zahubit. To se již děje, a to od roku 1914, kdy skončily „ustanovené časy národů“, jichž je satan ďábel bohem. (Luk. 21:24; 2. Kor. 4:4) V souladu s Božími slovy v 1. Mojžíšově 3:15 předpovídá proroctví u Micheáše 5 :1: „Budou bít prutem do tváře soudce Izraele“, to jest Ježíše Krista. Protože však nyní již začal soudný den všech falešných bohů národů, svedl velký archanděl Michael, jehož jméno znamená „Kdo je jako Bůh?“, bitvu se satanem ďáblem a s jeho démonskými anděly a vypudil je z nebes.

21. Co se dělo na zemi v době války v nebi? Kdy bude Kristus panovat nad celým lidstvem bez vměšování ze strany satana a ostatních démonských bohů?

²¹ Současně s touto válkou v neviditelných nebesích probíhá v letech 1914–1918 první světová válka v lidských dějinách. Rozezlený ďábel a všichni ostatní démonští bohové byli upoutáni do okolí naší nepatrné Země, a proto se toto období stalo skutečně zvláštním, kdy bylo „běda zemi a moři“. (Zjev. 12:7–12) Tento soudný den všech falešných bohů bude pokračovat až do konce „války velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu, do chvíle, kdy bude satan se všemi ostatními démonskými bohy uvržen do propasti na tisíc let, v nichž bude panovat Kristus. (Zjev. 16:14–16; 20:1–3) Tak oslavený Místodržitel z Betléma, Ježíš Kristus, bude vládnout celému lidstvu, a nikdo z těch falešných bohů jej v tom nebude rušit; bude poučovat všechny rodiny země o tom, co je životodárné uctívání jediného živého a pravého Boha.

Uctívání jediného pravého Boha již bylo vyvýšeno

1, 2. Jak během první světové války ochablo uctívání jednoho pravého Boha? Jak to bylo popsáno u Micheáše 3:12?

PRVNÍ světová válka byla dobou temna, jaké lidstvo předtím nikdy nezažilo. Vypadalo to, jako by všude převládly mocnosti temnoty. Zdálo se, jako by „panovník světa“ zvítězil. (Jan 14:30) Jeho světová říše falešného náboženství, včetně křesťanstva, začala vlastenecky podporovat národy šílící válkou, a tak se všichni nábožensky založení lidé dostali pod nesmírný tlak. I uctívání jednoho pravého a živého Boha ochablo. Jeho zastánci byli pronásledováni, omezováni, a dokonce i vězněni. Jejich situace byla katastrofální, jak je to popsáno u Micheáše 3:12.

² „Sión bude zorán jako pouhé pole a ze samotného Jeruzaléma budou jen hromady trosek a hora domu [chrámu] bude jako zalesněné výšiny“ — jako opuštěné přerostlé pole, na němž rostliny jsou vysoké jako stromy, protože uplynulo tolik času.

3. Jakému názoru na situaci podlehli ctitelé pravého Boha? Co však ještě měli podle proroctví vykonat, než přijde „konec“?

³ Vypadalo to, že přišel konec celého systému věcí na zemi. Ctitelé Boha Bible se poddali tomuto názoru na situaci, protože se stali „předmětem nenávisti všech národů“. (Mat. 24:9) Začali však prožívat teprve „závěr systému věcí“. Než skončí tento „závěr systému věcí“, musí ještě vykonat mnoho práce, která bude zachraňovat životy. Jak předpověděl velký Místodržitel z Betléma, „toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec“. (Mat. 24:3, 14) Micheášovo proroctví tomu odpovídalo, ačkoli je Micheáš zapsal o staletí dříve.

4. Jakou změnu k lepšímu k Jehovově slávě předpovídá Micheáš 4:1–4 po popisu zničení, jež mělo přijít na Jeruzalém a na judskou zem?

⁴ Když Micheáš popsal zničení, které má z ruky Babylóňanů postihnout judskou zemi a její hlavní město Jeruzalém (neboli Sión), řekl: „A stane se v závěrečné části dnů, že hora Jehovova domu [chrámu] bude pevně založena nad vrcholky hor a jistě bude vyzdvižena nad pahorky; a k ní mají proudit lidé. A mnohé národy jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Protože ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma a jistě bude soudit mezi mnohými lidmi a urovnávat záležitosti mocných národů daleko. A budou muset skout své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A každý bude skutečně sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila.“ — Mich. 4:1–4.

5. Která stavba je dnes na vrcholu hory Jehovova domu? Splňuje se tím proroctví Micheáše 4:1–4?

⁵ Během první světové války byl Jeruzalém dobyt britskými vojsky pod velením generála Allenbyho. Společnost národů to uznala a dala Velké Británii nad tímto územím mandát, který měl trvat až do roku 1948. Když tento mandát skončil, následovala válka mezi Židy a Araby, a dnes izraelský národ okupuje i město Jeruzalém. Tyčí se však chrám k uctívání Jehovy na hoře, kde stál dům k Jehovově uctívání do roku 70 n. l.? Ne, ale stojí tam Skalní dóm, v němž je uctíván Allah, mohamedánské božstvo, a lidé z mnoha národů navštěvují toto místo jako turistickou atrakci. To není splněním proroctví u Micheáše 4:1–4.

