Dvacátá druhá kapitola

Na Sionu vyraší spravedlnost

Izajáš 61:1–11

1, 2. Jakou změnu má zažít Izrael a kdo ji způsobí?

AŤ SE rozhlašuje svoboda! Jehova se rozhodl, že osvobodí svůj lid a že ho vrátí do země jeho předků. Znovu se tam objeví pravé uctívání, stejně jako když po mírném dešti vyraší výhonek. Až ten den nastane, místo beznaděje přijde radostná chvála, a hlavy, které dříve byly posypány popelem nářku, budou ozdobeny korunou v podobě Božího schválení.

² Kdo tuto úžasnou proměnu způsobí? Něco takového může udělat pouze Jehova. (Žalm 9:19, 20; Izajáš 40:25) Prorok Sefanjáš prorocky přikázal: „Radostně volej, sionská dcero! Propukni v oslavné volání, Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, jeruzalémská dcero! Jehova odstranil rozsudky nad tebou.“ (Sefanjáš 3:14, 15) To bude opravdu radostná doba! Až v roce 537 př. n. l. Jehova shromáždí ostatek, který přivede z Babylónu, bude to jako splněný sen. (Žalm 126:1)

3. Jaká splnění mají prorocká slova, která jsou zapsána v 61. kapitole knihy Izajáš?

³ Tato obnova je předpověděna v 61. kapitole knihy Izajáš. Je sice zcela zřejmé, že se toto proroctví splnilo v roce 537 př. n. l., ale do větších podrobností se splní až později. Podrobnější splnění se týká Ježíše a jeho následovníků v prvním století a Jehovova lidu v dnešní době. Proto jsou tato inspirovaná slova opravdu závažná!

„Rok dobré vůle“

4. Kdo je v prvním splnění Izajáše 61:1 pověřen povědět dobrou zprávu a kdo má toto pověření ve druhém splnění?

⁴ Izajáš píše: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, vyhlásil svobodu zajatým a rozevření očí i vězňům.“ (Izajáš 61:1) Kdo je ten, koho Jehova pověřil, aby mluvil dobrou zprávu? V prvé řadě je to pravděpodobně Izajáš, kterého Bůh inspiroval, aby zapsal dobrou zprávu pro zajatce v Babylóně. Na nejdůležitější splnění však ukázal Ježíš, když Izajášova slova uplatnil na sebe. (Lukáš 4:16–21) Ano, Ježíš byl vyslán, aby pověděl dobrou zprávu mírným, a proto byl při svém křtu pomazán svatým duchem. (Matouš 3:16, 17)

5. Kdo už asi 2 000 let káže dobrou zprávu?

⁵ Ježíš také učil své následovníky, aby byli evangelisty neboli kazateli dobré zprávy. O Letnicích roku 33 n. l. bylo asi 120 z nich pomazáno svatým duchem a stalo se Božími duchovními syny. (Skutky 2:1–4, 14–42; Římanům 8:14–16) I oni byli pověřeni, aby vyprávěli dobrou zprávu mírným lidem a těm se zlomeným srdcem. Těchto 120 učedníků bylo prvními ze 144 000 lidí, kteří měli být takto pomazáni. Poslední členové této skupiny jsou dnes na zemi stále činní. A tak už asi 2 000 let Ježíšovi pomazaní následovníci svědčí o „pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše“. (Skutky 20:21)

6. Komu přinesla úlevu dobrá zpráva, jež byla kázána ve starověku, a jak je to dnes?

⁶ Izajášovo inspirované poselství přineslo úlevu kajícným Židům v Babylóně. V době Ježíše a jeho učedníků přineslo úlevu Židům, kteří měli zlomené srdce kvůli ničemnosti v Izraeli a kteří byli v zajetí falešných náboženských tradic judaismu prvního století. (Matouš 15:3–6) Dnes jsou miliony lidí chyceny do pasti pohanských zvyků křesťanstva a do pasti tradic, které zneuctívají Boha. Tito lidé „vzdychají a sténají“ kvůli odporným věcem, které jsou ve zmíněném náboženském systému páchány. (Ezekiel 9:4) Z tohoto žalostného stavu jsou osvobozováni ti, kdo reagují na dobrou zprávu. (Matouš 9:35–38) Jejich oči porozumění jsou doširoka otevřené, když se učí uctívat Jehovu „duchem a pravdou“. (Jan 4:24)

7, 8. (a) Které dva ‚roky dobré vůle‘ existují? (b) Které Jehovovy ‚dny pomsty‘ existují?

