Choďme jako ti, kteří jsou poučováni Jehovou

„Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ —ŽALM 86:11.

1, 2. Co podněcuje svědky Jehovovy k tomu, že odmítají přijmout krevní transfúze?

„SNAD mají svědkové Jehovovi pravdu, když odmítají používat krevní produkty, protože transfundovanou krví může být skutečně přeneseno velmi mnoho patogenních činitelů.“ — Francouzský lékařský denník Le Quotidien du Médecin, 15. prosince 1987.

² Někteří čtenáři tohoto komentáře možná považovali jen za šťastnou náhodu, že svědkové Jehovovi odmítali transfúze krve dlouho předtím, než se stalo všeobecně známým, jak mohou být nebezpečné a dokonce smrtelné. Ale svědkové Jehovovi nezaujímají svůj postoj ke krvi náhodou, a není to ani žádné pravidlo, které by si vymyslela nějaká podivná sekta, postoj založený na obavě, že krev není bezpečná. Svědkové spíše odmítají krev proto, že jsou rozhodnuti chodit poslušně před svým Vznešeným učitelem — Bohem.

3.  a) Jak smýšlel David o své závislosti na Jehovovi? b) Nač se David těšil, protože důvěřoval v Boha?

³ Král David, který si uvědomoval svou závislost na Bohu, byl rozhodnut přijímat jeho poučování a ‚chodit v jeho pravdě‘. (Žalm 86:11) David dostal jednou poučení, že pokud na sebe neuvede v Božích očích vinu krve, ‚prokáže se, že jeho duše bude zabalená ve vaku života u Jehovy‘. (1. Samuelova 25:21, 22, 25, 29) Lidé balili cenné věci, aby je chránili a zachovali, a stejně mohl Bůh chránit a zachovat Davidův život. David přijal moudrou radu a nesnažil se zachránit sám sebe osobním úsilím, ale důvěřoval v Toho, kterému vděčil za svůj život: „Způsobíš, abych poznal stezku života. U tvého obličeje je radování do sytosti; po tvé pravici je příjemnost navždy.“ — Žalm 16:11.

4. Proč si David přál, aby ho Jehova poučoval?

⁴ S takovým postojem si David nemyslel, že by si mohl osobně vybírat, které božské zákony platí nebo se mají poslouchat. Jeho postoj byl: „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě a veď mě stezkou přímosti.“ „Poučuj mě, Jehovo, o své cestě. Budu chodit v tvé pravdě. Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména. Chvalořečím ti, Jehovo, můj Bože, celým srdcem.“ (Žalm 27:11; 86:11, 12) Chodit v pravdě před Bohem by se mohlo někdy zdát nepohodlné nebo by to mohlo znamenat velkou oběť, ale David chtěl být poučován o správné cestě a chodit po ní.

Poučeni o krvi

5. Co jistě David věděl o Jehovově postoji ke krvi?

⁵ Stojí za povšimnutí, že David byl již od mládí poučován o Božím názoru na krev a tento názor není žádným náboženským tajemstvím. Když byl lidu předčítán Zákon, David jistě slyšel: „Duše těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste dosáhli smíření pro své duše, protože je to krev, jež dosahuje smíření skrze duši v sobě. Proto jsem řekl izraelským synům: ‚Žádná duše z vás nebude jíst krev a žádný cizí usedlík, který přebývá jako cizí usedlík ve vašem středu, by neměl jíst krev.‘ “ — 3. Mojžíšova 17:11, 12; 5. Mojžíšova 4:10; 31:11.

6. Proč bylo nutné, aby byli Boží služebníci stále poučováni o krvi?

⁶ Pokud Bůh používal Izrael jako svůj shromážděný lid, museli být ti, kteří se mu chtěli líbit, poučováni o krvi. Izraelští chlapci a dívky tak byli poučováni z generace na generaci. Mělo však takové poučování pokračovat i tehdy, když Bůh přijal sbor křesťanů a vytvořil z nich ‚Boží izrael‘? (Galaťanům 6:16) Rozhodně ano. Boží názor na krev se nezměnil. (Malachiáš 3:6) Jeho postoj, že krev se nesmí zneužívat, byl vyjádřen předtím, než začala platit smlouva Zákona, a trval dále, i když platnost Zákona skončila. — 1. Mojžíšova 9:3, 4; Skutky 15:28, 29.

