Ptáš se denně: „Kde je Jehova?“

1, 2. (a) Jaký byl duchovní stav Židů v Jeremjášově době? (b) Jak měli Judejci reagovat na svůj duchovní stav?

JEREMJÁŠ plakal. Byl zarmoucen nad stavem svého lidu a nad tím, jakou budoucnost mu na Boží pokyn musel předpovědět. Přál si, aby jeho hlava byla jako zdroj vody a jeho oči jako studnice, aby mohl plakat bez přestání. K truchlení nad svým národem měl vážný důvod. (Jer. 9:1–3; přečti Jeremjáše 8:20, 21) Židé stále zavrhovali Boží zákon a neposlouchali Boží hlas, a proto na ně mělo přijít neštěstí. (Jer. 6:19; 9:13)

² Obyvatelé Judy rádi slyšeli, jak jim jejich náboženští vůdci říkají, že je všechno v pořádku, ale o to, jak se na jejich chování dívá Jehova, se opravdově nezajímali. (Jer. 5:31; 6:14) Byli jako pacienti, kteří hledají takového lékaře, jenž by je chlácholil a přitom by přehlížel vážné příznaky nemoci. Kdybys byl těžce nemocný, určitě by sis přál, aby lékaři stanovili přesnou diagnózu a mohli zahájit včasnou léčbu. Židé v Jeremjášově době měli chtít znát svůj skutečný duchovní stav. Měli se ptát: „Kde je Jehova?“ (Jer. 2:6, 8)

 3. (a) Co znamenalo, že se Židé měli ptát „Kde je Jehova?“? (b) Například jak mohli Židé hledat Jehovu?

³ To, že se Židé měli ptát „Kde je Jehova?“, znamenalo, že při svém rozhodování měli hledat Boží vedení, a to ve věcech malých i velkých. V té době to nedělali. Ale po zničení Jeruzaléma i po návratu z Babylóna měli ‚Jehovu hledat‘ a měli ‚po něm pátrat‘. V takovém případě ho mohli najít a poznat jeho cesty. (Přečti Jeremjáše 29:13, 14.) Jak to mohli dělat? Za prvé tím, že by se k Bohu upřímně modlili a prosili ho o vedení. Takový postoj měl král David. Toho, kdo slyší modlitbu, prosil: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám.“ (Žalm 25:4) Povšimni si výzvy, kterou v desátém roce vlády krále Sedekjáše vyjádřil Bůh prostřednictvím Jeremjáše: „Volej ke mně a odpovím ti a pohotově ti povím velké a nepochopitelné věci, které jsi neznal.“ (Jer. 33:3) Kdyby král i odpadlý národ volali k Bohu, on by jim mohl zjevit věci, které pro ně byly nepochopitelné, totiž že Jeruzalém bude zničen a po 70 letech obnoven.

4, 5. Kterými dalšími způsoby mohli Židé hledat Jehovu?

⁴ Za druhé, Židé mohli hledat Jehovu tím, že by zkoumali dějiny a přitom si uvědomovali, jak Jehova jednal se svým lidem. Tak si mohli připomínat, co vedlo k Božímu schválení a co vyvolalo Boží hněv. Měli Mojžíšovy spisy, dále mnoho inspirovaných historických záznamů a také kroniky izraelských a judských králů. Kdyby o těchto záznamech rozjímali a kdyby naslouchali pravým Božím prorokům, mohli zjistit, v čem spočívá odpověď na otázku „Kde je Jehova?“.

⁵ Za třetí, tehdejší Židé mohli hledat Jehovu tím, že by se poučili z vlastních zkušeností a ze zkušeností jiných lidí. Ne že by se všechno museli učit metodou pokusu a omylu, ale mohlo pro ně být užitečné zamyslet se nad tím, co dělali v minulosti a jak se na to Jehova díval. Kdyby byli vnímaví, mohli pochopit, jak Jehova posuzuje jejich chování. (Přísl. 17:10)

