Starší, suďte spravedlivě

„Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 1:16.

1. K jakému přenesení pravomoci došlo v záležitosti souzení a co to znamená pro lidské soudce?

JEHOVA jako nejvyšší Soudce přenesl soudní pravomoc na svého Syna. (Jan 5:27) Kristus jako Hlava křesťanského sboru používá třídu věrného a rozvážného otroka a její vedoucí sbor ke jmenování starších, a ti někdy musí jednat jako soudci. (Matouš 24:45–47; 1. Korinťanům 5:12, 13; Titovi 1:5, 9) Jako pověření soudci jsou povinni přesně se řídit příkladem nebeských Soudců, Jehovy a Krista Ježíše.

Kristus — příkladný soudce

2, 3. a) Které mesiášské proroctví zjevuje vlastnosti, jež má Kristus jako Soudce? b) Které myšlenky si především zaslouží pozornost?

² O Kristu jako Soudci bylo prorocky napsáno: „Usadí se na něm Jehovův duch, duch moudrosti a porozumění, duch rady a moci, duch poznání a bázně před Jehovou; a bude si libovat v bázni před Jehovou. A nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši. A ponížené bude soudit se spravedlností a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ — Izajáš 11:2–4.

³ Povšimněme si v tomto proroctví, které vlastnosti Kristu umožňují, aby ‚soudil obydlenou zemi ve spravedlnosti‘. (Skutky 17:31) Soudí v souladu s Jehovovým duchem, božskou moudrostí, porozuměním, radou a poznáním. Povšimněme si také, že soudí v bázni před Jehovou. ‚Kristova soudní stolice‘ tedy představuje ‚soudní stolici Boží‘. (2. Korinťanům 5:10; Římanům 14:10) Kristus dává pozor, aby posuzoval věci tak, jak je posuzuje Bůh. (Jan 8:16) Nesoudí podle pouhého zdání ani pouze z doslechu. Soudí s přímostí ve prospěch mírných a ponížených. Jaký podivuhodný Soudce! A jaký podivuhodný příklad pro nedokonalé lidi, kteří dnes mají působit v postavení soudců!

Pozemští soudci

4. a) Co bude jedním z úkolů 144 000 během Kristovy tisícileté vlády? b) Které proroctví ukazuje, že někteří pomazaní křesťané budou jmenováni jako soudci, dokud ještě budou na zemi?

⁴ Písma naznačují, že poměrně malý počet pomazaných křesťanů, počínaje dvanácti apoštoly, bude během milénia působit s Kristem Ježíšem v postavení spolusoudců. (Lukáš 22:28–30; 1. Korinťanům 6:2; Zjevení 20:4) Ostatek pomazaných členů duchovního Izraele na zemi byl v letech 1918–1919 sám souzen a obnoven. (Malachiáš 3:2–4) O tomto obnovení duchovního Izraele bylo prorokováno: „A chci opět přivést zpátky pro tebe soudce jako zprvu a rádce pro tebe jako na začátku.“ (Izajáš 1:26) Jehova tedy dal obnovenému ostatku spravedlivé soudce a rádce, podobně jako je kdysi dal „na začátku“ tělesného Izraele.

5. a) Kdo byli ‚dosazeni jako soudci‘ po obnovení duchovního Izraele a jak je líčí kniha Zjevení? b) Kdo nyní pomáhá pomazaným dozorcům v činnosti soudců a jaké školení dostávají, aby se stali lepšími soudci?

