Zasvěcení a svoboda volby
„Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil.“ (GALAŤANŮM 5:1)
1. V jakém smyslu jsou převážně používána hebrejská a řecká slova, která jsou překládána jako „zasvěcení“, „posvěcení“ nebo „vysvěcení“?
KDYŽ pisatelé Bible chtěli sdělit, že je něco odděleno neboli vyčleněno pro službu k posvátným účelům, používali několik hebrejských a řeckých slov. V českých Biblích jsou překládána například jako „zasvěcení“, „posvěcení“ či „vysvěcení“. Někdy jsou tyto výrazy používány v souvislosti s budovami — obvykle v souvislosti s Božím chrámem ve starověkém Jeruzalémě a s uctíváním, kterému se v tomto chrámu Izraelité věnovali. Jen málokdy jsou tato slova použita ve vztahu ke světským věcem.
Zasvěcení „Bohu Izraele“
2. Proč mohl být Jehova právem označen jako ‚Bůh Izraele‘?
2 V roce 1513 př. n. l. vysvobodil Bůh Izraelity z otroctví v Egyptě. Nedlouho potom je vyčlenil jako svůj zvláštní lid a vstoupil s nimi do smluvního vztahu. Řekl jim: „Jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně.“ (2. Mojžíšova 19:5; Žalm 135:4) Vzhledem k tomu, že Jehova udělal z Izraelitů svůj zvláštní majetek, mohl být právem označen jako ‚Bůh Izraele‘. (Jozue 24:23)
3. Proč tím, že si vybral Izrael jako svůj lid, Jehova neprojevil stranickost?
3 Avšak tím, že Izraelity učinil svým lidem, který mu byl zasvěcen, se Jehova neprojevil jako stranický Bůh. Láskyplně se totiž zajímal také o Neizraelity. Svému lidu nařídil: „V případě, že s tebou přebývá cizí usedlík jako někdo cizí ve vaší zemi, nebudete ho týrat. Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako někdo cizí, by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ (3. Mojžíšova 19:33, 34) Toto Boží stanovisko bylo o staletí později mocným způsobem vštípeno apoštolu Petrovi, který uznal: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35)
4. Čím byl podmíněn vztah mezi Bohem a Izraelem a plnili Izraelité tyto podmínky?
4 Povšimněme si také, že Izraelité mohli být lidem zasvěceným Bohu jen za určitých podmínek. Božím „zvláštním majetkem“ měli být pouze v případě, že by přesně poslouchali Boží hlas a dodržovali Boží smlouvu. Je smutné, že Izraelité tyto požadavky nedodrželi. Když v prvním století odmítli Mesiáše, kterého Bůh poslal, své výsadní postavení ztratili. Jehova přestal být ‚Bohem Izraele‘. A přirození Izraelité přestali být národem zasvěceným Bohu. (Srovnej Matouše 23:23.)
Zasvěcení ‚Božího Izraele‘
5, 6. (a) Co Ježíš myslel prorockými slovy zapsanými v Matoušovi 21:42, 43? (b) Kdy a jakým způsobem vznikl ‚Boží Izrael‘?
5 Znamenalo to, že Jehova nyní neměl mít žádný lid, který by mu byl zasvěcen? Ne. Ježíš Kristus citoval slova žalmisty a předpověděl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli, ten se stal nejvyšším úhelným kamenem. Stalo se to od Jehovy a je to obdivuhodné v našich očích‘? Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.“ (Matouš 21:42, 43)
6 Prokázalo se, že ‚národem, který nese jeho ovoce‘, je křesťanský sbor. První budoucí příslušníky tohoto národa vybral během svého pozemského života Ježíš. Nicméně křesťanský sbor založil o Letnicích roku 33 n. l. samotný Jehova, když vylil svého svatého ducha na jeho první členy, kterých bylo asi 120. (Skutky 1:15; 2:1–4) Tento nově vytvořený sbor, jak později napsal apoštol Petr, se tehdy stal ‚vyvoleným rodem, královským kněžstvem, svatým národem, lidem pro zvláštní vlastnictví‘. Z jakého důvodu byl vyvolen? Bylo to proto, aby „oznamovali znamenitosti toho, který [je] povolal ze tmy do svého podivuhodného světla“. (1. Petra 2:9) Kristovi následovníci, kteří byli pomazáni Božím duchem, byli nyní národem zasvěceným Bohu, „Božím Izraelem“. (Galaťanům 6:16)
