Díváš se na lidskou slabost stejně jako Jehova?

1., 2. Díky čemu Pavel soucítil se slabšími spolukřesťany?

VŠICHNI se občas cítíme slabí. Chřipka nebo alergie nás mohou oslabit natolik, že jen těžko zvládáme svoje každodenní povinnosti. Zkus si ale představit, že by ses tak cítil ne týden nebo dva, ale celé měsíce. Jistě by sis velmi vážil toho, kdyby s tebou druzí jednali ohleduplně.

² Apoštol Pavel dobře věděl, jaké to je, být vyčerpaný kvůli problémům ve sboru i vnějším tlakům. Častokrát měl pocit, že už nemůže dál. (2. Kor. 1:8; 7:5) Když psal o těžkostech, kterými jako křesťan prošel, přiznal: „Kdo je slabý, a já nejsem slabý?“ (2. Kor. 11:29) V pojednání, v němž přirovnal křesťanský sbor k lidskému tělu, napsal, že jeho obrazné údy, „které se zdají slabšími, jsou potřebné“. (1. Kor. 12:22) Co tím myslel? Proč bychom se na bratry a sestry, kteří se zdají slabší, měli dívat tak jako Jehova? A k čemu dobrému to povede?

 3. Čím by mohl být ovlivněný náš názor na některé bratry a sestry ve sboru?

³ Žijeme v soutěživém světě, ve kterém se propaguje síla a mládí. Ve snaze se prosadit mnozí bezohledně přehlížejí pocity slabších. Takové jednání samozřejmě neschvalujeme. Přesto by se mohlo stát, že jím budeme ovlivněni a nevědomky se začneme dívat svrchu na bratry a sestry, kteří potřebují dlouhodobou pomoc. Je proto důležité vědět, jak se na ně dívá Jehova, a jeho názor přijmout za svůj.

4., 5. (a) Jak nám přirovnání z 1. Korinťanům 12:21–23 pomáhá lépe pochopit Jehovův názor na lidskou slabost? (b) Jaký užitek máme z toho, když pomáháme slabým?

⁴ Jehovův názor na lidskou slabost můžeme lépe pochopit z přirovnání, které Pavel použil ve svém prvním dopise Korinťanům. Ve 12. kapitole napsal, že i ty slabé nebo méně vzhledné části lidského těla mají svůj účel. (Přečti 1. Korinťanům 12:12, 18, 21–23.) Někteří evolucionisté to dřív viděli jinak. V současnosti se však ukazuje, že orgány nebo části těla, které byly považované za zbytečné, vlastně vykonávají velmi důležité funkce.a Kdysi se například mělo za to, že malíček na noze žádnému důležitému účelu neslouží. Dnes ale víme, že významně ovlivňuje rovnováhu celého těla.

⁵ Pavlovo přirovnání zdůrazňuje myšlenku, že každý křesťan je hodnotným členem sboru. Satan lidi zbavuje důstojnosti, ale Jehova se s oceněním dívá na všechny své služebníky, včetně těch zdánlivě slabých, a považuje je za „potřebné“. (Job 4:18, 19) Tato myšlenka by každému z nás měla pomoct, aby si vážil úlohy, kterou má ve svém sboru a vlastně i v celé viditelné části Boží organizace. Už jsi někdy pomáhal zestárlému spolukřesťanovi? Možná jsi ho někam doprovázel a musel jsi mu přizpůsobit svůj krok. Jak ses při tom cítil? Určitě jsi měl radost z toho, že pro něj můžeš něco udělat. Když se staráme o druhé, nám samotným to pomáhá v ještě větší míře projevovat takové rysy osobnosti, jako je trpělivost, láska a křesťanská zralost. (Ef. 4:15, 16) Jehova si přeje, abychom všechny své spoluvěřící, tedy i ty, kdo se zdají být slabí, považovali za důležité. Když tento názor přijmeme za svůj, nebudeme mít na bratry a sestry přehnané nároky a ve sboru bude panovat láskyplná atmosféra.

 6. V jakém smyslu Pavel použil slova „slabí“ a „silní“?

⁶ Slova „slabí“ a „slabost“ použil apoštol Pavel na některé křesťany proto, že tak o nich smýšleli nevěřící lidé v prvním století. Také tak popsal sám sebe. (1. Kor. 1:26, 27; 2:3) Když o jiných křesťanech napsal, že jsou „silní“, nemyslel tím, že jsou lepší než ostatní. (Řím. 15:1) Jednoduše chtěl říct, že zkušenější křesťané mají mít trpělivost s těmi, kdo tolik zkušeností v pravdě ještě nezískali.