⁷ Pro kázání dobré zprávy existuje časový plán. Ježíš a jeho následovníci dostali pověření ‚vyhlásit rok dobré vůle ze strany Jehovy a den pomsty ze strany našeho Boha; utěšit všechny truchlící‘. (Izajáš 61:2) Rok je dlouhá doba, ale má začátek a konec. Jehovův „rok dobré vůle“ je období, během kterého Bůh dává mírným lidem příležitost reagovat na ohlašování svobody.

⁸ V prvním století začal rok dobré vůle pro židovský národ v roce 29 n. l., kdy Ježíš zahájil svou pozemskou službu. Židům řekl: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.“ (Matouš 4:17) Rok dobré vůle tehdy trval do Jehovova ‚dne pomsty‘, který vyvrcholil v roce 70 n. l., kdy Jehova dovolil, aby římská vojska zničila Jeruzalém a jeho chrám. (Matouš 24:3–22) My dnes žijeme v jiném roce dobré vůle. Ten začal v roce 1914, kdy bylo v nebi zřízeno Boží Království. Tento rok dobré vůle skončí jiným, rozsáhlejším dnem pomsty, až Jehova celý tento světový systém věcí zničí ve ‚velkém soužení‘. (Matouš 24:21)

9. Kdo má dnes užitek z Jehovova roku dobré vůle?

⁹ Kdo má z Božího roku dobré vůle užitek dnes? Ti, kdo přijímají poselství, projevují mírnost a ve „všech národech“ horlivě podporují ohlašování Božího Království. (Marek 13:10) Tito lidé zjišťují, že dobrá zpráva přináší opravdovou útěchu. Ale ti, kdo toto poselství zavrhují a tak odmítají využít Jehovův rok dobré vůle, se budou muset brzy vypořádat s realitou Jehovova dne pomsty. (2. Tesaloničanům 1:6–9)

Duchovní ovoce, které oslavuje Boha

10. Jak na Židy, kteří se vracejí z Babylónu, působí velkolepý skutek, jejž pro ně Jehova koná?

¹⁰ Židé, kteří se vracejí z Babylónu, si uvědomují, že Jehova pro ně koná velkolepý skutek. Jejich truchlení v postavení zajatců se mění v jásání a chválu, protože jsou konečně svobodní. Izajáš tedy plní své prorocké pověření, to znamená, že ‚určuje těm, kdo truchlí nad Sionem, že jim bude dána pokrývka hlavy místo popela, olej jásání místo truchlení, přehoz chvály místo sklíčeného ducha; a budou nazváni velkými stromy spravedlnosti, Jehovovou sadbou, aby byl zkrášlen‘. (Izajáš 61:3)

11. Kdo měl v prvním století pádný důvod chválit Jehovu za jeho velkolepý skutek?

¹¹ Židé, kteří v prvním století přijali vysvobození z otroctví ve falešném náboženství, Boha také chválili za velkolepý skutek, který pro ně udělal. Místo sklíčeného ducha získali „přehoz chvály“, a to tehdy, když byli osvobozeni z duchovně mrtvého národa. Tuto změnu zažili nejprve Ježíšovi učedníci v době, kdy se jejich truchlení nad Ježíšovou smrtí změnilo v radování z toho, že je jejich vzkříšený Pán pomazal svatým duchem. Podobnou změnu krátce na to zažilo asi 3000 mírných lidí, kteří reagovali na kázání těchto nově pomazaných křesťanů a dali se o Letnicích roku 33 n. l. pokřtít. (Skutky 2:41) Měli jistotu, že jim Jehova žehná, a tato skutečnost byla pro ně opravdu povzbuzením. ‚Netruchlili nad Sionem‘, ale obdrželi svatého ducha a byli osvěženi ‚olejem jásání‘, který symbolizuje jásání těch, jimž Jehova bohatě žehná. (Hebrejcům 1:9)

