‚Choďte dále ve spojení s Kristem‘
„Jak jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, choďte dále ve spojení s ním.“ (KOLOSANŮM 2:6)
1, 2. (a) Jak Bible popisuje život věrného Jehovova služebníka Enocha? (b) Jak nám podle Kolosanům 2:6, 7 Jehova pomáhá, abychom s ním mohli chodit?
POZOROVALI jste někdy malého chlapce, jak jde se svým otcem? Dítě napodobuje každý otcův pohyb a v jeho tváři se zračí hluboký obdiv; otec mu pomáhá a v jeho vlastní tváři se zračí láska a spokojenost. Je skutečně vhodné, že právě takové přirovnání používá Jehova, když mluví o životě svých služebníků, kteří mu věrně slouží. Například o věrném Enochovi Boží slovo říká, že „stále chodil s pravým Bohem“. (1. Mojžíšova 5:24; 6:9)
2 Právě jako laskavý otec pomáhá svému malému synovi, aby s ním mohl chodit, tak i nám Jehova pomáhá tím nejlepším způsobem. Poslal na zemi svého jediného zplozeného Syna. Během celého svého pozemského života Ježíš Kristus při každé příležitosti dokonale napodoboval svého nebeského Otce. (Jan 14:9, 10; Hebrejcům 1:3) Abychom tedy mohli chodit s Bohem, musíme chodit s Ježíšem. Apoštol Pavel napsal: „Jak jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, choďte dále ve spojení s ním, zakořeněni a na něm vybudováni a upevněni ve víře, právě jak jste byli vyučováni, a překypujte vírou při díkůvzdání.“ (Kolosanům 2:6, 7)
3. Proč můžeme na základě Kolosanům 2:6, 7 říci, že chodit ve spojení s Kristem znamená víc než jen dát se pokřtít?
3 Ti, kdo upřímně studují Bibli, chtějí chodit ve spojení s Kristem, snaží se následovat jeho dokonalé šlépěje, a proto se dávají pokřtít. (Lukáš 3:21; Hebrejcům 10:7–9) Jen v roce 1997 udělalo na celém světě tento životně důležitý krok 375 000 osob — tedy průměrně 1 000 každý den. Takový vzrůst je úžasný! Pavlova slova zapsaná v dopise Kolosanům 2:6, 7 však ukazují, že chodit ve spojení s Kristem znamená víc než jen dát se pokřtít. Řecké sloveso přeložené jako ‚dále chodit‘ popisuje činnost, která je nepřetržitá, která stále pokračuje. Pavel dále uvádí, že chodit s Kristem zahrnuje čtyři věci: být v Kristu zakořeněni, být na něm vybudováni, být upevněni ve víře a překypovat díkůvzdáním. Zamysleme se nad těmito jednotlivými výroky a podívejme se, jak nám pomáhají, abychom dále chodili ve spojení s Kristem.
Jste ‚zakořeněni v Kristu‘?
4. Co to znamená být ‚zakořeněni v Kristu‘?
4 Pavel nejprve píše, že je potřeba, abychom byli ‚zakořeněni v Kristu‘. (Srovnej Matouše 13:20, 21.) Co může člověk udělat pro to, aby byl ‚zakořeněn v Kristu‘? Kořeny, které rostlina má, nejsou vidět, ale pro rostlinu jsou životně důležité — zajišťují jí stabilitu a přísun živin. Kristův příklad a Kristovo učení na nás nejprve působí podobně — neviditelně; zapouští kořeny v naší mysli a v našem srdci. Tak nás vyživuje a posiluje. Když dovolíme, aby naše smýšlení, naše jednání a naše rozhodnutí byly řízeny Kristovým příkladem a učením, pak nás to podnítí, abychom zasvětili svůj život Jehovovi. (1. Petra 2:21)