 6. V čem nás může povzbudit Jobův příklad?

⁶ Podívejme se, jak to můžeme uplatnit my. Když se rozhoduješ v malých i velkých věcech, ptáš se pokaždé „Kde je Jehova?“? Někteří mají možná pocit, že to nedělají tak svědomitě, jak by měli. Kdyby to v nějakém ohledu platilo o tobě, neklesej na mysli. Určitý boj s tím sváděl i věrný patriarcha Job. Když byl pod tlakem, soustředil se jen sám na sebe. Elihu mu musel připomenout, k čemu mají lidé všeobecně sklon, totiž že se nikdo neptá: „Kde je Bůh, můj Vznešený Původce?“ (Job 35:10) Elihu Joba vybídl: „Projev pozornost podivuhodným Božím dílům.“ (Job 37:14) Job měl pozorovat Jehovova mocná díla, která mohl vidět ve stvoření a v tom, jak Bůh pečuje o lidstvo a jak s ním jedná. Na základě své vlastní zkušenosti pochopil Jehovovy cesty. Poté co v těžké zkoušce vytrval a s Jehovovou pomocí upravil svůj způsob uvažování, prohlásil: „Hovořil [jsem], ale nerozuměl jsem věcem příliš podivuhodným pro mne, jež neznám. Z doslechu jsem o tobě slyšel, ale nyní tě přece vidí mé vlastní oko.“ (Job 42:3, 5)

 7. Čím se budeme zabývat dále, jak je to znázorněno na obrázku na straně 116?

⁷ Pokud jde o Jeremjáše, ten Jehovu stále hledal a našel ho. Na rozdíl od svých krajanů se po celá desetiletí věrné služby vždy ptal „Kde je Jehova?“. V této kapitole se budeme zabývat tím, jak můžeme podle Jeremjášova příkladu hledat Jehovu my a jak ho můžeme najít modlitbou, studiem a osobními zkušenostmi. (1. Par. 28:9)

 8. Za jakých okolností se Jeremjáš obracel na Boha v modlitbě?

⁸ Jeremjáš sloužil mnoho let judskému národu jako Boží mluvčí a po celou tu dobu hledal Jehovu tím, že se vroucně modlil. Prosil ho o podporu, když měl ohlašovat řadu nepopulárních poselství, když cítil, že už nemůže dál, a když nevěděl, proč k určitým věcem dochází. Bůh mu odpovídal a poskytoval mu vedení. Podívejme se na několik příkladů.

 9. (a) Co se z Jeremjáše 15:15, 16 dozvídáme o prorokových pocitech a jak Jehova Jeremjášovi pomohl? (b) Proč myslíš, že je důležité vyjadřovat v modlitbě své pocity?

⁹ Když měl jednou Jeremjáš ohlásit odsuzující poselství, připadalo mu, že na něj každý svolává zlo. Volal tedy k Bohu a prosil ho, aby si na něj vzpomněl. Povšimněme si jeho modlitby zaznamenané u Jeremjáše 15:15, 16. Sděluje v ní Bohu, jak na něj působilo, že ho vyslyšel. (Přečti.) V této modlitbě vyjádřil svou tíseň. Když však našel Boží slova a tak říkajíc si je vložil do úst, rozradostnil se. Jehova mu pomohl pochopit, že je výsadou nést jeho jméno a oznamovat jeho poselství. Jeremjáš mohl jasně vidět, kde je v té věci Jehova. Jak se z toho můžeme poučit?

10. Jak Bůh odpověděl, když prorok řekl, že už v jeho jménu nebude mluvit?

¹⁰ V jiném případě — poté, co Jeremjáše udeřil kněz Pašchur, syn Immerův — Jeremjáš řekl, že už dále v Jehovově jménu mluvit nebude. Jak na jeho upřímné vyjádření Bůh zareagoval? (Přečti Jeremjáše 20:8, 9.) Bible nám neříká, že by mu odpověděl přímo z nebe. Ale Boží slovo se stalo jakoby hořícím ohněm uzavřeným v Jeremjášových kostech a prorok nemohl dělat nic jiného, než to slovo ohlašovat. Jeremjáš tedy Bohu upřímně vylil své srdce, a i když Boží vůli plně neznal, byl podněcován k tomu, aby ji konal dál.

11, 12. Jak dostal Jeremjáš odpověď, když měl pocit, že se dobře daří ničemným lidem?

