Neustále hledejte Království a Boží spravedlnost
„Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ — MATOUŠ 6:33.
1, 2. V co proměňovali znalci Písma a farizeové skutky, které byly samy o sobě dobré, a jak varoval Ježíš své následovníky?
ZNALCI Písma a farizeové hledali spravedlnost svým vlastním způsobem, ale nebyl to Boží způsob. Nejen to, ale když opravdu konali skutky, které byly samy o sobě dobré, pokrytecky je stavěli na odiv lidem. Nesloužili Bohu, ale vlastní marnivosti. Ježíš své učedníky varoval před takovým divadlem: „Dejte dobrý pozor, abyste nekonali svou spravedlnost před lidmi, aby vás pozorovali, jinak nebudete mít odměnu u svého Otce, který je v nebesích.“ — Matouš 6:1.
2 Jehova oceňuje ty, kteří dávají chudým — ale ne ty, kteří dávají tak, jako farizeové. Ježíš varoval své učedníky, aby je nenapodobovali: „Když tedy dáváš dary milosrdenství, netrub před sebou, jako to činí pokrytci v synagogách a na ulicích, aby je lidé oslavovali. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ — Matouš 6:2.
3. a) Jak dostali znalci Písma a farizeové plně zaplaceno za své dávání? b) Jak se lišil Ježíšův postoj k dávání?
3 Řecké slovo pro „mají. . . plnou“ (apecho) byl pojem často se objevující na obchodních stvrzenkách. Jeho použití v Kázání na hoře naznačuje, že „dostali svou odměnu“, totiž „podepsali stvrzenku na svou odměnu: jejich právo dostat odměnu se uskutečnilo, přesně jako kdyby již na ní dostali stvrzenku“. (Výkladový slovník novozákonních slov, angl., od W. E. Vinea) Dary pro chudé se veřejně slibovaly na ulicích. V synagogách se vyhlašovala jména dárců. Ti, kdo dali velké částky, byli zvláště poctěni tím, že při bohoslužbě seděli vedle rabínů. Dávali, aby je viděli lidé; lidé je viděli a oslavovali je; mohli tedy označit stvrzenku na odměnu, kterou dostali za své dávání, jako „plně vyplacenou“. Jak se to lišilo od Ježíšova postoje! Dávej „v skrytu; potom ti tvůj Otec, který se dívá v skrytu, odplatí.“ — Matouš 6:3, 4; Přísloví 19:17.
Modlitby, které se líbí Bohu
4. Proč nazval Ježíš farizey pokrytci kvůli jejich modlitbám?
4 Jehova oceňuje modlitby, které se obracejí na něho — ale ne tak, jak se modlili farizeové. Ježíš řekl svým následovníkům: „Když se modlíte, nebudete jako pokrytci, protože ti se rádi modlí, když stojí v synagogách a na rozích širokých ulic, aby je lidé viděli. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Matouš 6:5) Farizeové měli mnoho modliteb, které měli pronášet denně v určitých dobách bez ohledu na to, kde byli. Modlit se měli v soukromí. Záměrně se však starali, aby stáli „na rozích širokých ulic“, aby je viděli lidé procházející všemi směry, když nastala hodina modlitby.
5. a) Pro jaké další zvyklosti zůstávaly modlitby farizeů nevyslyšeny Bohem? b) Co dal Ježíš na první místo ve své vzorové modlitbě a jsou s tím dnes lidé ve shodě?
5 Falešnou svatost předváděli tím, že ‚se pod nějakou záminkou dlouho modlili‘. (Lukáš 20:47) Jedno ústní podání říkalo: „Dávní zbožní muži čekávali až hodinu, než pronesli tefila — [modlitbu] .“ (Mišna) Za tu dobu již každý jistě zpozoroval jejich zbožnost a podivoval se jí! Takové modlitby nestoupaly nikam výš než do jejich vlastní hlavy. Ježíš radil modlit se v soukromí, bez zbytečného opakování, a dal jednoduchý vzor. (Matouš 6:6–8; Jan 14:6, 14; 1. Petra 3:12) Ježíšova vzorová modlitba dala na první místo ty nejdůležitější věci: „Náš Otče v nebesích, buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. Staň se tvá vůle.“ (Matouš 6:9–13) Dnes zná málo lidí Boží jméno a tím méně chtějí, aby bylo posvěceno, takže z něho udělají bezejmenného boha. Přijď tvé království? Mnozí si myslí, že je již zde, v jejich nitru. Modlí se snad, aby se stala Boží vůle, ale většina koná svou vlastní vůli. — Přísloví 14:12.
