Zasvěcení — Komu? Proč?

„Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, [posvěcený národ, zasvěcený národ], lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9, „Překlad Nového světa“, „Jeruzalémská bible“, „Nová anglická bible“.

1, 2. a) Patřil Abraham Lincoln k nějaké církvi křesťanstva? Jak přesto označil ve svém gettysburském proslovu národ, jehož byl prezidentem? b) Jaké jednání zpochybňuje důvěru tohoto národa v Boha a jak bude vláda, jež přijde po světovém soužení, „pro lid“?

ZE VŠECH církví křesťanstva si ani jedna nemohla činit nárok na 16. prezidenta Spojených států amerických jako na svého člena. Přesto při svém proslulém gettysburském proslovu 19. listopadu 1863 pronesl tento čtenář Bible, Abraham Lincoln, tato působivá slova:

„Je tomu osmdesát sedm let, co v tomto světadíle naši otcové přivedli na svět nový národ počatý ve svobodě a zasvěcený předpokladu, že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní. . . V širším smyslu však nemůžeme zasvětit — nemůžeme posvětit — nemůžeme učinit svatou tuto půdu. Stateční muži, žijící i zemřelí, kteří zde bojovali, ji posvětili daleko více, než aby naše síla mohla něco přidat nebo ubrat. . . My žijící bychom se zde spíše měli zasvětit nedokončené práci, kterou ti, kdo zde bojovali, až doposud tak ušlechtile prováděli. Ano, spíše bychom se zde měli zasvětit velikému úkolu, který zůstává před námi. . .“

² Od onoho památného proslovu na národním hřbitově v Gettysburgu v Pennsylvánii se Spojené státy zpronevěřily prohlášení, jež stojí na jejich dolarové bankovce: „V Boha důvěřujeme“. Bez ohledu na to, jak se jí prezident nebo kteříkoli jiní upřímní Američané zasvěcovali, „vláda lidu pro lid“ „sejde se světa“. „Pro lid“ to naštěstí nebude žádná trvalá pohroma, protože bude následovat svrchovaná královská vláda Boha prostřednictvím jeho jmenovaného Krále Ježíše Krista. Ta přinese požehnání obyvatelům země, včetně území, které je americkým světadílem.

3, 4. a) Jaký „národ“ pak vystoupí do popředí? b) Z jakých Jehovových slov určených Izraeli citoval Petr vzhledem k tomuto novému „národu“?

³ Pak vystoupí do popředí nový národ. Jaký národ to je? Je to ten, kterému byla určena následující inspirovaná slova: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9.

⁴ Těmito slovy apoštol Petr opakuje výrazy použité Bohem na jeho vyvolený izraelský lid, který stál tehdy u hory Sinaj v Arábii, jak je zaznamenáno v 2. Mojžíšově 19:5, 6. Tam čteme: „A budete-li nyní přísně poslouchat můj hlas a skutečně dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním vlastnictvím ze všech okolních národů, protože mně patří celá země. A vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“

5. Znamená „posvětit“ a „zasvětit“ v biblickém smyslu totéž?

⁵ V 2. Mojžíšově 19:6 a v 1. Petra 2:9 zdůrazňují některé překlady prostý obrat „svatý národ“ tím, že jej překládají jako „posvěcený národ“ nebo „zasvěcený národ“. (Viz „Jeruzalémskou bibli“, „Moffata“, „Knoxe“, „Novou anglickou bibli“.) Přijmou-li Izraelité Jehovova měřítka a budou žít podle nich, zaujmou zvláštní postavení jako posvěcený či zasvěcený národ. Bůh může „posvětit“ nebo „zasvětit“ věc, osobu nebo skupinu lidí. Z Božího stanoviska mohou obě slova znamenat v základu totéž. Nedokonalí lidé ovšem nemohou nic „posvětit“, učinit to čistým pro svatý účel, ale zato mohou vhodně a s láskou „zasvětit“ také sebe samé.

6. a) Když izraelský národ řekl: „Všechno, co mluvil Jehova, jsme ochotni dělat“, jaký čin individuálně i kolektivně vykonal? b) Do jakého uspořádání je Bůh bez donucení uvedl?

⁶ Bůh navrhl osvobozeným Izraelitům, aby se mu stali svatým národem, pod podmínkou, že budou ‚přísně poslouchat jeho hlas a dodržovat jeho smlouvu‘. Odpověděli: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni činit.“ Tak se jednotlivě i kolektivně nezvratně zasvětili svému zachránci Jehovovi Bohu. Přestože je Jehova již vyvolil, protože byli přirozenými potomky Abraháma, a zázračně je vyvedl z Egypta skrze Rudé moře, čekal, až se mu Izraelité zasvětí sami a budou ho dobrovolně uctívat. Na tomto základě byli učiněni Jehovovým smluvním lidem. Čteme o tom:

„Když potom Mojžíš oznámil všemu lidu každé přikázání Zákona, vzal krev mladých býků a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a yzopem, pokropil samotnou knihu i všechen lid a řekl: ‚To je krev smlouvy, kterou vám Bůh uložil jako příkaz.‘ “ — Žid. 9:19, 20; 2. Mojž. 24:1–8.

