Podporováni nadějí na milénium

„Poučte se na fíkovníku znázorněním: Jakmile jeho mladá ratolest změkne a vyraší na ní listy, poznáváte, že je blízko léto. Tak i vy, až to uvidíte, poznejte, že on je blízko, u dveří.“ — Marek 13:28, 29.

1, 2. a) Co řekl jeden státník o válce a míru? b) Jakou naději však vyjádřil Ježíš? (Srovnej Lukáše 21:29–31.)

„VE věku vodíkové bomby již není žádný podstatný rozdíl mezi celosvětovou válkou a celosvětovou sebevraždou.“ Tak se vyjádřil prezident Spojených států, když se vrátil od podpisu smlouvy SALT se Sovětským svazem. Naznačil také, že svět žije v „polosvitu míru“, stále tváří v tvář chmurné vyhlídce na „katastrofální nukleární válku, válku, vedle níž by všechny války dlouhé a krvavé historie lidstva vypadaly nepatrné, pokud jde o hrůzu a zkázu a smrt“. Dojde však k celosvětové sebevraždě? Zkoumejme na základě Markovy knihy, co na to odpovídá Ježíš Kristus, „Syn člověka“.

² Když Ježíš Kristus předpovídal události, „věci, jež se dějí“ v našem 20. století, přirovnal je k fíkovníku, když „jeho mladá ratolest změkne a vyraší na ní listy“ — což je znamením, že se přiblížilo léto. (Mar. 13:28, 29) To odpovídá Ježíšovu příchodu, kdy vykoná rozsudek. Pak nadejde „tisíc let“, kdy ďábel již nebude svádět národy. — Zjev. 20:2, 3.

3. a) Jak je lidstvo postiženo tím, o čem mluvil Ježíš? b) Jak se měli Ježíšovi učedníci dívat na tyto události?

³ To, co se děje, však není příjemné. Když Ježíš prorokuje o těchto událostech, povzbuzuje nás slovy: „Až. . . uslyšíte o válkách a zprávy o válkách, neděste se; to se musí stát, ale ještě není konec. Povstane totiž národ proti národu a království proti království, budou zemětřesení na jednom místě za druhým, bude nedostatek potravin. To je počátek tísnivých bolestí.“ (Mar. 13:4, 7, 8) Proto se Ježíšovi učedníci příliš neznepokojují děsivými událostmi, které se odehrávají na zemi od doby, kdy v roce 1914 uplynuly „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24–28) To všechno jsou příznaky, že Ježíš Kristus, Syn člověka, „je blízko, u dveří“ a že vzkříšení následovníci jeho šlépějí budou zakrátko vládnout spolu s ním jako králové „tisíc let“. — Mat. 24:33; Zjev. 20:4.

„DEJTE NA SEBE POZOR“

4. Proč svědkové Jehovovi často trpěli více než ostatní? Co o tom říká Marek 13:9?

⁴ Svědkové Jehovovi trpí těmito „tísnivými bolestmi“ spolu s mnoha jinými lidmi. Někdy musejí snášet dokonce více než jiní, protože je to období, kdy ďábel projevuje zlobu obzvláště vůči těm, kteří „zachovávají Boží přikázání“. (Zjev. 12:12, 17) Ježíš o tom řekl: „Pokud jde o vás, dejte na sebe pozor; budou vás vydávat místním soudům a budete kvůli mně biti v synagógách a stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví.“ — Mar. 13:9.

5. Jaké zkušenosti zažili svědkové Jehovovi od roku 1914, když postupovali k cíli — k miléniu?

⁵ Jak pravdivá jsou tato slova v období po roce 1914! Svědomití badatelé Bible byli stíháni a pronásledováni ve většině národů, jež se účastnily první světové války. Vlny pronásledování zachvátily ve třicátých a čtyřicátých letech německé svědky Jehovovy, ale nezničily je. Za druhé světové války se většina národů připojila k nenávistnému tažení proti svědkům Jehovovým. Ale ačkoli tito křesťané velmi trpěli, stále měli před sebou jasnou naději na požehnané tisícileté panství; a stále postupovali kupředu ke štěstí, jež v té době přijde. — Zjev. 20:6.