6. Proč se přesto splňuje Micheáš 4:1–4? Proč pozemský Jeruzalém nehraje ve splnění žádnou roli?

⁶ Toto proroctví se však splňuje od poválečného roku 1919. Jak? Jde totiž o vyšší Jeruzalém. Vzpomeňme si, jak 9. nisana roku 33 n. l. vjel Ježíš Kristus jako Místodržitel z Betléma vítězně do Jeruzaléma, ale nebyl přijat jako král. O dva dny později, 11. nisana, s pohnutím oplakal onen pozemský Jeruzalém. Řekl: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Hle, váš dům [váš chrám] je vám [lidem] zanechán.“ (Mat. 23:37, 38) O tři dny později, 14. nisana, byl Ježíš umučen na Kalvárii za branami Jeruzaléma. Potom opustil Jehova sám onen chrám, ačkoli mu byl tento chrám zasvěcen. Již nebyl místem uznávaného uctívání. Dramatickým důkazem toho bylo zničení chrámu v roce 70 n. l.

7. Kdy se nebeský Jeruzalém stal matkou Ježíšových učedníků? Jak o tom mluví Pavel?

⁷ Čtyřicet dnů po svém vzkříšení vystoupil Ježíš zpět do nebe a po deseti dnech, v den letnic, vylil svatého ducha na své učedníky, kteří čekali v pozemském Jeruzalémě. Touto událostí se Jeruzalém nahoře stal jejich matkou. Křesťanský apoštol Pavel o tom napsal v dopise sborům v Galácii: „Jeruzalém nahoře je svobodný, a on je naše matka.“ (Gal. 4:26) Avšak později v dopise hebrejským křesťanům týž apoštol napsal: „Vy jste se však přiblížili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému a k myriádám andělů, ve všeobecném shromáždění, a ke sboru prvorozených, kteří byli zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech.“ (Žid. 12:22, 23; Zjevení 21:2) Micheáš 4:1–4 prorokuje právě vzhledem k tomuto Novému Jeruzalému, duchovnímu Jeruzalému na duchovní hoře Siónu. Na tomto duchovním Jeruzalémě, mesiášském království, se dnes splňuje Micheášovo proroctví!

8. Jak bylo uctívání jediného pravého Boha od roku 1914 vyvýšeno, pokud jde o zem?

⁸ Od válečných let 1914–1918 je stále vyvyšováno uctívání Boha, jenž kdysi býval uctíván v „domě“ neboli chrámu, který stával na vrcholu jedné z hor starověkého Jeruzaléma. Toto uctívání Jehovy bylo ‚pevně založeno nad vrcholky hor‘, na nichž stály nebo dosud stojí chrámy falešných bohů tohoto světa. Tak bylo uctívání jediného živého a pravého Boha ‚vyzdviženo nad pahorky‘.

9. Jak byla po první světové válce situace příznivá pro to, aby bylo vyvýšeno uctívání Jehovy? Co o tom bylo řečeno u Micheáše 2:12, 13?

⁹ Zvláště po skončení první světové války na podzim roku 1918 bylo uctívání Jehovy jako nejvyššího Boha vyzdviženo do nebeské výše. Jak se to stalo? Protože teprve v poválečném období se mohli Jehovovi ctitelé vymanit ze svého stavu, v němž byli utiskováni, rozptýleni a omezováni, podobně jako židovští vyhnanci v Babylóně v letech 607 až 537 př. n. l. Micheášovo proroctví předpovědělo, že se duchovní izraelité opět shromáždí a že pro ně bude otevřena cesta, aby unikli z babylónské služby. Je tam řečeno: „ ‚Rozhodně shromáždím Jákoba, vás všechny; bezpochyby seberu zbývající z Izraele. V jednotě je postavím jako stádo drobného dobytka v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet množstvím lidí‘. Jistě před nimi vyvstane ten, který činí průlom; oni skutečně prorazí. A projdou branou a vyjdou z ní. A jejich král projde před nimi a Jehova jim bude v čele.“ — Mich. 2:12, 13.

10. Kdo byl „král“, o němž mluví Micheášovo proroctví? Jak a kdy a pro koho učinil „průlom“?

¹⁰ Když Izraelité v roce 537 př. n. l. opustili na základě výnosu perského dobyvatele Cýra Velikého Babylón, nevedl je žádný lidský král z královského domu Davidova. Sedechiáš, poslední král z davidovské linie, který vládl ve starém Jeruzalémě, byl tehdy již mrtev a byl pohřben v Babylóně. Micheášovo proroctví tedy muselo mít duchovní uplatnění. Kdo tedy je tento „král“? Je to Král, který byl dosazen na trůn po Boží pravici v nebesích na konci „časů pohanů“ (neboli „ustanovených časů národů“) na podzim roku 1914 n. l. (Luk. 21:24, „KB“, „Překlad nového světa“; Žalm 110:1, 2) Byl to „král“ větší než Cýrus, dobyvatel Babylóna. Byl to nově dosazený „Král“, Ježíš Kristus. Právě on učinil „průlom“ pro utiskované duchovní izraelity, pro „zbývající“ z duchovního izraele neboli Jákoba. A tak v poválečném roce 1919 učinil oslavený Ježíš Kristus „průlom“ pro své oddané, pokřtěné učedníky, kteří se během první světové války stali pro jeho jméno „předmětem nenávisti všech národů“. — Mat. 24:9.