7. a) Jaká měla být situace Židů v následujících generacích? b) Jak mohli ztratit své postavení zasvěcených?

⁷ Následující generace Židů se měly rodit do tohoto zasvěceného národa, a v důsledku toho do zasvěceného vztahu vůči Bohu. Jako jednotlivci však museli, když dospěli do věku odpovědnosti, napodobit Židy z hory Sinaj a prokázat pohnutkami svého srdce i skutky, že jsou opravdově zasvěceni čili oddáni Jehovovi, aby si zachovali dobré postavení v tomto svatém národě. Ano, šlo přímo o jejich národní blaho a o samotné jejich životy. Je to pravda, protože Bůh může odejmout posvátné či svaté postavení, které národu dává, jestliže se národ prokáže nehodný, a přenést je na ty, kteří se ho prokážou hodní. Proto mohl apoštol Petr uplatnit Boží slova, určená původně přirozenému Izraeli, že se stane Bohu ‚královstvím kněží a svatým národem‘, na nový křesťanský národ, který vznikl o letnicích 33 n. l. Jak došlo k tomuto přenesení?

8. a) Když psal Petr svůj první inspirovaný dopis, jaké neštěstí mělo postihnout Izrael a jaký vztah už Židé neměli k Jehovovi Bohu? b) Kdo tedy tvořil „posvěcený národ“?

⁸ Když apoštol napsal slova v 1. Petra 2:9, spěl židovský lid k národní katastrofě. Jejich chrámové město Jeruzalém mělo být zničeno římskými legiemi a oni měli být rozptýleni mezi národy, jak předpověděl Ježíš. (Luk. 21:20–24) Je to smutné, ale v roce 33 n. l. zavrhli Ježíše Krista jako prostředníka Boží nové smlouvy, a stará smlouva Zákona, kterou zprostředkoval prorok Mojžíš, už nesporně dál neplatila. „To, co je Izrael podle těla“, bylo nyní zavrženo. (1. Kor. 10:18; Mat. 23:38) Nový národ duchovního izraele stvořil Jehova Bůh. (Římanům 9:6; Galatským 6:15, 16) Tento nový „posvěcený národ“ tvořili učedníci Ježíše Krista, kterým adresoval Petr svůj dopis, totiž „vyvoleným podle znalosti budoucích věcí Bohem, Otcem, s posvěcením skrze ducha“. — 1. Petra 1:1, 2.

9. Znal Bůh jednotlivé členy tohoto svatého národa předem? Jak se stali vyvoleným „rodem“?

⁹ To neznamená, že Bůh znal jednotlivé členy a jmenovitě je určil předem. Předvídal spíše, že vytvoří nový národ, „svatý národ“, a předvídal, co bude požadováno od každého jednotlivého člena, aby mohl být vyvolen a přijat do svatého národa. Tento duchovní národ měl být také učiněn obzvláště svatým pomocí Božího svatého ducha: členové národa byli zplozeni prostřednictvím svatého ducha, aby se stali duchovními syny Božími. (Titovi 3:4–7) V tomto svatém či posvěceném postavení mohli sloužit jako „královské kněžstvo“. Jako duchem zplození se stali „rodem“, „vyvoleným rodem“.

10. Jelikož Bůh jedná s pomazanými křesťany jako s „národem“ nebo skupinou, jaké otázky vyvstávají vzhledem k odpovědnosti jednotlivce?

¹⁰ Ale jaké místo zde má zasvěcení jednotlivých členů nového národa Jehovovi? I když je Bůh „posvěcuje“ neboli „zasvěcuje“ jako skupinu či národ, musí se každý sám bezvýhradně zasvětit, neboli oddat Bohu, aby byl přijat za člena tohoto nového národa? Neříká Písmo vlastně jenom: ‚Věř v Pána Ježíše Krista a budeš zachráněn‘ nebo prostě: ‚Kaj se a obrať se‘? Nejsou tedy prostá víra, pokání a obrácení vše, co je uvedeno jako požadavek pro to, aby se někdo stal Ježíšovým učedníkem, křesťanem? Učinil Ježíš, Boží Syn, když byl na zemi, krok oddanosti, který vedl k jeho zasvěcení? Podívejme se.