6. a) Jaké „svědectví“ je požadováno od Jehovova lidu? b) Jak dalece se v dnešní době splňuje Marek 13:10?

⁶ Až dodnes musí Jehovův lid v mnoha zemích předstupovat před soudce a vladaře, „jim na svědectví“. Děje se to proto, že Boží služebníci projevují především oddanost Kristovu království, o němž Ježíš sám řekl, že „není částí tohoto světa“. (Jan 18:36) Děje se to též proto, že se horlivě účastní splňování Ježíšova proroctví: „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ (Mar. 13:10) Děje se to od roku 1914? Jistě. Ne z pouhé lidské síly, ale mocí Božího ducha svědkové Jehovovi káží po celé zemi a činí učedníky. Více než dva milióny svědků dnes oznamují naději na milénium „do končin obydlené země“. — Zach. 4:6; Řím. 10:18.

7. Jakým způsobem pociťují svědkové Jehovovi pomoc Boží dynamické síly? (Izaiáš 40:28–31)

⁷ Bůh podivuhodně podporuje svou dynamickou silou svůj lid v situacích, které Ježíš dále popisuje: „Až vás však povedou, aby vás vydali, nebuďte předem úzkostliví, co budete mluvit; ale cokoli je vám v tu hodinu dáno, to mluvte, protože nemluvíte vy, ale svatý duch. Dále bratr vydá bratra na smrt a otec dítě, a děti povstanou proti rodičům a dají je usmrtit; a budete pro mé jméno předmětem nenávisti všech lidí.“ — Mar. 13:11–13.

8. Jak „svatý duch“ často pomáhal Božímu lidu v tísni?

⁸ V těchto dnech, kdy se splňuje Ježíšovo „znamení“, opatřil Jehova v mnoha případech „svatého ducha“ a vedení, když to bylo nejvíce zapotřebí. (Mar. 13:4) Jeden ze svědků Jehovových, věrný cestující dozorce, byl nedávno uvězněn za to, že kázal „dobré poselství“, a ti, kteří jej zatkli, se připravovali, že jej popraví. On však protestoval, že s ním nejdřív musí provést řádné přelíčení. Když bylo uspořádáno přelíčení, žádal o soudního zapisovatele. S pomocí Božího ducha vydal tento dozorce znamenité svědectví o království a citoval přitom mnoho biblických textů. Všechno bylo zapsáno do soudní zprávy. Přesto byl odsouzen k smrti. Potom však informoval soud, že má podle zákona právo se odvolat. Bylo mu tedy dovoleno, aby se odvolal na základě zapsané soudní zprávy. Vyšší soud změnil rozhodnutí a cestujícího dozorce osvobodil, takže mohl dále kázat Boží království. Boží duch mu pomohl získat vítězství! — Srovnej Skutky 4:13, 31; 5:32.

9. K jakým problémům dochází, pokud jde o rodinné příslušníky, a jak jsou překonávány?

⁹ Jak Ježíš předpověděl, povstávají nevěřící členové rodiny jako pronásledovatelé. Někdy jsou svědkové zrazováni vlastními vzpurnými dětmi, jak se to stalo v jednom utečeneckém táboře v Africe. I v poměrně mírumilovných zemích se někdy svědkové Jehovovi setkávají s rozhořčeným odporem ze strany svých manželských druhů nebo jiných členů rodiny. Všichni tito svědkové taktně vydávají svědectví takovým odpůrcům a snaží se jim laskavě pomoci, a přitom čerpají posilu a ujištění, že „kdo. . . vytrvá až do konce, ten bude zachráněn“. — Mar. 13:13; srovnej Marek 10:28–30; 1. Petra 3:1–4.