11, 12. Kdo byl v čele ostatku, když vycházel do svobody? Jaký příkaz toho, který jim šel v čele, poslouchali?

¹¹ Tito osvobození učedníci byli ochotni jej následovat jako svého Krále, který byl dosazen na trůn po Jehovově pravici. „Bránou“ úniku, kterou vytvořil, ‚prošel před nimi‘. Uvedl je do skutečné křesťanské svobody. Přitom jim byl ‚Jehova. . . v čele‘, protože to byla jeho zásluha, že vyšli do svobody. On dal zaznít volání, které platilo jeho ctitelům zajatým v náboženském Babylóně:

¹² „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ — Zjev. 18:4; Jer. 50:8, 9; Iz. 48:20.

OSOBNÍ JMÉNO JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA VYSTUPUJE DO POPŘEDÍ!

13. K čemu přišel čas pro jediného pravého Boha? Jak na to poukázala „Strážná věž“ z 15. listopadu 1919?

¹³ Jehova si v té době začínal činit jméno. Jeho jméno začalo právem vystupovat do popředí, protože je vyšší než jméno jeho oslaveného Syna Ježíše Krista. Časopis „Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti“ uveřejnil například ve vydání z 15. listopadu 1919 první ze série článků nazvaných „Izaiášova rapsódie“. V části I bylo řečeno:

V těchto prvních jedenácti verších čtyřicáté kapitoly jsou nám poskytnuty tři obrazy Jehovy: za prvé je zobrazen jako ten, kdo přináší útěchu po dlouhém strádání; za druhé je znázorněn jako Pravý, jehož slovo je trvalé, i když všechno ostatní selže; za třetí jako pastýř, který vede svůj lid a otcovsky o něj pečuje.

Druhý důvod k útěše je ve slovech, že „jest odpuštěna nepravost jeho“. Bůh ve své moudrosti viděl, že sedmdesát let, kdy židovský lid trpěl národním ponížením, bude v knihách božského práva dostatečnou úhradou na usmíření za to, že po mnoho staletí měli sklon k modlářství neboli k uctívání jiných bohů než Jehovy.

. . . Víme však, že Jehova nikdy netrestá nespravedlivě. Nemůže popírat sám sebe. . .

. . . Návrhy [na název časopisu, který by byl uveřejňován Společností] poukázaly na skutečnost, že všichni Židé by okamžitě pod rovnocenným slovem „hlas“ v jazyce jidiš porozuměli, že jde o nějaké zvláštní poselství od Jehovy.

Kterákoli třída, jež má být Jehovou použita k tak vznešenému účelu, jakým je spoludědictví s Kristem, musí jistě získat rozsáhlé přípravné zkušenosti, než se bude moci „sejít k dědictví svatých ve světle“.

. . . Jehova však poskytuje dvojí ujištění o tom, že se věci, které slíbil, splní; připojil totiž své jméno neboli podpisuje se na potvrzení: „Slovo Boha našeho zůstává navěky“, bez ohledu na skutečné nebo domnělé překážky. — Strana 343, odstavec 5; strana 344, odstavce 5–7; strana 345, odstavec 4; strana 346, odstavec 4 (angl.).

14. Jak bylo Boží jméno postaveno do popředí také v knize „Harfa Boží“, vydané v roce 1921?

¹⁴ Také v první vázané knize, kterou Biblická a traktátní společnost Strážná věž uveřejnila po první světové válce, totiž v „Harfě Boží“ z roku 1921, je ve 2. odstavci předmluvy řečeno: „Jehova měl před založením světa velký plán; nikdo však o něm nevěděl. Během prvních čtyř tisíc let lidských dějin zůstával Boží plán utajený.“

15. Prohlášení pro koho obsahovala rezoluce, kterou o sedm let později přijali účastníci mezinárodního sjezdu v Detroitu v Michiganu?

¹⁵ Na mezinárodním sjezdu v Detroitu ve státě Michigan, který se konal 30. července až 6. srpna 1928, přijaly tisíce účastníků jednomyslně rezoluci nazvanou „Prohlášení proti satanovi a pro Jehovu“, kterou předložil tehdejší prezident Společnosti Strážná věž. — Viz „Strážná věž“ z 15. září 1928, strany 278, 279, angl.

16. K jaké vrcholné události došlo o tři roky později na mezinárodním sjezdu v Columbu, Ohio?

¹⁶ K vrcholné události však došlo v roce 1931. V neděli 26. července přijaly tisíce účastníků mezinárodního sjezdu v Columbus, Ohio, rezoluci nazvanou „Nové jméno“. Touto rezolucí přijali Bohu oddaní, pokřtění ctitelé nejvyššího Boha jméno založené na Bibli, totiž „svědkové Jehovovi“. — Iz. 43:10, 12.