¹¹ Jeremjáš se trápil otázkou, proč se dobře daří ničemným lidem. (Přečti Jeremjáše 12:1, 3.) Rozhodně nezpochybňoval Jehovovu spravedlnost, ale hledal odpověď na svou „stížnost“. Z jeho otevřenosti je jasné, že měl k Bohu pevný vztah, podobný vztahu, jaký má dítě ke svému milovanému otci. Jeremjáš jen nechápal, proč se tolika Židům daří dobře, ačkoli jsou ničemní. Dostal uspokojující odpověď? Jehova ho ujistil, že ničemné lidi vykoření. (Jer. 12:14) Když Jeremjáš viděl, jak dopadlo to, o co se modlil, jeho důvěra v Boží smysl pro právo se určitě prohloubila. Bezesporu se proto k Bohu modlil ještě víc a svěřoval se mu jako svému Otci.

¹² Ke konci Sedekjášovy vlády, když Babylóňané obklíčili Jeruzalém, mluvil Jeremjáš o Jehovovi jako o tom, „jehož oči jsou otevřeny nade všemi cestami synů lidí, [aby] dal každému podle jeho cest a podle ovoce jeho jednání“. (Jer. 32:19) Jeremjáš mohl vidět, že Jehova opravdu miluje právo, že skutečně sleduje, co každý dělá, a že slyší upřímné modlitby svých služebníků. Podobně i oni mohli vidět čím dál víc důkazů, že Bůh dává „každému podle jeho cest a podle ovoce jeho jednání“.

13. Proč jsi přesvědčený, že se Boží vůle uskutečňuje?

¹³ Možná si nemyslíme, že bychom měli nějaké pochybnosti o Božím smyslu pro právo a o tom, že Bůh moudře prosazuje a ještě prosadí svou vůli. Nicméně může být pro nás užitečné, když si uvědomíme, čím prošel Jeremjáš, a když budeme v modlitbách sdělovat Bohu své pocity. Tím můžeme posílit svou důvěru, že Jehova svou vůli zcela jistě splní. Dokonce i když nyní plně nerozumíme, proč se Boží vůle děje způsobem a tempem, jakým se děje, můžeme Bohu v modlitbě vyjadřovat důvěru, že má všechno pod kontrolou. Jeho vůle se uskuteční takovým způsobem a tempem, jaké on považuje za nejlepší. Je to zaručené a nemáme důvod o tom pochybovat. Otázku „Kde je Jehova?“ si budeme klást v tom smyslu, že se budeme modlit, abychom jeho vůli porozuměli a abychom viděli důkazy toho, že se uskutečňuje. (Job 36:5–7, 26)

14. Jak víme, že Jeremjáš zkoumal dějiny Božího lidu?

¹⁴ Jeremjáš dobře věděl, že s otázkou „Kde je Jehova?“ souvisí to, že člověk musí mít o Jehovovi poznání. (Jer. 9:24) Když sestavoval knihy, které nyní známe jako 1. a 2. Královskou, určitě studoval dějiny Božího lidu. Výslovně se zmínil o „knize Šalomounových záležitostí“, o „knize záležitostí dnů izraelských králů“ a o „knize záležitostí dnů judských králů“. (1. Král. 11:41; 14:19; 15:7) Díky tomu pochopil, jak Jehova jednal v různých situacích. Mohl vidět, co se Jehovovi líbí a jak posuzuje jednotlivá rozhodnutí lidí. Mohl také číst inspirované spisy, které tehdy existovaly a které napsali například Mojžíš, Jozue, Samuel, David a Šalomoun. Bezpochyby dobře znal spisy dřívějších proroků i svých současníků. V jakých směrech měl z osobního studia užitek?