 7. Co by nám mohlo bránit v tom, abychom pomáhali spoluvěřícím?

⁷ Když pomáháme „poníženým“, nejenže napodobujeme Jehovu, ale také získáváme jeho schválení. (Žalm 41:1; Ef. 5:1) Pokud bychom se však na takové spoluvěřící dívali svrchu, mohlo by se občas stát, že jim pomocnou ruku nepodáme. Podobně bychom se od někoho, kdo nás potřebuje, mohli odtáhnout v případě, že si nejsme jistí, co mu říct, a připadáme si trapně. Naše sestra Cynthia,b kterou opustil manžel, říká: „Pokud se vám spoluvěřící vyhýbají nebo nejednají tak, jak byste to od blízkých přátel čekali, hodně to bolí. Když procházíte zkouškami, potřebujete, aby vám lidé byli nablízku.“ I král David věděl, jaké to je, když se k němu druzí obracejí zády. (Žalm 31:12)

 8. Co nám pomůže, abychom byli soucitnější?

⁸ Co nám pomůže, abychom byli ke spoluvěřícím soucitnější? Pamatujme na to, že někteří naši drazí bratři a sestry zeslábli kvůli nepříznivým okolnostem. Například mají chatrné zdraví, žijí v rozdělené domácnosti nebo se potýkají s depresí. V takové situaci se jednoho dne může ocitnout každý z nás. Zamysli se nad starověkými Izraelity. Než vstoupili do Zaslíbené země, Jehova jim připomněl, že strádali jako otroci v Egyptě, a zdůraznil, že by proto neměli zatvrdit své srdce a obrátit se zády ke svým bratrům, kteří se dostanou do zoufalé situace. Jehova od nich očekával, že si budou navzájem ochotně pomáhat. (5. Mojž. 15:7, 11; 3. Mojž. 25:35–38)

 9. Co především bychom měli udělat, když náš spoluvěřící zeslábl?

⁹ O bratrech a sestrách, kteří se dostali do složité situace, bychom si neměli hned říkat, že si za to stejně mohou sami. Místo toho bychom jim měli poskytnout duchovní útěchu. (Job 33:6, 7; Mat. 7:1) Uvažujme o následujícím přirovnání. Když se motocyklista zraní při nehodě a odvezou ho do nemocnice, budou snad nad ním lékaři a zdravotní sestry stát a diskutovat, zda nehavaroval vlastní vinou? Určitě ne. Budou dělat vše, co je v jejich silách, aby ho zachránili. Podobně když náš spoluvěřící zeslábne kvůli osobním problémům, v prvé řadě bychom mu měli duchovně pomoct. (Přečti 1. Tesaloničanům 5:14.)

10. Proč můžeme právem říct, že někteří křesťané vypadají jako slabí, a přitom jsou „bohatí ve víře“?

¹⁰ Někteří spoluvěřící nám mohou připadat slabí, ale když se nad nimi zamyslíme, možná zjistíme, že je to jinak. Působí sice nenápadným dojmem a vypadají zranitelně, ale přitom mají mimořádně pevnou víru a vnitřní sílu. Příkladem mohou být sestry, které po celá léta čelí odporu v rodině. A co křesťanky, které samy vychovávají děti a pravidelně chodí na shromáždění? Neobdivuješ snad jejich víru a vytrvalost? A jak se díváš na mladé křesťany, kteří se pevně drží pravdy navzdory tlaku spolužáků? Takoví bratři a sestry možná vypadají jako slabí, ale není pochyb o tom, že jsou právě tak „bohatí ve víře“, jako ti z nás, kdo mají příznivější životní okolnosti. (Jak. 2:5)

11., 12. (a) Co nám pomůže, abychom se ztotožnili s Jehovovým názorem na lidskou slabost? (b) V čem je pro nás poučné to, jak Jehova jednal s Áronem?

¹¹ Jestliže se chceme ztotožnit s Jehovovým názorem na lidskou slabost, měli bychom uvažovat o tom, jak jednal s některými svými služebníky. (Přečti Žalm 130:3.) Představ si, že bys s Mojžíšem poslouchal Áronovy výmluvy, proč udělal zlatou sochu telete. Co by sis o něm myslel? (2. Mojž. 32:21–24) Jak by ses na něj díval, kdybys byl u toho, když na podnět své sestry Miriam kritizoval Mojžíše, že si vzal cizozemskou manželku? (4. Mojž. 12:1, 2) A jak bys reagoval, když Mojžíš a Áron nevzdali slávu Jehovovi za to, že zázračně vyvedl vodu ze skály u Meriby? (4. Mojž. 20:10–13)

¹² Ve všech těchto případech Jehova mohl Árona okamžitě potrestat. Věděl však, že Áron má dobré srdce. Udělal sice chyby, ale zdá se, že pokaždé podlehl okolnostem a nechal se ovlivnit druhými. Svou chybu vždy uznal a podřídil se Jehovovu rozhodnutí. (2. Mojž. 32:26; 4. Mojž. 12:11; 20:23–27) Jehova mu odpustil, protože se zaměřoval na jeho víru a kajícný postoj. I o staletí později se na Árona a jeho potomky vzpomínalo jako na věrné Boží služebníky. (Žalm 115:10–12; 135:19, 20)

13. Jak zjistíme, zda se na druhé díváme tak jako Jehova?

¹³ Pokud se máme na křesťany, kteří se zdají být slabí, dívat stejně jako Jehova, musíme se napřed zamyslet nad tím, jaký k nim vlastně máme postoj. (1. Sam. 16:7) Jak například reaguješ, když se nějaký dospívající křesťan věnuje nevhodné zábavě nebo jedná nezodpovědně? Místo abys ho kritizoval, přemýšlej, jak bys mu mohl pomoct, aby dělal duchovní pokroky. Když se snažíme druhým pomáhat, sami se učíme jednat s větším pochopením a láskou.