5. Jak si můžeme ‚vytvořit touhu‘ po duchovním pokrmu?
5 Ježíš miloval poznání o Bohu. Dokonce je přirovnal k jídlu. (Matouš 4:4) A při svém Kázání na hoře použil 21 citátů z osmi různých knih Hebrejských písem. Abychom mohli následovat jeho příklad, musíme udělat to, k čemu nás vybízí apoštol Petr — ‚vytvořit si touhu‘ po duchovním pokrmu „jako novorozená děťátka“. (1. Petra 2:2) Když novorozené děťátko touží po tom, aby bylo nasyceno, dává to najevo tak, že nikdo není na pochybách o síle jeho touhy. Pokud v současné době takovou touhu po duchovním pokrmu necítíme, Petrova slova nás vybízejí, abychom si ji ‚vytvořili‘. Jak? Možná nám pomůže zásada ze Žalmu 34:8: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý.“ Pokud budeme pravidelně ‚ochutnávat‘ Jehovovo slovo, Bibli, například tak, že si z něj každý den budeme číst, uvidíme, že nás duchovně vyživuje a že je dobré. Časem naše touha po tomto pokrmu bude růst.
6. Proč je důležité, abychom rozjímali o tom, co čteme?
6 Když sníme nějaký pokrm, je ale důležité, abychom jej také dobře strávili. Potřebujeme tedy rozjímat o tom, co jsme přečetli. (Žalm 77:11, 12) Například při četbě knihy Největší člověk, který kdy žil, nám jednotlivé kapitoly přinesou větší užitek, když se zastavíme a sami sebe se zeptáme: ‚Jaký rys Kristovy osobnosti je patrný v této zprávě a jak ho mohu napodobit ve svém životě?‘ Takové rozjímání nám pomůže, abychom dokázali získané poznatky uplatnit. Když potom stojíme před nějakým rozhodnutím, můžeme přemýšlet o tom, co by udělal Ježíš. Pokud pak na tom založíme své rozhodnutí, dáváme najevo, že jsme skutečně zakořeněni v Kristu.
7. Jak bychom se měli dívat na hutný duchovní pokrm?
7 Pavel nás také vybízí, abychom přijímali „hutný pokrm“, tedy hlubší pravdy z Božího slova. (Hebrejcům 5:14) Z tohoto hlediska může být naším prvním cílem to, abychom přečetli celou Bibli. Pak se nám nabízejí konkrétní náměty pro studium, například Kristova výkupní oběť, různé smlouvy, které Jehova uzavíral se svým lidem, nebo některá prorocká poselství zaznamenaná v Bibli. Existuje hojnost materiálu, který nám pomůže tento hutný duchovní pokrm přijmout a strávit. Co je cílem toho, že přijímáme takové poznání? Ne to, abychom měli důvod k chlubení, ale abychom si vypěstovali lásku k Jehovovi a abychom se k němu přiblížili. (1. Korinťanům 8:1; Jakub 4:8) Jestliže dychtivě přijímáme toto poznání, jestliže je uplatňujeme sami na sobě a používáme je pro pomoc druhým, pak opravdu napodobujeme Krista. To nám pomůže, abychom v něm byli správně zakořeněni.
Jste ‚vybudováni na Kristu‘?
8. Co to znamená být ‚vybudováni na Kristu‘?
8 Když Pavel mluví o dalším rysu toho, jak dále chodit ve spojení s Kristem, rychle přechází od jednoho myšlenkového obrazu k dalšímu — od rostliny k budově. Když přemýšlíme o stavbě nějaké budovy, myslíme nejen na základy, ale také na viditelnou část budovy, která roste díky množství tvrdé práce. Podobně musíme vynaložit mnoho úsilí, abychom si vytvořili vlastnosti a návyky, které se budou podobat Kristovým. Taková usilovná činnost není nepovšimnuta, neboť Pavel napsal Timoteovi: ‚Ať je tvůj pokrok zjevný všem.‘ (1. Timoteovi 4:15; Matouš 5:16) Co patří k takové usilovné činnosti, která křesťany buduje?