12, 13. (a) Koho znázorňují ‚velké stromy spravedlnosti‘ mezi Židy, kteří se v roce 537 př. n. l. vracejí z Babylónu? (b) Kdo patří mezi ‚velké stromy‘ od Letnic roku 33 n. l.?

¹² Jehova svému lidu žehnal „velkými stromy spravedlnosti“. Kdo jsou tyto velké stromy? V letech, jež následovaly po roce 537 př. n. l., to byli jednotlivci, kteří studovali Boží slovo a rozjímali o něm a kteří se snažili dodržovat Jehovova spravedlivá měřítka. (Žalm 1:1–3; Izajáš 44:2–4; Jeremjáš 17:7, 8) Jako znamenité ‚velké stromy‘ se prokázali například Ezra, Ageus, Zecharjáš a velekněz Jozue. Odvážně se zastávali pravdy a bojovali proti duchovnímu znečišťování národa.

¹³ Podobné ‚velké stromy spravedlnosti‘ — odvážné, pomazané křesťany — Bůh sázel od Letnic roku 33 n. l. v duchovním území svého nového národa, ‚Božího Izraele‘. (Galaťanům 6:16) Během staletí se počet těchto ‚stromů‘ rozrostl na 144 000 a nesou spravedlivé ovoce, aby zkrášlily neboli oslavily Jehovu Boha. (Zjevení 14:3) Poslední z těchto vznešených ‚stromů‘ bují od roku 1919, kdy zbývající příslušníky Božího Izraele Jehova vyvedl ze stavu nečinnosti, v němž dočasně byli. Poskytl jim hojné množství duchovních vod a tak vytvořil skutečný les spravedlivých, plodonosných stromů. (Izajáš 27:6)

14, 15. Které plány Jehovovi propuštění ctitelé uskutečnili po roce (a) 537 př. n. l.? (b) 33 n. l.? (c) 1919?

¹⁴ Izajáš obrátil na tyto „stromy“ pozornost a nyní pokračuje: „Znovu vystavějí dlouhodobě zpustošená místa; vyzdvihnou i zpustlá místa z dřívějších časů a jistě obnoví zpustošená města, místa opuštěná po generaci za generací.“ (Izajáš 61:4) Na záladě výnosu vydaného perským králem Kýrem věrní Židé, kteří se vrátili z Babylónu, obnovují Jeruzalém a jeho chrám, jež byly tak dlouho ve zpustošeném stavu. Obnovou se má vyznačovat i období po roce 33 n. l. a po roce 1919.

¹⁵ V roce 33 n. l. zažili Ježíšovi učedníci velký zármutek, když byl Ježíš zatčen, odsouzen a když zemřel. (Matouš 26:31) Jejich vyhlídky se však změnily, když se jim objevil po svém vzkříšení. A jakmile na ně byl vylit svatý duch, začali být plně zaměstnáni v díle kázání dobré zprávy, a to „jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samaří a do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8) Tak začali obnovovat čisté uctívání. Podobným způsobem od roku 1919 Ježíš Kristus působil, že ostatek jeho pomazaných bratrů znovu budoval „místa opuštěná po generaci za generací“. Duchovenstvo křesťanstva celá staletí nepředávalo poznání o Jehovovi, ale nahrazovalo je tradicemi a nebiblickými naukami, které vytvořili lidé. Zvyklosti, které byly poskvrněny falešným náboženstvím, pomazaní křesťané odstranili ze svých sborů a tak obnova čistého uctívání mohla pokračovat. Také zahájili dílo, které se prokázalo jako největší svědecká kampaň, jakou kdy svět zažil. (Marek 13:10)

