Den, na který bychom měli pamatovat
„Řekl jsem vám to, abyste mým prostřednictvím měli pokoj. Ve světě máte soužení, ale vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ — JAN 16:33.
1, 2. Který den v dějinách je výjimečný ve srovnání se všemi jinými dny a proč?
SVĚT dnes mluví o míru při různých příležitostech. Na konci druhé světové války byl mír spojován se Dnem vítězství v Evropě a Dnem vítězství nad Japonskem. O ‚pokoji na zemi‘ uvažují lidé každoročně také o vánocích. (Lukáš 2:14) Jeden den v celé historii lidstva však mezi všemi ostatními vyniká. Je to den, ve kterém Ježíš řekl výše citovaná slova. Z těch více než dvou miliónů dnů existence lidstva na zemi je to jediný den, kdy se běh lidstva úplně změnil k jeho trvalému užitku.
2 Tímto významným dnem byl podle židovského kalendáře 14. nisan. Roku 33 n. l. začal 14. nisan 1. dubna při západu slunce. Uvažujme o událostech tohoto dne, který je mezníkem v dějinách.
Čtrnáctý nisan!
3. Jak Ježíš využil těchto posledních hodin?
3 Jak padá soumrak, slibně zazáří krásný úplněk jako připomínka, že Jehova určuje časy a období. (Skutky 1:7) A co se odehrává v oné horní místnosti, v níž se Ježíš společně s dvanácti apoštoly shromáždili, aby slavili každoroční židovský pasach? V době, kdy se Ježíš připravuje, aby ‚odešel z tohoto světa k Otci, miluje své vlastní až do konce‘. (Jan 13:1) Jak to dělá? Slovem a příkladem Ježíš nepřestává vštěpovat svým učedníkům vlastnosti, které jim pomohou zvítězit nad světem.
Obléci si pokoru a lásku
4. a) Jak Ježíš svým učedníkům předvedl jednu základní vlastnost? b) Jak víme, že se Petr poučil o důležitosti pokory?
4 Apoštolové se ještě nezbavili určité míry ctižádostivé žárlivosti a pýchy. Ježíš se proto přepásá ručníkem a začíná jim mýt nohy. Nejedná se o předvádění zdánlivé pokory, jaké každoročně sehrává v Římě papež křesťanstva. Rozhodně ne! Pravá pokora představuje dávání sama sebe, vycházející z ‚poníženosti mysli‘, která považuje ‚ostatní za sobě nadřazené‘. (Filipanům 2:2–5) Petr zprvu nechápe, a odmítá, aby mu Ježíš umyl nohy. Když je napomenut, žádá Ježíše, aby omyl celé jeho tělo. (Jan 13:1–10) Petr se však z toho určitě poučil. Za několik let sám správně radil druhým. (1. Petra 3:8, 9; 5:5) I pro nás je dnes důležité, abychom byli všichni v pokoře otroky pro Krista! — Viz také Přísloví 22:4; Matouš 23:8–12.
5. Jaké Ježíšovo přikázání ukázalo důležitost další základní vlastnosti?
5 Jeden z dvanácti nemá užitek z Ježíšovy rady. Je to Jidáš Iškariotský. V průběhu jídla pasach, se začíná Ježíš v duchu znepokojovat, označuje Jidáše jako svého zrádce a posílá ho pryč. Teprve potom Ježíš říká svým jedenácti věrným učedníkům: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Je to skutečně nové přikázání, které Ježíš znázornil vlastním jedinečným příkladem. Jak se blíží hodina jeho obětní smrti, projevuje Ježíš vynikající lásku. Využívá každé drahocenné minuty, aby tyto učedníky učil a povzbuzoval. Později zdůrazňuje důležitost lásky, když říká: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás. Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se někdo vzdal své duše ve prospěch svých přátel.“ — Jan 15:12, 13.
„Cesta a pravda a život“
6. Jaký cíl Ježíš klade před oči svým důvěrně blízkým učedníkům?
6 Ježíš říká svým jedenácti věrným: „Ať se vaše srdce neznepokojuje. Projevujte víru v Boha, projevujte víru také ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby to bylo jinak, byl bych vám to pověděl, protože odcházím, abych vám připravil místo.“ (Jan 14:1, 2) Toto místo má být v „nebeském království“. (Matouš 7:21) Ježíš vysvětluje, jak může tato důvěrně blízká skupina věrných učedníků dosáhnout svého cíle. Říká: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 14:6) To se vztahuje také na ty z lidí, kteří obdrží věčný život na zemi. — Zjevení 7:9, 10; 21:1–4.
7–9. Proč o sobě Ježíš říká, že je „cesta a pravda a život“?