17. Co učinili účastníci sjezdu tím, že přijali toto nové jméno? Co potom učinily sbory po celé zeměkouli? Jaká zodpovědnost jim z toho vyplynula?

¹⁷ Tak se tito křesťané zbavili všech hanlivých jmen, jež jim předtím dávalo křesťanstvo, a přijali čestné označení, které je pro ně podle Svaté bible vhodné. Rezoluce, která byla přijata na sjezdu v Columbus, byla potom předložena všem sborům Bohu oddaných, pokřtěných učedníků Pána Ježíše Krista na celé zemi, v jejich různých jazycích. Všechny sbory tuto rezoluci přijaly a podaly o tom zprávu ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Všichni jednotlivci, kteří se účastnili této akce, přijali před Jehovou Bohem vážnou odpovědnost. Kdyby nežili podle tohoto nového jména, mělo by to pro ně vážné důsledky. Budou-li mu dělat čest, bude to sloužit k vyvýšení Božího jména. — „Strážná věž“, vydání z 15. září 1931, strany 278, 279, angl.

18. Podniklo něco podobného křesťanstvo a židovstvo? Koho tedy Bůh použil ke splnění Micheáše 4:1–4?

¹⁸ Nacházíme ve světských dějinách od první světové války nějakou zprávu o tom, že by nějaká náboženská složka křesťanstva nebo židovstva podnikala něco podobného jako svědkové Jehovovi? Ne! Jehova Bůh tedy způsobil splnění proroctví vyjádřeného u Micheáše 4:1–4 prostřednictvím těchto svědků. Tak bylo skutečně uctívání jednoho živého a pravého Boha založeno jakoby „nad vrcholky hor“, protože bylo ukázáno, že převyšuje jakýkoli jiný způsob uctívání. Je „pevně založeno“ a z tohoto vyvýšeného postavení se nikdy nezřítí. Svědkové Jehovovi mu dodávají důstojnosti a je tedy, obrazně řečeno, ‚vyzdviženo nad pahorky‘.

19. Když bylo božské uctívání vyvýšeno jakoby „nad pahorky“, pro koho se tak stalo viditelným? Jaká překvapivá přednáška byla v souladu s tím pronesena roku 1918 v Los Angeles v Kalifornii?

¹⁹ Uctívání jednoho živého a pravého Boha mělo být vyvýšeno a tak se mělo stát zdaleka viditelným, což mělo být k užitku lidí ze všech národů. A tak pod božským vedením pronesl v neděli 24. února 1918, uprostřed první světové války, tehdejší prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž v Los Angeles v Kalifornii ve Spojených státech přednášku, která byla předem dobře oznámena. Námět byl překvapující, ale odpovídal významu doby, která byla z biblického hlediska závažná. Byl to námět „Milióny dnes žijících nikdy nezemřou“. Toto téma bylo založeno na biblickém učení, že lidé přežijí „velké soužení“, jímž skončí tento odsouzený systém věcí. (Zjev. 7:9, 14) Tito lidé, kterým bude poskytnuta přízeň a budou moci přežít, vstoupí do tisíciletí pod Kristovým královstvím. Prostřednictvím této vlády budou moci získat věčný život na zemi, jež se stane rájem.

20. O kterém Ježíšově podobenství se mluvilo na sjezdu v Los Angeles roku 1923? Na koho bylo uplatněno?

²⁰ V témž městě Los Angeles se o pět let později, 18.–26. srpna 1923, konal další sjezd. V neděli 25. srpna mluvil prezident Společnosti o Ježíšově podobenství o symbolických ovcích a kozlech. Toto podobenství patří k Ježíšovu proroctví o „znamení“, jímž se vyznačuje „závěr systému věcí“, a proto je řečník uvedl do spojitosti se „závěrečnou částí dnů“; uplatnil je na období před tisíciletím. Koho tedy znázorňují „ovce“, jež činí dobro královým duchovním „bratrům“ podle jejich potřeb? Jsou to takzvaní ‚lidé dobré vůle‘, kteří mají být odměněni tím, že přežijí zničení nynějšího systému věcí, budou zachováni a vstoupí do tisíciletého systému věcí pod Kristovým královstvím. (Viz „Strážná věž“, vydání z 1. listopadu 1923, strana 326; také vydání z 15. října 1923, strana 307, angl.) Tyto dnešní symbolické „ovce“ jsou „lidé“, kteří proudí k duchovnímu chrámu Jehovova uctívání, jenž je zastoupen ostatkem Kristových „bratrů“, duchovních izraelitů. — Mich. 4:1; Mat. 24:3; 25:31–46.

‚Lidé mají proudit‘ k životodárnému uctívání

1, 2. a) V jakém stavu byl jeruzalémský chrám, když měl Jan vidění popsané ve Zjevení 7:9–17? b) Kdy a kde byla ukázána totožnost „velkého zástupu“? Jak na to reagovali účastníci sjezdu?

