Křesťané a svět lidstva

„Choďte dále v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně.“ (KOLOSANŮM 4:5)

1. Co Ježíš řekl o svých následovnících a o světu?

JEŽÍŠ se modlil ke svému nebeskému Otci a o svých následovnících řekl: „Svět je nenávidí, protože nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ Potom dodal: „Prosím tě, ne abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému.“ (Jan 17:14, 15) Křesťané se od světa neměli oddělovat fyzicky, například tak, že by žili odloučeně v klášterech. Kristus je naopak „vyslal do světa“, aby byli jeho svědky „do nejvzdálenější končiny země“. (Jan 17:18; Skutky 1:8) Proto Ježíš prosil Boha, aby na ně dohlížel, protože Satan, „panovník tohoto světa“, proti nim měl kvůli Ježíšovu jménu podněcovat nenávist. (Jan 12:31; Matouš 24:9)

2. (a) Jak Bible používá slovo „svět“? (b) Jaký vyrovnaný postoj ke světu projevuje Jehova?

² Slovo „svět“ (řecky kosmos) v Bibli často označuje nespravedlivou lidskou společnost, která „leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Křesťané jednají podle Jehovových měřítek a dbají na příkaz, aby světu kázali dobrou zprávu o Božím Království, a proto někdy mezi nimi a světem vzniknou napjaté vztahy. (2. Timoteovi 3:12; 1. Jana 3:1, 13) Ale slovo kosmos se v Bibli také vztahuje na lidskou rodinu všeobecně. Když se Ježíš zmiňoval o světě v tomto smyslu, řekl: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život. Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět, ale aby byl svět skrze něho zachráněn.“ (Jan 3:16, 17; 2. Korinťanům 5:19; 1. Jana 4:14) A tak i když Jehova nenávidí věci, které jsou pro Satanův ničemný systém charakteristické, projevil svou lásku k lidstvu tím, že poslal svého Syna na zemi, aby zachránil všechny, kdo ‚dosáhnou pokání‘. (2. Petra 3:9; Přísloví 6:16–19) Jehovův vyrovnaný postoj ke světu by měl být vodítkem pro jeho ctitele.

Ježíšův příklad

3, 4. (a) Jaký postoj zaujal Ježíš, pokud jde o panství? (b) Jak se Ježíš díval na svět lidstva?

³ Krátce před svou smrtí řekl Ježíš Pontskému Pilátovi: „Mé království není částí tohoto světa.“ (Jan 18:36) V souladu s těmito slovy Ježíš dříve odmítl Satanovu nabídku, že mu dá autoritu nad královstvími světa, a nedovolil Židům, aby ho udělali králem. (Lukáš 4:5–8; Jan 6:14, 15) Ježíš ale projevil velkou lásku ke světu lidstva, což je vidět z příkladu, který zaznamenal apoštol Matouš: „Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře.“ Z lásky k těmto lidem Ježíš kázal v jejich městech a vesnicích. Vyučoval je a uzdravoval jejich nemoci. (Matouš 9:36) Byl také vnímavý k fyzickým potřebám těch, kdo k němu přišli, aby se od něho poučili. Čteme: „Ježíš k sobě zavolal své učedníky a řekl: ‚Je mi líto zástupu, protože zůstávají se mnou už tři dny a nemají nic k jídlu; a nechci je poslat pryč hladové. Mohli by se cestou vyčerpat.‘ “ (Matouš 15:32) To byl opravdu láskyplný zájem.

⁴ Židé měli silné předsudky proti Samaritánům, ale Ježíš dlouze mluvil se Samaritánkou a dva dny strávil tím, že v jednom samaritánském městě vydával svědectví. (Jan 4:5–42) Bůh ho sice poslal „ke ztraceným ovcím izraelského domu“, ale Ježíš příležitostně reagoval na projevy víry Nežidů. (Matouš 8:5–13; 15:21–28) Ano, Ježíš ukázal, že je možné ‚nebýt částí světa‘ a zároveň projevovat lásku světu lidstva, lidem. Projevujeme i my podobnou náklonnost lidem v místě, kde žijeme, v zaměstnání nebo při nakupování? Projevujeme zájem o jejich blaho — nejen o jejich duchovní potřeby, ale i potřeby další, pokud je to v naší moci jim pomoci? Ježíš to dělal a tím si otevíral cestu k tomu, aby lidi vyučoval o Království. Pravda, my nemůžeme dělat doslovné zázraky jako Ježíš. Ale jeden laskavý skutek často dělá takříkajíc zázraky, pokud jde o odstraňování předsudků.

