ to poukazuje?

¹⁹ „A stane se v ten den, že se bude troubit na velký roh, a ti, kteří hynou v asyrské zemi, a ti, kteří jsou rozehnáni po egyptské zemi, jistě přijdou a pokloní se Jehovovi na svaté hoře v Jeruzalémě.“ (Iz. 27:13)

Co jiného to mohlo znamenat než opětovné zalidnění Zaslíbené země a výstavbu chrámu v Jeruzalémě, aby bylo obnoveno uctívání Původce a Tvůrce oživeného izraelského národa? Právě to se muselo stát podle slov proroka Izajáše, jež byla zapsána v šestém verši. Země jeho lidu, který se vrátil do své vlasti, se měla stát zemí hemžící se obyvatelstvem, jež by se účastnilo sjednoceně uctívání Boha v jeho chrámě. Toto obnovené místo uctívání však již nemohlo mít lesk velkolepého chrámu, který kdysi vybudoval král Šalomoun. Tak mělo být předstíněno novodobé duchovní splnění, které se týká „Božího izraele“, jenž naplňuje celou „úrodnou zemi“ životodárným ovocem neboli „výtěžkem“. — Gal. 6:16; Iz. 27:6.

[Poznámka pod čarou]

Jak odpovíš?

◆ Kdy a jak utrpěl přirozený Izrael „úder“, jak to bylo předpověděno u Izajáše 27:7?

◆ Jak Izrael ‚zakořenil‘? (Iz. 27:2, 6)

◆ Kdo se v dnešní době účastní na splňování proroctví z 27. kapitoly Izajášovy?

◆ Jak se stala tato skupina podobnou plodné vinici, jež přináší „pěnivé víno“?

[Obrázek na straně 9]

Prostřednictvím Babylóňanů zasadil Jehova izraelskému národu v roce 607 př. n. l.těžkou ránu