7 Ježíš je „cesta“. V křesťanské modlitbě existuje pouze jediný způsob, jak se přiblížit k Bohu — skrze Ježíše Krista. Sám Ježíš ujišťuje své učedníky, že jim Otec dá cokoli, oč poprosí v Ježíšově jménu. (Jan 15:16) Modlitby určené ikonám nebo náboženským „světcům“ nebo modlitby, v nichž se stále opakuje Zdrávas a monotónní odříkávání — žádné takové modlitby Otec nevyslýchá a nepřijímá. (Matouš 6:5–8) Ve Skutcích 4:12 navíc čteme o Ježíšovi: „Pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“
8 Ježíš je „pravda“. Apoštol Jan o něm prohlásil: „Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.“ (Jan 1:14) Ježíš se stal pravdou pro stovky proroctví v Hebrejských písmech, když je splnil. (2. Korinťanům 1:20; Zjevení 19:10) Učinil pravdu známou, když promlouval ke svým učedníkům a k naslouchajícím zástupům a když v rozhovorech oponoval pokryteckému duchovenstvu. Učinil ji též známou svým živým příkladem.
9 Ježíš je „život“. Jako Boží Syn Ježíš prohlásil: „Kdo projevuje víru v Syna, má věčný život; kdo neposlouchá Syna, neuvidí život, ale zůstává na něm Boží zloba.“ (Jan 3:36) Projevování víry v Ježíšovu oběť vede k věčnému životu — k nesmrtelnému životu v nebesích pro „malé stádo“ pomazaných křesťanů a k věčnému životu v pozemském ráji pro velký zástup „jiných ovcí“. — Lukáš 12:32; 23:43; Jan 10:16.
Vytrvávat při pronásledování
10. Proč musíme ‚zvítězit nad světem‘ a jaké povzbuzení v tom ohledu dal Ježíš?
10 Ti, kteří doufají, že budou žít v Jehovově novém systému, musejí zápasit se světem, který „leží v moci toho ničemného“, Satana Ďábla. (1. Jana 5:19) Proto jsou velmi povzbuzující Ježíšova slova v Janovi 15:17–19. Prohlašuje: „To vám přikazuji, abyste milovali jeden druhého. Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mě nenáviděl dříve, než nenáviděl vás. Kdybyste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho vlastní. Protože však nejste částí světa, ale já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí.“ Praví křesťané jsou pronásledováni až dodnes, do roku 1992. Radujeme se však ze znamenitých příkladů těch, kteří nadále pevně vytrvávají, když pokorně nalézají sílu pod Boží mocnou rukou. (1. Petra 5:6–10) Všichni můžeme vytrvávat ve zkouškách, budeme-li projevovat víru v Ježíše, který svou promluvu uzavírá těmito povzbudivými slovy: „Ve světě máte soužení, ale vzchopte se! Zvítězil jsem nad světem.“ — Jan 16:33.
Zavedení nové smlouvy
11. Co Jeremjáš prorokoval ohledně nové smlouvy?
11 Během tohoto večera, když se oslava pasach blíží k závěru, mluví Ježíš o nové smlouvě. Prorok Jeremjáš ji prorokoval staletí předem, když řekl: „ ‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a chci uzavřít s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu. . . Chci vložit svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem. . . Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.‘ “ (Jeremjáš 31:31–34) Čtrnáctého nisana roku 33 n. l. má být předložena oběť, která tuto novou smlouvu uvede v platnost.
12. Jak Ježíš zavedl novou smlouvu a co tato smlouva umožňuje?
12 Ježíš říká jedenácti věrným, že velmi toužil jíst s nimi tento pasach. Potom bere chléb, vzdává díky, láme jej, dává jim jej a říká: „To znamená mé tělo, které má být dáno ve váš prospěch. Stále to čiňte na mou památku.“ Stejným způsobem jim podává pohár červeného vína a říká: „Tento pohár znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita ve váš prospěch.“ (Lukáš 22:15, 19, 20) Nová smlouva se stává platnou na základě Ježíšovy ‚drahocenné krve‘, která má mnohem větší hodnotu než zvířecí krev vykropená na potvrzení izraelské smlouvy zákona. (1. Petra 1:19; Hebrejcům 9:13, 14) Ti, kteří jsou vzati do nové smlouvy, se těší z úplného odpuštění hříchů. Mohou se tak stát způsobilými, aby patřili ke 144 000, kteří obdrží věčné dědictví jako duchovní Izrael. — Galaťanům 6:16; Hebrejcům 9:15–18; 13:20; Zjevení 14:1.
„Na mou památku“
13. a) Nad čím bychom se měli zamyslet v době Památné slavnosti? b) Jedině kdo by se měl podílet na symbolech a proč?
