DVEŘNÍ OTVOR

„Vchod“ (heb. peʹthach; 1Mo 19:11) do místnosti, do domu či do nějaké jiné budovy. Tvoří ho: (1) „horní část dveřního otvoru“ (heb. maš·qófʹ; 2Mo 12:7), tedy překlad — vodorovně položený trám ze dřeva či kamene, který je nahoře nad dveřním otvorem a nese váhu stavby nade dveřmi; (2) dva svislé „dveřní sloupky“ (heb. mezu·zóthʹ; 2Mo 12:7, Rbi8, ppč), na každé straně dveřního otvoru jeden; na nich je položen překlad; (3) vlastní dveře (heb. deʹleth, řec. thyʹra); (4) ‚práh‘ (heb. saf [Sd 19:27], který ležel pode dveřmi.

Překlad a dveřní sloupky u vstupu do svých domů v Egyptě Izraelité poslušně postříkali krví oběti Pasach. Bylo to znamení pro Božího anděla, aby tyto domy přešel a nepobil v nich izraelské prvorozence. (2Mo 12:7, 22, 23) Pokud chtěl některý otrok či otrokyně sloužit svému pánovi trvale, podle Zákona měl pán přivést otroka ke dveřím nebo ke dveřnímu sloupku a probodnout mu ucho šídlem. (2Mo 21:5, 6; 5Mo 15:16, 17) Hebrejské slovo, které označuje dveřní sloupek (mezu·zahʹ), začalo být používáno na skříňku zvanou mezuza. Ta obsahuje pergamen, na němž jsou napsána slova z 5. Mojžíšovy 6:4–9; 11:13–21; ortodoxní Židé ji přibíjejí na dveřní sloupek. (Viz heslo MEZUZA.)

Dveře byly obvykle zhotovovány ze dřeva a mnohé z nich se otáčely na čepech, které byly zasazeny do důlků v překladu a v prahu. (Př 26:14) Čepy dveří byly často dřevěné, ale Egypťané někdy připevňovali ke spodnímu a vrchnímu konci dveří kovové závěsy, které měly výčnělky, jež zapadly do důlků; tak se takové dveře otáčely jakoby na čepech. Důlky u dveří chrámu, který postavil Šalomoun, byly ze zlata. (1Kr 7:48, 50)

Dveře průměrného domu byly malé a nebyly zdobeny. Ale vstup do Šalomounova chrámu měl dvoje dvoukřídlé dveře z jalovcového dřeva a byly tam dvoje dveře ze dřeva olejného stromu, které vedly do Nejsvětější. Na všech těchto dveřích byla zobrazení cherubínů, palem a květů a dveře byly potaženy zlatem. (1Kr 6:31–35) Velké dveře se svinovacími segmenty nebo několikakřídlé dveře byly používány i u jiných staveb. Například Jehova zařídil, aby Kýrovi byly otevřeny měděné „dvoukřídlé dveře“ Babylóna. (Iz 45:1, 2)

Prahy byly obvykle dřevěné nebo kamenné. Ovšem prahy ‚Jehovova domu‘, který postavil Šalomoun, byly potaženy zlatem. (2Pa 3:1, 7)

Dveře domů a bran byly někdy zavírány dřevěnými či železnými závorami nebo příčnými břevny. (Iz 45:2; 5Mo 3:5; 2Pa 8:5; 14:7) Ty se obvykle připevňovaly tak, aby mohly zapadnout do otvorů ve sloupcích brány nebo dveří. Městské brány byly někdy vybaveny jak závorou, tak i zástrčkou. (Ne 3:3; 7:3) Tou mohla být hůl nebo tyč, kterou bylo možné zasunout do důlku v prahu na vnitřní straně brány. Některé městské brány i dveře domů měly zámek. (5Mo 33:25; 2Sa 13:17, 18; Lk 11:7; viz hesla BRÁNA, PRŮCHOD BRÁNY; ZÁMEK.)

Byla používána i klepátka na dveřích, ale o tom, že by je Hebrejci používali, Bible konkrétně nemluví. Chtěl-li někdo vyburcovat obyvatele nějakého domu, zaklepal na dveře domu nebo brány. (Pís 5:2; Sk 12:13)

Obrazné použití. Ježíš Kristus povzbuzoval k neodbytnosti, když řekl: „Neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Mt 7:7) Ve Zjevení 3:20 Kristus uvádí, že ‚stojí u dveří a klepe‘ a že tomu, kdo mu dveře otevře a přijme ho, zaručí duchovní společenství a prospěch.

Kdyby šulamitská dívka byla ve své lásce a cudnosti nestálá stejně, jako jsou nestálé dveře otáčející se na čepech, pak by se její bratři rozhodli, že ‚ji zahradí cedrovým prknem‘, čímž by ‚dveře‘ zavřeli a zabránili by tomu, že by se otevíraly nějakému špatnému člověku. (Pís 8:8, 9)

O leviatanovi s jeho dvojitou čelistí se píše, že má ve svém obličeji „dveře“. (Job 41:1, 13, 14) Shromažďovatel napsal, že se u letitého člověka ‚dveře do ulice zavřou‘; snad chtěl ukázat, že dvoje dveře úst se už příliš neotevírají nebo se neotevírají vůbec, a tak už nevyjadřují, co je v domě neboli v těle. (Ka 12:1, 4)

Ježíš Kristus doporučil, abychom se usilovně snažili o to, abychom byli zachráněni, abychom ‚vešli úzkými dveřmi‘. (Lk 13:23, 24; Fil 3:13, 14; srovnej Mt 7:13, 14.) Při jiné příležitosti přirovnal sám sebe ke dveřím obrazného ovčince; Ježíš přitom byl pravý pastýř, který své „malé stádo“ uvádí do vztahu k Jehovovi na základě nové smlouvy stvrzené Ježíšovou krví. (Lk 12:32; Jan 10:7–11) To, že se Ježíš přirovnal k těmto dveřím, je v souladu s tím, že se jeho prostřednictvím, díky jeho výkupní oběti, mohou lidé podobní ovcím přibližovat k Bohu, mohou být zachráněni a mohou získat život. (Jan 14:6)

Jehova způsobil, že byly „dveře k víře“ otevřeny národům. (Sk 14:27) Pavel zůstal nějaký čas v Efezu, protože tam pro něho byly otevřeny „velké dveře, které vedou k činnosti“, ke kázání dobré zprávy. (1Ko 16:8, 9; Sk 19:1–20; srovnej 2Ko 2:12, 13; Kol 4:3, 4.)

Ve vidění Jan viděl „otevřené dveře v nebi“, a tak mohl spatřit budoucí věci a jakoby vstoupit do Jehovovy přítomnosti. (Zj 4:1–3)