KDYŽ židovsko-křesťanský apoštol Jan psal asi v roce 96 n. l. poslední knihu Bible, Zjevení, byl již židovský chrám v Jeruzalémě zničen římskými vojáky pod vedením generála Tita. A přesto popisuje apoštol Jan ve Zjevení 7:9–17 nespočetný „zástup“ ze všech lidí, národů, ras a jazyků, které viděl, jak na nádvoří Božího chrámu prokazují svatou službu Bohu, který sedí na trůnu. Zřejmě byl míněn duchovní chrám Jehovy Boha.

² Svědkové Jehovovi a všichni lidé dobré vůle se v roce 1935 velmi radovali, když se ukázalo, že tento nespočetný mezinárodní „zástup“ je totožný s „ovcemi“, které popisoval Ježíš v podobenství o ovcích a kozlech. (Mat. 25:31–46) Ano, ukázalo se, že to jsou „jiné ovce“, o nichž mluvil Ježíš v podobenství o znamenitém pastýři. (Jan 10:16; viz knihu „Harfa Boží“, jež byla vydána v roce 1921, strana 338, odstavec 577, angl.; také vydání „Strážné věže“ z 15. října 1923, strana 310, angl., pod podtitulkem „Dvě třídy“.) Totožnost těch, z nichž se skládá „velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17, byla ukázána na sjezdu 30. května až 3. června 1935 ve Washingtonu, D. C. v USA. Tehdy bylo vysvětleno podobenství o ovcích a kozlech, přičemž byly předloženy nejnovější poznatky. Následující den po této přednášce (sobota) proběhl křest 840 účastníků sjezdu, kteří uplatnili své nové porozumění na základě vysvětlení Ježíšova podobenství.

3. Kde se začala splňovat slova z Micheáše 4:2? K jakému Jeruzalému vzhlíželi ti, kteří se podíleli na tomto splňování?

³ Bohu oddané, pokřtěné „jiné ovce“ se spolu s duchovními bratry krále Ježíše Krista účastní kázání „tohoto dobrého poselství o království“ všude, „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Tak se začala splňovat slova z Micheáše 4:2: „A mnohé národy jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha, a on nás bude poučovat o svých cestách a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Protože ze Sióna vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.“ Není to pozemský Jeruzalém, který byl tehdy okupován britskými vojsky, ale Nový Jeruzalém na nebeské hoře Siónu, kde „velký zástup“ „jiných ovcí“ hledal prostřednictvím Jehovových pomazaných svědků, duchovních izraelitů, „zákon“ založený na Bibli a „Jehovovo slovo“.

4. Na kom se tehdy začala splňovat slova z Micheáše 4:3, 4?

⁴ Splňování slov z Micheáše 4:3, 4 nenastalo mezi světskými národy, které zbrojily ke druhé světové válce, ale mezi lidmi podobnými ovcím, kteří tvořili mezinárodní „velký zástup“. U Micheáše 4:3, 4 je řečeno: „A [Jehova] jistě bude soudit mezi mnohými lidmi a urovnávat záležitosti mocných národů daleko. A budou muset skout své meče v radlice a své oštěpy v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A každý bude skutečně sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem, a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila.“

5. Jaké postavení zaujali během druhé světové války? Jak, obrazně řečeno, mezi sebou přebývají?

⁵ Svědkové Jehovovi jednali nebojácně a nepřipustili, aby v nich někdo v tomto světě vyvolal strach, ani po vypuknutí druhé světové války 1. září 1939. Uveřejnili otevřené prohlášení o své neutralitě vůči všem národům, které se účastnily boje. (Viz vydání anglické „Strážné věže“ z 1. listopadu 1939, které obsahovalo hlavní článek nazvaný „Neutralita“.) Od té doby zaujímají tento neutrální postoj. V mnoha případech to znamenalo, že se dostali do koncentračních táborů a do vězení, nebo že byli dokonce zabiti jako lidé, kteří neprojevili vlastenectví. Odmítají stát se částí světa, stejně jako to odmítl Ježíš Kristus. Právem se tedy očekává, že svědkové budou zachovávat pokoj ve svých vlastních sborech a že budou spolu přebývat jako bratři. (Žalm 133) Obrazně řečeno sedí každý „pod svou révou a pod svým fíkovníkem“ v bezpečí, jako Izraelité za čtyřicetileté pokojné vlády krále Šalomouna, syna Davidova. (1. Král. 4:25) V této době „závěru systému věcí“ pokojně káží „toto dobré poselství o království. . . po celé obydlené zemi“. — Mat. 24:3, 14.

TI, KTEŘÍ PŘEŽIJÍ ARMAGEDDON, BUDOU POKRAČOVAT V PRAVÉM UCTÍVÁNÍ

6, 7. Co bylo řečeno ve vydání „Strážné věže“ z 15. prosince 1928 o splňování slov Micheáše 5:6–9?

