Nyní je zkoušena jakost vaší víry

„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (JAKUB 1:2, 3)

1. Proč by měli křesťané očekávat, že jejich víra bude zkoušena?

PRAVÍ křesťané si nelibují v utrpení ani nemají radost z bolesti či z pokoření. Mají však na paměti výše uvedená slova Ježíšova nevlastního bratra Jakuba. Kristus svým učedníkům vysvětlil, že mohou očekávat pronásledování a jiné těžkosti už jen proto, že se řídí Božími měřítky. (Matouš 10:34; 24:9–13; Jan 16:33) Přesto však z takových zkoušek může vyplynout radost. Jak je to možné?

2. (a) Jak mohou zkoušky naší víry vyústit v radost? (b) Jak v našem případě může vytrvalost dokončit své dílo?

² Ve zkouškách víry nacházíme radost hlavně proto, že tyto zkoušky mohou přinést dobré ovoce. Jak říká Jakub, statečné zdolávání zkoušek nebo těžkostí „působí vytrvalost“. Pěstování této cenné křesťanské vlastnosti nám může přinést užitek. Jakub napsal: „Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:4) Vytrvalost musí vykonat určitou práci, určité „dílo“. Jejím úkolem je působit tak, abychom byli ve všech ohledech úplní, má nám pomáhat, aby se z nás stali vyzrálí křesťané. Jestliže tedy dovolíme, aby zkoušky probíhaly přirozenou cestou, a nepokusíme se je rychle ukončit nějakými nebiblickými prostředky, naše víra bude vyzkoušena a přečištěna. Pokud nám však při řešení určitých situací nebo při jednání s bližními chybí trpělivost, soucit, laskavost nebo láska, vytrvalost nám může pomoci, abychom si tyto vlastnosti doplnili. Ano, probíhá to v tomto pořadí: Zkoušky působí vytrvalost; vytrvalost zlepšuje křesťanské vlastnosti; tyto vlastnosti jsou důvodem k radosti. (1. Petra 4:14; 2. Petra 1:5–8)

3. Proč bychom se neměli ze strachu vyhýbat zkouškám víry?

³ Apoštol Petr také upozorňoval na to, proč se zkoušek své víry nemusíme bát ani se jim vyhýbat. Napsal: „Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste nyní na malou chvíli, musí-li to být, zarmucováni různými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem hodnotnější než zlato, jež zaniká, přestože se zkouší ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ (1. Petra 1:6, 7) Tato slova jsou povzbudivá zejména nyní, protože „velké soužení“ — období chvály, slávy, cti a přežití — je mnohem blíže, než si někdo možná myslí, a mnohem blíže než v době, kdy jsme se stali věřícími. (Matouš 24:21; Římanům 13:11, 12)

4. Jak se jeden bratr díval na zkoušky, které zažil on a další pomazaní křesťané?

⁴ V předchozím článku jsme uvažovali o zkouškách, s nimiž se od roku 1914 potýkal pomazaný ostatek. Byly tyto zkoušky zdrojem radosti? A. H. Macmillan nám poskytl tento pohled do minulosti: „Viděl jsem na organizaci přicházet mnoho tvrdých zkoušek, a víra lidí, kteří s ní byli spojeni, byla zkoušena. S pomocí Božího ducha však přežila a dál vzkvétala. Viděl jsem, že je moudré trpělivě čekat na Jehovu, až vyjasní naše porozumění biblickým věcem, místo abychom se rozčilovali kvůli nějaké nové myšlence. . . . Ať už budeme muset čas od času jakkoli opravovat své názory, nezmění se tím milostivé opatření výkupného a Boží slib věčného života. Není tedy žádný důvod k tomu, abychom nechali svou víru zeslábnout, když se nesplní naše očekávání nebo když změníme názory.“ (Strážná věž z 15. srpna 1966, strana 504, angl.)

5. (a) Co prospěšného pro pomazané křesťany vyplynulo ze zkoušek, kterými prošli? (b) Proč by zkoušky měly nyní zajímat i nás?

