Vrcholné myšlenky Bible: Šalomounova píseň 1:1–8:14

Pravá láska vítězí

Je láska, která nikdy neselhává. Je stálá, vytrvalá, vítězná. Taková nezlomná láska existuje mezi Ježíšem Kristem a jeho „nevěstou“ neboli duchem zplozeným sborem. (Zjev. 21:2, 9; Ef. 5:21–23) A tato láska je krásně zobrazena v Šalomounově písni.

Tato „nejskvělejší píseň“ složená asi před 3 000 lety moudrým králem Šalomounem vypráví o lásce mezi pastýřem a venkovskou dívkou z obce Šunem (Šulem). Přes všechno bohatství a nádheru nemohl král získat Sulamitčinu lásku, protože byla věrně oddaná svému milovanému pastýři.

Když se tato básnická kniha čte pozorně a s oceněním, dává svobodným i ženatým Jehovovým služebníkům mnoho látky k přemýšlení, pokud jde o čistotu, něhu, věrnou oddanost a trvalou lásku, jež by měly být znakem křesťanského manželství. Doslova všichni můžeme mít užitek z této písně o vítězství pravé lásky.

Sulamitka v Šalomounově táboře

Přečti si prosím Šalomounovu píseň 1:1–14. Sulamitka mluví v královských stanech tak, jako by byl její milovaný pastýř přítomen. Šalomoun vychvaluje její krásu a slibuje, že ji ozdobí zlatými a stříbrnými šperky. Ale dívka odolá jeho nabídkám a dá mu najevo, že cítí pravou lásku jedině k pastýři.

◆ 1:2, 3 — Proč byla vhodná tato přirovnání k vínu a oleji?

Víno rozradostňuje srdce a posiluje sklíčenou duši. (Žalm 104:15; Přísl. 31:6) Olej se pro své uklidňující účinky vyléval na vzácné hosty. (Žalm 23:5; Luk. 7:38) Tak posilovaly a utěšovaly rozrušenou Sulamitku vzpomínky na pastýřovy „projevy něžnosti“ a jeho „jméno“. Podobně povzbuzující pro ostatek Kristových pomazaných následovníků je rozjímání o lásce a ujištěních jejich Pastýře Ježíše Krista, přestože jsou ještě ve světě a odděleni od něho.

K našemu poučení: Šalomoun by byl okrášlil Sulamitku „zlatými kroužky“ a „stříbrnými cvočky“, ale ona těmto hmotným pokušením odolala a potvrdila svou neselhávající lásku k pastýři. (1:11–14) Úvaha o jejím postoji může posílit třídu „nevěsty“, aby odvrhla svůdné hmotařství světa a zůstala věrná svému nebeskému Ženichovi. Jestliže jsou naše naděje pozemské a uvažujeme o manželství, kéž nás příklad této dívky pohne, abychom dali na první místo duchovní, a ne hmotné zájmy.

Vzájemná touha

Čti 1:15–3:5. Pastýř vstoupil do královského tábora a vyslovil svou lásku ke skromné Sulamitce, která si ho vážila více než všech jiných. V odloučení vzpomínala dívka na radostné chvíle se svým milovaným a prosila, ať k ní přispěchá. V noci po něm toužila.

◆ 2:1–3 — Co znamenají tyto obrazné výroky?

Sulamitka o sobě řekla, že je „pouhý šafrán z pobřežní pláně“, protože to byla pokorná a skromná mladá žena, jež v sobě viděla jen jednu z mnoha obyčejných květin. Pastýř si však uvědomoval, že je „lilie mezi trnitým plevelem“, protože byla hezká, schopná a věrná Jehovovi. Pro dívku byl pastýř „jako jabloň mezi lesními stromy“, protože to byl duchovně zaměřený mladý muž, podobně oddaný Bohu a měl velmi žádoucí povahové rysy a schopnosti. Svobodný křesťan, který hledá životního partnera, by měl hledat jedině věrného spoluvěřícího, který má takové vlastnosti jako Sulamitka nebo její milovaný pastýř.

◆ 3:5 — Proč byla přísaha spojena s těmito zvířaty?

Gazely a laně jsou půvabná, mírná a krásná zvířata, rovněž jsou rychlá a mají jistý krok. Dívka tedy v podstatě zavazovala „jeruzalémské dcery“ přísahou při všem, co je půvabné a krásné. Při těchto tvorech zapřísahala tyto ženy, aby se v ní nepokoušely vzburcovat lásku ke komukoli jinému než k jejímu milovanému pastýři.

K našemu poučení: Dívka zavázala „jeruzalémské dcery“ neboli dvořanky, které obsluhovaly krále, přísahou, ‚aby v ní neburcovaly lásku, dokud k tomu nebude nakloněna‘. (2:7; 3:5) To napovídá, že není možné romanticky se zamilovat prostě do kohokoli. Dívka sama se nijak necítila přitahována Šalomounem. Jak moudré tedy je, aby svobodný křesťan uvažující o manželství bral v úvahu jedině vhodného a věrného ctitele Jehovy, který může být opravdu milován! — 1. Kor. 7:39.