9. (a) Jaké praktické cíle bychom si mohli stanovit, abychom ve své službě napodobovali Krista? (b) Jak víme, že si Jehova přeje, abychom se ze služby radovali?
9 Ježíš nás pověřil, abychom kázali a vyučovali dobrou zprávu. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Dal nám dokonalý příklad tím, že kázal směle a účinně. Je pravda, že nikdy to nebudeme dělat tak dobře jako on. Apoštol Petr nám nicméně stanovil tento cíl: „Ve svém srdci však posvěcujte Krista jako Pána, vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Pokud máš pocit, že nejsi ‚vždy připraven k obhajobě‘, nezoufej. Stanov si rozumné cíle, které ti pomohou, abys toho postupně dosáhl. Když se předem připravíš, budeš schopen používat různé úvody nebo v nich použít jeden či dva biblické verše. Můžeš si dát za cíl rozšířit více biblické literatury, vykonat více opětovných návštěv nebo zahájit domácí biblické studium. Důraz by se neměl klást především na množství — tedy kolik hodin, kolik literatury, kolik studií —, ale na kvalitu. Když si stanovíme rozumné cíle a usilujeme o to, abychom jich dosáhli, pomůže nám to, abychom měli radost z toho, že se namáháme ve službě. To je to, co si Jehova přeje — abychom mu sloužili „s radováním“. (Žalm 100:2; srovnej 2. Korinťanům 9:7.)
10. Jaké další druhy křesťanské činnosti musíme vykonávat a jak nám pomáhají?
10 Také ve sboru vykonáváme určitou usilovnou činnost, která nás buduje na Kristu. Tou nejdůležitější je projevování vzájemné lásky, protože je to poznávací znak pravých křesťanů. (Jan 13:34, 35) S některými z nás je ještě vedeno biblické studium a je zcela přirozené, že člověk přilne ke svému učiteli. Nemohli bychom však uplatnit Pavlovu radu a ‚rozšířit se‘ tím, že poznáme další členy sboru? (2. Korinťanům 6:13) Také sboroví starší potřebují naši lásku a ocenění. Když s nimi spolupracujeme a prosíme je o biblické rady, které pak uplatňujeme, velmi jim jejich tvrdou práci usnadníme. (Hebrejcům 13:17) Současně nám to pomůže, abychom byli budováni na Kristu.
11. Jaký realistický pohled bychom měli mít na křest?
11 Křest je jedinečná událost! Neměli bychom však očekávat, že se podobnou jedinečností bude vyznačovat každý okamžik našeho dalšího života. Převládajícím rysem toho, že jsme budováni na Kristu, je to, že ‚chodíme dále řádně podle téhož postupu‘. (Filipanům 3:16) To neznamená, že jde o nezajímavý, nudný způsob života. Prostě to znamená kráčet stále přímo kupředu; jinými slovy, vytvářet si dobré duchovní návyky a držet se jich den co den, rok co rok. Pamatuj, že „kdo vytrvá až do konce, ten bude zachráněn“. (Matouš 24:13)
Jste „upevněni ve víře“?
12. Co to znamená být „upevněni ve víře“?
12 Ve třetím výroku, kterým Pavel popisuje to, jak máme chodit ve spojení s Kristem, nás vybízí, abychom byli „upevněni ve víře“. Jeden překlad zde uvádí „utvrzeni o víře“, protože řecké slovo, které Pavel použil, může znamenat „utvrdit, zaručit, učinit právně neodvolatelným“. Jak roste naše poznání, získáváme další důvody, abychom viděli, že naše víra v Jehovu Boha má pevný základ a že je vlastně právně podložena. Výsledkem je, že jsme více upevněni. Pro Satanův svět je pak stále obtížnější, aby nás rozkolísal. Připomíná nám to Pavlovo povzbuzení, abychom ‚spěli ke zralosti‘. (Hebrejcům 6:1) Zralost a pevnost jdou ruku v ruce.
13, 14. (a) Čím byla ohrožena pevnost koloských křesťanů v prvním století? (b) Co znepokojovalo apoštola Pavla?