6. Proč odsoudil Ježíš židovské posty jako bezcenné?
6 Půst je Bohu přijatelný, ale ne tak, jak jej konali farizeové. Stejně jako almužny a modlitby znalců Písma a farizeů zavrhl Ježíš i jejich posty jako bezcenné: „Když se postíte, přestaňte se tvářit smutně jako pokrytci, protože ti znetvořují svůj obličej, aby lidem dávali najevo, že se postí. Vpravdě vám říkám: Mají svou plnou odměnu.“ (Matouš 6:16) Jejich ústní podání naznačovalo, že během postu se neměli farizeové mýt ani pomazávat, ale měli si posypat hlavu popelem. Když se Židé nepostili, pravidelně se myli a natírali si tělo olejem.
7. Jak se měli chovat Ježíšovi následovníci, když se postili, a jaký půst si přál Jehova v Izajášově době?
7 Ohledně postu řekl Ježíš svým následovníkům: „Namaž si hlavu olejem a umyj si obličej, abys dal najevo nikoli lidem, ale svému Otci, že se postíš.“ (Matouš 6:17, 18) V Izajášově době si nevěrní Židé libovali v postech, trápili své duše, klopili hlavu a seděli v pytlovině a popelu. Ale Jehova si přál, aby propouštěli na svobodu utlačované, krmili hladové, ubytovávali lidi bez domova a oblékali nahé. — Izajáš 58:3–7.
Ukládejte si nebeský poklad
8. Proč ztratili znalci Písma a farizeové ze zřetele získávání Božího schválení a jakou zásadu později vyjádřenou Pavlem přehlédli?
8 Ve svém usilování o spravedlnost ztratili farizeové a znalci Písma ze zřetele, jak získat Boží schválení, a zaměřili se na obdiv lidí. Ponořili se do lidských ústních podání natolik, že odsunuli stranou Boží psané Slovo. Srdcem se upnuli k pozemskému postavení spíše než k nebeskému pokladu. Přehlíželi prostou pravdu, kterou o léta později zapsal farizeus obrácený na křesťanství: „Ať děláte cokoli, pracujte na tom celou duší jako pro Jehovu, a ne pro lidi, neboť víte, že od Jehovy obdržíte patřičnou odměnu, dědictví.“ — Kolosanům 3:23, 24.
9. Jaká nebezpečí mohou hrozit pozemskému pokladu, ale co uchová v bezpečí pravý poklad?
9 Jehova se zajímá o tvou oddanost k němu, ne o tvůj bankovní účet. Ví, že tvé srdce je tam, kde je tvůj poklad. Může tvůj poklad strávit rez a moli? Mohou se zloději prokopat zdí a ukrást jej? Anebo v naší moderní době hospodářské nestálosti může inflace snížit jeho kupní sílu nebo jej může zlikvidovat krach na burze? Způsobí prudce rostoucí zločinnost, že ti bude ukraden? Jestliže je uložen v nebi, nestane se to. Nestane se to, jestliže je tvé oko — lampa, která osvětluje celé tvé tělo — prosté, zaměřené na Boží království a spravedlnost. Bohatství se umí rozplynout. „Nelopoť se, abys získal bohatství. Přestaň se svým vlastním porozuměním. Způsobil jsi, aby tvé oči na ně pohlédly, když není ničím? Vždyť si zcela jistě dělá křídla jakoby orlí a ulétá k nebesům.“ (Přísloví 23:4, 5) Proč tedy nespat kvůli bohatství? „Nadbytek, který patří boháči, mu nedává spát.“ (Kazatel 5:12) Pamatuj na Ježíšovu výstrahu: „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ — Matouš 6:19–24.
Víra, která zahání úzkostlivou starost
10. Proč je tak důležité věřit v Boha spíše než v hmotný majetek a jakou radu dal Ježíš?
10 Jehova chce, abys věřil v něho, ne v hmotný majetek. „Bez víry je. . . nemožné líbít se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Ježíš řekl: „I když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z toho, co vlastní.“ (Lukáš 12:15) Milióny v bance neudrží v chodu choré plíce ani unavené srdce. „Proto vám říkám“, pokračoval Ježíš ve svém Kázání na hoře, „přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst a co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat. Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oděv?“ — Matouš 6:25.