⁶ Svědkové jsou tedy mezi všemi lidmi osvěžujícím prvkem. Je to tak, jak bylo předpověděno u Micheáše 5:6–9: „A [Jehova] jistě způsobí osvobození od Asyřana [asyrské světové velmoci], až přijde do naší země a až bude šlapat po našem území. A ti, kteří zůstanou z Jákoba, budou uprostřed mnohých lidí jako rosa od Jehovy, jako vydatné lijáky na rostlinstvo, které nedoufá v člověka ani nečeká na syny pozemského člověka. A ti, kteří zůstanou z Jákoba, budou mezi národy, uprostřed mnohých lidí, jako lev mezi lesními zvířaty, jako mladý lev s hřívou mezi stády ovcí, který, když skutečně prochází, jistě pošlapává i trhá na kusy; a není, kdo by osvobodil. Tvá ruka bude vysoko nad tvými odpůrci, a všichni tvoji nepřátelé budou odříznuti.“

⁷ Článek „Panovník z Betléma“, který vyšel ve vydání „Strážné věže“ z 15. prosince 1928 (angl.), se zabýval tímto textem. Bylo v něm řečeno:

To je možno považovat za náznak, že někteří z ostatku budou na zemi i po skončení Armageddonu a že potom budou mít ještě další práci v Pánově jménu a k jeho chvále a slávě. Ti, kteří přežijí tu velkou a hroznou obtížnou dobu, nebudou již hledat pomoc u lidí a nebudou vzhlížet k synům lidským, aby u nich získali pomoc a útěchu, ale budou se obracet k Pánu a s radostí budou slyšet jeho slovo. Předností některých tvorů bude, aby jako Pánovi zprostředkovatelé a poslové přinášeli lidem poselství pokoje.

Pánův ostatek bude podle tohoto proroctví dále vítězit v Jehovově síle. Lev je králem lesních zvířat a nikdo před ním neobstojí. Stáda ovcí jsou bezmocná proti silnému a mladému lvu, když se ocitne mezi nimi. Tak prorok popisuje Boží věrný ostatek. Ti budou mezi mnoha lidmi z národů v Pánově jménu silní a stateční a budou pomáhat těm, kteří pomoc potřebují, a budou poukazovat na způsob, jak Bůh zničí ty, kteří odporují. — Strana 376, odstavce 35, 36 (angl.).

8. Co bylo dále o tomto námětu řečeno ve vydání „Strážné věže“ z 15. března 1929?

⁸ Tímto námětem se dále zabývalo vydání „Strážné věže“ z 15. března 1929 (angl.), kde bylo na straně 88, v odstavci 41, dále řečeno:

I třída velkého zástupu musí být vedena k živým pramenům vody. (Zjev. 7:17) Pán možná použije ostatku, aby jim byla poskytnuta v tom směru pomoc. Bude zde mnoho jiných lidí, v nichž Armageddon vyvolá pokoru, a budou ochotni slyšet. Po Armageddonu možná některé členy ostatku Pán použije, aby vydávali svědectví a pomáhali těm, kteří mají být poučováni. Právě to budou možná činit, než budou skutečně vzati do dvorů věčné slávy. Je jisté, že práce ostatku nyní tkví v tom, aby jako Boží správně jmenovaní svědkové oznamovali radostnou zvěst.

9. Musel však ostatek čekat, že bude teprve po Jehovově vítězství v Armageddonu jako „rosa“ a jako „mladý lev s hřívou“ ve vztahu k lidem z národů?

⁹ Ale ostatek duchovních izraelitů nemusel čekat až do doby po „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu, aby byl jako osvěžující „rosa“ pro lidi, kteří chtějí uctívat „Boha Jákobova“ v jeho duchovním chrámu. (Zjev. 16:14, 16) Ostatek se měl stát podobným „mladému lvu s hřívou“ mezi národy, ale na to nemusel čekat až do chvíle, kdy Jehova získá vítězství při vyvrcholení oné závěrečné války. Na Jehovovu otázku „Kdo pro nás půjde?“ odpověděli stejně jako prorok Izaiáš, když měl vidění Jehovy v jeho chrámu. Když v roce 1918 skončila první světová válka, pohotově řekli: „Zde jsem, pošli mne.“ (Iz. 6:8) Poslechli božský příkaz: „Jdi“ a vyšli k lidem ze všech národů.

10. Při oznamování jakého Jehovova poselství je ostatek mezi národy jako lev?

¹⁰ Káží tedy poselství o zřízeném království, které požehná třídě „ovcí“ a zničí třídu „kozlů“. (Mat. 25:31–46) Když oznamují „den pomsty ze strany našeho Boha“, jsou přitom odvážní jako lev a oznamují odpůrcům Božího zřízeného království, že Jehovův bojovník a král, Ježíš Kristus, „lev, který je z kmene Juda,“ je zničí v Armageddonu. — Iz. 61:1–3; Zjev. 5:5.

11. Proč zůstala „ruka“ pomazaného ostatku vysoko nad jejich nepřáteli? K čemu to vedlo, pokud jde o odbočky Společnosti a o počet shromážděných „ovcí“?