Dívka v Jeruzalémě

Čti 3:6–6:3; 3:6–6:2, „KB“. Šalomoun se s celou nádherou vrátil do Jeruzaléma. Pastýř tam navázal spojení s dívkou a posílal jí projevy něžnosti. Ona ve snu opožděně zareagovala na klepání svého milého a dočkala se špatného zacházení od strážných, když ho šla zoufale hledat. Na otázku, čím vyniká její milý, podala „jeruzalémským dcerám“ jeho popis v zářivých barvách.

◆ 5:12 — Jak se pastýřovy oči podobaly ‚holubicím, které se koupou v mléce‘?

Již předtím byly oči Sulamitky přirovnány k holubičím, protože byly mírné a něžné. (1:15; 4:1) Pastýř vlastně nazval samotnou dívku svou „holubicí“. (5:2) Zde mladá žena nemocná láskou připodobnila pastýřovy oči k modrošedým holubicím, jež se koupou v mléčných jezírkách. (5:8, 12) Tento příměr se zřejmě vztahoval na tmavé duhovky pastýřových očí obepjaté zářivým bělmem.

K našemu poučení: Sulamitka byla jako „zahrada uzavřená“. (4:12) Zahrada ve starověkém Izraeli často bývala jako park, opravdový ráj s dobrým vodním zdrojem a rozmanitou zeleninou, květinami a stromy. Obvykle byla uzavřena živým plotem nebo zdí a vstoupit se do ní dalo jen zamčenou brankou. (Iz. 5:5) Pro pastýře byla Sulamitčina mravní čistota a líbeznost jako zahrada plná vzácné krásy, znamenitých plodů, rozkošných vůní a rozjařujících příjemností. Její náklonnost nebyla dostupná každému muži, protože byla cudná, jako „zahrada uzavřená“ nevítaným vetřelcům a otevřená jen pro svého zákonného majitele. Tak dává Sulamitka svou mravní čestností a věrnou oddaností znamenitý příklad dnešním neprovdaným křesťankám.

„Plamen Jah“

Čti 6:4–8:14; 6:3–8:14, „KB“. Šalomoun chválil dívčinu krásu, ale ona ho odmítla a prohlásila, že je oddána pastýři. Šalomoun nedokázal získat její lásku, a tak ji pustil domů. Se svým „milým“ po boku se vrátila do Šunemu jako zralá žena, jež prokázala svou stálost. Láska mezi ní a pastýřem byla silná jako smrt a její žár byl jako „plamen Jah“.

◆ 6:4; 6:3, „KB“ — Co bylo „Příjemné město“?

Jde o výraz „Tirca“, což znamená „Příjemnost, Potěšení“. Tirca byla proslule krásné město, jež se stalo prvním hlavním městem severního izraelského království. — 1. Král. 14:17; 16:5, 6, 8, 15.

◆ 7:4 — Jak byla dívčina šíje „jako slonovinová věž“?

Zjevně byla hladká jako slonovina a štíhlá jako věž. Předtím byla její šíje přirovnána k „Davidově věži“, snad věži Králova domu u východní hradby Jeruzaléma. Na ní ‚bylo zavěšeno tisíc okrouhlých štítů silných mužů‘. To naznačovalo, že vznosná šíje Sulamitky byla okrášlena náhrdelníkem s okrouhlými ozdobami nebo drahokamy. — 4:4; Neh. 3:25–27.

◆ 8:6, 7 — Jak je láska „silná jako smrt“?

Smrt si neoblomně žádá životy hříšných lidí, a pravá láska je stejně silná. Ve svém trvání na výlučné oddanosti je taková láska stejně neústupná jako šeol (společný hrob lidstva), který se dožaduje těl zemřelých. Protože schopnost lásky vložil do lidí Jehova, vyzařuje tato vlastnost z něho a je vhodně označena jako „plamen Jah“. Takovou lásku si nemohl koupit ani bohatý král Šalomoun.

K našemu poučení: Sulamitčina zkušenost s králem Šalomounem byla důkladnou zkouškou a ona jí úspěšně prošla. Nebyla nestálá v lásce a ctnosti jako dveře, které se snadno otáčejí na čepech a musí se zahradit cedrovým prknem, aby se neotevřely někomu nevítanému nebo nedobrému. Ne, dívka zvítězila nad královými svody a stála jako zeď proti všem hmotným lákadlům tohoto světa. Když dnešní křesťanské ženy spoléhají na Boha a připomínají si Sulamitčin znamenitý příklad, mohou také podobně prokázat svůj postoj jako osoby pevné v ctnosti a v zásadách k Jehovově chvále. — 8:8–10.

Tato „nejskvělejší píseň“ o lásce rozhodně zvyšuje naše ocenění svazku, který existuje mezi Ježíšem a těmi, kdo jsou vyvoleni jako nebeská „nevěsta“. Ale všem mladým mužům a ženám stejně jako manželům a manželkám oddaným Jehovovi může prospět, když se budou snažit napodobovat ryzost Sulamitky a pastýře tváří v tvář zkouškám a pokušením. A tato nádherná část Božího slova by nás všechny měla pohnout, abychom vždy zůstali věrně oddaní Jehovovi, zdroji vítězné lásky.