13 Pevnost koloských křesťanů v prvním století byla ohrožena. Pavel varoval: „Dávejte pozor: Možná, že existuje někdo, kdo vás bude odvádět jako svou kořist prostřednictvím filozofie a prázdného podvodu podle lidské tradice, podle základních věcí světa, a ne podle Krista.“ (Kolosanům 2:8) Pavel nechtěl, aby Kolosané, kteří se stali poddanými v „království Syna [Boží] lásky“, byli odvedeni pryč od svého požehnaného duchovního stavu. (Kolosanům 1:13) Jakými prostředky mohli být odvedeni? Pavel poukázal na ‚filozofii‘, přičemž toto slovo se v Bibli objevuje pouze na tomto místě. Mluvil snad o řeckých filozofech, jako byli například Platón a Sokrates? I když tito filozofové představovali pro pravé křesťany určitou hrozbu, slovo „filozofie“ mělo v té době širší význam. Obvykle se vztahovalo na mnoho skupin a škol určitého myšlenkového směru — dokonce i směrů náboženských. Například Josephus a Filón, což byli Židé, kteří žili v prvním století, nazývali své náboženství filozofií — možná aby ho učinili přitažlivějším.
14 Některé filozofické směry, které znepokojovaly Pavla, byly náboženské povahy. V téže kapitole svého dopisu Kolosanům Pavel později oslovil ty, kdo vyučovali „nesahej ani neochutnávej ani se nedotýkej“, a poukázal tak na rysy mojžíšského Zákona, který byl ukončen Kristovou smrtí. (Římanům 10:4) Kromě pohanských filozofií zde tedy byly ještě další vlivy ohrožující duchovní smýšlení sboru. (Kolosanům 2:20–22) Pavel varoval před filozofií, která patřila k „základním věcem světa“. Takové falešné vyučování bylo lidského původu.
15. Jak můžeme zabránit tomu, že bychom byli rozkolísáni nebiblickým uvažováním, s nímž se často setkáváme?
15 Prosazování lidských názorů a uvažování, které není pevně založeno na Božím slově, může pro křesťanovu pevnost představovat hrozbu. Na takové hrozby si musíme dávat pozor. Apoštol Jan vybízel: „Milovaní, nevěřte každému inspirovanému výroku, ale zkoušejte inspirované výroky, abyste viděli, zda pocházejí od Boha.“ (1. Jana 4:1) Když se tě tedy tvůj spolužák snaží přesvědčit, že žít podle biblických měřítek je staromódní, nebo když se tvůj soused snaží přimět tě, abys přijal hmotařský způsob uvažování, nebo když tvůj spolupracovník na tebe nenápadně vyvíjí nátlak, abys jednal v rozporu se svým biblicky školeným svědomím, nebo když dokonce tvůj spoluvěřící má kritické a negativní poznámky, které se týkají jiných členů sboru a jsou založeny na jeho vlastním úsudku, nepřijímej to, co říkají. Odmítej to, co není v souladu s Božím slovem. Jestliže to budeme dělat, zůstaneme pevní, když chodíme ve spojení s Kristem.
„Překypujte vírou při díkůvzdání“
16. Co je čtvrtým rysem toho, jak chodit ve spojení s Kristem, a jakou otázku si můžeme položit?
16 Čtvrtým rysem, o němž se Pavel zmiňuje, když píše o tom, jak chodit ve spojení s Kristem, je to, že máme ‚překypovat vírou při díkůvzdání‘. (Kolosanům 2:7) Slovo ‚překypovat‘ v nás může vyvolat obraz řeky, která se vylévá z břehů. To ukazuje, že když jsme křesťané, máme vzdávat díky neustále, má to být naším zvykem. Každý z nás se tedy může vhodně zeptat: ‚Jsem vděčný?‘
17. (a) Proč je možné říci, že všichni máme mnoho důvodů k vděčnosti, i když procházíme nějakým těžkým obdobím? (b) Co patří k darům, za něž jsi Jehovovi zvláště vděčný?