¹¹ Jejich „ruka“, jíž aktivně uplatňují Boží slovo, je tedy „vysoko“, protože vítězí nad všemi odpůrci, kteří se snaží potlačovat poselství o království. Tito odpůrci jsou upozorňováni na to, že je čeká porážka a zničení v Armageddonu, kdy budou navždy „odříznuti“. (Mich. 5:9) Pomazaní, kteří oznamují Boží království, jsou na druhé straně jako „rosa“ pro lidi podobné ovcím, kteří se cítí jako vyprahlé, vyschlé „rostlinstvo“. Jehova podpírá jejich ruku, a proto po všechna ta léta od uveřejnění výše uvedených článků ve „Strážných věžích“ z roku 1928 a 1929 zůstává jejich ruka vysoko nad jejich nepřáteli. Důkazem toho je, že počet zahraničních odboček Biblické a traktátní společnosti vzrostl na 97, a všechny jsou k dispozici pomazanému „ostatku“. Až dodnes také roste „velký zástup“ „jiných ovcí“ znamenitého pastýře, Ježíše Krista. Kolik členů nakonec bude mít, Zjevení 7:9–17 neuvádí.

12. Kdy teprve skončí práce pomazaného ostatku a jeho druhů, kteří se podobají ovcím? Proč?

¹² Činnost pomazaného ostatku a jeho druhů, kteří se podobají ovcím, musí pokračovat až do chvíle, kdy „čtyři andělé“ stojící na čtyřech světových stranách dostanou příkaz, aby uvolnili čtyři větry, jež způsobí „velké soužení“. V tomto soužení budou „odříznuti“ neboli zničeni ti, kteří si nedají říci a odmítají poselství o království. V té době již bude konečný počet 144 000 spoludědiců Ježíše Krista mít na svých čelech „pečeť “. (Zjev. 7:1–8, 14) Jejich druhové podobající se ovcím, kteří vyšli z národů, aby hledali Jehovův duchovní „dům“, a kteří vyjádřili, že chtějí oddaně „kráčet po jeho stezkách“, budou ve „velkém soužení“ uchráněni. (Mich. 4:1–4) Tak zůstanou žít na zemi a dožijí se tisíciletého panství Ježíše Krista a jeho oslavených spoludědiců.

13. Kolik členů pomazaného ostatku přežije Armageddon? Čemu se budou stále ještě podobat mezi lidmi, kteří přežijí spolu s nimi?

¹³ Nevíme, kolik členů pomazaného ostatku Kristových spoludědiců přežije s nimi „válku velikého dne Boha, Všemohoucího“, Armageddon, a nevíme také, jak dlouho potom budou žít. Ale ať to bude jakkoli dlouho, budou dále pro „velký zástup“ „jiných ovcí“ jako osvěžující „rosa“. To nebude pro ostatek nijak obtížné, protože „jiné ovce“ již budou učiněny „jedním stádem“ s ostatkem, který je v „tomto ovčinci“, do něhož znamenitý pastýř uvedl „malé stádo“. (Jan 10:16; Luk. 12:32) Mezi „velkým zástupem“ přežijících nebude tedy muset ostatek jednat jako lítý lev mezi bezbrannými ovcemi.

14. Kterému zvířeti, jež pošlapává, se bude při té příležitosti podobat nebeský Sión? Jak tvrdý nebo silný bude „roh“ proti nepřátelům?

¹⁴ Ostatek se nebude vojensky podílet na Armageddonu. Jako Izraelité za dnů krále Jozafata, budou jen stát a dívat se na záchranu, kterou Jehova způsobí prostřednictvím „lva, který je z kmene Juda“, Ježíše Krista. (2. Par. 20:17) Jehova Bůh, Všemohoucí, při té příležitosti způsobí, že „roh“ nebeského Sióna bude jako železo a že nebeský Sión jako býk pošlape Boží nepřátele jakoby na mlatě. Jistě ‚rozdrtí na prach mnohé lidi‘, takže budou zničeni. (Mich. 4:13) Všechno, co zde zůstane po jejich zničení, bude k použití pro ty, kteří přežijí Armageddon.

JAK JE NYNÍ TŘEBA JEDNAT UPROSTŘED ZKAŽENÉHO SVĚTA

15. Chce-li někdo plnit Boží požadavek vyjádřený u Micheáše 6:8, smí přitom zůstat v křesťanstvu, nebo ne? A proč?

¹⁵ O křesťanstvu, novodobém protějšku nevěrného Izraele, je u Micheáše 7:2, 6 řečeno: „Věrně oddaný zmizel ze země, a mezi lidstvem není nikdo přímý. . . mužovi nepřátelé jsou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ Co mají dělat lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané a patří k novodobému křesťanstvu, jestliže chtějí uniknout následkům tohoto zkaženého stavu? Mají snad přinášet hmotné oběti a zůstat přitom částí zkažené náboženské organizace? Ne! Musí místo toho jednat podle slov vyjádřených u Micheáše 6:8: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Chce-li někdo plnit tento božský požadavek, musí vyjít i z křesťanstva, protože to nepravdivě tvrdí, že je křesťanské. Dokazuje to jeho náboženská a mravní zkaženost. Jestliže v něm někdo zůstane a bude je chtít zreformovat, nikdy nebude mít úspěch. Bůh, o němž křesťanstvo tvrdí, že mu slouží, je odsoudil ke zničení.

