OBLIČEJ
Hebrejské a řecké slovo pro „obličej“ (heb. pa·néʹ; řec. proʹso·pon) je používáno v různých významech, stejně jako je to i v případě českého slova.
Často je myšlen doslovný obličej, tzn. přední část hlavy. (1Mo 50:1; Mt 6:16, 17; Jk 1:23) Podobně může být myšlena přední strana jakékoli věci. (2Mo 26:9; 2Sa 10:9; Ez 2:9, 10, kde je hebrejský výraz pro „obličej“ přeložen jako ‚přední strana‘ nebo „zpředu; zepředu“.) Slovo „obličej“ se také může vztahovat na povrch (Iz 14:21; Job 38:30; Sk 17:26) či na vnější vzhled nějaké věci. (Lk 12:56; Jk 1:11)
Postoj nebo postavení. Výraz tváře je důležitým ukazatelem stavu mysli a pocitů. A tak je „obličej“ často použit k popisu postoje Boha a člověka za různých okolností nebo k označení něčího postavení z toho hlediska, jak se na ně dívá Bůh či někdo jiný. Zde jsou některá častá použití:
‚Hledání něčího obličeje‘ znamenalo usilovat u někoho o slyšení, a to jak u Boha, tak u pozemského panovníka, a prosit o laskavou pozornost nebo pomoc. (Ža 24:6; 27:8, 9; 105:4; Př 29:26; Oz 5:15) Hebrejci mluvili o ‚pozvednutí obličeje někoho jiného‘ a mysleli tím ‚projevení ohledu‘ takové osobě. (1Sa 25:35; viz heslo NESTRANNOST.)
‚Obměkčování něčího obličeje‘ znamená zmírňovat hněv té osoby nebo dosahovat její přízně a dobré vůle. (2Mo 32:11; Ža 119:58)
‚Rozzářit obličej‘ k někomu jinému je vyjádřením přízně (4Mo 6:25; srovnej Ža 80:7) a ‚postavit osobu před něčí obličej‘ označuje vlídnou pozornost. (Ža 41:12; srovnej Ža 140:13.)
Slovní spojení „tváří v tvář“ může označovat něčí důvěrnou společnost nebo komunikaci. Mojžíš měl tu výsadu, že měl takový blízký vztah k Bohu a byl použit Bohem tak mocně, že je označen za proroka, „jehož znal Jehova tváří v tvář“. (5Mo 34:10–12) I když je řečeno, že Mojžíš spatřil „Jehovův zjev“ a že s ním Jehova mluvil „od úst k ústům“, Mojžíš nikdy neviděl Jehovův obličej doslova. Jak totiž ukazuje kontext, Boží slova byla pronesena k Mojžíšovi prostřednictvím anděla, Božího mluvčího, a to přímo mluveným projevem (místo viděním nebo sny), a tato skutečnost byla podkladem pro takové vyjádření. (4Mo 12:6–8; 2Mo 33:20; Sk 7:35, 38; Ga 3:19; srovnej 1Mo 32:24–30; Oz 12:3, 4.) Mojžíš Izraelitům připomněl, že s nimi Bůh mluvil „tváří v tvář“, protože slyšeli jeho silný hlas u Sinaje, přestože nikdo z nich Jehovu opravdu neviděl. (5Mo 5:4; 4:11–15; Heb 12:19)
Naopak Ježíš ve své předlidské existenci byl osobně s Otcem a poukázal na to, že andělé, Boží duchovní synové, také hledí na „obličej“ Boha, když mu slouží na nebeských nádvořích. (Jan 1:18; 8:57, 58; Mt 18:10; srovnej Lk 1:19.) Tak také ti, kdo jsou povoláni jako spoludědici s Kristem v nebi, v patřičný čas uvidí Jehovu Boha. (1Ja 3:1–3)
Pavel porovnával to porozumění Božímu záměru, jaké měli členové prvního křesťanského sboru, s plnějším porozuměním, které budou mít, až získají nebeskou odměnu, kdy dospějí k úplnému pochopení božského záměru, až se splní proroctví, a řekl: „Nyní totiž vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech, ale potom to bude tváří v tvář.“ (1Ko 13:12; srovnej 2Ko 3:18; 4:6.)