15. Jaký užitek mohl mít Jeremjáš z toho, že zkoumal Elijášovo proroctví?

¹⁵ Jeremjáš zaznamenal zprávu o Jezábel, ničemné manželce samařského krále Achaba. Zahrnul do ní také Elijášovo prohlášení, že „psi sežerou Jezábel na kusu jezreelské země“. (1. Král. 21:23) Z toho, co Jeremjáš zapsal, víš, že asi osmnáct let po tomto prohlášení byla Jezábel vyhozena z okna, že ji pošlapali Jehuovi koně a že ji sežrali psi. (2. Král. 9:31–37) To, že Jeremjáš zkoumal Elijášovo proroctví a jeho přesné splnění, jistě posílilo jeho víru v Boží slovo. Ve své prorocké činnosti tedy vytrval díky své víře, kterou si vybudoval na základě studia toho, jak Jehova jednal v minulosti.

16, 17. Proč myslíš, že Jeremjáš mohl tak vytrvale varovat tehdejší ničemné krále?

¹⁶ Podívejme se na jiný příklad. Proč myslíš, že i navzdory pronásledování mohl Jeremjáš stále předávat Boží výstrahy takovým ničemným králům, jako byli Jehojakim a Sedekjáš? Mimo jiné proto, že „vůči judským králům“ ho Jehova „učinil opevněným městem a železným sloupem a měděnými zdmi“. (Jer. 1:18, 19) Nesmíme však přehlédnout skutečnost, že Jeremjáš důkladně prozkoumal, co se dělo za vlády dřívějších judských a izraelských králů. Zaznamenal, že Manasse „vystavěl oltáře celému nebeskému vojsku na dvou nádvořích Jehovova domu“, že obětoval svého vlastního syna v ohni a že prolil velké množství nevinné krve. (2. Král. 21:1–7, 16; přečti Jeremjáše 15:4) Jeremjáš však musel vědět, že když se Manasse pokořil a stále se modlil k Jehovovi, „On se od něho nechal snažně uprosit“ a „navrátil ho . . . k jeho kralování“. (Přečti 2. Paralipomenon 33:12, 13.)

¹⁷ O tom, že Jehova byl k Manassemu milosrdný, se Jeremjáš ve svých spisech nezmínil. Ale Manasse zemřel jen asi 15 let před tím, než Jeremjáš nastoupil svou prorockou dráhu, a tak Jeremjáš musel slyšet o tom, co se stalo, když král činil pokání ze svých dřívějších ničemných skutků. Díky tomu, že zkoumal Manasseho špatné chování a jeho důsledky, jistě pochopil, že takové krále, jako byl Sedekjáš, má cenu vybízet, aby hledali Jehovovo milosrdenství a jeho milující laskavost. I král, který byl nechvalně známý modlářstvím a krveproléváním, mohl činit pokání a mohlo mu být odpuštěno. Kdybys byl na Jeremjášově místě, povzbudily by tě události týkající se Manasseho, abys ve službě vytrval za vlády jiných špatných králů?

18. Jak se mohl Jeremjáš poučit z Urijášova příběhu a proč tak odpovídáš?

¹⁸ Během své prorocké dráhy Jeremjáš jistě čerpal poučení z toho, jak v jednotlivých situacích jednali jeho současníci. Jedním z nich byl prorok Urijáš, který prorokoval proti Jeruzalému a Judě za vlády krále Jehojakima. Dostal však z Jehojakima strach a uprchl do Egypta. Nato král poslal své muže, aby ho z Egypta přivedli zpět, a pak ho nechal usmrtit. (Jer. 26:20–23) Myslíš, že se z tohoto Urijášova příběhu Jeremjáš poučil? Určitě ano. Jeremjáš totiž dále Židy varoval před jejich neodvratným osudem, a dělal to dokonce i v chrámovém areálu. Byl stále odvážný, a Jehova ho neopustil. Bůh zřejmě podnítil Šafanova syna Achikama, aby život odvážného Jeremjáše chránil. (Jer. 26:24)