⁵ ‚Moudří muži‘, kteří byli ‚dosazeni jako soudci‘, byli nejdříve všichni pomazaní muži pokročilejšího věku neboli starší. (1. Korinťanům 6:4, 5) Věrní, uznávaní pomazaní dozorci jsou v knize Zjevení vylíčeni tak, jako by byli v Ježíšově pravici, to znamená pod jeho dohledem a vedením. (Zjevení 1:16, 20; 2:1) Od roku 1935 pomazaní dostávají loajální podporu od stále rostoucího „velkého zástupu“, který má naději, že přežije „velké soužení“ a bude žít navždy na rajské zemi. (Zjevení 7:9, 10, 14–17) Blíží se „Beránkova svatba“ a stále více osob z velkého zástupu dostává od pomazaného vedoucího sboru jmenování, aby sloužili jako starší a soudci ve více než 66 000 sborů svědků Jehovových po celé zemi.a (Zjevení 19:7–9) Školí se v mimořádných školách, aby mohli plnit odpovědné úkoly ve společnosti „nové země“. (2. Petra 3:13) Ve škole služby Království, která se vedla koncem roku 1991 v mnoha zemích, se zdůrazňovalo správné projednávání právních případů. Starší, kteří slouží jako soudci, jsou povinni napodobovat Jehovu a Krista Ježíše, jejichž soudy jsou pravé a spravedlivé. — Jan 5:30; 8:16; Zjevení 19:1, 2.

Soudci, kteří ‚se chovají s bázní‘

6. Proč by se měli starší, kteří slouží v právních výborech, ‚chovat s bázní‘?

⁶ Jestliže sám Kristus soudí v bázni před Jehovou a s pomocí jeho ducha, oč spíše by to měli činit nedokonalí starší! Když jsou určeni, aby působili v právním výboru, musí ‚se chovat s bázní‘ a ‚vzývat Otce, který soudí nestranně‘, aby jim pomohl soudit spravedlivě. (1. Petra 1:17) Měli by pamatovat na to, že zacházejí se životy lidí, s jejich „dušemi“, jako ti, kteří „se budou zodpovídat“. (Hebrejcům 13:17) Vzhledem k tomu také jistě ponesou odpovědnost před Jehovou za jakékoli právní chyby, jichž se snad dopustí, ačkoli se jim mohli vyhnout. J. H. A. Ebrard ve svém komentáři k Hebrejcům 13:17 napsal: „Pastýř je povinen dávat pozor na duše, jež byly svěřeny jeho péči, a. . . musí se zodpovídat za všechny, také za ty, jež byly jeho vinou ztraceny. To je závažné slovo. Ať si každý služebník slova uvědomí, že na sebe vzal tento nesmírně odpovědný úřad dobrovolně.“ — Srovnej Jana 17:12; Jakuba 3:1.

7. a) Nač by měli pamatovat dnešní soudcové a co by mělo být jejich cílem? b) Jaká poučení by měli starší načerpat z Matouše 18:18–20?

⁷ Starší, kteří působí v postavení soudců, by měli pamatovat na to, že skutečnými Soudci každého případu jsou Jehova Bůh a Kristus Ježíš. Vzpomeňme si, co bylo řečeno soudcům v Izraeli: „Nesoudíte pro člověka, ale pro Jehovu; a v záležitosti soudu je s vámi. A nyní ať na vás spočine děs před Jehovou. . . Tak byste měli činit, abyste si nepřivodili vinu.“ (2. Paralipomenon 19:6–10) Starší, kteří posuzují nějaký případ, by se měli s posvátnou bázní snažit, aby se ujistili, že ‚v záležitosti soudu s nimi‘ je skutečně Jehova. V jejich rozhodnutí by se měl přesně zrcadlit způsob, jak na věc pohlíží Jehova a Kristus. Mají na zemi symbolicky ‚svázat‘ (prokázat vinu) nebo ‚rozvázat‘ (shledat bez viny) to, co již bylo svázáno nebo rozvázáno v nebi — jak je zjeveno tím, co je v Božím inspirovaném Slovu. Jestliže se modlí k Jehovovi v Ježíšově jménu, Ježíš bude „uprostřed nich“, aby jim pomáhal. (Matouš 18:18–20, poznámka pod čarou v Překladu nového světa s odkazy, angl.; Strážná věž č. 14, strany 27–28, 1988.) Ovzduší při právním výslechu by mělo nasvědčovat tomu, že Kristus je skutečně v jejich středu.

