Udržme si jednotu v těchto posledních dnech

‚Chovejte se způsobem hodným dobré zprávy, . . . stůjte pevně v jednom duchu, jako jedna duše zápaste bok po boku za víru v dobrou zprávu.‘ (FILIPANŮM 1:27)

1. Jak se svědkové Jehovovi liší od okolního světa?

ŽIJEME v „posledních dnech“. Není pochyb o tom, že přišly ‚kritické časy, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1–5) V tomto „čase konce“, kdy je lidská společnost neklidná, stojí svědkové Jehovovi v ostrém protikladu k okolnímu světu, protože mají mír a jednotu. (Daniel 12:4) Avšak od každého jednotlivce, který patří k celosvětové rodině Jehovových ctitelů, se žádá, aby se na udržení jednoty aktivně podílel.

2. Co řekl Pavel o udržení jednoty a o jaké otázce budeme uvažovat?

² Apoštol Pavel spolukřesťany vybízel, aby si udrželi svou jednotu. Napsal: „Jen se chovejte způsobem hodným dobré zprávy o Kristu, abych, ať již přijdu a uvidím vás, nebo budu nepřítomen, slyšel o tom, co se vás týká, že stojíte pevně v jednom duchu, jako jedna duše zápasíte bok po boku za víru v dobrou zprávu a v žádném ohledu se nelekáte svých odpůrců. Právě to je pro ně důkazem zničení, ale pro vás záchrany; a toto znamení je od Boha.“ (Filipanům 1:27, 28) Pavlova slova jasně ukazují, že jako křesťané musíme spolupracovat. Co nám tedy pomůže, abychom si v této náročné době udrželi svou křesťanskou jednotu?

Podřiď se Boží vůli

3. Kdy a jak se první neobřezaní Neizraelité stali následovníky Krista?

³ Jeden ze způsobů, jak si udržet svou jednotu, je vždy se podřizovat Boží vůli. Možná to od nás bude vyžadovat změnu smýšlení. Uvažujme o prvních židovských učednících Ježíše Krista. Když apoštol Petr poprvé kázal neobřezaným Nežidům v roce 36 n. l., Bůh dal těmto lidem z národů svatého ducha a oni byli pokřtěni. (Skutky, kapitola 10) Do té doby se následovníky Ježíše Krista stali pouze Židé, proselyté, kteří se přiklonili k judaismu, a Samaritáni. (Skutky 8:4–8, 26–38)

4. Co řekl Petr, když vysvětlil, co se odehrálo v souvislosti s Kornéliem, a jakou zkouškou to bylo pro Ježíšovy židovské následovníky?

⁴ Když se apoštolové a další bratři v Jeruzalémě dozvěděli o tom, že Kornélius a jiní Nežidé přijali křesťanství, projevili zájem o Petrovu zprávu. Když apoštol Petr vysvětlil, co se v souvislosti s Kornéliem a dalšími věřícími Nežidy odehrálo, ukončil své líčení slovy: „Jestliže tedy Bůh dal stejný velkorysý dar [svatého ducha] jim [věřícím Nežidům], jako dal i nám [Židům], kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, kdo jsem byl já, abych byl schopen bránit Bohu?“ (Skutky 11:1–17) To bylo pro židovské následovníky Ježíše Krista zkouškou. Podřídí se Boží vůli a přijmou věřící Nežidy za své spoluctitele? Či snad bude jednota Jehovových pozemských služebníků ohrožena?

5. Jak reagovali apoštolové a ostatní bratři na to, že Bůh dal Neizraelitům možnost činit pokání, a jaké poučení z toho plyne pro nás?

⁵ Zpráva říká: „Když to [apoštolové a další bratři] slyšeli, souhlasili, oslavovali Boha a řekli: ‚Nyní tedy Bůh umožnil pokání k životu i lidem z národů.‘ “ (Skutky 11:18) Díky tomuto postoji byla jednota Ježíšových následovníků zachována a upevněna. Zanedlouho se kazatelské dílo začalo vykonávat i mezi Nežidy, lidmi z národů, a Jehova této činnosti žehnal. I my bychom se měli podvolit, když se od nás žádá, abychom spolupracovali při vytvoření nového sboru nebo když pod vedením Božího svatého ducha dojde k nějaké teokratické úpravě. Budeme-li v takových případech z celého srdce spolupracovat, bude to Jehovu těšit a nám to pomůže udržet si v těchto posledních dnech jednotu.

