Oblékněme si mírnost!
„Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost.“ — KOLOSANŮM 3:12.
1–3. Co řekl apoštol Pavel v Kolosanům 3:12–14 o mírnosti a jiných zbožných vlastnostech?
JEHOVA dává svému lidu to nejlepší obrazné oblečení. Ano, všichni, kteří touží po jeho přízni, musí být oblečeni oděvem, do něhož jsou vetkána pevná vlákna mírnosti. Tato vlastnost je povzbuzující, protože v napjatých situacích snižuje nervozitu. Působí také jako ochrana, protože odvrací spory.
2 Apoštol Pavel vybízel pomazané spolukřesťany: „Jako Boží vyvolení, svatí a milovaní, si tedy oblékněte něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a shovívavost.“ (Kolosanům 3:12) Mluvnický čas řeckého slova přeloženého výrazem „oblékněte si“ označuje čin, který má být podniknut s vědomím naléhavosti. Pomazaní, kteří byli vyvolení, svatí a Bohem milovaní, si měli bez otálení obléci takové vlastnosti, jako je mírnost.
3 Pavel dodal: „Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kolosanům 3:13, 14) Láska, mírnost a jiné zbožné vlastnosti umožňují svědkům Jehovovým, aby ‚spolu bydleli v jednotě‘. — Žalm 133:1–3
Potřebujeme pastýře s mírnou povahou
4. Z jakých vlastností je utkán obrazný oděv, který nosí praví křesťané?
4 Praví křesťané se snaží ‚umrtvovat své tělesné údy, pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky, škodlivou žádost a chtivost‘, a pracují na tom, aby odložili všechno staré oblečení, utkané ze zloby, hněvu, špatnosti, utrhačné řeči a oplzlé mluvy. (Kolosanům 3:5–11) Svlékají „starou osobnost“ (doslova „starého člověka“) a oblékají si „novou osobnost“ (neboli „nového člověka“), což je vhodný oděv. (Efezanům 4:22–24, Meziřádkový překlad Království) Jejich nové oblečení, jež je utkáno z něžné náklonnosti soucitu, laskavosti, poníženosti mysli, mírnosti a shovívavosti, jim pomáhá řešit problémy a žít zbožným životem. — Matouš 5:9; 18:33; Lukáš 6:36; Filipanům 4:2, 3.
5. Který charakteristický rys činnosti křesťanského sboru působí, že je tak příjemné patřit k tomuto sboru?
5 Lidé, kteří jsou v tomto světě považováni za úspěšné, jsou často bezohlední a někdy dokonce krutí. (Přísloví 29:22) Jak docela jiné a osvěžující je to mezi Jehovovým lidem! Činnost křesťanského sboru se nepodobá činnosti nějakého podniku s lidským řízením, které sice může být výkonné, ale přitom tvrdé, takže lidé bývají nešťastní. Patřit ke sboru je naopak příjemné. Jedním důvodem toho je, že mírná povaha je charakteristickým rysem moudrosti, kterou projevují nejen křesťané všeobecně, ale zejména muži způsobilí k tomu, aby vyučovali spoluvěřící. Ano, jmenovaní starší, kteří vyučují ‚s mírností, jež patří k moudrosti‘, poskytují rady a poučení, z nichž je radost. — Jakub 3:13.
6. Proč musí mít křesťanští starší mírnou povahu?
6 Duch neboli převládající postoj Božího lidu vyžaduje, aby muži pověření dohledem nad sborem byli mírní, rozumní a aby měli pochopení. (1. Timoteovi 3:1–3) Jehovovi služebníci jsou jako ovce, ne jako tvrdošíjní kozlové, tvrdohlavé muly nebo jako draví vlci. (Žalm 32:9; Lukáš 10:3) Podobají se ovcím, a proto je nutné zacházet s nimi mírně a něžně. (Skutky 20:28, 29) Ano, Bůh očekává, že starší budou k jeho ovcím mírní, laskaví, že je budou milovat a budou k nim trpěliví. — Ezekiel 34:17–24.
7. Jak by měli starší poučovat jiné nebo pomáhat těm, kteří jsou duchovně nemocní?
7 Starší, jako „Pánův otrok“, „potřebuje být ke všem jemný, způsobilý vyučovat“, potřebuje se „ovládat. . . za zlých okolností a s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni, protože jim Bůh snad dá pokání, jež vede k přesnému poznání pravdy“. (2. Timoteovi 2:24, 25) Když se křesťanští pastýři snaží pomáhat duchovně nemocným, měli by projevovat něžnou ohleduplnost, protože ovce patří Bohu. Starší s nimi nesmějí jednat tak, jak by s nimi jednal nádeník, ale je nutné, aby měli mírnou povahu, jakou měl znamenitý pastýř, Ježíš Kristus. — Jan 10:11–13.