Pavlův postoj k lidem „vně“

5, 6. Jak apoštol Pavel jednal se Židy, kteří byli „vně“?

⁵ V několika svých dopisech se apoštol Pavel zmiňuje o lidech „vně“ a má na mysli nekřesťany, ať již Židy, nebo pohany. (1. Korinťanům 5:12; 1. Tesaloničanům 4:12; 1. Timoteovi 3:7) Jak s takovými lidmi jednal? ‚Stal se lidem všeho druhu vším, aby některé zachránil.‘ (1. Korinťanům 9:20–22) Když přijel do nějakého města, rysem jeho kázání bylo to, že šel nejprve k Židům, kteří v městě žili. Jak postupoval? Taktně a ohleduplně předkládal přesvědčivé biblické důkazy, že Mesiáš již přišel, zemřel obětní smrtí a byl vzkříšen. (Skutky 13:5, 14–16, 43; 17:1–3, 10)

⁶ Pavel tak stavěl na tom, že Židé znali Zákon a Proroky, a učil je o Mesiášovi a Božím Království. A některé se mu podařilo přesvědčit. (Skutky 14:1; 17:4) Navzdory odporu židovských předáků Pavel projevoval Židům vřelou náklonnost, když napsal: „Bratři, dobrá vůle mého srdce a má úpěnlivá prosba k Bohu za ně [Židy] jsou opravdu k jejich záchraně. Vždyť jim dosvědčuji, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání.“ (Římanům 10:1, 2)

Pomoc nežidovským věřícím

7. Jak reagovalo mnoho proselytů na dobrou zprávu, kterou kázal Pavel?

⁷ Proselyté byli Nežidé, kteří se nechali obřezat a stali se vyznavači judaismu. Je zřejmé, že židovští proselyté byli v Římě, syrské Antiochii, Etiopii a pisidské Antiochii — opravdu v celé židovské diaspoře. (Skutky 2:8–10; 6:5; 8:27; 13:14, 43; srovnej Matouše 23:15.) Na rozdíl od mnoha židovských vládců proselyté pravděpodobně nebyli domýšliví, protože se nemohli pyšně chlubit tím, že jsou potomky Abrahama. (Matouš 3:9; Jan 8:33) Spíše opustili pohanské bohy a pokorně se přiklonili k Jehovovi a získali o něm a jeho zákonech určité poznání. Přijali také naději Židů na příchod Mesiáše. Prokázali, že při svém hledání pravdy jsou ochotni dělat změny, a mnozí byli připraveni udělat další změny a reagovat na kázání apoštola Pavla. (Skutky 13:42, 43) Když nějaký proselyta kdysi uctíval pohanské bohy a potom přešel ke křesťanství, byl dobře vybaven k tomu, aby vydával svědectví jiným pohanům, kteří ještě tyto bohy uctívali.

8, 9. (a) Která jiná skupina pohanů kromě proselytů byla přitahována k židovskému náboženství? (b) Jak reagovalo na dobrou zprávu mnoho neobřezaných bohabojných Nežidů?

⁸ Kromě obřezaných proselytů byli k židovskému náboženství přitahováni i jiní Nežidé. Prvním z nich, kdo se stal křesťanem, byl Kornélius, který sice nebyl proselyta, ale byl to „oddaný muž, který se . . . bál Boha“. (Skutky 10:2) Profesor F. F. Bruce ve svém komentáři ke Skutkům napsal: „Takoví pohané jsou všeobecně označováni jako ‚bohabojní‘; není to sice jasně vymezený termín, ale pro používání vyhovující. Mnoho pohanů v těch dobách nebylo připraveno plně konvertovat k judaismu (pro muže byl kamenem klopýtání zvláště požadavek obřízky), ale byli přitahováni jednoduchým monoteismem v židovských synagógách a židovskými etickými měřítky pro život. Někteří z nich navštěvovali synagógu a stali se poměrně zběhlými v modlitbách a poučení z Písma, které slyšeli čtené v řecké verzi.“

⁹ Apoštol Pavel se s ‚bohabojnými‘ často setkával, když kázal v synagógách v Malé Asii a v Řecku. V pisidské Antiochii oslovil ty, kdo se shromáždili v synagóze, jako ‚muže, Izraelity a ty ostatní, kteří se bojí Boha‘. (Skutky 13:16, 26) Lukáš píše, že když Pavel kázal tři sabaty v synagóze v Tesalonice, „někteří z nich [Židů] se . . . stali věřícími [křesťany], spojili se s Pavlem a Silou, a tak učinilo i velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen“. (Skutky 17:4) Je pravděpodobné, že někteří z těchto Řeků byli neobřezanými bohabojnými. Existují doklady, že mnozí tito pohané žili společně s židovskými komunitami.