19. Co mohl Jeremjáš usoudit z toho, že Jehova vytrvale posílal proroky ke svému lidu?

¹⁹ Jeremjáš se poučil také ze své vlastní zkušenosti, kterou získal, když předával Božímu lidu výstrahy. Ve čtvrtém roce Jehojakimovy vlády Jehova přikázal Jeremjášovi, aby zapsal všechna jeho slova, která k němu mluvil ode dnů Josijáše až do oné doby. Proč mu dal takový pokyn? Chtěl podnítit jednotlivce, aby se odvrátili od svého špatného jednání a aby jim mohlo být odpuštěno. (Přečti Jeremjáše 36:1–3.) Jeremjáš vstával časně ráno, aby sděloval výstražná poselství od Boha. Dokonce lidi úpěnlivě prosil, aby přestali se svými odpornými zvyky. (Jer. 44:4) Jistě si musel na základě vlastní zkušenosti uvědomit, že Bůh posílal proroky proto, že měl ke svému lidu soucit. A nevyvolalo to snad soucit i v samotném Jeremjášovi? (2. Par. 36:15) Je tedy pochopitelné, že když Jeremjáš přežil zničení Jeruzaléma, mohl říct: „Jsou to skutky Jehovovy milující laskavosti, že jsme nedospěli ke konci, protože projevy jeho milosrdenství jistě ke konci nedospějí. Jsou nové každé ráno.“ (Nář. 3:22, 23)

20. Když pátráš po Jehovovi, jak můžeš napodobovat Jeremjáše?

²⁰ Pamatuješ na to, abys každý den při svém rozhodování pátral po tom, jaká je Boží vůle? Ptáš se každý den „Kde je Jehova?“? (Jer. 2:6–8) Jeremjáš se na rozdíl od Židů své doby vždy obracel ke Všemohoucímu o pomoc, aby rozeznal cestu, po které má jít. Jestliže každý z nás napodobuje jeho příklad tím, že vždy při svém rozhodování zkoumá, jak se na danou věc dívá Jehova, je to jistě moudré.

21. Jak se můžeš modlit v souvislosti s kazatelskou službou, například když se setkáš s hrubou reakcí?

²¹ Nemusí jít pouze o nějakou velkou nebo rozhodující životní otázku. Co když se ti například nechce jít do kazatelské služby v den, na který sis to naplánoval? Probudíš se, všimneš si, že je zamračeno, a tak se ti nikam nechce. Řekneš si, že obvod, do kterého se ten den má jít, už byl určitě mnohokrát propracován. Vzpomeneš si, že tě někteří lidé odmítli, možná předstírali zdvořilost nebo byli vyloženě hrubí. Mohl by ses ten den ráno v modlitbě zeptat „Kde je Jehova?“? Snad ti to pomůže více si uvědomit, že lidem přinášíš krásné poselství a že je Boží vůlí, abys ho oznamoval. Potom možná pocítíš, že se ti Boží slovo stává zdrojem radosti a jásotu, jako se to stalo Jeremjášovi. (Jer. 15:16, 20) Jestliže se pak ve službě setkáš s někým, kdo s tebou jedná velmi drsně, nebo ti dokonce vyhrožuje, můžeš své pocity znovu vyjádřit Bohu v modlitbě. Uděláš to? Nezapomeň, že Bůh ti může poskytnout svatého ducha, abys mohl reagovat vhodným způsobem. Touha sdělovat lidem Boží poselství potlačí tvé negativní pocity. (Luk. 12:11, 12)

22. Proč může Jehova některým modlitbám ‚zahradit k sobě přístup‘?

²² Měli bychom si uvědomovat, že Jehova může některým modlitbám ‚zahradit k sobě přístup‘. (Přečti Nářky 3:44.) Modlitbám vzpurných Židů Jehova nenaslouchal, protože ‚od něj odvraceli ucho‘ a dál jednali nezákonně. (Přísl. 28:9) Poučení muselo být Jeremjášovi jasné a mělo by být jasné i nám: Jestliže někdo nejedná v souladu se svými modlitbami, Bůh tím bude zklamán a možná přestane takovým modlitbám naslouchat. Toho bychom se měli za každou cenu vyvarovat.

23, 24. (a) Co je nutné k tomu, abychom poznali Jehovovu vůli? (b) Co můžeš dělat, aby ti osobní studium přinášelo větší užitek?

²³ Kromě toho, že se upřímně modlíme o Jehovovo vedení, potřebujeme nadále osobně studovat, což je hlavní způsob, jak poznat Jehovovu vůli. V tomto směru jsme proti Jeremjášovi ve výhodě, protože máme úplnou Bibli. Když Jeremjáš sestavoval inspirovanou historickou zprávu, prováděl důkladný výzkum. Podobně se můžeš i ty probírat Božím Slovem a hledat Boží vedení, tedy ptát se „Kde je Jehova?“. Tím, že se snažíš poznat jeho vůli, dáváš najevo, že mu důvěřuješ, a jistě se staneš „podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku“. (Přečti Jeremjáše 17:5–8.)