8. Co se stalo Mojžíšovi, který měl mírnou povahu, a proč k tomu došlo?
8 Některý starší může mít někdy pocit, že je obtížné zachovat si mírného ducha. „Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy.“ (4. Mojžíšova 12:3) Ale když trpěli Izraelité v Kadeši nedostatkem vody, došlo k tomu, že se přeli s Mojžíšem a vyčítali mu, proč je vyvedl z Egypta do vyprahlé pustiny. Mojžíš sice předtím se svou mírností mnoho vydržel, ale tentokrát promluvil nerozvážně a drsně. Mojžíš a Áron stáli před lidem a obrátili pozornost na sebe, když Mojžíš řekl: „Slyšte nyní, vy buřiči! Máme vám vyvést vodu z tohoto skalního útesu?“ Pak Mojžíš dvakrát udeřil svým prutem do skalního útesu a Bůh způsobil, že „vyšlo mnoho vody“ pro lid i pro jejich zvířata. Jehova projevil nelibost, protože jej Mojžíš s Áronem neposvětili, a Mojžíš proto nedostal přednost dovést Izraelity do Zaslíbené země. — 4. Mojžíšova 20:1–13; 5. Mojžíšova 32:50–52; Žalm 106:32, 33.
9. Jak může být zkoušena mírnost některého staršího?
9 Mírnost křesťanského staršího může být také v různých ohledech zkoušena. Pavel například varoval Timotea, že by mohl povstat někdo, kdo by byl „nadutý pýchou“ a byl by „duševně chorý dotazováním a debatami o slovech“. Pavel dodal: „Z toho pramení závist, rozepře, utrhačné řeči, ničemná podezření, prudké spory o maličkosti ze strany lidí se zkaženou myslí a oloupených o pravdu.“ Dozorce Timoteus neměl jednat drsně, ale měl ‚od toho uprchnout‘ a měl ‚usilovat o spravedlnost, zbožnou oddanost, víru, lásku, vytrvalost, mírnou povahu‘. — 1. Timoteovi 6:4, 5, 11.
10. Co měl Titus připomínat sborům?
10 Ačkoli starší musí být mírní, musí být také pevní, jde-li o to, co je správné. Takový byl Titus, když připomínal těm, kteří byli spojeni se sbory na Krétě, aby „o nikom nemluvili urážlivě, nebyli útoční, byli rozumní a projevovali veškerou mírnost ke všem lidem“. (Titovi 3:1, 2) Titus měl vysvětlovat, proč mají být křesťané ke všem mírní, a měl přitom poukazovat na to, jak laskavý a milující byl Jehova. Bůh nezachránil věřící kvůli nějakým spravedlivým skutkům, které snad předtím vykonali, ale podle svého milosrdenství skrze Ježíše Krista. Jehovova mírnost a trpělivost znamená záchranu i pro nás. Dnešní starší by tedy měli podobně jako Titus připomínat sborům, aby se podřizovaly Bohu a napodobovaly Boha tím, že budou jednat s druhými mírně. — Titovi 3:3–7; 2. Petra 3:9, 15.
Mírnost vede moudrého rádce
11. Jak mají být podle Galaťanům 6:1, 2 poskytovány rady?
11 Co když se některá obrazná ovce dostane na scestí? Pavel řekl: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen. Dál noste břemena jedni druhých, a tak plňte Kristův zákon.“ (Galaťanům 6:1, 2) Rada je účinnější, jestliže je dána v duchu mírnosti. I když se starší snaží dát radu člověku, který se zlobí, měli by projevovat sebeovládání a uvědomovat si, že „mírný jazyk může zlomit kost“. (Přísloví 25:15) Člověk, jehož osobnost je tvrdá jako kost, se může dát obměkčit mírným výrokem a jeho tvrdost se může zlomit.
12. Jak pomáhá rádci mírný duch?
12 Jehova je mírný učitel a jeho mírný způsob vyučování je ve sboru působivý. To platí zejména tehdy, když starší považují za nutné dát rady těm, kteří potřebují duchovní pomoc. Učedník Jakub napsal: „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění? Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti.“ Mírnost pramení z úcty a z vděčnosti za „moudrost shora“ a z toho, že si je člověk skromně vědom svých omezených možností. Mírný a pokorný duch chrání rádce před tím, aby nepronášel žádné škodlivé poznámky, chrání ho před omyly a jeho rady mohou být přijatelnější. — Jakub 3:13, 17.