11. Kde našel Ježíš mnohá svá znázornění a jak se to ukazuje v Kázání na hoře?
11 Ježíš byl mistrem slovních znázornění. Napadala ho, kamkoli se podíval. Viděl ženu stavět rozsvícenou lampu na stojan a proměnil to ve znázornění. Viděl pastýře, jak odděluje ovce od koz; stalo se to znázorněním. Viděl děti, jak si hrají na tržišti; stalo se to znázorněním. A stejně tomu bylo v Kázání na hoře. Když mluvil o úzkostlivé starosti o hmotné potřeby, spatřil znázornění v poletujících ptácích a liliích, jež rostly na úbočích. Sejí ptáci a žnou? Ne. Předou lilie a tkají? Ne. Bůh je vytvořil a stará se o ně. Máte větší cenu než ptáci a lilie. (Matouš 6:26, 28–30) Dal svého Syna za vás, ne za ně. — Jan 3:16.
12. a) Znamenala Ježíšova znázornění o ptácích a květinách, že Ježíšovi učedníci nebudou muset pracovat? b) Co objasňoval Ježíš ohledně práce a víry?
12 Ježíš svým následovníkům neříkal, že nemusí pracovat, aby se uživili a oblékli. (Kazatel 2:24; Efezanům 4:28; 2. Tesaloničanům 3:10–12) Toho jarního rána ptáci pilně vyhrabávali potravu, namlouvali se, stavěli hnízda, seděli na vejcích, krmili mláďata. Pracovali, ale nedělali si starosti. Květiny také pilně zapouštěly své kořeny do země a hledaly vodu a nerostné látky a vyháněly listy nahoru k slunci. Musí dozrát, vykvést a rozsypat semena, než zajdou. Pracovaly, ale nedělaly si starosti. Bůh se stará o ptáky i o lilie. ‚Nepostará se tím spíše o vás, vy malověrní?‘ — Matouš 6:30.
13. a) Proč Ježíš vhodně použil loketní míru, když mluvil o prodloužení života? b) Jak si můžeš, abychom tak řekli, prodloužit život o nekonečné milióny kilometrů?
13 Měj tedy víru. Nebuď úzkostlivý. Úzkostlivá starost nic nezmění. „Kdo z vás,“ zeptal se Ježíš, „může přidat jeden loket k délce svého života tím, že je úzkostlivý?“ (Matouš 6:27) Ale proč Ježíš uvádí do vztahu fyzickou délkovou míru, loket, a časovou míru, délku života? Snad protože Bible často přirovnává délku lidského života k cestě a používá výrazy jako „cesta hříšníků“, „stezka spravedlivých“, ‚široká cesta ke zničení‘ a ‚úzká cesta do života‘. (Žalm 1:1; Přísloví 4:18; Matouš 7:13, 14) Úzkostlivá starost o denní potřeby nemůže prodloužit život ani o zlomek, o „jeden loket“, bychom mohli říci. Existuje však, abychom tak řekli, způsob, jak si prodloužit život o nekonečné milióny kilometrů. Ne úzkostlivou starostí o to, „co budeme jíst?“ nebo „co budeme pít?“ nebo „co si oblékneme?“, ale tím, že máme víru a děláme to, co nám říká Ježíš: „Neustále tedy hledejte nejprve království a jeho spravedlnost a to všechno ostatní vám bude přidáno.“ — Matouš 6:31–33.
Jak dosáhnout Božího království a jeho spravedlnosti
14. a) Co je námětem Kázání na hoře? b) Jakým nesprávným způsobem hledali Království a spravedlnost znalci Písma a farizeové?
14 V úvodní větě svého Kázání na hoře mluvil Ježíš o tom, že nebeské království patří těm, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb. Ve čtvrté větě řekl, že ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou nasyceni. Zde klade Ježíš Království a Jehovovu spravedlnost na první místo. Jsou námětem Kázání na hoře. Jsou odpovědí na potřeby celého lidstva. Jakými prostředky se však stávají Boží království a Boží spravedlnost dosažitelnými? Jak je neustále hledáme? Ne tak, jako znalci Písma a farizeové. Ti hledali Království a spravedlnost prostřednictvím mojžíšského Zákona, který podle nich zahrnoval ústní podání, protože věřili, že jak psaný Zákon, tak ústní podání dostal Mojžíš od Boha na hoře Sinaji.