Kázání mezi ‚nevěřícími‘

10. Jak Pavel kázal pohanům, kteří neznali Písmo, a jaké to mělo výsledky?

¹⁰ Slovo „nevěřící“ se v Křesťanských řeckých písmech může vztahovat všeobecně na lidi mimo křesťanský sbor. Často se vztahuje na pohany. (Římanům 15:31; 1. Korinťanům 14:22, 23; 2. Korinťanům 4:4; 6:14) V Aténách bylo mnoho nevěřících, kteří byli vzdělaní v řecké filozofii, ale vůbec neznali Písmo. Odradilo to Pavla od toho, aby jim vydal svědectví? Ne, pouze přizpůsobil svůj přístup. Obratně předložil biblické myšlenky, aniž při tom citoval přímo z Hebrejských písem, která Atéňané neznali. Pohotově ukázal podobnost mezi biblickou pravdou a některými myšlenkami, které formulovali starověcí stoičtí básníci. Předložil představu jediného pravého Boha pro celé lidstvo, Boha, který bude soudit ve spravedlnosti prostřednictvím muže, který zemřel a byl vzkříšen. Takto taktně kázal Pavel o Kristu Atéňanům. S jakým výsledkem? Většina lidí se mu otevřeně posmívala nebo byla skeptická, „ale někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagitského soudu, a žena jménem Damaris a jiní kromě nich“. (Skutky 17:18, 21–34)

11. Jaké město byl Korint a jaký výsledek tam měla Pavlova kazatelská činnost?

¹¹ V Korintu byla početná komunita Židů, a tak Pavel začal svou službu zde kázáním v synagóze. Ale když se ukázalo, že jsou Židé v odporu, Pavel se zaměřil na pohanské obyvatelstvo. (Skutky 18:1–6) Ale jaké obyvatelstvo to bylo! Korint bylo rušné, kosmopolitní, obchodní město známé po celém řecko-římském světě svou nemravností. Vskutku, „korintovat“ znamenalo jednat nemorálně. Nicméně když Židé odmítli Pavlovo kázání, zjevil se Pavlovi Kristus a řekl: „Neměj strach, ale dále mluv . . . ; mám totiž v tomto městě mnoho lidí.“ (Skutky 18:9, 10) Stalo se přesně tak, jak řekl Ježíš. Pavel v Korintu založil sbor, ačkoli někteří jeho členové v minulosti žili „korintským“ způsobem života. (1. Korinťanům 6:9–11)

Snaha zachránit ‚lidi všeho druhu‘

12, 13. (a) V čem je naše dnešní pole podobné tomu v Pavlově době? (b) Jaký postoj bychom měli projevovat v územích, v nichž již dlouho působí náboženství křesťanstva nebo kde jsou lidé zklamáni organizovaným náboženstvím?

¹² Stejně jako v prvním století i dnes „Boží nezasloužená laskavost . . . přináší záchranu lidem všeho druhu“. (Titovi 2:11) Území, na kterém se káže dobrá zpráva, se rozšířilo a pokrývá všechny kontinenty a většinu mořských ostrovů. A jako v Pavlově době se s touto zprávou setkávají ‚lidé všeho druhu‘. Například někteří z nás kážou v zemích, kde po celá staletí existovaly církve křesťanstva. Jejich členové mohou být na své náboženské tradice velmi pyšní stejně jako Židé v prvním století. Přesto jsme šťastní, že můžeme hledat lidi s dobrým stavem srdce a stavět na jejich poznání Bible, ať již je jakékoli. Nemluvíme s nimi svrchu ani jimi nepohrdáme, i když se proti nám někdy jejich náboženští vůdci staví nebo nás pronásledují. Spíše se díváme na to, zda mezi nimi někdo má „horlivost pro Boha“, ačkoli nemá přesné poznání. Stejně jako Ježíš a Pavel máme k lidem upřímnou lásku a horoucí touhu, aby byli zachráněni. (Římanům 10:2)

¹³ Při kázání se mnozí z nás setkávají s lidmi, kteří jsou zklamaní organizovaným náboženstvím. Ale přesto jsou možná bohabojní, do jisté míry v Boha věří a snaží se žít dobrým životem. Neměli bychom se snad radovat, že v této převrácené a mimořádně bezbožné generaci jsou lidé, kteří mají alespoň nějakou víru v Boha? A nejsme snad dychtiví přivést je k uctívání, které se nevyznačuje pokrytectvím a falší? (Filipanům 2:15)

14, 15. Jak se stalo, že je možné kázat dobrou zprávu ve velkém měřítku?