7. Proč je tak důležité, abychom měli Boží poučení o krvi?

⁷ Úcta ke krvi je ústřední myšlenka křesťanství. „Není to přehnané?“ zeptají se snad někteří. Co však je ústřední myšlenkou křesťanství, ne-li Ježíšova oběť? Apoštol Pavel napsal: „Jeho [Ježíšovým] prostřednictvím máme vysvobození výkupným skrze jeho krev, ano odpuštění svých přečinů, podle bohatství jeho nezasloužené laskavosti.“ (Efezanům 1:7) V překladu The Inspired Letters (Inspirované dopisy) od Franka C. Laubacha tento verš zní: „Krev Krista za nás zaplatila a nyní mu patříme.“

8. Jak závisí život „velkého zástupu“ na krvi?

⁸ Všichni, kteří doufají, že přežijí nadcházející „velké soužení“ a že se budou těšit z Božích požehnání na rajské zemi, jsou závislí na Ježíšově prolité krvi. Zjevení 7:9–14 je popisuje a zpětně o nich říká: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ Povšimni si, jakého jazyka se zde užívá. Neříká se zde, že ti, kteří jsou zachráněni přes soužení, ‚přijali Ježíše‘ nebo ‚v něho uvěřili‘, ačkoli to jsou jistě životně důležitá hlediska. Je vyjádřen ještě další krok. Říká se zde, že „vyprali svá roucha a vybílili je v [Ježíšově] krvi“. Jeho oběť totiž má vykupující hodnotu.

9. Proč je tak závažné poslouchat Jehovu, pokud jde o krev?

⁹ Ocenění této hodnoty pomáhá svědkům Jehovovým, aby byli rozhodní a nedopustili se zneužití krve, i když lékař upřímně tvrdí, že je transfúze nezbytně nutná. Je snad přesvědčen, že užitek z transfúze vyváží zdravotní rizika související s krví samotnou. Křesťan však nemůže přehlédnout riziko ještě závažnější, že by totiž ztratil Boží schválení, kdyby souhlasil se zneužitím krve. Pavel kdysi mluvil o těch, kteří ‚úmyslně hřeší po přijetí přesného poznání pravdy‘. Proč byl jakýkoli hřích tohoto druhu tak vážný? Protože takový člověk „pošlapával Božího Syna a. . . hodnotu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, považoval za obyčejnou“. — Hebrejcům 9:16–24; 10:26–29.

Pomáhej druhým, aby byli poučováni

10. Co je základem našeho rozhodnutí zdržovat se krve?

¹⁰ My, kteří si vážíme Ježíšovy výkupní oběti, dáváme pozor, abychom nehřešili tím, že bychom odmítali cenu jeho krve, která zachraňuje život. Když jsme si věc promysleli, uvědomujeme si, že již sama vděčnost Bohu za život by nás měla podněcovat, abychom zavrhli jakýkoli kompromis, pokud jde o jeho spravedlivé zákony, o nichž jsme přesvědčeni, že byly dány proto, aby sloužily našim nejlepším zájmům, nejlepším zájmům z dlouhodobého hlediska. (5. Mojžíšova 6:24; Přísloví 14:27; Kazatel 8:12) Co však naše děti?

11–13. Jaký nesprávný názor na své děti a na krev mají někteří křesťanští rodiče, a proč?

¹¹ Pokud jsou naše děti nemluvňata nebo jsou příliš malé, než aby mohly něčemu rozumět, může je Jehova Bůh považovat za čisté a přijatelné na základě naší oddanosti. (1. Korinťanům 7:14) Je tedy pravda, že malé děti v křesťanské domácnosti snad ještě neporozuměly Božímu zákonu o krvi a nerozhodly se, že jej budou poslouchat. Snažíme se však ze všech sil poučit je o této životně důležité věci? Křesťanští rodiče by o tom měli vážně přemýšlet. Zdá se totiž, že někteří rodiče mají nesprávný názor na své děti a na krev. Někteří si zřejmě myslí, že ve skutečnosti nemohou dělat mnoho, jde-li o to, zda dostanou jejich nedospělé děti transfúzi. Proč vzniká takový chybný názor?

