Láska jako „pouto jednoty“ je ‚dokonalá‘
1. V jakém smyslu může být Jehova přirovnán ke kováři? Jak mu každá rodina vděčí za své jméno?
NEJVĚTŠÍ Kovář ve vesmíru, Jehova Bůh, Všemohoucí, může ukovat „pouto jednoty“, které zůstane pevné navždy. Rodinné svazky, i ty pozemské, mohou být velmi silné; a o Jehovovi Bohu se mluví jako o Otci, „jemuž každá rodina v nebi a na zemi vděčí za své jméno“. (Ef. 3:14, 15) Od světové potopy za dnů patriarchy Noema pochází každá lidská rodina od tohoto věrného muže. Bůh jej uznal za hodného, aby byl se svou rodinou zachráněn během záplavy, jež pohltila svět. Vzhledem k tomu vděčí nyní každá lidská rodina na zemi za své „jméno“ Noemovi; vděčí mu za to, že žije a může se nějak jmenovat. V minulosti byl Jehova Bůh odpovědný za jistá jména, kterých se dostalo jednotlivcům na zemi, ale nedal přímo jména lidským rodinám. Přesto vděčí za své jméno jemu, protože by nikdy nevznikly jako rodiny se jménem, kdyby nebylo jeho, univerzálního dárce života. — 1. Mojž. 5:1, 2, 32.
2. Jak se buřič, který se postavil proti Boží rodině, sám stal otcem rodiny? Jakou otázku je vhodné si položit?
2 Lidé se odpoutali od rodiny nebeského Otce. Vyvolal to nadlidský buřič, který se postavil proti Boží andělské rodině v nebesích, buřič, který dostal jméno satan ďábel. Tím, že si v nebi shromáždil přívržence, stal se jakýmsi otcem, ale členy jeho rodiny nespojuje láska. Při jedné příležitosti řekl Ježíš Kristus, vynikající věrný člen Jehovovy univerzální rodiny, svým odpůrcům židovského původu. „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mne, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. . . Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:42, 44) Každý se dnes tedy může v tomto ohledu ptát sám sebe: Kdo je podle tohoto měřítka mým „otcem“?
3. Jak se od doby 1. světové války liší satanovo postavení od toho, které měl předtím? Vyslyšení které modlitby je nutné ve prospěch všech stoupenců Boží organizace?
3 Po své vzpouře byl satan ďábel vyvržen z univerzální rodiny Jehovy Boha a později se tak stalo démonům, jimž byl otcem. V zahradě Edenu se lidstvu představil jako pokušitel, a dokonce i pak mu bylo dovoleno procházet po zemi ve svém ničemném tažení a odporu proti pravdě. (Job 1:7; 2:2) Ale nyní jsou satan ďábel a jeho démoni vyvrženi z nebe dolů k zemi a nemají bezprostřední styk s nebeskými anděly. Stalo se tak od předpovězené „války“ po zrození Božího království v nebesích, která následovala po skončení „ustanovených časů národů“ v roce 1914. Už nikdy nezískají přístup do andělských nebes. Tak můžeme dobře rozumět vztahu, který má satan k Jehovově univerzální organizaci a jejím věrným členům. (Zjev. 17:1–12; Luk. 21:24) Dnes je tedy ten pravý čas, aby byla ve prospěch věrných přívrženců Jehovovy organizace, kteří jsou na zemi, vyslyšena láskyplná modlitba apoštola Pavla zaznamenaná v Kolosanům 1:2: „Mějte nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, našeho Otce.“ Tato modlitba o pokoj mezi nimi nemůže být vyslyšena, není-li v jejich řadách jednota. Pokoj vyžaduje vnitřní soulad uvnitř viditelné organizace Boha, který dává pokoj, ano, vyžaduje, aby členové organizace byli soudržní.
4. Za co děkují Bohu sjednocení svědkové Jehovovi? V čem mají dále chodit?
4 Pro organizační jednotu, z níž vyplývá pokoj, kterým se dnes po celém světě vyznačuje organizace svědků Jehovových, mohou svědkové činit to, co měli činit členové sboru v Kolosech. Totiž děkovat „Otci, který vás učinil způsobilými k účasti na dědictví svatých ve světle“. (Kol. 1:12) Je třeba, abychom stále chodili v rostoucím světle. V těchto „posledních dnech“ starého systému věcí je nutno vyvíjet mimořádné úsilí, abychom zůstali „způsobilými“ pro další osvícení a pro cokoli, co bude v novém systému naším dědictvím. — 2. Tim. 3:1.