7. Co měli mít příslušníci Božího Izraele a čemu se proto měli vyhýbat?
7 Příslušníci tohoto svatého národa byli sice ‚lidem pro zvláštní vlastnictví‘, ale neměli být zotročeni. Měli mít naopak větší svobodu, než jakou měl národ přirozeného Izraele zasvěcený Bohu. Budoucím příslušníkům tohoto nového národa Ježíš slíbil: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (Jan 8:32) Apoštol Pavel ukázal, že křesťané byli osvobozeni od požadavků smlouvy Zákona. V tomto ohledu připomněl spoluvěřícím v Galácii: „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ (Galaťanům 5:1)
8. V jakém ohledu poskytuje křesťanské uspořádání větší svobodu, než jakou měli jednotlivci pod smlouvou Zákona?
8 Boží Izrael, na rozdíl od přirozeného Izraele starých dob, až dodnes přesně dodržuje požadavky vyplývající z toho, že se zasvětil Bohu. To by nás nemělo překvapovat — příslušníci Božího Izraele se k poslušnosti rozhodli svobodně. Ti, kdo patřili k přirozenému Izraeli, byli Bohu zasvěceni proto, že se jako takoví narodili, ale příslušníci Božího Izraele se Bohu zasvětili na základě vlastní volby. Tím se křesťanské uspořádání lišilo od židovské smlouvy Zákona, která počítala s tím, že jednotlivci budou Bohu zasvěceni, ale nedávala jim v tom možnost svobodné volby.
9, 10. (a) Jak Jeremjáš ukázal, že v souvislosti se zasvěcením nastane určitá změna? (b) Proč bys řekl, že ne všichni křesťané, kteří jsou zasvěceni Bohu, patří dnes do Božího Izraele?
9 Prorok Jeremjáš předpověděl, že v souvislosti se zasvěcením nastane určitá změna. Napsal: „ ‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a uzavřu s izraelským domem a s judským domem novou smlouvu; ne takovou, jakou byla smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich praotci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země, „má smlouva, kterou oni porušili, ačkoli jsem je měl v manželském vlastnictví,“ je Jehovův výrok.‘ ‚Vždyť to je ta smlouva, kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,‘ je Jehovův výrok. ‚Vložím svůj zákon do nich, a napíši jim jej do srdce. A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.‘ “ (Jeremjáš 31:31–33)
10 Příslušníci Božího Izraele mají Boží Zákon ‚v sobě‘, mají ho napsán jakoby „do srdce“, a to je podněcuje, aby žili v souladu se svým zasvěcením. Jejich motivace je silnější než motivace přirozených Izraelitů, kteří byli Bohu zasvěceni na základě toho, že se jako takoví narodili, a ne na základě vlastní volby. Tuto silnou motivaci konat Boží vůli má dnes kromě příslušníků Božího Izraele více než pět milionů jejich spoluctitelů po celém světě. I oni zasvětili svůj život Jehovovi Bohu a konání jeho vůle. Nemají sice naději na nebeský život jako ti, kdo tvoří Boží Izrael, ale radují se z vyhlídky na věčný život na zemi pod vládou Božího nebeského Království. Své ocenění pro duchovní Izrael dávají najevo tím, že malý počet jeho zbývajících příslušníků aktivně podporují při plnění jejich pověření ‚široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘.
Moudře používat svobodu od Boha
11. S jakou schopností byl člověk stvořen a jak by tuto schopnost měl používat?
11 Bůh stvořil lidi tak, aby si svobody vážili. Dal jim svobodnou vůli. První dva lidé tuto svobodu volby využívali. Ale nemoudře a nelaskavě učinili rozhodnutí, které mělo za následek neštěstí jak pro ně samotné, tak i pro jejich potomky. Přesto je z tohoto případu jasně patrné, že inteligentní tvory Jehova nikdy nenutí, aby dělali něco, co je v rozporu s jejich pohnutkami a touhami. „Bůh miluje radostného dárce“, a proto je pro něho přijatelné jedině to, když se mu člověk zasvětí z lásky, ochotně, s radostí a na základě svobody volby. (2. Korinťanům 9:7) Jakýkoli jiný způsob je pro něho nepřijatelný.
12, 13. V jakém smyslu je Timoteus vzorem pro správnou výchovu dětí a k čemu jeho příklad dovedl mnoho mladých lidí?