⁵ Pomazaní křesťané, kteří přežili období zkoušek v letech 1914–1919, byli osvobozeni od silného vlivu světa a od mnoha babylónských náboženských praktik. Ostatek šel dále jako očištěný a přečištěný lid, který ochotně přinášel Bohu oběti chvály a který měl jako celek jistotu, že je Bohu přijatelný. (Izajáš 52:11; 2. Korinťanům 6:14–18) Soud začal od Božího domu, ale neměl být ukončen v jednom stanoveném období. Zkoušení a prosévání Božího lidu pokračuje. Zkoušena je také víra těch, kdo doufají, že jako část ‚velkého zástupu‘ přežijí blížící se ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:9, 14) Zkoušky jsou také jiného druhu, než byly zkoušky, s nimiž se potýkal pomazaný ostatek.

Jak bychom mohli být zkoušeni?

6. Jaký druh kruté zkoušky zažili mnozí křesťané?

⁶ Mnozí křesťané přemýšlejí o tom, že je velmi náročné obstát ve zkouškách v podobě přímých frontálních útoků. Připomínají si tuto zprávu: „[Židovští vůdci] předvolali apoštoly, zmrskali je a nařídili jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména, a pustili je. Ti tedy odešli ze Sanhedrinu a radovali se, protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno.“ (Skutky 5:40, 41) A novodobé dějiny Božího lidu, zejména v období světových válek, odhalují, že mnozí svědkové Jehovovi skutečně od svých pronásledovatelů zažili bití, a ještě mnohem horší zacházení.

7. Do jaké míry projevovali víru někteří novodobí křesťané?

⁷ V případě pronásledování křesťanů svět nedělá rozdíly mezi pomazaným ostatkem a velkým zástupem ‚jiných ovcí‘. (Jan 10:16) Členové obou skupin byli kvůli své lásce k Bohu a své víře v něho po celá léta krutě zkoušeni vězněním, a dokonce i mučením. Obě skupiny potřebovaly Božího ducha, bez ohledu na to, jakou naději měli jejich členové. (Srovnej Strážnou věž z 15. června 1996, strana 31.) Ve 30. a 40. letech tohoto století bylo v nacistickém Německu mnoho Jehovových služebníků, včetně dětí, kteří projevovali mimořádnou víru, a nemálo z nich bylo zkoušeno až do krajnosti. V pozdějších letech se Jehovův lid potýkal se zkouškami v podobě pronásledování například v Burundi, Eritreji, Etiopii, Malawi, Mosambiku, ve Rwandě, v Singapuru a v Zairu. A zkoušky tohoto druhu pokračují.

8. Jak je z vyjádření jednoho našeho afrického bratra vidět, že ke zkouškám naší víry nepatří jen pronásledování ve formě bití?

⁸ Jak jsme však již zjistili, naše víra je zkoušena také lstivějšími způsoby. Některé zkoušky nejsou tak přímé a snadno rozeznatelné. Posuďme, jak bychom reagovali na některé z dále uvedených zkoušek. Jeden bratr v Angole, otec deseti dětí, patřil do sboru, který nějakou dobu neměl spojení s odpovědnými bratry. Později se naskytla možnost, že sbor mohli navštívit někteří bratři. Zeptali se bratra, jak dokáže uživit svou rodinu. Neodpovídalo se mu snadno a mohl říci jen to, že situace je těžká. Na otázku, zda je schopen dát dětem alespoň jedno jídlo denně, odpověděl: „To sotva. Naučili jsme se vystačit s tím, co máme.“ Potom s výrazem absolutního přesvědčení řekl: „Ale co jiného bychom čekali v těchto posledních dnech?“ Taková víra je ve světě pozoruhodná, ale není nijak neobvyklá mezi věrnými křesťany, kteří mají naprostou důvěru, že sliby o Království budou splněny.

9. Jak jsme zkoušeni ve spojitosti se zásadou z 1. Korinťanům 11:3?

⁹ Velký zástup je zkoušen také v souvislosti s postojem k teokratickým postupům. Celosvětový křesťanský sbor je řízen podle Božích zásad a teokratických měřítek. To v první řadě znamená uznávat Ježíše jako Vůdce, jako toho, kdo byl jmenován do postavení Hlavy sboru. (1. Korinťanům 11:3) Tím, že se ochotně podřizujeme Ježíšovi a jeho Otci, dáváme najevo svou víru v teokratická jmenování a rozhodnutí, jež souvisejí s naší jednotnou snahou činit Jehovovu vůli. V každém sboru jsou kromě toho muži, kteří jsou jmenováni, aby poskytovali vedení. Tito muži jsou nedokonalí, a tak možná snadno vidíme jejich chyby, ale přesto jsme nabádáni, abychom tyto dozorce respektovali a abychom byli poddajní. (Hebrejcům 13:7, 17) Připadá vám to někdy náročné? Je to pro vás skutečnou zkouškou? Pokud ano, přináší vám tato zkouška vaší víry nějaký užitek?