SJEDNOCENI JAKO „JEDNO STÁDO“
5. Odkud jsou přiváděni dnešní Jehovovi svědkové bez ohledu na možné rozdělující rysy? Proč však „jedno stádo“ „jednoho pastýře“ drží pohromadě?
5 Dnes jsou svědkové Jehovovi přivádění z více lidských rodin, nežli tomu bylo u křesťanů v prvním století. Jsou přiváděni ze všech lidských ras, všech barev pleti a všech životních cest. Tyto vnější znaky by mohly mezi nimi působit jako rozdělující činitel. Ale nic takového se nestalo! Svědkové uznávají, že bez ohledu na rasu, barvu, jazyk, národnost a společenskou úroveň mají všichni jeden společný zdroj existence i světla pravdy. V této pokročilé době je mezi svědky Jehovovými ostatek duchem zplozených křesťanů, kteří mají nebeské vyhlídky, a „velký zástup“ těch, které znamenitý pastýř Ježíš Kristus označil jako své „jiné ovce“. (Jan 10:16; Zjev. 7:9–17; Mat. 25:31–46) Dlouhodobá předpověď Ježíše Krista však neselhala, když říkala: „Stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“ Znamenitý pastýř ukázal, že dovede udržet všechny své mírumilovné následovníky, kteří jsou podobní ovcím, jako „jedno stádo“, přestože mají rozdílnou naději. Všichni milují „jednoho pastýře“, který za ně všechny láskyplně obětoval svůj lidský život, a jsou mu věčně oddáni.
6. Proč se ostatek s nebeskou nadějí nezdržel, aby nezveřejňoval biblické pravdy, které se týkají „jiných ovcí“?
6 Biblická „pravda“, kterou všechny dnešní ovce tak milují, říká mnoho o rajské naději pro stále rostoucí „velký zástup“ Pastýřových „jiných ovcí“. Duchovní ostatek, který miluje celou „pravdu“ Božího slova, proto není závistivý a nezadržuje nic prospěšného před „jinými ovcemi“, ale s láskou oznamuje po celém světě tuto velkolepou pozemskou naději, a to zejména od roku 1935. Ostatek ví, že dnes žije v časech „obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. (Sk. 3:21) Pro ostatek je zjevení této pravdy součástí jejich „dědictví svatých ve světle“. Od počátku svého vydávání v červenci 1879 je časopis „Strážná věž“ Božím nástrojem pro oživení této velkolepé naděje na ráj pro vykoupené lidstvo. Všechny ostatní publikace Biblické a traktátní společnosti Strážná věž rovněž posilují a potvrzují tuto naději, z níž se dnes díky ostatku tak těší „velký zástup“ „jiných ovcí“.
7. Jakou naději kromě své vlastní předložil láskyplně pomazaný ostatek v roce 1935? Proč souhlasil s pokřtěním těch, kteří měli tuto jinou naději?
7 Až do jara 1935 chovali oddaní, pokřtění svědkové Jehovovi v pravé víře „jednu naději“, která jim byla předložena v Efezanům 4:4–6 takto: „Je jedno tělo a jeden duch, stejně jako jste byli povoláni k té jedné naději, ke které jste byli povoláni: jeden Pán, jedna víra, jeden křest; jeden Bůh a Otec všech.“ V památném roce 1935, na sjezdu ve Washingtonu, D. C., bylo však rozpoznáno, že „zástup veliký“ zobrazený ve Zjevení 7:9–17 („KB“) se skládá z „jiných ovcí“ Znamenitého pastýře, o nichž se mluví u Jana 10:16. Pomazaný ostatek, který se dál držel své platné „jedné naděje“, se velmi zaradoval z tohoto rostoucího světla vrženého na Svatá písma, a začal z celého srdce pracovat na shromažďování oněch „jiných ovcí“. Neměli pocit, že „jiné ovce“ porušují „jeden křest“ tím, že se dávají ponořit do vody, neboť křest těchto „jiných ovcí“ byl stejným symbolem oddanosti Jehovovi Bohu skrze Krista, jako jím byl křest pomazaného ostatku. Láska, kterou si oblékali, se nyní rozšířila a pojala i tyto milé „jiné ovce“ jejich vlastního Pastýře.