12 Svědkové Jehovovi tento požadavek plně uznávají, a proto jsou zastánci toho, že by se člověk měl Bohu zasvětit. K tomuto rozhodnutí však nikdy nikoho nenutí, dokonce ani své vlastní děti. Na rozdíl od mnoha církví svědkové nekřtí své děti v době, kdy jsou ještě nemluvňaty, jako kdyby snad bylo možné donutit je, aby se Bohu zasvětily bez možnosti osobní volby. Je potřeba se držet biblického vzoru, kterého se držel mladý muž Timoteus. Když už byl dospělým člověkem, apoštol Pavel mu řekl: „Pokračuj v tom, co ses naučil a o čem jsi byl přesvědčován, abys tomu věřil, protože víš, od jakých osob ses to naučil, a že od útlého dětství znáš svaté spisy, které jsou schopné učinit tě moudrým k záchraně prostřednictvím víry ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (2. Timoteovi 3:14, 15)
13 Pozoruhodné je, že Timoteus znal svaté spisy, protože jim byl vyučován od útlého dětství. Jeho matka a babička ho přesvědčovaly — ne nutily —, aby věřil křesťanskému učení. (2. Timoteovi 1:5) Na základě toho Timoteus považoval za moudré stát se Kristovým následovníkem, a proto učinil osobní rozhodnutí, že se jako křesťan zasvětí Bohu. Tento příklad v dnešní době následují desítky tisíc mladých mužů a žen, jejichž rodiče jsou svědky Jehovovými. (Žalm 110:3) Ale někteří další mladí lidé podle tohoto příkladu nejednají. Je to věc osobní volby.
Čími otroky se rozhodneme být?
14. Co se o absolutní svobodě píše v Římanům 6:16?
14 Žádný člověk není absolutně svobodný. Naše svoboda je omezena fyzikálními zákony, například zákonem zemské přitažlivosti, jehož porušení se neobejde bez následků. Ani v duchovním ohledu není nikdo absolutně svobodný. Pavel uvažoval: „Nevíte, že předkládáte-li se někomu jako otroci, abyste ho poslouchali, jste jeho otroci, protože ho posloucháte, buď hříchu s vyhlídkou na smrt, nebo poslušnosti s vyhlídkou na spravedlnost?“ (Římanům 6:16)
15. (a) Jaký pocit v lidech vyvolává představa, že jsou něčí otroci, ale co mnozí z nich nakonec dělají? (b) Jaké vhodné otázky si můžeme položit?
15 Většině lidí je představa, že jsou něčí otroci, nepříjemná. A přece je v dnešním světě skutečností, že se lidé často nechávají manipulovat a ovlivňovat tolika rafinovanými způsoby, že stejně nakonec nedobrovolně dělají to, co chtějí druzí. Příkladem toho jsou reklama a svět zábavy, které se lidi snaží vtěsnat do určité formy tím, že stanovují měřítka, jimiž by se lidé měli řídit. Politické a náboženské organizace zase působí tak, aby lidé podporovali jejich názory a cíle, ale ne vždy při tom používají přesvědčivé argumenty — často apelují na určitý smysl pro solidaritu či loajálnost. Apoštol Pavel uvedl, že ‚jsme otroky těch, které posloucháme‘, a proto je dobré, když si každý z nás položí otázky: ‚Čí otrok jsem? Kdo nejvíce ovlivňuje mé rozhodování a můj způsob života? Jsou to duchovní některého náboženství, političtí vůdci, finanční magnáti nebo osobnosti zábavy? Koho poslouchám — Boha, nebo lidi?‘
16. V jakém smyslu jsou křesťané Božími otroky, a jaký je správný názor na toto otroctví?
16 Na projevování poslušnosti Bohu se křesťané nedívají jako na nerozumné znásilňování osobní svobody. Svou svobodu ochotně používají stejným způsobem jako jejich Vzor, Ježíš Kristus, a své osobní touhy a žebříček hodnot uvádějí do souladu s Boží vůlí. (Jan 5:30; 6:38) Pěstují „Kristovu mysl“, přičemž se Kristu podřizují jako Hlavě sboru. (1. Korinťanům 2:14–16; Kolosanům 1:15–18) Velmi se to podobá situaci ženy, která se vdá a pak ochotně spolupracuje s mužem, kterého miluje. Sbor pomazaných křesťanů je popisován jako cudná panna, která je zaslíbena k manželství Kristu. (2. Korinťanům 11:2; Efezanům 5:23, 24; Zjevení 19:7, 8)