13. Jak působí „mírnost, jež patří k moudrosti“ na způsob, jímž jsou poskytovány rady?
13 „Mírnost, jež patří k moudrosti“ pomůže rádci, aby v bezmyšlenkovitosti nejednal tvrdě nebo drsně. Starší by však neměl připustit, aby ho zájem o něčí přátelství nebo uznání vedl k tomu, že by říkal něco, čím by se mu chtěl zalíbit, místo aby poskytoval jednoznačné rady založené na Božím slovu. (Přísloví 24:24–26; 28:23) Rada, kterou dostal Amnon od svého bratrance, uspokojila jeho žádost, ale stála ho život. (2. Samuelova 13:1–19, 28, 29) Dnešní starší tedy nesmějí zeslabovat biblické zásady jen proto, aby někoho zbavili výčitek svědomí, protože by tím mohli ohrozit život takového člověka. Starší musí jednat jako Pavel a nesmějí se zdráhat sdělovat druhým „celou Boží radu“. (Skutky 20:26, 27; 2. Timoteovi 4:1–4) Zralý křesťanský rádce projevuje zbožnou bázeň a poskytuje spravedlivé rady s mírností, která náleží k moudrosti.
14. Proč by měl starší dávat pozor, aby nerozhodoval o věcech, o nichž by si měli druzí rozhodovat sami?
14 Mírnost spojená s nebeskou moudrostí může staršímu zabránit, aby nebyl nelítostně náročný. Měl by si také uvědomovat, že je nemoudré a nevhodné, aby činil nějaké rozhodnutí, které by měl za sebe učinit někdo jiný. Kdyby starší činil rozhodnutí za jiné, nesl by odpovědnost za výsledky, a kdyby věc dopadla špatně, měl by na tom spoluvinu. Starší může obrátit pozornost na to, co říká Bible, ale pokud se té věci netýká žádný biblický zákon, musí každý rozhodnout podle svého vlastního úsudku a svědomí, co bude nebo nebude dělat. Pavel o tom řekl: „Každý totiž ponese svůj vlastní náklad.“ (Galaťanům 6:5; Římanům 14:12) Jestliže se však někdo dotazuje, může mu starší pomoci ke správnému rozhodnutí tím, že mu klade otázky, které pomohou tomuto člověku uvažovat o biblických textech, jež se vztahují k možnostem, mezi nimiž se může rozhodovat.
15. Co by měl starší udělat, jestliže nezná odpověď na nějakou otázku?
15 Jestliže některý starší nezná odpověď na nějakou otázku, neměl by odpovídat jen proto, aby si zachoval tvář. Mírnost, která patří k moudrosti, mu zabrání, aby neuplatňoval žádné dohady a aby snad nedal nějakou nesprávnou odpověď, která by mohla později způsobit nesnáze. Je „čas být zticha a čas mluvit“. (Kazatel 3:7; srovnej Přísloví 21:23.) Starší by měl „mluvit“, jen když zná na určitou otázku odpověď nebo když se věcí zabýval natolik, že může poskytnout přesnou odpověď. Je moudré ponechat spekulativní otázky bez odpovědi. — Přísloví 12:8; 17:27; 1. Timoteovi 1:3–7; 2. Timoteovi 2:14.
Jakou cenu má množství rádců
16, 17. Proč je vhodné, aby se starší navzájem radili?
16 Modlitba a studium pomohou starším odpovídat na otázky a projednávat závažné problémy, ale je nutné pamatovat na to, že „v množství rádců je uskutečnění“. (Přísloví 15:22) Jestliže se radí s jinými staršími, vzniká cenná zásobárna moudrosti. (Přísloví 13:20) Všichni starší nemají stejné zkušenosti ani stejné poznání Bible. Proto mírnost, která patří k moudrosti, by měla přimět méně zkušeného staršího, aby se poradil se staršími, kteří mají větší vědomosti a více zkušeností, zejména pokud je nutné projednávat nějakou vážnou záležitost.
17 Když jsou starší vybráni k projednávání nějaké závažné záležitosti, mohou přesto s důvěrou hledat pomoc. Když měl Mojžíš soudit Izraelity, vybral si na pomoc „schopné muže bojící se Boha, důvěryhodné muže“, kteří ‚nenáviděli nepoctivý zisk‘. Byli to sice starší, ale neměli tolik vědomostí a zkušeností jako Mojžíš. Proto „těžký případ přednášeli Mojžíšovi, ale každý malý případ projednali jako soudci sami“. (2. Mojžíšova 18:13–27) Je tedy vhodné, jestliže starší, kteří dnes projednávají nějaký obtížný případ, podle potřeby požádají o pomoc zkušené dozorce, ačkoli konečné rozhodnutí učiní sami.