13 V pořadí devatenáctistá šedesátá každoroční slavnost na památku Ježíšovy smrti připadá na 17. dubna 1992. Toto datum se blíží, a proto je dobré zamyslet se nad tím, co všechno Ježíšova dokonalá oběť působí. Toto opatření vyvyšuje Jehovovu moudrost a jeho hlubokou lásku k lidstvu. Ježíšova bezchybná ryzost, až do bolestivé smrti, ospravedlňuje Jehovu před Satanovým posměchem, že jeho lidské stvoření má vady a že ve zkoušce selže. (Job 1:8–11; Přísloví 27:11) Se svou obětní krví Ježíš zprostředkuje novou smlouvu, Jehovův nástroj pro výběr ‚vyvoleného rodu, královského kněžstva, svatého národa, lidu pro zvláštní vlastnictví‘. Dokud jsou ještě na zemi, ‚široko daleko oznamují znamenitosti‘ svého Boha, Jehovy, který je „povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“. (1. Petra 2:9; srovnej 2. Mojžíšovu 19:5, 6.) Je tedy správné, že se jako jediní podílejí na symbolech Památné slavnosti.
14. Jak jsou obohaceny milióny pozorovatelů?
14 Loňského roku se Památné slavnosti na celém světě zúčastnilo 10 650 158 osob. Z nich se však na symbolech podílelo pouze 8 850 — méně než desetina jednoho procenta. Jaký užitek tedy mají z této slavnosti milióny pozorovatelů? Mají z toho velký užitek! Ačkoli se nepodílejí na symbolech, jsou tímto společenstvím s rozsáhlým celosvětovým bratrstvím duchovně obohacováni, když slyší o všech nádherných věcech, které Jehova uskutečňuje skrze oběť svého Syna.
15. Jaký užitek z Ježíšovy oběti mají ti, kteří nepatří k pomazaným?
15 V 1. Jana 2:1, 2 nám mimoto apoštol sděluje: „Máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ Ano, i když Ježíšova oběť přináší užitek nejprve Janově třídě, pojaté do smlouvy, umožňuje také odpuštění hříchů „celého světa“. Je to „usmiřující oběť “ za hříchy všech dalších lidí světa, kteří projevují víru v Ježíšovu prolitou krev, jež pro ně otvírá šťastnou vyhlídku na věčný život v pozemském ráji. — Matouš 20:28.
„V království mého Otce“
16. a) Na čem se zjevně nyní podílí Ježíš se svými spoludědici? b) Co dnes musejí dělat jak členové pomazaného ostatku, tak členové velkého zástupu?
16 Ježíš dále povzbuzuje apoštoly a poukazuje přitom na den, kdy bude symbolicky pít z plodu nové révy se svými učedníky v království svého Otce. (Matouš 26:29) Říká jim: „Jste však těmi, kteří se mnou setrvali v mých zkouškách; a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech, abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.“ (Lukáš 22:28–30) Protože se Ježíš ujal královské moci v nebesích roku 1914, můžeme z toho vyvodit, že většina Ježíšových spoludědiců, kteří byli shromažďováni po celá staletí, byla již vzkříšena, aby spolu s ním „seděli na trůnech“. (1. Tesaloničanům 4:15, 16) Den, v němž andělé uvolní „čtyři větry“ „velkého soužení“, se rychle blíží! Do té doby bude dokončeno zapečeťování 144 000 členů duchovního Izraele a shromažďování miliónů osob z velkého zástupu. Ti všichni musí stejně jako Ježíš zachovat ryzost, aby obdrželi cenu věčného života. — Zjevení 2:10; 7:1–4, 9.
17 a rámeček. a) Jestliže by měl být někdo z pomazaných odmítnut jako nevěrný, kdo by jej mohl logicky nahradit? b) Jaké zajímavé světlo ohledně výstavby a pozdějšího rozmachu teokratické organizace na zemi přinesly články Strážné věže v roce 1938?
17 Co kdyby někteří z pomazaných svou ryzost nezachovali? V tomto pokročilém čase bude počet takových nevěrných osob zcela jistě malý. Logicky by došlo k nahrazení, ne z osob nově pokřtěných, ale z těch, kteří společně s Ježíšem vytrvávali v jeho zkouškách mnoho let ve věrné službě. Jasné záblesky duchovního světla, jež přišlo prostřednictvím Strážné věže ve 20. a 30. letech, naznačují, že shromažďování ostatku pomazaných bylo tehdy prakticky skončeno. Ti, kteří „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, mají od té doby odlišnou radostnou vyhlídku. Jehovův duch je skrze Krista vede k „pramenům vod života“ v pozemském ráji. — Zjevení 7:10, 14, 17.