¹² V mnoha zemích existují zákony nebo vládní instituce, které mají chránit zanedbávané a týrané děti. Děti svědků Jehovových nejsou zanedbávány ani týrány, když se jejich rodiče rozhodnou, že nedovolí, aby jejich milovaný syn nebo dcera dostali krev. Rodiče zároveň žádají o použití alternativní léčby, kterou může poskytnout moderní medicína. Ani z lékařského stanoviska to není zanedbávání či týrání, berou-li se v úvahu uznávaná nebezpečí spojená s léčbou transfúzí. Je to uplatnění práva zvážit rizika a pak se rozhodnout pro způsob léčby.a Někdy se však lékařský personál snaží získat oprávnění k vnucení nevyžádané transfúze a uchyluje se proto k právním postupům.

¹³ Někteří rodiče si uvědomují, že lékařský personál by mohl snadno získat podporu soudu k provedení transfúze nezletilému, a proto by mohli mít dojem, že se jim věc vymyká z rukou a že rodiče nemohou ani nemusí nic dělat. To je skutečně nesprávný názor! — Přísloví 22:3.

14. Jaké poučování dostali v mládí David a Timoteus?

¹⁴ David byl poučován o Boží cestě od svého mládí. To ho vyzbrojilo, aby považoval život za dar od Boha a aby věděl, že krev představuje život. (Srovnej 2. Samuelovu 23:14 až 17.) Timoteus byl poučován v Božím způsobu myšlení „od útlého dětství“. (2. Timoteovi 3:14, 15) Nemyslíš, že i když byl David a Timoteus ve věku, který byl nižší než dnešní zákonný věk dospělosti, 18 let, museli být schopni vyjadřovat se o otázkách souvisejících s Boží vůlí? Podobně by měli být i dnes mladí křesťané poučováni o Boží cestě mnohem dříve, než dosáhnou dospělosti.

15, 16. a) Jaké názory panují na některých místech ohledně práv, jež mají nezletilí? b) Co vedlo k tomu, že jeden nezletilý dostal krev?

¹⁵ Někde jsou takzvaným zralým nezletilým poskytována podobná práva, jaká mají dospělí. Na základě věku nebo vyspělého způsobu myšlení nebo obojího může být mladý člověk považován za zralého natolik, že může učinit vlastní rozhodnutí ohledně lékařského ošetření. I tam, kde takový zákon neexistuje, mohou soudci nebo osoby v úředním postavení brát vážně přání mladého člověka, který je schopen jasně vyjádřit své pevné rozhodnutí ohledně krve. Jestliže mladý člověk naproti tomu nemůže jasně a zralým způsobem vysvětlit své názory, může to u soudu vyvolat dojem, že soud musí sám rozhodnout, co se zdá nejlepší, jako by šlo o nemluvně.

¹⁶ Jeden mladý muž kdysi s přestávkami studoval Bibli po celá léta, ale nebyl pokřtěn. Ačkoli chybělo jen sedm týdnů do věku, kdy mohl získat „právo sám za sebe odmítnout lékařské ošetření“, usilovala nemocnice, kde se léčil na rakovinu, o podporu soudu, aby mohla být tomuto mladíkovi dána transfúze proti jeho přání i proti přání jeho rodičů. Svědomitý soudce ho zkoušel, aby zjistil jeho názory na krev, a položil mu několik základních otázek. Zeptal se například na jména prvních pěti knih Bible. Mladý muž je neuměl vyjmenovat a nemohl poskytnout ani přesvědčivý důkaz, že rozumí, proč odmítá krev. Je politováníhodné, že soudce dal oprávnění k transfúzi s vysvětlením: „Jeho nesouhlas s krevními transfúzemi není založen na zralém porozumění jeho vlastních náboženských názorů.“