Drž se pravdy

6. Jak pravda ovlivňuje jednotu Jehovových ctitelů?

⁶ Jako členové Jehovovy rodiny ctitelů si udržujeme jednotu, protože jsme všichni „vyučováni Jehovou“ a pevně se držíme jeho zjevené pravdy. (Jan 6:45; Žalm 43:3) Naše nauky jsou založeny na Božím slově, a proto všichni mluvíme souhlasně. S radostí přijímáme duchovní pokrm, který nám poskytuje Jehova prostřednictvím „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Takové jednotné vyučování nám pomáhá, aby naše jednota byla udržena po celém světě.

7. Co bychom měli dělat, když se nám nedaří plně porozumět určitým věcem, a co bychom dělat neměli?

⁷ Co bychom však měli dělat, když se nám jako jednotlivcům nedaří plně porozumět určité myšlence nebo ji přijmout? Měli bychom se modlit o moudrost a podniknout výzkum v Písmu a v křesťanských publikacích. (Přísloví 2:4, 5; Jakub 1:5–8) Mohl by nám pomoci i rozhovor se starším. Jestliže určité myšlence stále nemůžeme porozumět, bude možná nejlepší tuto věc odložit. Snad bude na toto téma publikováno více informací, a naše porozumění se pak prohloubí. Bylo by však nesprávné pokoušet se přesvědčit druhé ve sboru, aby přijali náš vlastní, odlišný názor. Tím bychom vyvolávali spory a nepracovali bychom na udržení jednoty. Oč lepší je ‚nadále chodit v pravdě‘ a povzbuzovat ostatní, aby to dělali také! (3. Jana 4)

8. Jaký postoj k pravdě je vhodný?

⁸ Pavel v prvním století řekl: „Nyní . . . vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech, ale potom to bude tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám přesně, stejně jako jsem přesně poznán.“ (1. Korinťanům 13:12) Ačkoli první křesťané neviděli všechny podrobnosti, zůstávali jednotní. My dnes máme daleko jasnější porozumění Jehovovu záměru a jeho Slovu pravdy. Buďme tedy vděční za pravdu, kterou dostáváme prostřednictvím ‚věrného otroka‘. A buďme vděční i za to, že nás Jehova vede prostřednictvím své organizace. Neměli jsme sice vždy stejnou míru poznání, ale nikdy jsme duchovně nehladověli ani nežíznili. Náš Pastýř, Jehova, nás udržuje sjednocené a dobře se o nás stará. (Žalm 23:1–3)

Správně používej jazyk

9. Jak může být k podpoře jednoty používán jazyk?

⁹ Důležitým způsobem, jak podpořit naši jednotu a bratrského ducha, je používání jazyka k povzbuzení druhých. Dopis, ve kterém se řešila otázka obřízky a který v prvním století poslal vedoucí sbor, byl zdrojem povzbuzení. Když si ho přečetli nežidovští učedníci v Antiochii, „zaradovali se z povzbuzení“. Jidáš a Silas, kteří byli s tímto dopisem posláni z Jeruzaléma, „povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je“. Není pochyb o tom, že i přítomnost Pavla a Barnabáše spoluvěřící v Antiochii povzbudila a posílila. (Skutky 15:1–3, 23–32) Když se účastníme křesťanských shromáždění a ‚povzbuzujeme jeden druhého‘ svou přítomností a povzbudivými komentáři, můžeme v podstatě docílit téhož výsledku. (Hebrejcům 10:24, 25)