Pastýři plným časem

8. Co je hlavní odpovědností starších vůči stádu podle příkladu Jehovy a Ježíše Krista? (Izajáš 40:10, 11; Jan 10:11, 27–29)

⁸ Starší nesoudí plným časem. Jsou plným časem pastýři. Mají léčit, a ne trestat. (Jakub 5:13–16) Základní význam řeckého výrazu pro dozorce (episkopos) je myšlenka ochranné péče. Theological Dictionary of the New Testament (Teologický slovník Nového zákona) uvádí: „Výraz [episkopos] je doplněním výrazu pastýř [v 1. Petra 2:25] a naznačuje pastýřskou práci, při níž se dohlíží nebo chrání.“ Ano, jejich prvořadou odpovědností je dohlížet na ovce a chránit je, aby zůstaly uvnitř stáda.

9, 10. a) Jak Pavel zdůraznil prvořadou povinnost starších a která otázka by proto mohla být na místě? b) Co naznačují Pavlova slova ve Skutcích 20:29, a jak se tedy mohou starší pokusit snížit počet právních případů?

⁹ Když apoštol Pavel promlouval ke starším v efezském sboru, zdůraznil myšlenku, která si zdůraznění zaslouží: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Skutky 20:28) Pavel zdůrazňuje pasení, a ne trestání. Někteří starší by udělali dobře, kdyby se zamysleli nad následující otázkou: ‚Mohli bychom ušetřit dost velké množství času potřebného k vyšetřování a projednávání právních případů, kdybychom více času a úsilí věnovali pasení?‘

¹⁰ Je pravda, že Pavel varoval před ‚utlačujícími vlky‘. Neodsuzoval je však za to, že „nebudou něžně zacházet se stádem“? (Skutky 20:29) Naznačoval sice, že by věrní dozorci měli tyto „vlky“ vyhnat, ale nevyplývá z jeho slov, že by starší měli s ostatními členy stáda zacházet „něžně“? Když nějaká ovce duchovně zeslábne a přestane sloužit Bohu, co takový člověk potřebuje — bití, anebo léčení? Trestání, anebo pasení? (Jakub 5:14, 15) Starší by proto měli pravidelně plánovat čas pro pastýřskou práci. To může přinést příznivé výsledky v tom, že se stráví méně času v časově náročných právních případech křesťanů, kteří podlehli hříchu. Starší by jistě měli mít zájem v první řadě o to, aby byli zdrojem osvěžení a tak podporovali pokoj, klid a bezpečí mezi Jehovovým lidem. — Izajáš 32:1, 2.

Sloužit jako pastýři a soudci činící dobro

11. Proč musí být starší, kteří slouží v právních výborech, nestranní a proč potřebují „moudrost shora“?

¹¹ Intenzívnější pastýřskou prací předtím, než by se křesťan dopustil nesprávného kroku, se může značně snížit počet právních případů mezi Jehovovým lidem. (Srovnej Galaťanům 6:1.) Lidé však hřeší a jsou nedokonalí, a proto se snad křesťanští dozorci musí čas od času zabývat případy provinění. Kterými zásadami by se měli řídit? Od doby Mojžíše nebo doby raných křesťanů se tyto zásady nezměnily. Slova, která Mojžíš určil soudcům v Izraeli, platí stále: „Když máte slyšení mezi svými bratry, budete soudit se spravedlností. . . Nebudete v soudu straničtí.“ (5. Mojžíšova 1:16, 17) Nestrannost je charakteristickým znakem „moudrosti shora“, moudrosti tak nezbytné pro starší, kteří slouží v právních výborech. (Jakub 3:17; Přísloví 24:23) Taková moudrost jim pomůže rozpoznat rozdíl mezi slabostí a ničemností.