17. Jaký postoj zaujala jedna čtrnáctiletá dívka, když jí měla být dána krev, a k čemu to vedlo?

¹⁷ Zcela jinak mohou věci dopadnout u mladého člověka, který je dobře poučen o Božích cestách a aktivně chodí v jeho pravdě. Jedna mladší křesťanka měla stejný vzácný typ rakoviny. Dívka i její rodiče porozuměli modifikované chemoterapii u odborníka v jedné známé nemocnici a přijali ji. Přece však byl případ předložen soudu. Soudce napsal: „D. P. potvrdila, že bude všemi dostupnými způsoby odporovat krevní transfúzi. Považovala transfúzi za napadení svého těla a srovnala ji se znásilněním. Požádala soud, aby respektoval její volbu a dovolil jí pokračovat v léčení [v té nemocnici] a aby nenařizoval transfúze krve.“ Křesťanské poučení, které kdysi dostala, jí v této obtížné době pomohlo. — Viz rámeček.

18. a) Jaký pevný postoj k otázce přijetí krve zaujala jedna postižená dívka? b) Jaké rozhodnutí vynesl soudce ohledně jejího léčení?

¹⁸ Jedna dvanáctiletá dívka se léčila na leukémii. Organizace pro péči o dítě předložila věc soudu, aby mohla být dívce vnucena krev. Soudce došel k závěru: „L. řekla soudu jasně a věcně, že pokud se někdo pokusí dát jí transfúzi krve, bude proti této transfúzi bojovat celou svou silou. Řekla, a já jí věřím, že bude křičet a zápasit a že si vytrhne z paže injekční zařízení a bude se snažit zničit krev ve vaku nad svou postelí. Odmítám vydat příkaz, kterým bych vystavil toto dítě takovým mukám. . . U této pacientky je léčení, které navrhuje nemocnice, zaměřeno pouze na chorobu v tělesném smyslu. Nebere ohled na její citové potřeby a náboženské názory.“

Rodiče — poskytujte dobré poučení

19. Jakou zvláštní povinnost by měli rodiče splnit vůči svým dětem?

¹⁹ Takové zkušenosti jsou výmluvným poučením pro rodiče, kteří touží po tom, aby všichni v jejich rodině žili podle Božího zákona o krvi. Jedním důvodem, proč byl Abraham Božím přítelem, bylo, že Bůh o tomto patriarchovi věděl, že ‚přikazoval svým synům a své domácnosti po sobě, aby se drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost‘. (1. Mojžíšova 18:19) Nemělo by to platit i pro dnešní křesťanské rodiče? Jestliže jsi rodič, poučuješ své milované děti, aby chodily po Jehovově cestě a byly vždy ‚připraveny k obhajobě před každým, kdo od nich žádá důvod pro naději, která je v nich, ale aby to činily s mírností a hlubokou úctou‘? — 1. Petra 3:15.

20. Co by měly naše děti především vědět a o čem by měly být přesvědčeny ohledně krve? (Daniel 1:3–14)

²⁰ Bylo by dobré, aby naše děti byly informovány o tom, že s krevními transfúzemi je spojeno nebezpečí nemocí a jiná rizika, ale poučování dětí o Božím dokonalém zákonu ohledně krve neznamená, že jim máme především vštípit strach před krví. K čemu by to vedlo, kdyby se některý soudce například zeptal dívky, proč si nechce nechat dát krev, a ona by odpověděla, že považuje krev za příliš nebezpečnou nebo že z ní má strach? Soudce by mohl dojít k závěru, že je prostě nezralá a příliš vystrašená, takže by se mohla stejně bát operace slepého střeva a plakala by a odmítala by operaci, i kdyby její rodiče věděli, že je pro ni tím nejlepším. A kromě toho jsme zde již uvedli, že základním důvodem, proč křesťané odmítají transfúze, není to, že je krev znečištěná, ale to, že je vzácná pro našeho Boha a Životodárce. Naše děti by to měly vědět, stejně jako by měly vědět, že krev může být z lékařského hlediska nebezpečná, což ještě dodává našemu náboženskému postoji na vážnosti.