10. Co bude možná potřeba udělat pro udržení jednoty, když dojde k utrhačné řeči?

¹⁰ Avšak nesprávné používání jazyka může naši jednotu ohrozit. „Jazyk je malý úd, a přece se velmi chlubí,“ napsal učedník Jakub. „Pohleďte, jak malý oheň stačí, aby zapálil tak velkou lesnatou krajinu!“ (Jakub 3:5) Jehova nenávidí ty, kdo vyvolávají sváry. (Přísloví 6:16–19) Taková řeč může působit nejednotu. Co je tedy třeba dělat, když dojde k utrhačné řeči neboli k osočování či ostouzení někoho? Starší se pokusí provinilci pomoci. Avšak nekajícnému utrhači by měla být odňata pospolitost, aby byl ve sboru udržen pokoj a pořádek a aby byla udržena jednota. Vždyť Pavel napsal: „Přestaňte se společensky stýkat s kýmkoli, kdo je nazýván bratrem, když je . . . utrhač, . . . s takovým ani nejezte.“ (1. Korinťanům 5:11)

11. Proč je důležité, abychom byli pokorní, jestliže jsme řekli něco, kvůli čemu vzniklo napětí mezi námi a naším spoluvěřícím?

¹¹ Když budeme svůj jazyk držet na uzdě, přispějeme k udržení jednoty. (Jakub 3:10–18) Avšak dejme tomu, že jsme řekli něco, co vyvolalo napětí mezi námi a některým spolukřesťanem. Cožpak není vhodné ujmout se v takovém případě iniciativy, usmířit se s tím bratrem, a je-li to nutné, omluvit se? (Matouš 5:23, 24) Petr si byl vědom toho, že je k tomu nutná pokora neboli poníženost mysli, a proto napsal: „Všichni se . . . přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5) Pokora nás přiměje ‚usilovat o pokoj‘ s našimi bratry, připustit si své chyby a vhodným způsobem se omluvit. To nám pomůže udržet jednotu Jehovovy rodiny. (1. Petra 3:10, 11)

12. Jak můžeme použít svůj jazyk k tomu, abychom podpořili a udrželi jednotu Jehovova lidu?

¹² Používáme-li svůj jazyk správně, můžeme v Jehovově organizaci podporovat rodinného ducha. To dělal Pavel, a proto mohl Tesaloničanům připomenout: „Dobře víte, že jako otec své děti, tak jsme každého z vás stále vybízeli a utěšovali a vydávali vám svědectví, abyste dále chodili hodni Boha.“ (1. Tesaloničanům 2:11, 12) Jelikož Pavel šel v této věci dobrým příkladem, mohl spolukřesťany vybízet, aby ‚mluvili utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším‘. (1. Tesaloničanům 5:14) Pomysli na to, kolik dobrého můžeme udělat, když budeme svůj jazyk používat k tomu, abychom utěšovali, povzbuzovali a posilovali druhé. Ano, „jak dobré je slovo v pravý čas“! (Přísloví 15:23) Taková řeč kromě toho přispívá k udržení a upevnění jednoty Jehovova lidu.

Odpouštěj!

13. Proč bychom měli být ochotni odpouštět?

¹³ K tomu, abychom si udrželi křesťanskou jednotu, je nezbytné odpustit člověku, který se nám omluvil. A jak často bychom měli odpouštět? Ježíš řekl Petrovi: „Ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Matouš 18:22) Jestliže nejsme ochotni odpouštět, pak jednáme proti svým zájmům. Jak to? Protože nepřátelství a zášť nás oloupí o pokoj mysli. A jestliže se staneme známými svou krutostí a neochotou odpouštět, mohli bychom na sebe přivést veřejné odsouzení. (Přísloví 11:17) Chová-li někdo zášť, Bohu se to nelíbí a může to vést k vážnému hříchu. (3. Mojžíšova 19:18) Vždyť si jen vzpomeňme, že Jan Křtitel byl sťat v důsledku úkladu ničemné Herodiady, která vůči němu ‚chovala zášť ‘. (Marek 6:19–28)

14. a) Co nás Matouš 6:14, 15 učí o odpouštění? b) Musíme vždy s odpuštěním počkat, dokud se nám někdo neomluví?