16. Kdo pomazaným křesťanům pomáhá s jejich dílem obnovy a jaké úkoly byly těmto lidem svěřeny?

¹⁶ To byl obrovský úkol. Jak ho vůbec mohl relativně malý ostatek Božího Izraele vykonat? Jehova inspiroval Izajáše, aby prohlásil: „Cizí lidé budou opravdu stát a pást vaše stáda bravu a cizinci budou vašimi rolníky a vašimi vinaři.“ (Izajáš 61:5) Ukázalo se, že obraznými cizími lidmi a cizinci jsou členové ‚velkého zástupu‘ Ježíšových ‚jiných ovcí‘.a (Zjevení 7:9; Jan 10:11, 16) Tito lidé nejsou pomazáni svatým duchem s vyhlídkou na nebeské dědictví. Mají naopak naději na věčný život na rajské zemi. (Zjevení 21:3, 4) Přesto milují Jehovu a v duchovním ohledu jim byla svěřena pastýřská činnost, zemědělské práce a povinnosti ve vinařství. Nejsou to však nějaké podřadné práce. Tito pracovníci pod vedením těch, kdo zbývají z Božího Izraele, pomáhají jako pastýři, živitelé a ženci lidí. (Lukáš 10:2; Skutky 20:28; 1. Petra 5:2; Zjevení 14:15, 16)

17. (a) Jak budou příslušníci Božího Izraele nazváni? (b) Co je jedinou obětí potřebnou pro odpuštění hříchů?

¹⁷ A co Boží Izrael? Jehova mu prostřednictvím Izajáše říká: „Pokud jde o vás, vy budete nazváni Jehovovými kněžími; bude se o vás říkat, že jste služebníky našeho Boha. Budete jíst jmění národů a v jejich slávě budete o sobě mluvit povzneseně.“ (Izajáš 61:6) Ve starověkém Izraeli Jehova zřídil levitské kněžstvo, které mělo předkládat oběti za samotné kněze a ostatní Izraelity. V roce 33 n. l. však Jehova přestal levitské kněžstvo používat a zavedl lepší uspořádání. Jako oběť za hříchy lidstva přijal Ježíšův dokonalý život. Od té doby už žádná jiná oběť není nutná. Ježíšova oběť má trvalou platnost. (Jan 14:6; Kolosanům 2:13, 14; Hebrejcům 9:11–14, 24)

18. Jaké kněžstvo tvoří Boží Izrael a jaké má pověření?

¹⁸ V jakém smyslu jsou tedy příslušníci Božího Izraele „Jehovovými kněžími“? Apoštol Petr ve svém dopise pomazaným křesťanům napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ (1. Petra 2:9) Pomazaní křesťané jako skupina tedy tvoří kněžstvo, které má zvláštní pověření — vyprávět národům o Jehovově slávě. Mají být Jehovovými svědky. (Izajáš 43:10–12) Toto důležité pověření pomazaní křesťané v průběhu posledních dnů věrně plní. Díky tomu se s nimi dnes na díle vydávání svědectví o Jehovově Království podílejí miliony lidí.

19. Jakou výsadu budou mít pomazaní křesťané?

¹⁹ Příslušníci Božího Izraele mají také vyhlídku na to, že jako kněží budou sloužit ještě jiným způsobem. Po své smrti jsou vzkříšeni k nesmrtelnému životu v nebi. Tam slouží nejen jako vládci s Ježíšem v jeho Království, ale také jako Boží kněží. (Zjevení 5:10; 20:6) V tomto postavení budou mít tu výsadu, že užitek Ježíšovy výkupní oběti uplatní na věrné lidstvo na zemi. Ve vidění apoštola Jana, které je zapsáno ve 22. kapitole knihy Zjevení, jsou opět popsáni jako „stromy“. Všech 144 000 „stromů“ je spatřeno v nebi, jak přinášejí „dvanáct úrod ovoce a vydávají své ovoce každý měsíc. A listy stromů [jsou] k léčení národů.“ (Zjevení 22:1, 2) To je opravdu nádherná kněžská služba!