21. a) Co by měli rodiče vědět o svých dětech v souvislosti s biblickým názorem na krev? b) Jak mohou rodiče pomoci svým dětem ve spojitosti s krví?

²¹ Máš-li děti, víš jistě, že souhlasí s biblickým postojem k transfúzi a že ho umějí vysvětlit? Věří opravdu, že si Bůh přeje tento postoj? Jsou přesvědčeny, že porušení Božího zákona by bylo tak vážné, že by mohlo ohrozit křesťanovu vyhlídku na věčný život? Moudří rodiče budou opakovat tyto věci se svými dětmi, ať jsou velmi malé nebo téměř dospělé. Rodiče mohou nacvičovat situace, v nichž stojí každé z dětí před otázkami, které by mu mohl předložit soudce nebo pracovník nemocnice. Cílem není přimět dítě, aby mechanicky opakovalo nějaké vybrané skutečnosti nebo odpovědi. Důležitější je, aby děti věděly, čemu samy věří, a proč. Při soudním jednání by ovšem mohli rodiče nebo jiné osoby předložit informace o riziku krve a o dostupných alternativních terapiích. Soudce nebo úřední osoba však bude pravděpodobně chtít z rozhovoru s našimi dětmi zjistit, zda jsou natolik zralé, že chápou svou situaci i možnost volby, a také zda mají svůj vlastní názor na hodnoty a své pevné přesvědčení. — Srovnej 2. Královskou 5:1–4.

22. Jaké trvalé účinky může mít to, že nás Bůh poučuje o krvi?

²² Všichni si musíme vážit Božího názoru na krev a rozhodně ho zastávat. Zjevení 1:5 popisuje Krista jako ‚toho, který nás miluje a který nás uvolnil z našich hříchů svou krví‘. Jedině tehdy, jestliže přijmeme hodnotu Ježíšovy krve, můžeme dosáhnout plného a trvalého odpuštění svých hříchů. Římanům 5:9 jasně říká: „Tím spíše tedy, protože jsme byli nyní prohlášeni za spravedlivé jeho krví, budeme skrze něj zachráněni od zloby.“ Je tedy opravdu moudré, jestliže my i naše děti přijmeme od Jehovy poučení o této věci a budeme rozhodnuti chodit po jeho cestě navždy!

[Poznámka pod čarou]

Hlavní body poučení

◻ Jak bychom se měli dívat na to, že jsme poučováni Jehovou?

◻ Proč je tak důležité poslouchat Boží zákon ohledně krve?

◻ Proč je nezbytně nutné, aby byli mladí schopni jasně a pevně vyjádřit své přesvědčení ohledně krve?

◻ Jak mohou křesťanští rodiče pomoci svým dětem, aby byly dobře poučeny o Jehovově zákonu ohledně krve?

[Rámeček na straně 17]

SOUD ZÍSKAL HLUBOKÝ DOJEM

Jaké rozhodnutí vynesl soud ohledně D. P.?

„Na soud zapůsobila hlubokým dojmem inteligence, vyrovnanost, důstojnost a energičnost této dívky, které bylo čtrnáct a půl roku. Byla možná ohromena zjištěním, že má smrtelnou formu rakoviny. . . Své prohlášení před soudem však přišla vydat jako zralá mladá osoba. Bylo zřejmé, že se výlučně soustřeďuje na obtížný úkol, před kterým stojí. Účastnila se všech porad, souhlasila s určitým léčebným plánem, vytvořila si logický přístup k otázce, jak bude jako lidská bytost přistupovat k této náročné situaci vyžadující léčbu, a předstoupila před soud s dojemnou žádostí: respektujte mé rozhodnutí. . .

D. P. nejen projevila zralost, ale vyjádřila také pro své rozhodnutí dostatečné důvody, aby je soud respektoval. Léčebný plán zahrnující krevní transfúze by jí po duchovní, psychologické, morální i citové stránce uškodil. Soud bude respektovat léčebný plán, který si zvolila.“

[Obrázek na straně 16]

Soudce nebo zástupce nemocniční správy může chtít vědět, čemu mladý křesťan opravdu věří, a proč