¹⁴ K Ježíšově vzorové modlitbě patří i tato slova: „Odpusť nám naše hříchy, neboť my také odpouštíme každému, kdo je nám dlužen.“ (Lukáš 11:4) Jestliže nejsme ochotni odpouštět, vystavujeme se riziku, že nám jednoho dne přestane odpouštět naše hříchy Jehova Bůh, protože Ježíš řekl: „Jestliže totiž odpustíte lidem jejich přečiny, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přečiny, ani váš Otec neodpustí vaše přečiny.“ (Matouš 6:14, 15) Chceme-li tedy opravdu přispívat k udržení jednoty Jehovovy rodiny ctitelů, musíme odpouštět — a snad nebude nutné nic víc než jen zapomenout na nějaký přestupek, kterého se vůči nám někdo dopustil bez zlého úmyslu, jen z bezmyšlenkovitosti. Pavel řekl: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13) Když druhým odpouštíme, přispíváme tím k udržení drahocenné jednoty Jehovovy organizace.

Jednota a osobní rozhodnutí

15. Co pomáhá členům Jehovova lidu, aby si udrželi jednotu, když dělají osobní rozhodnutí?

¹⁵ Bůh nám dal svobodnou vůli, a proto máme výsadu a odpovědnost činit osobní rozhodnutí. (5. Mojžíšova 30:19, 20; Galaťanům 6:5) Přitom jsme však schopni udržet si naši jednotu, protože se podřizujeme biblickým zákonům a zásadám. Když děláme osobní rozhodnutí, bereme tyto zákony a zásady v úvahu. (Skutky 5:29; 1. Jana 5:3) Dejme tomu, že vznikne nějaká otázka související s neutralitou. Můžeme udělat osobní rozhodnutí na základě svého poznání, když pamatujeme, že ‚nejsme částí světa‘ a že jsme ‚překovali své meče v radlice‘. (Jan 17:16; Izajáš 2:2–4) A podobné to je, když musíme udělat osobní rozhodnutí vzhledem ke svému vztahu ke státu. Pak bereme v úvahu to, co Bible říká o splácení ‚Božích věcí Bohu‘ a o podřizování se „nadřazeným autoritám“ ve světských záležitostech. (Lukáš 20:25; Římanům 13:1–7; Titovi 3:1, 2) Rozhodujeme-li se v osobních věcech se zřetelem k biblickým zákonům a zásadám, udržujeme tak naši křesťanskou jednotu.

16. Jak můžeme přispět k jednotě, když děláme nějaké rozhodnutí, které z biblického hlediska není ani správné, ani nesprávné? Znázorni to.

¹⁶ K udržení křesťanské jednoty můžeme přispět i tehdy, když činíme rozhodnutí, které je naprosto osobní a které z biblického hlediska není ani správné, ani nesprávné. Jak? Tím, že láskyplně vezmeme ohled na ostatní lidi, které naše rozhodnutí může ovlivnit. Znázorněme si to: Ve starověkém korintském sboru vznikla otázka týkající se masa obětovaného modlám. Křesťan by se samozřejmě neúčastnil modlářského obřadu. Avšak nebyl hřích jíst maso zbylé po takovém obřadu, které se prodávalo na veřejném trhu a bylo patřičně vykrvácené. (Skutky 15:28, 29; 1. Korinťanům 10:25) Přitom však svědomí některých křesťanů bylo kvůli jedení takového masa znepokojeno. Pavel proto ostatní křesťany vybízel, aby je nepřiváděli ke klopýtání. Dokonce napsal: „Jestliže tedy jídlo přivádí mého bratra ke klopýtání, již vůbec nikdy nechci jíst maso, abych nepřiváděl svého bratra ke klopýtání.“ (1. Korinťanům 8:13) I když se tedy určitého případu netýká žádný biblický zákon ani žádná biblická zásada, je přesto projevem lásky, když při osobním rozhodování ve věcech, které by mohly ovlivnit jednotu Boží rodiny, bereme ohled na druhé lidi.