10. S jakou zkouškou se setkáváme, pokud jde o kazatelskou službu?

¹⁰ Také jsme zkoušeni v souvislosti s výsadou a požadavkem pravidelně se účastnit kazatelské služby. Máme-li v této zkoušce obstát, musíme si uvědomit, že k tomu, abychom měli plný podíl na této službě, nestačí kázat jen v minimálním nebo symbolickém rozsahu. Vzpomeňme si, s jakým uznáním Ježíš mluvil o chudé vdově, která dala vše, co měla. (Marek 12:41–44) Mohli bychom si položit otázku: ‚Jsem podobně obětavý, pokud jde o mou kazatelskou službu?‘ Všichni máme být po celý den Jehovovými svědky připravenými nechat zářit své světlo při každé příležitosti. (Matouš 5:16)

11. V čem mohou být zkouškou změny v porozumění nebo rady ohledně chování?

¹¹ Další zkouška, do níž bychom se mohli dostat, souvisí s tím, do jaké míry máme ocenění pro postupující objasňování biblické pravdy a pro rady, jež nám poskytuje třída věrného otroka. (Matouš 24:45) Někdy to vyžaduje úpravy v osobním jednání, například když bylo objasněno, že pokud ti, kdo kouří, chtějí zůstat ve sboru, budou muset s kouřením přestat.a (2. Korinťanům 7:1) Nebo zkouškou může být to, zda uznáme, že potřebujeme upravit svůj vkus, pokud jde o hudbu nebo o některé jiné druhy zábavy.b Budeme o tom, zda jsou předložené rady moudré, pochybovat? Nebo dovolíme Božímu duchu, aby formoval naše myšlení a pomáhal nám obléknout křesťanskou osobnost? (Efezanům 4:20–24; 5:3–5)

12. Co k posilování víry potřebuje každý člověk potom, když je pokřtěn?

¹² Počet členů velkého zástupu po několik desítek let vzrůstá a tito lidé po křtu nadále posilují svůj vztah k Jehovovi. To znamená nejen navštěvovat křesťanské sjezdy, chodit na některá shromáždění do sálu Království nebo se příležitostně účastnit kazatelské služby. Pro znázornění: Někdo je možná formálně oddělen od Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, ale je otázka, zda z něho doopravdy vyšel. Lne dosud k věcem, z nichž vyzařuje duch Velkého Babylóna — duch opovrhování Božími spravedlivými měřítky? Zlehčuje morálku a manželskou věrnost? Klade větší důraz na zájmy osobní a hmotné než na zájmy duchovní? Opravdu zůstal bez poskvrny od světa? (Jakub 1:27)

Jaký užitek přináší vyzkoušená víra

13, 14. Co někteří udělali potom, když se vydali na cestu pravého uctívání?

¹³ Jestliže jsme doopravdy uprchli z Velkého Babylóna a také jsme vyšli ze světa, nesmíme se dívat na věci za sebou. Podle zásady uvedené v Lukášovi 9:62 kdokoli z nás by se ohlížel nazpět, mohl by se připravit o možnost stát se poddaným Božího Království. Ježíš řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na věci za sebou, se nehodí pro Boží království.“

¹⁴ Avšak někteří lidé, kteří se v minulosti stali křesťany, se od té doby nechali utvářet podle tohoto systému věcí. Nevzepřeli se duchu světa. (2. Petra 2:20–22) Jsou plně zaujati světskými možnostmi, které je připravují o čas a brání jim v pokroku. Neupírají svou mysl a své srdce pevně na Boží Království a na Boží spravedlnost a nedávají tyto věci na první místo ve svém životě, ale místo toho se zaměřili na dosažení hmotařských cílů. Pokud si neuvědomí, že mají slabou víru a že jsou vlažní, a pokud nezmění způsob života na základě Božích rad, jsou v nebezpečí, že ztratí svůj cenný vztah k Jehovovi a k jeho organizaci. (Zjevení 3:15–19)

15. Co je nezbytné k tomu, abychom zůstali přijatelní Bohu?

¹⁵ To, zda budeme schváleni a zda budeme moci přežít velké soužení, které se rychle blíží, závisí na tom, zda zůstaneme čistí a budeme mít roucha ‚vypraná v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:9–14; 1. Korinťanům 6:11) Jestliže si neudržíme čisté, spravedlivé postavení před Bohem, naše posvátná služba bude nepřijatelná. Každý z nás by si rozhodně měl uvědomit, že vyzkoušená jakost víry nám pomůže vytrvat a nezpůsobit si Boží nelibost.