17 Všichni totiž máme pádné důvody, abychom překypovali díky, abychom Jehovovi děkovali každý den. I v tom nejhorším období může přijít něco, co nám přinese chvíle úlevy. Přítel nám projeví soucit. Někdo, koho milujeme, nás vezme kolem ramen. Noční spánek nám přinese osvěžení. Chutným jídlem utišíme hlad. Ptačí zpěv, dětský smích, zářivě modrá obloha, osvěžující vánek — s tím vším se můžeme setkat během jediného dne. Je ovšem snadné tyto dary brát jako samozřejmost. Nestojí snad všechny za to, abychom řekli: ‚Děkuji‘? Všechny pocházejí od Jehovy, Zdroje ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) A on nám dal i dary, které daleko převyšují to, o čem jsme se zmínili. Takovým darem je například samotný život. (Žalm 36:9) Bůh nám navíc dal možnost žít věčně. Aby nám mohl poskytnout tento dar, Jehova dal tu největší oběť, neboť poslal svého jediného zplozeného Syna, toho, kterého měl „zvláště rád“. (Přísloví 8:30; Jan 3:16)
18. Jak můžeme dát najevo, že jsme Jehovovi vděční?
18 Slova žalmisty jsou tedy skutečně pravdivá: „Je dobré vzdávat díky Jehovovi.“ (Žalm 92:1) V podobném duchu Pavel připomínal křesťanům v Tesalonice: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ (1. Tesaloničanům 5:18; Efezanům 5:20; Kolosanům 3:15) Každý z nás si může dát za cíl, že bude projevovat větší vděčnost. Naše modlitby se nemusí skládat pouze z proseb, aby nám Bůh dal to, co potřebujeme. Takové prosby mají v modlitbách své místo. Ale představte si, že byste měli přítele, který by k vám mluvil pouze tehdy, když by od vás něco potřeboval! Proč se tedy nemodlit k Jehovovi prostě proto, abychom mu děkovali a chválili ho? Takové modlitby se mu jistě líbí, když shlíží na tento nevděčný svět. Takové modlitby jsou prospěšné také v tom směru, že nám pomáhají, abychom se zaměřili na pozitivní rysy života a uvědomili si, jaké požehnání vlastně máme.
19. Jak Pavlova slova z Kolosanům 2:6, 7 ukazují, že se všichni můžeme dále zlepšovat v tom, jak chodíme s Kristem?
19 Není to pozoruhodné, kolik moudrých rad je možné načerpat z krátkého úseku z Božího slova? Pavlovu radu, abychom dále chodili ve spojení s Kristem, bychom si jistě všichni měli vzít k srdci. Buďme tedy rozhodnuti, že budeme ‚zakořeněni v Kristu a na něm vybudováni‘, že budeme „upevněni ve víře“ a že budeme ‚překypovat díkůvzdáním‘. Takové rady jsou zvláště důležité pro ty, kdo jsou nově pokřtěni. Týkají se však nás všech. Představme si, jak kořen nějaké rostliny prorůstá stále hlouběji a hlouběji nebo jak rozestavěná budova roste do stále větší výšky. Podobně nekončí ani to, že chodíme s Kristem. Pro růst máme dostatek prostoru. Jehova nám bude pomáhat a bude nám žehnat, protože si přeje, abychom s ním a s jeho milovaným Synem chodili navždy.
Jak bys odpověděl?
◻ Co patří k tomu, že chodíme ve spojení s Kristem?
◻ Co to znamená být ‚zakořeněni v Kristu‘?
◻ Jak můžeme být ‚vybudováni na Kristu‘?
◻ Proč je tak důležité, abychom byli „upevněni ve víře“?
◻ Jaké důvody máme k tomu, abychom ‚překypovali díkůvzdáním‘?
[Obrázek na straně 10]
Kořeny stromu nemusí být vidět, ale zajišťují mu přísun živin a pevně ho drží v zemi