²⁴ Když čteš Svaté Písmo a rozjímáš o něm, snaž se rozpoznat, jak by ses měl v různých situacích zachovat, aby se to Bohu líbilo. Můžeš hledat zásady, které si chceš zapamatovat a které chceš uplatňovat. Když v Božím Slově čteš historické zprávy, Boží příkazy, bohulibé zásady a moudré výroky, uvažuj o tom, jak by tyto pasáže měly ovlivňovat tvé každodenní rozhodování. Pokud se ptáš „Kde je Jehova?“, on ti odpoví tak, že ti ve svém psaném Slově ukáže, jak se máš zachovat, a to dokonce i v zoufalých situacích. V Bibli opravdu můžeš odhalit „nepochopitelné věci, které jsi neznal“ nebo kterým jsi dříve nerozuměl. (Jer. 33:3)

25, 26. Proč můžeme mít užitek ze zkušeností?

²⁵ Kromě toho můžeš uvažovat o svých vlastních zkušenostech a o zkušenostech jiných lidí. Například možná vidíš, že podobně jako Urijáš se i někteří křesťané přestali na Jehovu spoléhat. (2. Tim. 4:10) Z jejich jednání si můžeš vzít poučení a nedopadnout tak jako oni. Často si připomínej, jak ti Jehova projevoval milující laskavost, a pamatuj na to, že také Jeremjáš oceňoval projevy Božího milosrdenství a soucitu. I kdyby byla tvoje situace jakkoli zoufalá, nikdy si nemysli, že o tebe Nejvyšší nepečuje. Pečuje o tebe stejně, jako kdysi pečoval o Jeremjáše.

²⁶ Když budeš rozjímat o tom, jak Jehova pomáhá jednotlivcům v dnešní době, uvědomíš si, že jim denně poskytuje vedení různými způsoby. Aki, mladá sestra, která žila v Japonsku, měla dojem, že není hodna toho, aby byla křesťankou. Když byla jednou v kazatelské službě s manželkou krajského dozorce, svěřila se jí: „Mám pocit, že se mě Jehova chystá vyvrhnout z úst, ale visím mu na rtech a prosím ho, aby mi dal ještě trochu času.“ Manželka krajského dozorce se jí podívala do očí a řekla: „Nikdy jsem neměla dojem, že bys byla vlažná křesťanka.“ Aki o tomto povzbuzujícím výroku později dlouho uvažovala. Vždyť ve skutečnosti nic nenasvědčovalo tomu, že by ji Jehova někdy považoval za vlažnou. Pak se Aki modlila k Jehovovi: „Pošli mě, kam chceš. Budu dělat, cokoli si přeješ.“ Někdy v té době navštívila jednu cizí zemi, kde byla malá japonská skupina, a ta potřebovala někoho, kdo tento jazyk ovládá a kdo by tam mohl zůstat a pomáhat jim ve službě. Shodou okolností to byla země, ve které se Aki narodila, a proto se tam mohla snadno přestěhovat. Kde ale najde bydlení? Jedna sestra, jejíž dcera se právě odstěhovala, jí nabídla pokoj. Aki končí své vyprávění slovy: „Zapadlo to do sebe jako dílky puzzle. Jehova mi ukázal cestu.“

27. Proč by ses měl při všem, co děláš, ptát „Kde je Jehova?“?

²⁷ Mnozí bratři a sestry mohou vyprávět o situacích, v nichž osobně pocítili Boží vedení. Mohlo to být při čtení nebo studiu Bible. Podobné situace jsi možná zažil i ty. Takové zkušenosti mohou upevnit tvé pouto s Jehovou a podnítit tě, aby ses modlil ještě častěji a vroucněji. Spolehni se, že když se denně budeš ptát „Kde je Jehova?“, on ti svou cestu ukáže. (Iz. 30:21)