15. a) Kdy podle Židů vznikla jejich ústní podání a jak je povýšili nad psaný mojžíšský Zákon? b) Kdy ve skutečnosti začala tato ústní podání a jaký to mělo dopad na mojžíšský Zákon?
15 Jejich ústní podání o tom říkalo: „Mojžíš obdržel Zákon [poznámka pod čarou „Ústní Zákon“] ze Sinaje a svěřil jej Jozuovi a Jozue starším a starší prorokům; a proroci jej svěřili mužům z Velké synagogy.“Časem byl jejich ústní zákon povýšen dokonce nad psaný Zákon: „[Jestliže] přestoupí slova [psaného] Zákona, není vinen“, ale jestliže „přidá k slovům znalců Písma [k ústním podáním], je vinen“. (Mišna) Jejich ústní podání nezačala na Sinaji. Začala se rychle hromadit asi dvě století před Kristem. Přidávala k psanému mojžíšskému Zákonu, ubírala z něj a zneplatňovala jej. — Srovnej 5. Mojžíšovu 4:2; 12:32.
16. Jak přichází pro lidi Boží spravedlnost?
16 Boží spravedlnost nepřichází prostřednictvím Zákona, ale bez něj: „Ze skutků zákona tedy nebude žádné tělo před ním prohlášeno za spravedlivé, protože skrze zákon je přesné poznání hříchu. Ale nyní se Boží spravedlnost stala zjevnou bez zákona, jak se o ní svědčí v Zákoně a v Prorocích; ano, Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista.“ (Římanům 3:20–22) Boží spravedlnost tedy přichází vírou v Krista Ježíše — o tom se hojně ‚svědčilo v Zákoně a Prorocích‘. Mesiášská proroctví se splnila na Ježíšovi. On tak naplnil Zákon; ten byl odstraněn z cesty tím, že byl přibit na jeho mučednický kůl. — Lukáš 24:25–27, 44–46; Kolosanům 2:13, 14; Hebrejcům 10:1.
17. Jak Židé podle apoštola Pavla nepoznali Boží spravedlnost?
17 Apoštol Pavel tedy psal o tom, jak Židé selhali při hledání spravedlnosti: „Vždyť o nich svědčím, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; nepodřídili se totiž Boží spravedlnosti, protože Boží spravedlnost neznali, ale usilovali zřídit svou vlastní. Vždyť Kristus je konec Zákona, aby každý, kdo projevuje víru, měl spravedlnost.“ (Římanům 10:2–4) Pavel také napsal o Kristu Ježíšovi: „Toho, který neznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností.“ — 2. Korinťanům 5:21.
18. Jak pohlíželi na „Krista přibitého na kůl“ židovští zastánci ústního podání, řečtí filozofové a „ti, kteří jsou povoláni“?
18 Židé pohlíželi na umírajícího Mesiáše jako na slabou nicku. Řečtí filozofové se takovému Mesiáši smáli jako pošetilosti. Přesto je to tak, jak prohlásil Pavel: „Židé prosí o znamení a také Řekové hledají moudrost, ale my kážeme Krista přibitého na kůl, Židům důvod ke klopýtání, ale národům pošetilost; avšak těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista, Boží moc a Boží moudrost. Protože Boží pošetilá věc je moudřejší než lidé a Boží slabá věc je silnější než lidé.“ (1. Korinťanům 1:22–25) Kristus Ježíš je zjevením Boží moci a moudrosti a je Božím prostředkem spravedlnosti a věčného života pro poslušné lidstvo. „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, kterým máme být zachráněni.“ — Skutky 4:12.
19. Co ukáže následující článek?
19 Následující článek ukáže, že chceme-li uniknout zničení a získat věčný život, musíme neustále hledat Boží království a jeho spravedlnost. K tomu nestačí jen naslouchat Ježíšovým výrokům, ale také je činit.
Otázky k opakování
◻ V co proměňovali židovští pobožnůstkáři své dary milosrdenství, modlitby a posty?
◻ Kde je bezpečné místo k ukládání pokladu?
◻ Proč bychom neměli mít úzkostlivou starost o své hmotné potřeby?
◻ Jaké falešné tvrzení pronášeli Židé o původu svých ústních podání?
◻ Jak přichází Boží království a jeho spravedlnost?
[Obrázek na straně 16]
Farizeové se rádi modlili na nárožích ulic, kde je mohli vidět lidé