14., 15. (a) Jak se Jehova díval na to, že Elijáš dočasně ztratil odvahu? (b) Co se učíme z toho, jak Jehova jednal s Elijášem?

¹⁴ A jak se díváme na ty, kdo jsou sklíčení? Zamysleme se, jak Jehova jednal s Elijášem, a uvidíme, jaký je jeho názor. Prorok Elijáš se nebojácně postavil proti 450 Baalovým prorokům, ale potom utekl před královnou Jezábel, která ho chtěla dát zabít. Nejprve dorazil do 150 kilometrů vzdálené Beer-šeby a pak zamířil dál do pustiny. Cestou na něj pražilo slunce a nakonec byl tak vyčerpaný, že si sedl pod keř a prosil, aby mohl zemřít. (1. Král. 18:19; 19:1–4)

¹⁵ S jakými pocity se Jehova díval na svého věrného proroka, který propadl zoufalství? Zavrhl ho kvůli tomu, že na čas ztratil odvahu? V žádném případě. Poslal anděla, aby Elijášovi pomohl. Anděl mu dal dvakrát najíst, aby ho posílil na další cestu. (Přečti 1. Královskou 19:5–8.) Ještě než Jehova Elijášovi řekl, co má dělat, naslouchal mu a poskytl mu praktickou pomoc.

16., 17. Jak můžeme napodobovat Jehovovo jednání s Elijášem?

¹⁶ Jak můžeme našeho starostlivého Boha napodobovat? Neměli bychom si myslet, že ze všeho nejdřív musíme spolukřesťanovi poradit, co by podle našeho názoru měl udělat. (Přísl. 18:13) Když je někdo sklíčený nebo má dojem, že za nic nestojí, měli bychom mu naslouchat a projevit soucit. (1. Kor. 12:23) Teprve potom budeme vědět, co opravdu potřebuje a co pro něj můžeme udělat.

¹⁷ Vraťme se k Cynthii, o které jsme se zmínili dřív. Jak její spoluvěřící reagovali na to, že zůstala sama se dvěma dcerkami? Cynthia vypráví: „Zatelefonovaly jsme jim, co se stalo, a do tři čtvrtě hodiny byli u nás. Měli slzy v očích. První dva nebo tři dny byli pořád s námi. Byly jsme hodně rozrušené a nedokázaly jsme se ani pořádně najíst, a tak nás na čas vzali k sobě.“ Takové láskyplné jednání je v souladu s tím, co napsal učedník Jakub: „Jestliže bratr nebo sestra jsou nazí a nemají dostatek jídla na ten den, a přece jim kdosi z vás řekne: ‚Jděte v pokoji, zahřejte se a dobře se najezte‘, ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, k čemu je to prospěšné? Tak i víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá.“ (Jak. 2:15–17) Pomoc, kterou Cynthii a jejím dcerám bratři a sestry ihned poskytli, jim dodala takovou sílu, že o pouhých šest měsíců později se všechny tři přihlásily do pomocné průkopnické služby. (2. Kor. 12:10)

18., 19. (a) Jak můžeme pomáhat těm, kdo zeslábli? (b) Kdo všechno má užitek z toho, že pomáháme slabým?

¹⁸ Z vlastní zkušenosti asi víš, že z vážné nemoci se člověk neuzdraví ze dne na den. Podobně i v případě, že křesťan zeslábne kvůli osobním problémům nebo náročným okolnostem, může nějakou dobu trvat, než znovu získá duchovní sílu. Je pravda, že aby posílil svou víru, bude muset sám vynaložit úsilí – studovat Boží Slovo, modlit se a chodit na shromáždění. Bude ale potřebovat i naši pomoc. Proto k němu buďme trpěliví, dávejme mu najevo svou lásku a ujišťujme ho, že si ho moc vážíme. (2. Kor. 8:8)

¹⁹ Pamatujme na to, že když pomáháme bratrům a sestrám, přináší nám to velkou radost. Také nás to učí, abychom byli soucitní a trpěliví. Ve sboru díky tomu panuje láska a vřelá atmosféra. Nejdůležitější však je, že takovým jednáním napodobujeme Jehovu, který si velmi váží každého svého služebníka. Máme tedy mnoho pádných důvodů, proč „pomáhat těm, kdo jsou slabí“. (Sk. 20:35)