17. Na co je dobré pamatovat, když musíme udělat nějaké osobní rozhodnutí?

¹⁷ Jestliže si nejsme jisti tím, jak jednat, je moudré rozhodnout se tak, abychom měli čisté svědomí, a ostatní by měli naše rozhodnutí respektovat. (Římanům 14:10–12) Samozřejmě, že když musíme učinit nějaké osobní rozhodnutí, měli bychom v modlitbě hledat Jehovovo vedení. Můžeme se s důvěrou modlit tak, jak se modlil žalmista: „Nakloň ke mně své ucho . . . Vždyť jsi můj skalní útes a má pevnost; a kvůli svému jménu mě povedeš a doprovodíš.“ (Žalm 31:2, 3)

Vždy udržuj křesťanskou jednotu

18. Jak Pavel znázornil jednotu křesťanského sboru?

¹⁸ Ve 12. kapitole Prvního dopisu Korinťanům Pavel znázornil jednotu křesťanského sboru na příkladu lidského těla. Zdůraznil, že jednotlivé údy jsou na sobě závislé a že každý z nich je důležitý. „Kdyby všechny byly jedním údem, kde by bylo tělo?“ ptal se Pavel. „Je však mnoho údů, a přece jedno tělo. Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě‘ ani zase hlava nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ “ (1. Korinťanům 12:19–21) Podobné to je mezi námi, v rodině Jehovových ctitelů — ani my nemáme všichni tutéž úlohu. A přece jsme jednotní a jeden druhého potřebujeme.

19. Jaký užitek můžeme mít z Božích duchovních opatření a co v této souvislosti řekl jeden starší bratr?

¹⁹ Tělo potřebuje jídlo, péči a vedení, a stejně tak i my potřebujeme opatření, která nám Bůh poskytuje prostřednictvím svého Slova, svého ducha a své organizace. Abychom měli z těchto opatření užitek, musíme patřit k Jehovově pozemské rodině. Po mnoha letech strávených ve službě Bohu jeden bratr napsal: „Jsem nesmírně vděčný, že jsem od těch počátečních dnů před rokem 1914, kdy věci nebyly ještě tak jasné, žil s poznáním Jehovových záměrů . . . až dodnes, kdy pravda září jako polední slunce. Jedna věc pro mě byla ze všeho nejdůležitější — totiž to, abych zůstal v těsném spojení s Jehovovou viditelnou organizací. Ze svých raných zkušeností jsem získal poučení o tom, jak nezdravé je spoléhat se na lidské úvahy. Jakmile jsem měl v této věci jasno, rozhodl jsem se zůstat s touto věrnou organizací. Jak jinak může člověk získat Jehovovu přízeň a jeho požehnání?“

20. K čemu bychom se měli rozhodnout, chceme-li přispívat k jednotě Jehovova lidu?

²⁰ Jehova povolal svůj lid z temnoty a nejednoty světa. (1. Petra 2:9) Přivedl nás do požehnané jednoty sám se sebou a s našimi spoluvěřícími. Tato jednota bude existovat i v novém systému věcí, který je tak velmi blízko. I v těchto kritických posledních dnech si tedy nadále ‚oblékejme lásku‘ a dělejme vše, co je v našich silách, abychom upevňovali a udržovali naši drahocennou jednotu. (Kolosanům 3:14)

Jak bys odpověděl?

◻ Jak nám to, že činíme Boží vůli a pevně se držíme pravdy, pomůže udržet jednotu?

◻ Jaký vztah je mezi jednotou a správným používáním jazyka?

◻ Co to znamená být ochoten odpustit?

◻ Jak můžeme udržet naši jednotu, když děláme nějaké osobní rozhodnutí?

◻ Proč si máme udržet naši křesťanskou jednotu?

[Obrázek na straně 16]

Právě tak jako tento pastýř, který drží pohromadě své stádo, udržuje Jehova v jednotě svůj lid

[Obrázek na straně 18]

Jestliže se pokorně omluvíme, když někoho urazíme, přispějeme tím k jednotě