8. S čí láskou z doby starověkého Izraele lze srovnat lásku, která panuje mezi dvěma třídami „jednoho stáda“?
8 Mezi všemi ovcím podobnými lidmi v „jednom stádě“ většího Davida, Ježíše Krista, se vyvinula a prohlubuje vzájemná láska. Toto sjednocující pouto lásky odpovídá nezlomné, nehynoucí lásce pomazaného vyvoleného krále Davida z kmene Juda k nesobeckému, milému Jonatovi, synovi tehdy panujícího krále Saula. (2. Sam. 1:25–27) Krátce před konečným rozloučením „Jonata tedy Davidovi znovu přísahal pro svou lásku k němu; jako totiž miloval vlastní duši, tak miloval jeho“. (1. Sam. 20:17) Když se David dozvěděl, že Jonata zahynul se svým otcem v bitvě, přimělo ho to zazpívat žalozpěv, který vrcholil slovy: „Soužím se pro tebe, můj bratře Jonato, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne podivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Jejich vzájemná láska byla „dokonalým poutem jednoty“. Rozloučila je pouze smrt.
9. Kým byly předstíněny „jiné ovce“? Jak budou nakonec tyto dvě třídy odloučeny, třebaže jejich vzájemná láska nepoleví?
9 Jonata předstiňoval „jiné ovce“ dnešní doby. Jednoho dne v budoucnosti, po „válce velikého dne Boha všemohoucího“ v Armageddonu, bude přežijící Jonatova třída odloučena od ostatku Davidovy třídy. (Zjev. 16:14, 16) Bude to jen proto, že členové milovaného ostatku budou vzati pryč smrtí. Budou takříkajíc „uchváceni v oblacích“, aby se prostřednictvím okamžitého duchovního vzkříšení „setkali s Pánem ve vzduchu“. (1. Tes. 4:17) Budou dále milovat „jiné ovce“, které zanechali na zemi. Jejich láska pak bude vyjadřována daleko mocněji!
„NEJVĚTŠÍ Z NICH JE LÁSKA“
10, 11. Proč nejsou víra a naděje tak velké jako láska, jak je to uvedeno v 1. Korinťanům 13:13?
10 To nám připomíná Pavlova slova v závěru jeho velkolepého popisu v 1. Korinťanům, 13. kapitole: „Nyní však zůstává víra, naděje, láska, ty tři; ale největší z nich je láska.“ (1. Kor. 13:13) Jak to? Uvažujme tedy nejprve o tom, co se říká v Židům 11:1: „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze vidět.“ Naděje na takové věci je tedy jistě jen pro dobu, kdy nejsou „vidět“. Vezměme například Abraháma. Projevil víru v Jehovu Boha a v jeho schopnost vzbudit mrtvé. Čekal tedy s důvěrou na věci, které do své smrti nespatřil. Tak i dnes svědkové Jehovovi díky pevné víře v Boha doufají ve věci, které ještě nevidí, a proto na ně čekají. Až časem uvidí „věci, na něž je naděje“, skončí jejich víra i naděje, pokud jde o tyto věci, protože se tyto věci naplnily. To je naznačeno tím, co dále říká Pavel v Římanům 8:24, 25, kde čteme:
11 „Byli jsme totiž zachráněni v této naději, ale naděje, která je vidět, není nadějí, neboť jestliže člověk nějakou věc vidí, doufá v ni? Doufáme-li však v to, co nevidíme, neustále to s vytrvalostí očekáváme.“
12. Jakým způsobem viděli Jehovovi svědkové „obnovení všech věcí“, jak je to řečeno ve Skutcích 3:21? Jaké vlastnosti tedy během času pominou, ale která nezanikne?
12 Podobně od poválečného roku 1919 viděli svědkové Jehovovi na zemi „obnovení všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků staré doby“. Viděli Jehovovu viditelnou organizaci, jak se zotavuje ze smrtelné rány 1. světové války a pak se znovu buduje. Opět uctívá Jehovu Boha v duchovním ráji přímo zde na zemi. (Izaiáš, 35. kapitola) Bylo dosaženo osvobození z Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. (Zjev. 18:1–4) Mnoho věcí předpovězených ve Zjevení, poslední knize Bible, se již splnilo nebo se právě plní. Tak víra a naděje založené na Bibli slouží svému účelu, a jakmile bude jejich účel zcela naplněn, skonají. Co však láska? Ta zůstala a zůstane. Zatímco svět je ve stavu rozkladu a světové prvky se mají rozplynout silným žárem, „pouto jednoty“ založené na lásce od Boha se neporuší. Je stále pevná vzhledem k Bohu a jeho schválené organizaci i mezi ostatkem „malého stáda“ a vítaným „velkým zástupem“ „jiných ovcí“. Prokazuje se jako „dokonalá“. Láska jako „pouto“ je ovocem Božího ducha.