„PŘIŠEL JSEM, ABYCH ČINIL TVOU VŮLI“

11. Pod jakým smluvním uspořádáním vůči Bohu se narodil Ježíš a jak se to stalo?

¹¹ O Ježíšově lidském narození nám Galatským 4:4 říká: „Když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který se narodil z ženy a přišel, aby byl pod [mojžíšovským] Zákonem.“ Po jeho zázračném narození židovské panně potvrdilo jeho obřezání osmého dne, že se narodil jako člen Božího smluvního lidu, a proto ho Josef a Marie „přinesli. . . do Jeruzaléma, aby ho představili Jehovovi“. — Lukáš 2:22–24.

12. Co symbolizoval křest, jímž křtil Jan Židy, kteří k němu přicházeli, ale proč měl zprvu námitky proti pokřtění Ježíše?

¹² Právě k tomuto zasvěcenému národu byl poslán předchůdce Ježíše Krista, Jan Křtitel, aby vyzval národ k pokání. Dokonce i Ježíš řekl: „Nebyl jsem vyslán k nikomu jinému, než ke ztraceným ovcím izraelského domu.“ (Mat. 15:24) Poselství tomuto zasvěcenému Božímu lidu bylo zvláštní a neuplatnitelné na neizraelské národy. Jan Křtitel vyzýval „ztracené ovce izraelského domu“, aby se kály ze svých hříchů proti smlouvě Zákona. (Mat. 3:1–6) „Jan křtil křtem symbolizujícím pokání a říkal lidem, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, totiž v Ježíše.“ (Sk. 19:4) Když se však Ježíš představil Janovi, aby ho pokřtil vodou, očividně to nesymbolizovalo pokání, protože Ježíš byl bez hříchu a neporušil smlouvu Zákona, do níž se narodil. Jan to věděl a zdráhal se pokřtít Ježíše, ale nakonec vyhověl jeho žádosti, když mu bylo řečeno: „Nech to tentokrát tak, neboť tak se sluší, abychom vykonali vše, co je spravedlivé.“ (Matouš 3:13–17) Co tím Ježíš myslel?

13. a) Jak naplnil Ježíš Žalm 40:7, 8; (40:8, 9, „KB“)? b) Co symbolizoval Ježíšův křest?

¹³ Zde jednal Ježíš v souladu s proroctvím Žalmu 40:7, 8; (40:8, 9, „KB“), které se ho týkalo: „Proto jsem řekl: ‚Hle, přišel jsem, ve svitku knihy je to o mně psáno. Je mi potěšením, můj Bože, činit tvou vůli.‘ “ V Židům 10:5–10 je ono proroctví uplatněno na Ježíše Krista, protože v Ježíšově případě nežádal Bůh oběti, jež byly přinášeny ve shodě se smlouvou mojžíšovského Zákona, ale žádal jako oběť dokonalé lidské tělo, které Bůh připravil pro svého Syna, aby bylo obětováno jako základ pro novou smlouvu. Když se tedy Ježíš dával pokřtít, nezasvěcoval se Bohu, protože už byl členem zasvěceného národa, a jelikož byl bez hříchu, nepotřeboval žádné obrácení. (Židům 7:26) Jeho křest byl spíše symbolem toho, že se dává k dispozici svému nebeskému Otci, aby nadále činil jeho vůli. A v tomto ohledu stanovil Ježíš vzor pro křest svých učedníků.

14. a) Jaké poselství začal kázat Ježíš po Janově uvěznění? b) Na co připravovaly pokání a křest v tomto čase lid?

¹⁴ Když Ježíš slyšel, že byl Jan Křtitel uvězněn, vydal se na cestu, aby kázal již zasvěceným Izraelitům. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ (Matouš 4:17) Křtění na znamení pokání získalo na intenzitě. (Jan 3:26; 4:1, 2) Když větší Mojžíš, Ježíš Kristus, vystoupil do nebe a předložil Jehovovi Bohu hodnotu své lidské oběti, byla zrušena mojžíšovská smlouva Zákona a byl položen základ pro uvedení předpovězené „nové smlouvy“. (Jeremiáš 31:31–34) Tak byli o letnicích 33 n. l. Ježíšovi židovští učedníci přeneseni z mojžíšovské smlouvy Zákona do „nové smlouvy“, jejímž prostředníkema byl větší Mojžíš, Ježíš Kristus.

15. a) Co neskončilo pro Židy ihned, když byla zrušena smlouva Zákona? b) Jaká byla nyní Boží vůle vzhledem k Židům, kteří měli zájem o svůj zasvěcený vztah k Bohu?