12. V jakém smyslu mají být starší nejen muži spravedliví, ale také muži dobří?

¹² Starší musí „soudit se spravedlností“ v souladu s Jehovovými měřítky ohledně toho, co je správné a co nesprávné. (Žalm 19:9) Měli by sice usilovat o to, aby byli spravedliví, ale měli by se také snažit být dobrými lidmi ve smyslu rozdílu, který vyjadřuje Pavel v Římanům 5:7, 8. Dílo Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma) obsahuje v článku nazvaném „Spravedlnost“ k tomuto verši komentář: „Použití řeckého výrazu ukazuje, že ten, kdo se vyznačuje dobrotou, je laskavý (má sklon působit druhým dobro nebo jednat v jejich prospěch) a dobrotivý (aktivně tuto dobrotu projevuje). Nesnaží se dělat jen to, co vyžaduje spravedlnost, ale jde ještě dále, a to ze zdravé pozornosti k druhým a z touhy jim prospívat a pomáhat.“ (Svazek 2, strana 809.) Starší, kteří nejsou jen spravedliví, ale jsou také dobří, budou s provinilci jednat s laskavým pochopením. (Římanům 2:4) Měli by chtít projevit milosrdenství a soucit. Měli by udělat vše, co mohou, aby provinilci pomohli vidět potřebu pokání, i když se zpočátku může zdát, že na jejich snahy nereaguje. — Efezanům 4:32–5:1; Jakub 2:13; Juda 22, 23.

Správný postoj při jednáních

13. a) Čím starší nepřestává být, když působí jako soudce? b) Která Pavlova rada platí i při právních jednáních?

¹³ Jestliže situace vyžaduje právní jednání, neměli by dozorci zapomenout, že jsou stále pastýři a že zacházejí s Jehovovými ovcemi, a to pod „znamenitým pastýřem“. (Jan 10:11) Pavlova rada o tom, že ovce, které se ocitnou v těžkostech, mají dostávat pravidelně pomoc, platí stejně důrazně při právních jednáních. Napsal: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen. Dál noste břemena jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ — Galaťanům 6:1, 2.b

14. Jak by měli dozorci pohlížet na právní jednání a jaký postoj by měli mít k provinilci?

¹⁴ Starší, kteří slouží v právním výboru, by se neměli považovat za nadřazené soudce, kteří se scházejí, aby udělili trest, ale měli by jednání považovat za jinou stránku své pastýřské činnosti. Jedna z Jehovových ovcí se dostala do těžkostí. Co mohou udělat, aby tohoto člověka zachránili? Je již příliš pozdě pomoci této ovci, která se odloučila od stáda? Měli bychom doufat, že ne. Starší by si měli udržet pozitivní pohled na projevování milosrdenství, kde je to vhodné. To neznamená, že by měli snížit Jehovova měřítka, jestliže byl spáchán těžký hřích. Budou-li však vědět o jakýchkoli polehčujících okolnostech, pomůže jim to podle možností projevit milosrdenství. (Žalm 103:8 až 10; 130:3) Je smutné, že někteří provinilci jsou ve svém postoji tak tvrdošíjní, že starší musí projevit pevnost, i když nemají být nikdy drsní. — 1. Korinťanům 5:13.

Účel právních jednání

15. Co by se mělo nejdříve rozhodnout, jestliže dojde k závažnému problému mezi jednotlivci?

¹⁵ Když dojde k závažnému problému mezi jednotlivci, moudří starší nejdříve rozhodnou, zda se ti, o něž jde, pokusili vyřešit věc soukromě, v duchu Matouše 5:23, 24 nebo Matouše 18:15. Pokud se to nepodařilo, bude snad stačit rada od jednoho nebo dvou starších. Právní jednání je nutné jedině tehdy, když byl spáchán těžký hřích, který by mohl vést k odnětí pospolitosti. (Matouš 18:17; 1. Korinťanům 5:11) Pro vytvoření právního výboru musí být náležitý biblický základ. (Viz Strážnou věž č. 1, 1990, stranu 16.)

16. Čeho se snaží starší dosáhnout při právních jednáních?

¹⁶ Čeho se starší snaží dosáhnout při právních jednáních? Především není možné soudit spravedlivě, pokud není známa pravda. Závažné záležitosti je nutné ‚důkladně vypátrat‘, stejně jako v Izraeli. (5. Mojžíšova 13:14; 17:4) Jedním cílem jednání tedy je zjistit skutečnosti daného případu. To je však možné činit s láskou, a mělo by se to tak činit. (1. Korinťanům 13:4, 6, 7) Jakmile jsou skutečnosti známé, podniknou starší všechny nutné kroky, aby chránili sbor a uchovali v něm Jehovova vysoká měřítka, aby v něm mohl volně působit jeho duch. (1. Korinťanům 5:7, 8) Jedním z účelů jednání však je pokud možno zachránit hříšníka, který je v nebezpečí. — Srovnej Lukáše 15:8–10.