13. Proč láska nikdy nezemře?
13 Bůh je zosobněním lásky, a protože Bůh nikdy neumírá, také láska nikdy nezemře. Výstižně je řečeno: „Bůh je láska.“
14. Kterou pravdu o jednotící moci lásky je možno opakovat?
14 Pokud jde o jednotící moc lásky, lze inspirovanou pravdu v 1. Jana 4:8, 16 opakovat a rozvinout: „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává ve spojení s Bohem a Bůh zůstává ve spojení s ním.“
15. Jakou pohnutku měl Bůh, když tvořil člověka, a proč může člověk ocenit tuto hnací sílu a správně na ni reagovat?
15 Když Bůh vytvořil prvního lidského tvora na zemi, byla jeho pohnutkou láska. 1. Mojžíšova 1:27 o tom podává zprávu: „A Bůh přistoupil ke stvoření člověka ke svému obrazu, k Božímu obrazu ho stvořil.“ Ne že by měl první člověk Boží tělesnou podobu, ale byl obdařen vlastnostmi, jaké má sám Bůh, duševními, duchovními i vlastnostmi srdce, které ho odlišují od nižších forem života na Zemi. Proto mohlo toto nadané lidské stvoření ocenit lásku svého Stvořitele a mohlo na tuto lásku správně reagovat, stejně jako reaguje syn vůči otci. Existovalo mezi nimi rodinné pouto, které bylo udržováno díky pravidelnému vzájemnému styku, bez ohledu na to, že pozemský syn neviděl svého Otce. Žádný člověk totiž nemůže vidět Boha, a přesto zůstat naživu, jak Bůh později sdělil Mojžíšovi: „Žádný člověk mne nemůže vidět, a přece žít.“ (2. Mojž. 33:20) Toto pravidlo se nezměnilo, protože o více než patnáct set let později napsal apoštol Jan svým spolukřesťanům: „Žádný nikdy neviděl Boha; jednozplozený bůh, který je v Otcově náruči, ten o něm podal vysvětlení.“ — Jan 1:18.
16. Čím odpověděl Jan a ostatní učedníci na Boží otcovskou lásku? Čím se prokázalo být „pouto lásky“ vzhledem k pomazanému ostatku a „jiným ovcím“?
16 Jako duchem zplozený Boží syn byl apoštol Jan v rodinném vztahu k Jehovovi Bohu a jeho Synu, „jednozplozenému bohu“, Ježíši Kristu. Jan a jeho spolukřesťané reagovali na Boží otcovskou náklonnost synovskou láskou. Tato láska byla „poutem jednoty“ mezi nimi a jejich neviditelným nebeským Otcem. Stmelovala také duchem zplozené osoby jako duchovní Boží syny a jako křesťanské bratry a sestry. Když dnes zkoumáme toto „pouto jednoty“, vidíme, že se prokázalo jako „dokonalé“, neboť členové pomazaného ostatku k sobě nerozlučně lnou jako spoluctitelé a svědkové Jehovy Boha. Tato láska je udržuje v Boží rodině a v křesťanském bratrství. Stojí za povšimnutí, že jejich spoluctitelé v Božím chrámu, „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“, projevují tutéž neuhasitelnou lásku, která dnes tak dokonale navzájem poutá Jehovovy svědky. Rozhodně sdílejme přesvědčení apoštola Pavla, že žádné „stvoření nás nebude schopno oddělit od Boží lásky která je v Kristu Ježíši, našem Pánu“. — Řím. 8:38, 39.
Jak odpovíš
◆ Jakým způsobem vděčí každá rodina za své jméno Bohu?
◆ Jak by to mělo ovlivnit všechny v křesťanském sboru?
◆ Koho předstiňoval Jonata?
◆ Proč je láska větší než víra a naděje?
◆ Jak nás láska poutá k Bohu?