Hanba a pokoření, potom radování

20. Jaké požehnání čeká královské kněžstvo, přestože zažívá odpor?

²⁰ Od roku 1914, kdy začal Jehovův rok dobré vůle, se královské kněžstvo neustále setkává s odporem ze strany duchovenstva křesťanstva. (Zjevení 12:17) Ale veškeré úsilí vynaložené na to, aby kázání dobré zprávy bylo zastaveno, je zcela neúspěšné. To bylo v Izajášově proroctví předpověděno těmito slovy: „Místo vaší hanby bude dvojnásobný díl, a místo pokoření budou radostně volat nad svým podílem. Proto ve své zemi vezmou do vlastnictví dokonce dvojnásobný díl. Bude jim patřit radování na neurčitý čas.“ (Izajáš 61:7)

21. Jak pomazaní křesťané zažili dvojnásobný díl požehnání?

²¹ Za první světové války utrpěl pomazaný ostatek hanbu a pokoření ze strany nacionalistického křesťanstva. Členové duchovenstva byli mezi těmi, kdo falešně obvinili z pobuřování osm věrných bratrů z ústředí v Brooklynu. Tito bratři byli devět měsíců nespravedlivě vězněni. Na jaře roku 1919 byli nakonec osvobozeni a později byla všechna obvinění proti nim zrušena. Úkladný plán zastavit kazatelské dílo tedy selhal. Jehova nedovolil, aby jeho ctitelé zažívali trvalou hanbu, ale naopak je osvobodil a přivedl je zpět do jejich duchovního území, do ‚jejich země‘. Tam obdrželi dvojnásobný díl požehnání. Jehovovo požehnání zastínilo všechno, co vytrpěli. Měli skutečně oprávněný důvod radostně volat.

22, 23. Jak napodobují pomazaní křesťané Jehovu a jak on je odměňuje?

²² To, co Jehova říká dál, dává křesťanům v dnešní době další důvod k radování: „Já, Jehova, miluji právo a nenávidím loupež spolu s nespravedlností. A dám jim v opravdovosti jejich mzdu a uzavřu vůči nim smlouvu trvající na neurčito.“ (Izajáš 61:8) Prostřednictvím studia Bible se členové pomazaného ostatku naučili milovat právo a nenávidět ničemnost. (Přísloví 6:12–19; 11:20) Naučili se „překovat své meče v radlice“ a zůstali neutrální ve válkách a při politických převratech. (Izajáš 2:4) Také opustili zvyklosti, které zneuctívají Boha, například pomlouvání, cizoložství, krádeže a opilství. (Galaťanům 5:19–21)

²³ Pomazaní křesťané sdílejí Stvořitelovu lásku k právu, a proto jim Jehova dává „v opravdovosti jejich mzdu“. Takovou ‚mzdou‘ je smlouva trvající na neurčito — nová smlouva —, o níž Ježíš své učedníky informoval v noci před svou smrtí. Právě na základě této smlouvy se stali duchovním národem, Božím zvláštním lidem. (Jeremjáš 31:31–34; Lukáš 22:20) Prostřednictvím této smlouvy Jehova uplatní veškerý prospěch z Ježíšovy výkupní oběti, mimo jiné odpustí hříchy pomazaným i všem ostatním věrným lidem.