16. Jakými způsoby se jako zkouška naší víry mohou prokázat lži?

¹⁶ Sdělovací prostředky a světské úřady někdy o Božím lidu podávají nepravdivé zprávy, jimiž zkreslují naše křesťanské názory a náš způsob života. Nemělo by nás to překvapovat, protože Ježíš jasně ukázal, že ‚svět nás bude nenávidět, protože nejsme jeho částí‘. (Jan 17:14) Dovolíme těm, kdo jsou zaslepeni Satanem, aby nás zastrašili a sklíčili a aby nás přiměli k tomu, že se budeme stydět za dobrou zprávu? Připustíme, aby lži o pravdě ovlivnily naši pravidelnou účast na shromáždění a kazatelskou činnost? Nebo zůstaneme pevní a odvážní a více než kdy předtím rozhodnuti, že budeme nadále oznamovat pravdu o Jehovovi a jeho Království?

17. Jaké ujištění nás může povzbudit k tomu, abychom dále projevovali víru?

¹⁷ Podle toho, jak se splňují biblická proroctví, nyní žijeme hluboko v čase konce. Na základě Bible očekáváme nový spravedlivý svět a jsme si jisti, že toto očekávání se stane nádhernou skutečností. Dokud ten den nepřijde, kéž všichni projevujeme neotřesitelnou víru v Boží slovo a dokazujeme ji tím, že nepolevíme v kázání dobré zprávy o Království po celém světě. Vezměme v úvahu, že každý týden jsou pokřtěny tisíce nových učedníků. Není to snad dostatečný důvod k tomu, abychom byli Jehovovi vděčni za to, že trpělivě čeká s vykonáním svého rozsudku, a že tedy může být zachráněno mnoho dalších lidí? Cožpak nemáme radost, že Jehova dosud nechal pokračovat kázání o Království, činnost pro záchranu života? A nemáme snad radost z toho, že miliony lidí přijaly pravdu a projevují svou víru?

18. K čemu jste odhodláni, pokud je o službu pro Jehovu?

¹⁸ Nemůžeme říci, jak dlouho současné zkoušky naší víry potrvají. Jedno je však více než jisté: Jehova pevně stanovil den, kdy bude účtovat se současnými ničemnými nebesy a zemí. Rozhodněme se tedy, že do té doby budeme napodobovat vynikající jakost vyzkoušené víry, jakou projevoval Zdokonalovatel naší víry, Ježíš. A řiďme se příkladem stárnoucího pomazaného ostatku a dalších z nás, kteří odvážně slouží.

19. Co jistě zvítězí nad tímto světem?

¹⁹ Měli bychom být rozhodnuti, že ve spolupráci s andělem, který letí středem nebe, budeme bez přestání oznamovat dobrou zprávu každému národu, kmeni, jazyku a lidu. Ať slyší andělské prohlášení: „Bojte se Boha a oslavujte jej, protože přišla hodina jeho soudu.“ (Zjevení 14:6, 7) Jaký výsledek přinese vyzkoušená jakost naší víry, až bude vykonán božský rozsudek? Cožpak osvobození ze současného systému věcí do Božího spravedlivého nového světa nebude opravdu slavné vítězství? Jestliže vytrváme ve zkouškách své víry, budeme moci říci totéž, co řekl apoštol Jan: „To je to vítězství, které zvítězilo nad světem: naše víra.“ (1. Jana 5:4)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáte si?

◻ Jak to, že zkoušky naší víry mohou být důvodem k radosti?

◻ Například které zkoušky naší víry možná není snadné rozeznat?

◻ Jak můžeme mít užitek z toho, že ve zkouškách své víry úspěšně vytrváme?

[Obrázky na straně 17]

A. H. Macmillan (vpředu vlevo) přibližně v době, kdy on a jiní úředníci Watch Tower Society byli neprávem uvězněni

Byl delegátem na sjezdu v Detroitu v Michiganu, 1928

I v posledních letech svého života bratr Macmillan stále projevoval víru

[Obrázek na straně 18]

Mnoho křesťanů v Africe projevuje stejně jako tato rodina víru, která je vyzkoušená