ROZPOZNAT „OHAVNOST“

10. Jaká otázka vzniká ohledně Marka 13:14?

¹⁰ Všichni lidé, kteří touží po příchodu milénia, se hluboce zajímají o splnění Ježíšových dalších slov: „Až však spatříte ohavnost působící zpustošení, že stojí tam, kde by neměla (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ať ti, kteří jsou v Judeji, začnou utíkat k horám.“ (Mar. 13:14) Co je tato „ohavnost“?

11. a) Jak je Boží království opakem „ohavnosti“? b) Proč jsou Spojené národy z Jehovova stanoviska „ohavností“?

¹¹ Tato „ohavnost“ je opakem „království našeho Pána [Jehovy Boha] a jeho Krista“, jež se v nebesích zrodilo v roce 1914. (Zjev. 11:15 až 12:12) Toto království je prorocky popsáno jako ‚nádherné pro vyvýšenost‘ a jako ‚dokonalá krása‘. (Žalm 48:2; 48:3, „KB“; 50:2) Národy však ihned začaly toto království osočovat. (Žalm 2:1–6) Velmi brzo vytvořily Společnost národů, jež se později znovu objevila jako Spojené národy. V biblické knize Zjevení je tato mezinárodní organizace popsána jako něco skutečně „ohavného“ — jako „šarlatové divoké zvíře, . . . — plné rouhavých jmen a [mající] sedm hlav a deset rohů“. (Zjev. 17:3, 8) Jak je to z Jehovova stanoviska „ohavné“! Tato společnost byla totiž vychvalována jako činitel, který má přinést „pokoj a bezpečnost“ — což může lidstvu dát pouze slavné království Kristovo. — Iz. 9:6, 7; srovnej 1. Tessalonicenským 5:3.

12. Jak se Veliký Babylón dostal do Boží nepřízně? K čemu to povede?

¹² Kdo pronášel takové chlubné výroky o této lidské organizaci? Vynikalo tím duchovenstvo křesťanstva! V prosinci 1918 federální rada církví Kristových v Americe vynášela tehdy navrženou Společnost národů jako „politický výraz Božího království na zemi“. Ještě nedávno, v roce 1965, prohlásil papež Pavel VI. , že Spojené národy jsou „poslední nadějí na svornost a mír“. Až do tohoto roku 1979 se papežové a preláti dále ucházejí o přízeň Spojených národů. Kam však patří tito duchovní? Jsou spojeni s náboženskou „nevěstkou“, jež je ve Zjevení popsána jako „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností země“. (Zjev. 17:1, 3–6) Jako světová říše falešného náboženství nabízí tato „žena“ podobná nevěstce své služby politickým vůdcům národů, prohlašuje, že věří „divokému zvířeti“, Spojeným národům, a dokonce si dovoluje ‚sedět jako královna‘ na „divokém zvířeti“ a řídit je. (Zjev. 18:7) Ale zatímco se zdá, že si ‚pěkně sedí‘ se svými politickými „milenci“, radikálních „deset rohů“ těchto Spojených národů začne ‚nevěstku nenávidět a zpustoší ji a obnaží‘ a úplně ji opustí. — Zjev. 17:16.

13, 14. a) Proč bychom se nyní měli ujistit, zda jsme zcela ‚utekli k horám‘? b) Co dokazuje, že mnozí ještě stále poslouchají příkaz ve Zjevení 18:4?

¹³ Bystrým okem víry mohou křesťané již nyní vidět, že „ohavnost“ — Spojené národy — ‚stojí tam, kde by neměla‘, a že její „rohy“ ohrožují takzvanou ‚svatou říši‘ křesťanstva. (Mar. 13:14; Mat. 24:15) Zpustošení falešného náboženství se přibližuje! Přepočítalo se, když vkládalo důvěru v toto ‚ohavné‘ divoké zvíře! Co by měl dělat čtenář, který to rozeznává? Ježíš odpovídá: „Ať. . . začnou utíkat k horám.“

¹⁴ „Ti, kteří jsou v Judeji,“ naštěstí neotáleli s útěkem na Jehovovy „hory“, kde mohli najít ochranu vně této oblasti. Proto dnes svědkové Jehovovi ve 205 zemích a územích po celé zeměkouli varují před blížícím se koncem tohoto systému věcí. Uposlechli hlasu z nebe, který říká: „Vyjděte z [Velikého Babylóna], můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho skutky nespravedlnosti.“ (Zjev. 18:4, 5) Jehovův lid se nestal „částí světa“. (Jan 15:19) Tisíce lidí dále utíkají, což je patrné z toho, že ve třech letech po roce 1975 bylo celkem pokřtěno 416 167 osob.