Velmi vroucí modlitba
18. Jaké mocné poučení získáváme z Ježíšovy modlitby v 17. kapitole Jana?
18 Ježíš uzavírá shromáždění Památné slavnosti se svými učedníky tím, že předkládá vroucí modlitbu zaznamenanou v Janovi 17:1–26. Nejprve se modlí, aby jej Otec oslavil, protože Ježíš zachovává ryzost až do konce. Tím bude také oslaven Jehova, dojde k posvěcení jeho jména — jeho očištění od vší pohany. Dokonalý člověk Ježíš totiž skutečně dokazuje, že člověk jako Boží stvoření může být bez vady, dokonce i v nejtěžší zkoušce. (5. Mojžíšova 32:4, 5; Hebrejcům 4:15) Ježíšova obětní smrt také otevírá velkolepou příležitost Adamovu potomstvu. Ježíš říká: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ Získávat přesné poznání o Jehovovi Bohu a jeho Synovi, Božím Beránkovi, který dal svůj život za ospravedlnění Jehovy a za záchranu lidstva, je tedy nezbytné! (Jan 1:29; 1. Petra 2:22–25) Vážíš si této velice láskyplné oběti do té míry, že se plně dáváš k dispozici Jehovovi a jeho vzácné službě?
19. Jak se může ostatek a velký zástup těšit z drahocenné jednoty?
19 Ježíš se dále modlí ke svému svatému Otci, aby bděl nad učedníky, zatímco se budou prokazovat, že nejsou částí světa, že se drží jeho slova jako pravdy a zachovávají vzácnou jednotu s Otcem a Synem. Nebyla tato modlitba podivuhodně vyslýchána až do dnešní doby, kdy pomazaný ostatek a velký zástup společně slouží sjednoceni poutem lásky, zatímco zachovávají neutralitu ke světu a jeho násilí a ničemnosti? Jak drahocenná jsou Ježíšova závěrečná slova jeho Otci, Jehovovi: „Dal jsem jim tvé jméno na vědomí a chci je dát na vědomí,“ řekl Ježíš „aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, a já ve spojení s nimi.“ — Jan 17:14, 16, 26.
20. Proč je 14. nisan roku 33 n. l. určitě den, na který bychom měli pamatovat?
20 Když Ježíš odchází do zahrady Getsemane, je znovu krátce se svými učedníky a posiluje je. Pak k němu přicházejí jeho nepřátelé. Těžko slovy popsat Ježíšova tělesná muka, jeho srdcervoucí zármutek nad pohanou, jež je uvedena na Jehovu, a také na Ježíšovu příkladnou ryzost při tom všem. Ježíš vytrvává až do konce, po celou noc a většinu denních hodin toho dne. Jasně dokazuje, že jeho Království není částí světa. A s posledním vydechnutím volá: „Je dovršeno!“ (Jan 18:36, 37; 19:30) Jeho vítězství nad světem je úplné. Ano, čtrnáctý nisan roku 33 n.l. je den, na který bychom jistě měli pamatovat!
Jak bys odpověděl?
◻ Co Ježíš učil ohledně pokory a lásky?
◻ Jak se Ježíš stal „cestou a pravdou a životem“?
◻ Jaký je účel nové smlouvy?
◻ Jakou jednotu a lásku sdílí pomazaný ostatek a velký zástup?
[Rámeček na straně 20]
Moudrost většího Šalomouna
Články nazvané „Organizace“, jež vyšly roku 1938 ve Strážné věži (české vydání 9/38), ustanovily základní teokratické uspořádání, kterého se svědkové Jehovovi drží až dodnes. Byly vyvrcholením pozoruhodného období naukových a organizačních úprav, jež začalo roku 1919. (Izajáš 60:17) Ve Strážné věži bylo toto dvacetileté období srovnáno s dvaceti lety, během nichž Šalomoun stavěl chrám a králův dům v Jeruzalémě. Strážná věž uvedla: „Písma ukazují, že po dvaceti letech, kdy se Šalomoun věnoval programu výstavby. . . pustil se do celostátního stavebního programu. (1. Král. 9:10, 17–23; 2. Par. 8:1–10) Potom přijela královna ze Šeby ‚z konců země, aby slyšela Šalomounovu moudrost‘. (Mat. 12:42; 1. Král. 10:1–10; 2. Par. 9:1–9, 12) To vyvolává otázku: Jaká je bezprostřední budoucnost Jehovova lidu na zemi? S plnou důvěrou počkáme a uvidíme.“ Tato důvěra nebyla zklamána. Pod vedením teokratické organizace bylo rozsáhlým celosvětovým duchovně budujícím programem shromážděno více než čtyři milióny osob z velkého zástupu. Podobně jako královna ze Šeby, přišli i tito lidé z nejvzdálenějších končin země, aby slyšeli o moudrosti většího Šalomouna, Krista Ježíše, kterou jim zprostředkovává „věrný a rozvážný otrok“. — Matouš 24:45–47.