¹⁴ Ježíš ve svém podobenství o vlečné síti předpověděl, že kazatelské dílo bude probíhat na velkém území. (Matouš 13:47–49) Toto podobenství vysvětlovala Strážná věž z 15. června 1992 a na straně 20 uvedla: „Po celá staletí měli členové křesťanstva důležitou úlohu při překládání, opisování a rozšiřování Božího slova. Církve později vytvořily nebo podporovaly biblické společnosti, které překládaly Bibli do jazyků odlehlých zemí. Posílaly také misionáře, kteří působili jako lékaři a učitelé, a ti obraceli lidi ke křesťanství tím, že jim poskytovali potravu a hmotné výhody. Tak bylo shromážděno ohromné množství nevhodných ryb, které neměly Boží schválení. Ale milióny nekřesťanů se alespoň seznámily s Biblí a s jakousi formou křesťanství, byť i narušenou.“

¹⁵ Ve snaze získat stoupence bylo křesťanstvo zvláště úspěšné v Jižní Americe, Africe a na některých mořských ostrovech. V dnešní době je možné na těchto místech nalézt mnoho mírných lidí a my svým pozitivním a laskavým postojem k těmto pokorným lidem stále můžeme dělat mnoho dobrého stejně jako Pavel vzhledem k židovským proselytům. Mezi těmi, kdo potřebují naši pomoc, jsou miliony lidí, kteří se svědky Jehovovými sympatizují. Když je navštívíme, vždy nás rádi vidí. Někteří s námi studovali Bibli a navštěvovali naše shromáždění, a zvláště každoroční Slavnost na památku Kristovy smrti. Cožpak takoví lidé nepředstavují široké pole pro kázání dobré zprávy o Království?

16, 17. (a) S jakými lidmi se setkáváme při kázání dobré zprávy? (b) Jak můžeme při kázání různým druhům lidí napodobovat Pavla?

¹⁶ A co ti, kdo pocházejí z kultur mimo vliv křesťanstva — ať již je potkáme v jejich rodné zemi, nebo jako imigranty v západních zemích? Co ty miliony lidí, kteří se k náboženství úplně obrátili zády a stali se ateisty nebo agnostiky? A co ti, kteří se s téměř náboženským fanatismem zastávají moderní filozofie nebo populární psychologie publikované v mnoha příručkách, které jsou k dostání v obchodech? Měli by všichni tito lidé být přehlíženi jako ti, na něž se vykoupení nevztahuje? Ne, pokud napodobujeme apoštola Pavla.

¹⁷ Když Pavel kázal v Aténách, nedostal se do pasti, že by se svými posluchači debatoval o filozofii. Přizpůsobil ovšem svoje dokazování lidem, se kterými jednal, a ukazoval biblické pravdy jasně a logicky. Podobně ani my se nemusíme stát odborníky na náboženství nebo filozofie lidí, jimž kážeme. Ale přizpůsobujeme svůj přístup, aby bylo naše svědectví účinné, a tak se stáváme „lidem všeho druhu vším“. (1. Korinťanům 9:22) Když psal apoštol Pavel křesťanům v Kolosech, uvedl: „Choďte dále v moudrosti vůči těm, kteří jsou vně, a vykupujte pro sebe příhodný čas. Ať je váš výrok vždy líbezný, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kolosanům 4:5, 6)

18. Jakou máme odpovědnost a na co bychom neměli nikdy zapomenout?

¹⁸ Projevujme lásku lidem všeho druhu, stejně jako to dělali Ježíš a apoštol Pavel. Zvláště se snažme dělit se o dobrou zprávu o Království s druhými lidmi. Na druhou stranu nikdy nezapomeňme na to, co řekl Ježíš o svých učednících: „Nejsou částí světa.“ (Jan 17:16) O tom, co to pro nás znamená, budeme uvažovat v následujícím článku.

Pro zopakování

◻ Popiš Ježíšův vyrovnaný postoj ke světu.

◻ Jak apoštol Pavel kázal Židům a proselytům?

◻ Jak Pavel vydával svědectví bohabojným Nežidům a nevěřícím?

◻ Jak se můžeme při své kazatelské činnosti stát „lidem všeho druhu vším“?

[Obrázky na straně 10]

Tím, že křesťané projevují svým bližním skutky laskavosti, často mohou odstranit předsudky