NALÉHAVÁ SITUACE

15. Jak můžeme ve vlastním životě uplatnit radu z Marka 13:15, 16?

¹⁵ Ježíš zdůrazňuje, jak naléhavé je „skonávání“ systému věcí, a pokračuje: „Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje ani nevchází dovnitř, aby si vzal něco ze svého domu; a kdo je na poli, ať se nevrací k věcem vzadu, aby si vzal svůj svrchní oděv.“ (Mar. 13:15, 16) Když v biblických dobách hrozila nějaká katastrofa, bylo by pošetilé, kdyby někdo sestupoval ze svého horního pokoje po vnějších schodech a šel do domu, aby si vzal svůj majetek. Často byla nejrychlejší cesta úniku přes přilehlé střechy. Také zemědělec, který se svlékl k práci na poli, by ohrozil svou naději na útěk, kdyby se vrátil, aby si vzal nějaký pěkný svrchní oděv. Stejně i dnes je možno dosáhnout záchrany tak, že uprchneme k Božímu království a stále stavíme zájmy království na první místo, přičemž se nesnažíme zachránit nějaké hmotné věci z odsouzeného světa. — Srovnej Lukáše 9:62; 12:22–31; 17:31, 32.

16. a) Pro koho to bude velmi těžké, až udeří poslední „soužení“? b) Jakou útěchu a naději naproti tomu mají bohabojní rodiče?

¹⁶ Ježíš dále říká: „Běda těhotným ženám a těm, které kojí děťátko v těch dnech!“ (Mar. 13:17) Bylo to těžké — velmi těžké — pro takové osoby, když vojsko římského impéria v roce 70 n. l. zpustošilo Jeruzalém. A bude to těžké pro rodiny, které nedbaly Jehovova opatření k úniku, až na zem přijde závěrečné „soužení“. Je štěstí, že bohabojní rodiče, kteří se snažili vychovávat své malé děti „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“, mohou očekávat, že se na poslušné nezletilé děti bude vztahovat rodinná zásluha, což pro ně může znamenat záchranu. (Ef. 6:4; srovnej 1. Korintským 7:14) Přežití však nebude snadné, jak je to patrné z Ježíšových dalších slov:

17. a) Co můžeme očekávat ohledně „zimní doby“ „soužení“? b) Jak můžeme nyní jednat moudře a jakou přitom můžeme mít naději do budoucnosti? (Izaiáš 26:20, 21)

¹⁷ „Neustále se modlete, aby se to [váš útěk] nestalo v zimní době; protože ty dny budou dny soužení, jaké nebylo od počátku stvoření, jež Bůh stvořil, až do té doby, a již nikdy nebude. Vskutku, kdyby Jehova ty dny nezkrátil, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale kvůli vyvoleným, které vyvolil, zkrátil ty dny.“ (Mar. 13:18–20) Budeme-li otálet s útěkem v příznivé době, jako je léto, až do zimního období „soužení“, možná, že to jako jednotlivci „nestačíme“. V těchto abnormálních dobách nikdo z nás nemůže očekávat, že bude dále žít normálním životem. Dnes je moudré utéci na stranu Božího království a zůstat tam a obětavě věnovat svůj život zájmům království. (Mar. 8:34–36; Mat. 6:33) Stojíme tváří v tvář největšímu ze všech soužení, a proto můžeme děkovat za Ježíšovo ujištění, že Jehova ‚zkrátí ty dny‘, aby zachránil „tělo“, jež je mu oddáno — totiž „vyvolených“, kteří budou později vládnout s Kristem, a „velkého zástupu“, který tvoří jádro těch, kdo budou žít na zemi během milénia. — Zjev. 5:9, 10; 7:4, 9–17.