17. a) Jak by se mělo při jednání zacházet s obviněným a proč? b) Čeho přitom bude třeba ze strany členů právního výboru?

¹⁷ S obviněným by se nikdy nemělo jednat jinak než jako s Boží ovcí. Mělo by se s takovou osobou zacházet něžně. Jestliže byl spáchán hřích (nebo hříchy), bude cílem spravedlivých soudců pomoci hříšníkovi, aby se usměrnil, aby pochopil, v čem bylo jeho jednání chybné, aby činil pokání, a tak aby byl vychvácen „z Ďáblovy léčky“. Bude třeba „umění vyučovat“ a bude nutné ‚poučovat s mírností‘. (2. Timoteovi 2:24–26; 4:2) Co když potom hříšník pochopí, že zhřešil, skutečně jej bodne u srdce a bude Jehovu prosit o odpuštění? (Srovnej Skutky 2:37.) Jestliže je výbor přesvědčen, že si hříšník upřímně přeje pomoc, obvykle nebude třeba, aby mu byla odňata pospolitost. — Viz Strážnou věž č. 10, 1983, stranu 20, odstavec 3.

18. a) Kdy by měl právní výbor projevit pevnost a odejmout provinilci pospolitost? b) Vzhledem ke které drásavé situaci by měli starší vynaložit velké úsilí ve prospěch ovce, jež sešla ze správné cesty?

¹⁸ Když se naproti tomu členové právního výboru setkají s jasným případem zatvrzelého odpadlictví, svévolnou vzpourou proti Jehovovým zákonům nebo vyloženou ničemností, je jejich povinností chránit ostatní členy sboru tím, že nekajícnému provinilci odejmou pospolitost. Není povinností právního výboru znovu a znovu se s provinilcem scházet nebo mu vkládat do úst slova ve snaze přimět ho k pokání, jestliže zcela zjevně postrádá zbožnou lítost.c V posledních letech došlo na celém světě k odnětí pospolitosti přibližně u jednoho procenta zvěstovatelů. To znamená, že asi ze sta ovcí, jež zůstávají ve stádu, se jedna ztratila — přinejmenším dočasně. Když si uvědomíme, kolik je třeba času a námahy, aby byla jedna osoba přivedena do ovčince, nedrásá nám to srdce, jestliže se dozvíme, že jsou každoročně ‚Satanovi předány‘ desetitisíce lidí? — 1. Korinťanům 5:5.

19. Nač by neměli starší, kteří slouží v právních výborech, nikdy zapomenout, a co proto bude jejich cílem?

¹⁹ Starší, kteří se začínají zabývat právním případem, by měli pamatovat na to, že ve většině případů hříchu ve sboru jde o slabost, a ne o ničemnost. Nikdy by neměli zapomínat na Ježíšovo podobenství o ztracené ovci, které Ježíš ukončil slovy: „Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, než z devadesáti devíti spravedlivých, kteří nemají potřebu pokání.“ (Lukáš 15:7) Ano, „Jehova. . . si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Kéž právní výbory po celém světě s Jehovovou pomocí vynaloží všechny síly, aby způsobily v nebi radost, když pomohou těm, kteří se provinili, aby viděli potřebu pokání, a když jim pomohou, aby se opět vydali na úzkou cestu, která vede k věčnému životu. — Matouš 7:13, 14.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k opakování

◻ Oč by se měli starší především zajímat podle příkladu velkého Pastýře a znamenitého Pastýře?

◻ Jak se mohou starší pokusit snížit počet právních případů?

◻ V jakém smyslu mají být soudci nejen spravedliví, ale také dobří?

◻ Jak by se mělo zacházet s provinilcem při jednání a proč?

◻ Proč je odnětí pospolitosti poslední možností, když všechno ostatní selhalo?

[Obrázek na straně 16]

Mnoha právním případům je možné předejít, když je pastýřská práce vykonávaná včas

[Obrázek na straně 18]

I při právních jednáních by se měli starší snažit usměrnit provinilce v duchu mírnosti