¹⁵ I když smlouva Zákona byla nyní zbavena platnosti, neskončilo ještě období Boží zvláštní přízně a pozornosti k Židům na základě toho, že byli přirozeným Abrahámovým semenem; skončilo až v roce 36 n. l. Proto i po prvním vylití svatého ducha v roce 33 n. l. řekl duchem pomazaný apoštol Petr židovskému zástupu v Jeruzalémě: „Čiňte tedy pokání a obraťte se [změňte svou víru], aby byly vaše hříchy vymazány, aby přišlo období osvěžení od Jehovovy osoby a aby vyslal Krista ustanoveného pro vás, Ježíše.“ Aby mohli obnovit svůj zasvěcený vztah k Bohu, to zahrnovalo už nyní nejen činit pokání z hříchů proti smlouvě Zákona, o níž se domnívali, že v ní stále ještě jsou, ale také představit se jako budoucí členové tohoto nového národa, což tehdy bylo Boží vůlí vzhledem ke všem, kdo se stávali Ježíšovými učedníky, křesťany. To je potvrzeno slovy, jež řekl Petr dříve v onen den letnic Židům, které ‚bodlo u srdce‘, že měli účast na usmrcení Ježíše. Jim Petr řekl: „Čiňte pokání a ať je každý z vás pokřtěn ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů a obdržíte velkorysý dar svatého ducha.“ Bylo tedy zapotřebí mnohem více než prosté pokání a všeobecné odhodlání jednat lépe na základě víry v Ježíše. — Sk. 3:19, 20; 2:37–40, „NS“, „AP“.

16. a) Když dospělo poselství o království k obřezaným Samaritánům, co symbolizoval jejich křest ve vodě? Proč? b) Co potvrzovalo, že byli přijati do smluvního vztahu s Bohem?

¹⁶ Než Ježíš vystoupil do nebe, řekl svým apoštolům, že rozšíří své svědectví o něm po „Samařsku a až do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:8) Samaritáni sice byli Neizraelité, lidé „jiného národa“, ale obřezávali se, protože přijímali biblické knihy napsané Mojžíšem a považovali Mojžíše za prostředníka mezi sebou a Bohem. (Luk. 17:16–18) Jehova ve své nezasloužené laskavosti uznal za dobré, aby Petr použil zvláštního klíče pro Samaritány o něco dříve, než použil klíče pro neobřezané pohany, a otevřel jim tak příležitost v souvislosti s nebeským královstvím. Protože však tito Samaritáni nebyli skutečně v mojžíšovské smlouvě Zákona a ‚uctívali, co neznali‘, museli se před svým křtem nejprve s porozuměním zasvětit neboli oddat Jehovovi Bohu ve jménu Mesiáše Ježíše, prostředníka nové smlouvy. — Matouš 16:18, 19; Jan 4:4–42; Skutky 8:5–25.

17. a) Kdy a jak navštívil Bůh nejdříve neobřezané Nežidy, „aby z nich vybral lid pro své jméno“? b) Co symbolizoval jejich křest ve vodě?

¹⁷ V roce 36 n. l., když vypršel čas zvláštní Boží přízně vůči Židům, obrátil Jehova Bůh pozornost k neobřezaným Neizraelitům, pohanům, „aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14–18) Petr použil další z „klíčů“, když byl poslán do domácnosti římského setníka Kornelia, který byl příznivé nakloněn židovskému lidu. Tito pohané určitě přijali svědectví o Jehovovi Bohu a jeho oslaveném Mesiáši, protože na ně padl svatý duch a oni začali mluvit jazyky. Bůh začal milosrdně udílet „i lidem z národů pokání, které vede k životu“ skrze Ježíše Krista, „Beránka Božího, který snímá hřích světa“. (Sk. 11:18; Jan 1:29) Jehova je také přijal do svého duchovního národa na základě toho, že se mu zasvětili neboli ze srdce oddali. Svatý duch to potvrdil. Žádný z Židů obrácených ke křesťanství, kteří provázeli Petra, nemohl tedy nic namítat proti jeho příkazu, aby „byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista“. Tím začalo „obrácení lidí z národů“. (Sk. 10:1–48; 15:3) Od té doby se všichni, kteří zatoužili sloužit Bohu, ať Žid nebo pohan, museli v srdci zasvětit Jehovovi. A v souvislosti se svým křtem ve vodě se po vzoru Ježíše dávají k dispozici k činění Boží vůle.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš při opakování odpovědět na tyto otázky?

◆ Z koho se skládá „svatý“ či „zasvěcený“ národ, o němž se zmiňuje 1. Petra 2:9?

◆ Jak se starověcí Izraelité zasvěcovali Jehovovi Bohu?

◆ Když byl Ježíš křtěn, zasvěcoval se tím Bohu?

◆ Co symbolizoval křest vodou u věřících Samaritánů a pohanů?

◆ Co museli udělat neobřezaní Nežidé, aby šli v Ježíšových stopách?

[Obrázek na straně 18]

Starověcí Izraelité se zasvěcovali Jehovovi Bohu