Jásání nad požehnáním od Jehovy

24. Kdo z národů tvoří „potomstvo“, které získává požehnání, a jak se tito lidé stávají ‚potomstvem‘?

²⁴ Někteří lidé z národů uznávají, že Jehova svému lidu žehná. Tuto skutečnost Jehova předpověděl, když slíbil: „Jejich potomstvo bude opravdu známé i mezi národy a jejich potomci mezi lidmi. Všichni, kdo je uvidí, je poznají, že jsou potomstvo, kterému Jehova požehnal.“ (Izajáš 61:9) Příslušníci Božího Izraele — pomazaní křesťané — jsou během Jehovova roku dobré vůle aktivní mezi národy. Těch, kdo reagují na jejich službu, jsou dnes miliony. Tito lidé z národů úzce spolupracují s Božím Izraelem, a tak mají výsadu stát se ‚potomstvem, kterému Jehova žehná‘. To, že jsou opravdu šťastní, může pozorovat celé lidstvo.

25, 26. Jak všichni křesťané zrcadlí postoj vyjádřený u Izajáše 61:10?

²⁵ Všichni křesťané, a to jak pomazaní, tak i jiné ovce, se těší, že Jehovu budou chválit věčně. Plně souhlasí s prorokem Izajášem, který pod inspirací říká: „Zcela jistě budu jásat v Jehovovi. Má duše bude mít radost v mém Bohu. Vždyť mi oblékl oděvy záchrany; zahalil mě pláštěm spravedlnosti, pláštěm bez rukávů, jako ženicha, který si po kněžsku nasazuje pokrývku hlavy, a jako nevěstu, která se krášlí svými ozdobnými věcmi.“ (Izajáš 61:10)

²⁶ Pomazaní křesťané odění do ‚pláště spravedlnosti, pláště bez rukávů‘, jsou rozhodnuti zůstat v Jehovových očích ryzí a čistí. (2. Korinťanům 11:1, 2) Jehova je prohlašuje za spravedlivé a dává jim vyhlídku na to, že zdědí nebeský život. Pomazaní křesťané se tedy nikdy nevrátí na zpustošené území Velkého Babylónu, z něhož byli osvobozeni. (Římanům 5:9; 8:30) Velmi oceňují oděvy záchrany. I jejich společníci z jiných ovcí jsou odhodláni dodržovat vyvýšená měřítka čistého uctívání, která dal Jehova Bůh. „Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“, a proto jsou prohlášeni za spravedlivé a přežijí ‚velké soužení‘. (Zjevení 7:14; Jakub 2:23, 25) Do té doby budou své pomazané společníky dál napodobovat v tom, že se budou vyhýbat jakémukoli znečištění ze strany Velkého Babylónu.

27. (a) Co pozoruhodného „vyraší“ během Tisícileté vlády ? (b) Jak uprostřed lidstva už raší spravedlnost?

²⁷ Jehovovi ctitelé se dnes radují z toho, že jsou v duchovním ráji. Brzy zažijí ráj také v doslovném smyslu. Z celého srdce se těšíme na dobu, která je barvitě popsána v závěrečných verších 61. kapitoly knihy Izajáš: „Jako totiž země rodí svůj výhonek a jako zahrada nechává rašit to, co je v ní zaseto, podobně způsobí Svrchovaný Pán Jehova, že vyraší spravedlnost a chvála před všemi národy.“ (Izajáš 61:11) Během Kristovy Tisícileté vlády zažije země to, jak „vyraší spravedlnost“. Lidé budou vítězoslavně volat a spravedlnost se rozšíří do všech končin země. (Izajáš 26:9) My však na to, abychom mohli předkládat chválu přede všemi národy, nemusíme čekat až na tento slavný den. Mezi miliony těch, kdo vzdávají chválu nebeskému Bohu a ohlašují dobrou zprávu o jeho Království, spravedlnost raší už nyní. Ano, už nyní je naše víra a naděje pádným důvodem pro to, abychom jásali nad požehnáním od našeho Boha.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 323]

Izajáš má židovským zajatcům ohlásit dobrou zprávu

[Obrázek na straně 331]

Od roku 33 n. l. Jehova sázel 144 000 ‚velkých stromů spravedlnosti‘

[Obrázek na straně 334]

Ze země vyraší spravedlnost