16. 17. a) K jakému proudu lidí se musí dnes člověk připojit? Jak se musí rozhodnout v otázce božství? b) Které božstvo vyvyšuje takový člověk, jestliže zpívá píseň Mojžíšovu a Beránkovu?

¹⁶ Dům křesťanstva, v němž údajně prokazuje uctívání, bude smeten stejně, jako byl v roce 607 př. n. l. zničen jeruzalémský chrám Micheášových dnů. Chce-li někdo z křesťanstva ‚být skromný, když chodí se svým Bohem‘, musí se stejně jako kdokoli z celé světové říše falešného náboženství připojit k lidem ze všech národností, kteří nyní proudí „k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha“. Takový člověk musí přijmout Jehovovo vyučování z nebeského Siónu a musí chodit po cestě, kterou Bůh nyní ukazuje. To neznamená, že by měl přijmout židovské náboženství neboli stát se židovským proselytou. Znamená to, že se má stát učedníkem Jehovova jednozplozeného Syna a takovým svědkem, jakým byl on. Cože? Má se stát oddaným, pokřtěným svědkem Jehovovým? Ano! Znamená to, že se musí rozhodnout tak, jak to vyjadřují slova u Micheáše 4:5: „Neboť všichni lidé, ano všichni, budou chodit každý ve jménu svého Boha; ale my, ano my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ Je nutno připojit se ke zpěvu „písně Mojžíše, Božího otroka, a písně Beránkovy“:

¹⁷ „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou se před tebou klanět, protože byla zjevena tvá spravedlivá nařízení.“ — Zjev. 15:3, 4.

18. Proč se Micheášova závěrečná otázka a odpověď výstižně vztahuje na Jehovu?

¹⁸ Jehova věrně dodrží všechno, co nám slíbil, stejně jako dodržel slib patriarchovi Abrahámovi a jeho vnuku Jákobovi neboli Izraelovi a poskytl požehnání všem rodinám a národům země prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista. Jehova sám v tom bude jednat jako protiobrazný Abrahám, jako větší Abrahám. Až dodnes nám projevil neochvějnou oddanost, a proto se můžeme ztotožnit s Micheášovými závěrečnými slovy a můžeme říci:

„Kdo je Bůh jako ty, který odpouštíš omyl a přecházíš přestupek ostatku svého dědictví? Jistě nebude chovat svůj hněv navždy, protože má zalíbení v milující laskavosti. Opět nám prokáže milosrdenství, potlačí naše omyly. A uvrhneš všechny jejich hříchy do mořských hlubin. Dáš opravdovost, jež byla dána Jákobovi, milující laskavost, jež byla dána Abrahámovi, které jsi přísahal našim předkům od dávno minulých dnů.“ — Mich. 7:18–20.

19. Kdo je nesrovnatelný Bůh a čí uctívání chceme vyvyšovat během „závěrečné části dnů“ i potom?

¹⁹ Neexistuje takový Bůh jako svrchovaný Pán Jehova, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Vyvyšujme jeho čisté uctívání, a to nyní, „v závěrečné části dnů“, a navždy!

Jehova — silná věž

ZÁCHRANA přichází skrze důvěru v Jehovu, jak zjistily dvě tělesné sestry z jihovýchodní Francie. Jedna z nich vypráví:

„Bylo půl jedné v noci a obě jsme pokojně spaly. Náhle nás probudil nezvyklý hluk z kuchyně a pak se ve dveřích objevil muž. Má sestra zděšeně vykřikla: ‚Jehovo, Jehovo, prosím tě, pomoz nám!‘ Na ta slova nám muž přikázal být zticha a přitom nás ohrožoval nožem a rašplí. Díky Jehovovi se nám vrátil klid a my jsme se oblékly.

Vetřelec vyšplhal na náš balkón v šestém poschodí a pořezal si ruku, když rozbíjel kuchyňské okno, aby se vloupal dovnitř. Ošetřila jsem jeho řeznou ránu a udělala mu kávu a něco k jídlu, aby se zbavil následků alkoholu. Mluvila jsem s ním také o Jehovovi a ukázala mu, jak v něho musíme důvěřovat. Odvětil, že Jehovu nezná, a dokonce urážel jeho jméno. Přihlížel, zatímco má sestra četla Bibli a já se mlčky modlila. Klid ho zřejmé podráždil. Zvedl kus rozbité okenní tabule, podržel jej sestře u hrdla a na zátylku jí držel nůž. Prohlásil: ‚Jen maličko přitlačím a poteče krev!‘ Vyskočila jsem a řekla jasným hlasem: ‚Nemůžete nás zastrašit, protože máme Jehovu, aby nás podepřel a vysvobodil. I kdybyste nás zabil, máme naději na vzkříšení.‘ Ta slova jím otřásla a přestal.

Asi ve tři čtvrtě na tři řekl, že odejde, a já ho doprovodila ke dveřím. Cestou ven řekl: ‚Dobře, přijímám. Jehova je silnější než já.‘ Když jsme v kuchyni zavřely okenice, vděčně jsme se pomodlily k našemu Bohu Jehovovi, který nás neopustil.“ — Přísl. 18:10.