17. Pro co se rozhodli všichni svědkové Jehovovi?
17 Každý svědek Jehovův, ať už má nebeskou, nebo pozemskou naději, se osobně zasvětil Bohu s tím, že bude konat jeho vůli a že ho bude poslouchat jako Vládce. Zasvěcení pro každého svědka znamená osobní rozhodnutí stát se otrokem Boha, místo aby zůstal otrokem lidí. To je v souladu s radou apoštola Pavla: „Byli jste koupeni za cenu; nestávejte se již otroky lidí.“ (1. Korinťanům 7:23)
Učme se ke svému prospěchu
18. Kdy je případný svědek způsobilý ke křtu?
18 Aby se člověk mohl stát svědkem Jehovovým, musí vyhovovat biblickým požadavkům. Když mají starší rozhodnout, zda případný svědek opravdu chápe, co křesťanské zasvěcení obnáší, věnují tomu důkladnou pozornost. Chce tento člověk skutečně být svědkem Jehovovým? Je ochoten žít v souladu s tím, co to s sebou nese? Jestliže to tak není, pak tento člověk není pro křest způsobilý.
19. Proč není důvod kritizovat člověka, který se rozhodne stát se služebníkem zasvěceným Bohu?
19 Jestliže však někdo odpovídá všem požadavkům, proč by měl být kritizován za to, že se dobrovolně osobně rozhodl, že se nechá ovlivňovat Bohem a Jeho inspirovaným Slovem? Je snad to, že se člověk nechá ovlivňovat Bohem spíše než lidmi, méně přijatelné? Nebo je to snad méně prospěšné? Svědkové Jehovovi si to nemyslí. Upřímně souhlasí s Božími slovy, která zapsal Izajáš: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu, Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.“ (Izajáš 48:17)
20. Ve kterých ohledech biblická pravda lidi osvobozuje?
20 Biblická pravda osvobozuje lidi od víry ve falešné náboženské nauky, k nimž patří například nauka o věčných mukách v ohnivém pekle. (Kazatel 9:5, 10) Na rozdíl od této nauky pravda naplňuje srdce lidí vděčností za pravou naději pro mrtvé, kterou je vzkříšení, jež je možné na základě výkupní oběti Ježíše Krista. (Matouš 20:28; Skutky 24:15; Římanům 6:23) Biblická pravda osvobozuje lidi od zklamání, které přichází, když se spoléhají na politické sliby, jež se nedaří plnit. Naproti tomu díky biblické pravdě lidé pociťují velkou radost, protože vědí, že Jehovovo Království již vládne v nebesích a že zanedlouho bude vládnout i nad celou zemí. Biblická pravda lidi osvobozuje od zvyklostí, které jsou sice příjemné padlému tělu, ale zneuctívají Boha a vyžadují si tvrdou daň v podobě narušených vztahů, nemocí a předčasné smrti. Zkrátka, být otrokem Boha je mnohem prospěšnější než být otrokem lidí. Když se člověk zasvětí Bohu, má vyhlídku, že mu to přinese užitek „v tomto časovém období . . . a v budoucím systému věcí věčný život“. (Marek 10:29, 30)
21. Jak na zasvěcení pohlížejí svědkové Jehovovi a co je jejich přáním?
21 Dnešní svědkové Jehovovi se nestali součástí národa zasvěceného Bohu na základě toho, že by se tak narodili, jako to bylo v případě Izraelitů ve starověku. Svědkové patří ke sboru křesťanů, kteří jsou zasvěceni Bohu. Člověk se může stát pokřtěným svědkem tehdy, když využije svobodu volby a zasvětí se Bohu. Zasvěcení znamená pro svědky Jehovovy vřelý osobní vztah k Bohu, vztah, který se vyznačuje ochotou sloužit mu. Svědkové se upřímně snaží tento radostný vztah zachovat a navždy se pevně držet té svobody, pro kterou je Ježíš Kristus osvobodil.
Jak bys odpověděl?
◻ Proč Bůh neprojevil stranickost, když si vybral Izrael, aby se stal jeho ‚zvláštním majetkem‘?
◻ Proč bys řekl, že zasvětit se jako křesťan Bohu neznamená příliš velkou ztrátu svobody?
◻ Jaký prospěch to přináší, když se člověk zasvětí Jehovovi Bohu?
◻ Proč je lepší být otrokem Jehovy než otrokem lidí?
[Obrázek na straně 15]
Ve starověkém Izraeli byli lidé zasvěceni Bohu na základě toho, že se jako takoví narodili
[Obrázek na straně 16]
Křesťan zasvěcuje svůj život Bohu na základě volby