Jak můžeme projevovat pravou pokoru?
PRAVÁ pokora má velkou hodnotu v Božích očích. Jakub napsal: „Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (Jakub 4:6) V tomto textu Jakub možná poukazoval na několik myšlenek vyjádřených v Hebrejských písmech. „Jehova je vysoko, a přece vidí pokorného; ale povzneseného zná jenom z dálky.“ „Domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů se skloní; a jediný Jehova bude vyvýšen.“ „Jestliže to má co dělat s posměvači, [Bůh] sám se bude vysmívat; ale mírným projeví přízeň.“ (Žalm 138:6; Izajáš 2:11; Přísloví 3:34)
K pokoře nabádal také apoštol Petr. Napsal: „Všichni se . . . přepásejte ponížeností mysli k sobě navzájem, protože Bůh se staví proti domýšlivým, ale pokorným dává nezaslouženou laskavost.“ (1. Petra 5:5)
Příklad Kristovy pokory
Možná se zeptáte: Jaká ctnost nebo výhoda je v tom, že je člověk pokorný? Pro toho, kdo se snaží být pravým křesťanem, je odpověď na tuto otázku velmi důležitá. Tato odpověď zní: být pokorný znamená podobat se Kristu. Ježíš projevil pokoru tím, že přijal mimořádný úkol, a tímto úkolem bylo přijít z nebeské říše na zemi a stát se poníženým člověkem, nižším než andělé. (Hebrejcům 2:7) Třebaže byl Boží Syn, snášel ponižování, kterým ho zahrnovali jeho náboženští nepřátelé. Ve zkouškách si zachovával klidnou mysl, i když si mohl zavolat na pomoc legie andělů. (Matouš 26:53)
Ježíš byl nakonec potupně přibit na mučednický kůl — a přesto zůstal věrný svému nebeskému Otci. Apoštol Pavel o něm proto napsal: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Filipanům 2:5–8)
Jak tedy můžeme projevovat opravdovou pokoru? Jak můžeme v běžných situacích reagovat pokorně, a ne pyšně?
Jak reaguje pokorný člověk
Uvažujme o pokoře v souvislosti s prací, buď v zaměstnání, nebo v křesťanské službě. K tomu, aby se práce dařila, jsou možná nezbytní dozorci, vedoucí pracovníci a jiní nadřízení. Někdo musí rozhodovat. Jak reagujete? Říkáte si: „Co si o sobě myslí, že mi říká, co mám dělat? Pracuji tady déle než on.“ Jistě, pokud jste pyšní a budete někomu podřízeni, bude vás to popuzovat. Pokorný člověk se naproti tomu snaží jednat tak, aby ‚nic nedělal ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale aby s ponížeností mysli považoval ostatní za sobě nadřazené‘. (Filipanům 2:3)
Jak reagujete na nějaký podnět, který dostáváte od mladšího muže nebo od ženy? Jste-li pokorní, alespoň o něm budete uvažovat. Jste-li pyšní, bude vám to nepříjemné nebo návrh okamžitě zamítnete. Prozkoumejte, co byste slyšeli raději: Chválu či lichotku, která povede k vaší zkáze, nebo konstruktivní radu, která pro vás bude podnětná? (Přísloví 27:9; 29:5)
Jste připraveni na zkoušku v podobě nějaké nepříjemnosti? Pokora vám umožní vyrovnat se s nepříznivými okolnostmi a snášet je stejně jako Job. Jste-li pyšní, budete náchylní ke sklíčenosti a v případě tíživých okolností a domnělých urážek možná i ke vzpurnosti. (Job 1:22; 2:10; 27:2–5)
Pokora je láskyplná a shovívavá
Někteří lidé velmi neradi říkají: „Lituji. Zmýlil jsem se. Měl jsi pravdu.“ Proč? Jsou příliš pyšní. Nepředstíraná omluva by však mnohdy mohla značně usnadnit ukončení manželské hádky.
Ochotně odpouštíte, jestliže vás někdo urazí? Nebo ve své pýše možná dny nebo měsíce k údajnému provinilci chováte zášť a odmítáte s ním mluvit? Snad dokonce pomýšlíte na krutou pomstu ve snaze vyrovnat si účty? Někdy se v kruté pomstě lidé dopustí i vraždy. Jindy se mstí tak, že pomluvami ničí dobrou pověst druhých. Naproti tomu pokorný člověk je láskyplný a shovívavý. Proč? Protože láska nevypočítává urážky. Jehova ochotně odpustil Izraelitům, jestliže je ovládla pýcha. Pokorný následovník Ježíše ochotně odpouští, dokonce opakovaně. (Joel 2:12–14; Matouš 18:21, 22; 1. Korinťanům 13:5)
Pokorní lidé ‚poskytují vedení v projevování vzájemné úcty‘. (Římanům 12:10) V jiném překladu tento verš zní: „V prokazování úcty předcházejte jeden druhého.“ (Nová smlouva, překlad Křesťanské misijní společnosti) Chválíte jiné lidi a vážíte si jejich schopností a nadání? Nebo na nich vždycky najdete nějaký nedostatek, abyste jejich pověst zbavili lesku? Jste schopni opravdově chválit jiné lidi? Jestliže vám to dělá potíže, možná máte problémy s osobní nejistotou a pýchou.
Pyšný člověk je nedůtklivý. Pokorný člověk je snášenlivý a trpělivý. A co vy? Popudí vás každé jednání, které vnímáte jako nepříznivé? Z ostré reakce je vidět, že nejste trpěliví. Jste-li pokorní, nebudete se považovat za příliš důležité. Vzpomeňte si, co se stalo, když se Ježíšovi učedníci považovali za příliš důležité — vznikly prudké spory o to, kdo má být nejdůležitější. Zapomněli, že všichni jsou „neužiteční otroci“. (Lukáš 17:10; 22:24; Marek 10:35–37, 41)
Francouzský spisovatel Voltaire napsal, že pokora je „skromnost duše . . . lék proti pýše“. Pokora je poníženost mysli. Pokorný člověk je v duchu skromný, ne domýšlivý. Je hluboce uctivý a zdvořilý.
Proč se máme snažit, abychom byli pokorní? Protože pokora má Boží schválení a pomáhá nám získat Boží vedení. Proroka Daniela Jehova považoval za ‚velmi žádoucího‘ a zčásti i kvůli Danielově pokoře k němu poslal anděla s viděním. (Daniel 9:23; 10:11, 19) Pokora přináší velkou odměnu. Přivádí k vám pravé přátele, kteří vás mají rádi. Důležitější však je, že přináší Jehovovo požehnání. „Výsledek pokory a bázně před Jehovou je bohatství a sláva a život.“ (Přísloví 22:4)
[Obrázek na straně 7]
Pokorná omluva může lidem zpříjemnit život