Říci nebo udělat něco ‚někomu do obličeje‘ znamená přímost, otevřenou konfrontaci (5Mo 7:10; Job 21:31) a v negativním smyslu to může zahrnovat drzost a neúctu. (Job 1:11; Iz 65:3) Příbuzné vyjádření je ‚napomínání někoho něčím obličejem‘. (Ža 80:16)
Význam výroku ‚zaměřit nebo zatvrdit obličej‘ je sledovat nějaký cíl, záměr nebo nějakou touhu (1Mo 31:21; 1Kr 2:15; 2Kr 12:17) a nese myšlenku pevného úmyslu a odhodlání. (2Pa 20:3; Da 11:16–19; Lk 9:51–53) Daniel „zaměřil svůj obličej k Jehovovi“ tak, že po Něm vážně pátral, že u něho hledal pomoc. (Da 9:3; srovnej 2Ko 1:11.) Pevné odhodlání se často odráží ve výrazu obličeje — pozná se podle pevně sevřených rtů a čelistí, a stejně tak podle upřeného pohledu. Izajáš ‚zatvrdil svůj obličej jako pazourek‘, protože se rozhodl, že nedovolí, aby ho nepřítel odradil od úkolu, který mu byl uložen. (Iz 50:7) Vzpurní Judejci ve své zatvrzelosti a ve svém odmítání přijmout nápravu „učinili svůj obličej tvrdším než skalní útes“. (Jer 5:3) Na druhé straně to, že Jehova ‚zaměří svůj obličej proti‘ těm, kdo přestupují spravedlivý zákon, znamenalo, že takové osoby budou zavrženy a odsouzeny, což jim přinese neštěstí nebo smrt. (3Mo 17:10; 20:3–6; Jer 21:10; srovnej 1Pe 3:12.)
‚Skrýt obličej‘ má mnoho významů závisejících na okolnostech. To, že Jehova Bůh skrývá svůj obličej, často znamená odnětí jeho přízně nebo jeho životodárné síly. To může být výsledkem neposlušnosti jednotlivce nebo skupiny osob, které jsou do takového jednání zapleteny, jako v případě izraelského národa. (Job 34:29; Ža 30:5–8; Iz 54:8; 59:2) V některých případech to znamená, že se Jehova odmítá zjevit tím, že by jednal nebo dal odpověď, protože čeká na svůj vlastní příhodný čas. (Ža 13:1–3) Davidova slova „Skryj svůj obličej před mými hříchy“ byla žádostí o prominutí neboli zrušení těchto přestupků. (Ža 51:9; srovnej Ža 10:11.)
To, že si člověk či anděl zastře neboli zakryje tvář, může vyjadřovat pokoru nebo uctivou bázeň a úctu. (2Mo 3:6; 1Kr 19:13; Iz 6:2) Může to být také znamením truchlení. (2Sa 19:4) Naproti tomu Elifaz falešně naznačil, že Jobův blahobyt udělal z Joba domýšlivého člověka, takže si vlastně „kryje obličej svou tučností“. (Job 15:27) Jak je vidět z Hamanova případu, zakrýt někomu obličej mohlo představovat hanebnost a možná zkázu. (Es 7:8; srovnej Ža 44:15; Jer 51:51.)
‚Odvrácení obličeje‘ může vyjadřovat urážlivou lhostejnost nebo pohrdání. (2Pa 29:6; Jer 2:27; 32:33) Bůh projevuje své opovržení těmi, kdo odmítají jeho radu, a v den jejich pohromy jim ukazuje „záda, a ne obličej“. (Jer 18:17)
‚Plivnout do obličeje‘ někoho jiného byl mimořádně silný projev pokárání či pokoření. (4Mo 12:14; 5Mo 25:9; Iz 50:6; Mt 26:67)
Něčí osoba nebo něčí přítomnost. Obličej je tou nejvýraznější částí člověka, vystihuje ho více než jakýkoli jiný rys těla a stejně tak nejlépe vyjadřuje i to, jaká je jeho osobnost — proto bylo kdysi slovo „obličej“ používáno metonymicky k označení jiné osoby nebo sebe sama. Například ve 2. Samuelově 7:9; 17:11 a Skutcích 3:19 jsou vyjádření „před tebou“, „ty osobně“ a ‚osoba‘, která pocházejí z původního hebrejského nebo řeckého slova pro „tvůj obličej“ či „obličej“. V jiných případech může obličej označovat něčí přítomnost, jako je to ve Skutcích 3:13.
„Chléb vystavení“ ve svatostánku je v hebrejštině doslova nazýván chléb tváří (2Mo 25:30), tzn. chléb Jehovovy přítomnosti. Toto vyjádření zdůrazňuje, že Jehova je blízko lidu, jak to bylo znázorněno ve svatyni.
Jiné použití a výrazy. Řecký výraz pro „obličej“ (proʹso·pon) někdy označuje „vnější vzhled“, kterým se člověk vyznačuje, což vyplývá z jeho bohatství či jeho chudoby, vysokého nebo nízkého postavení a podobných věcí. (Mt 22:16; 2Ko 5:12; Ga 2:6)
Hebrejské slovo ʼaf (nos; chřípí) někdy označuje partii kolem nosu, a tak se překládá jako „obličej“; většinou v souvislosti s klaněním se. (1Mo 3:19; 19:1; 48:12) Hebrejské slovo ʽaʹjin (oko) je používáno, když se mluví o tom, že se Jehova objevil svému lidu, obrazně řečeno „tváří v tvář“. (4Mo 14:14, Rbi8, ppč)