18. Jak můžeme očekávat, že „úzkost národů“ bude vrcholit? (Izaiáš 45:18)

¹⁸ Ježíš varoval před „falešnými Kristy a falešnými proroky“, z nichž mnozí se objevili v těchto posledních dnech. Potom se zmiňuje o děsivých znameních na nebi a o „veliké moci a slávě“ s níž přijde jako „Syn člověka“, aby vykonal rozsudek a shromáždil ty, kteří mu patří, k záchraně. (Mat. 24:24; Mar. 13:26) Není divu, že při klesajících zásobách potravin, paliva a jiných věcí a při stále rostoucím množství zbraní hromadného ničení se bude zvětšovat „strach národů, jež nebudou vědět, kudy kam. . . , zatímco lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, které přijdou na obydlenou zemi“. (Luk. 21:25, 26) Zda se tyto národy pokusí o sebevražednou všeobecnou nukleární válku, to se ještě ukáže. Ale nemohou vyhladit lidstvo z tváře této Země, a neučiní to. Pro „vyvolené“ a jejich druhy je dán pevný slib ohledně záchrany. — Luk. 21:28; Mat. 24:21, 22.

19. Co můžeme očekávat, že uvidíme v blízké budoucnosti?

¹⁹ „Tísnivé bolesti“ skutečně již přinesly mnoho zármutku od té doby, kdy ‚národ povstal proti národu‘ ve světové válce. (Mar. 13:8) Ježíš nás však ujišťuje, že stejně jako blížící se léto poznáme podle mladých lístků, které vyraší na fíkovníku, tak i to, co se děje, musí brzo dosáhnout svého vyvrcholení a Kristus přijde vykonat rozsudek. Říká: „Vpravdě vám říkám, že tato generace rozhodně nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.“ (Mar. 13:21–27, 30, 31) Ve Zjevení, které dal Ježíš později apoštolu Janovi, nás kromě toho ujišťuje, že po odstranění ďábla a všech jeho skutků bude následovat Boží tisícileté království v rukou Kristových. — Zjev. 20:2, 3; 1. Jana 3:8.

„ZŮSTAŇTE BDĚLÍ“

20. a) Proč je nebezpečné podlehnout v této době ospalosti? b) Jak můžeme podle Marka 13:34, 35 dokázat věrnou oddanost svému Pánu?

²⁰ Závěrečná slova Ježíšova velkého proroctví obsahují přísné varování pro nás všechny. Někteří se snad dali ukolébat do dřímoty, nebo dokonce do spánku, protože „Syn člověka“ nepřišel zúčtovat s národy v nějaké očekávané době. Jak je to nebezpečné! Ježíš radí: „O tom dni nebo hodině nikdo neví, ani andělé v nebi, ani Syn, ale Otec. Stále se dívejte, zůstaňte ostražití, protože nevíte, kdy je ustanovený čas.“ Neznáme tento čas, a to je pro nás vážným důvodem, proč máme zůstat naprosto bdělí. Trvalá bdělost je také nutná, chceme-li projevovat věrnou oddanost svému Pánu horlivým kázáním „dobrého poselství“ o jeho příchodu. „Je to jako člověk, který, když odjížděl do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal bdělý. Zůstaňte proto bdělí, protože nevíte, kdy přijde pán domu.“ — Mar. 13:32–35.

21. Vzhledem ke kterým slibům bychom měli „zůstat bdělí“?

²¹ Až tedy „Syn člověka“ „náhle“ přijde, aby vykonal rozsudek, kéž nás nenajde spící, ale velmi činné ve vykonávání vůle našeho Otce. Přinese nám to požehnání, jestliže budeme dbát Ježíšových slov: „Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte bdělí.“ (Mar. 13:37) Kéž nás Jehovovy vzácné sliby podporují během „soužení“ až do nádherného pokoje, který bude pod Božím královstvím v ruce Kristově trvat tisíc let! — Zjev. 20:1–6; 21:1–5.