18. Které nejdůležitější činitele zajišťují správné rozhodování při projednávání právních záležitostí?
18 Židovská Mišna říká, že vesnické soudy v Izraeli měly různý počet členů podle závažnosti případu. Množství rádců má skutečně velkou cenu, ačkoli počet sám o sobě nezaručuje správnost, protože i velký počet lidí se může mýlit. (2. Mojžíšova 23:2) Pro správné rozhodování je nejdůležitějším činitelem Písmo a Boží duch. Moudrost a mírnost podnítí křesťany k tomu, aby se jim podřídili.
S mírností vydávat svědectví
19. Jak pomáhá mírnost Jehovovu lidu při vydávání svědectví druhým?
19 Mírnost také pomáhá Jehovovým služebníkům vydávat svědectví lidem různé povahy. (1. Korinťanům 9:22, 23) Ježíš vyučoval s mírností, a proto se jej pokorní lidé nebáli, zatímco drsných náboženských vůdců se báli. (Matouš 9:36) Jeho mírný způsob jednání ovšem přitahoval „ovce“, a ne ničemné „kozly“. (Matouš 25:31–46; Jan 3:16–21) Ježíš sice používal ostrých výrazů, když jednal s pokrytci, kteří se podobali kozlům, ale když dnes svědkové Jehovovi ohlašují Boží soudní poselství, musí být mírní, protože nemají tak pronikavé pochopení a takovou autoritu, jako měl Ježíš. (Matouš 23:13–36) Když lidé, ‚kteří jsou správně nakloněni k věčnému životu‘, slyší, jak je s mírností kázáno poselství o Království, ‚stávají se věřícími‘ tak jako lidé, kteří se podobali ovcím a slyšeli kázat Ježíše. — Skutky 13:48.
20. Jaký užitek může mít ten, kdo studuje Bibli, jestliže je poučován v mírnosti?
20 Dobrých výsledků dosahujeme tehdy, jestliže vydáváme svědectví, poučujeme jiné s mírností a příznivě na ně působíme na základě logiky, biblických zásad a pravdy. „Ve svém srdci. . . posvěcujte Krista jako Pána,“ napsal Petr, „vždy připraveni k obhajobě před každým, kdo od vás vyžaduje důvod pro naději, která je ve vás, ale čiňte to spolu s mírností a hlubokou úctou.“ (1. Petra 3:15) Ten, kdo studuje a je poučován mírným způsobem, ten se může soustředit na studijní látku, zatímco drsný, polemický způsob vyučování by ho mohl rozptylovat nebo dokonce urazit. Boží služebníci, kteří poučují s mírností, mohou říci jako Pavel: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo.“ (2. Korinťanům 6:3) I odpůrci někdy reagují příznivě, když je někdo poučuje s mírností.
Mírnost se vyžaduje ode všech
21, 22. Jaký užitek přináší mírnost všem členům Jehovova lidu?
21 Křesťanskou mírnost si nesmíme oblékat jen proto, abychom zapůsobili na osoby, které nejsou v Jehovově organizaci. Tato vlastnost je nezbytně nutná i pro vztahy mezi Božím lidem. (Kolosanům 3:12–14; 1. Petra 4:8) Sbory jsou duchovně budovány tehdy, jestliže starší a služební pomocníci, kteří všichni mají mírnou povahu, společně pracují v souladu. Je důležité, aby mírnost a jiné zbožné vlastnosti projevoval mezi Jehovovým lidem každý, protože pro všechny platí „jeden zákon“. — 2. Mojžíšova 12:49; 3. Mojžíšova 24:22.
22 Mírnost přispívá k pokoji a štěstí Božího lidu. Měla by proto patřit k vlastnostem, jež tvoří tkaninu oděvu, který nosí všichni křesťané doma, ve sboru a všude jinde. Ano, mírnost nutně patří k oblečení všech Jehovových služebníků.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč musí mít křesťanští starší mírnou povahu?
◻ Jak mírnost vede moudrého rádce?
◻ Jakou cenu má množství rádců?
◻ Proč je mírnost užitečná při vydávání svědectví?
[Obrázek na straně 17]
Jehovův lid se podobá ovcím a je nutné s ním zacházet mírně
[Podpisek]
Garo Nalbandian
[Obrázek na straně 19]
Mírnost umožňuje Jehovovu lidu vydávat svědectví lidem nejrůznějších povah