Ať se líbíme Jehovovi tím, že projevujeme laskavost
„Co od tebe Jehova žádá zpět, než abys uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — MICHEÁŠ 6:8.
1. Proč by nás nemělo překvapovat, že Jehova očekává od svého lidu projevování laskavosti?
JEHOVA očekává, že jeho lid bude projevovat laskavost. To by nás nemělo překvapovat. Bůh sám je laskavý ke všem, dokonce k nevděčným, ničemným lidem. Ježíš Kristus o tom řekl svým učedníkům: „Dále milujte své nepřátele a čiňte dobro a půjčujte bez úroku a nedoufejte, že něco dostanete zpět. A vaše odměna bude velká a budete syny Nejvyššího, protože je laskavý k nevděčným a ničemným. Staňte se milosrdnými, jako je milosrdný váš Otec.“ — Lukáš 6:35, 36.
2. Jaké otázky ohledně laskavosti si zaslouží naši pozornost?
2 Jak prohlašuje Micheáš 6:8, ti, kteří chodí s Bohem, musí skutečně ‚milovat laskavost‘. Je zřejmé, že se Jehovovi líbí, když jeho služebníci milují laskavost a z celého srdce ji projevují. Co však je laskavost? K čemu je dobré, jestliže ji projevujeme? A jak můžeme projevovat tuto vlastnost?
Co je laskavost
3. Jak bys definoval laskavost?
3 Laskavost je vlastnost, která tkví v tom, že se aktivně zajímáme o jiné. Projevujeme ji užitečnými skutky a ohleduplnými slovy. Být laskavý znamená působit dobro a nedělat nic škodlivého. Laskavý člověk je přátelský, jemný, soucitný a umí odpouštět. Je k druhým štědrý a ohleduplný. A laskavost je součástí látky, z níž je zhotoven symbolický oděv každého pravého křesťana. Pavel totiž naléhavě nabádal: „Oblékněte [si] . . . něžnou náklonnost soucitu, laskavost, pokoru mysli, mírnost a shovívavost.“ — Kolosanům 3:12.
4. Jak dává Jehova příklad, když projevuje laskavost lidstvu?
4 Jehova dává příklad v projevování laskavosti. Apoštol Pavel řekl, že „když. . . byla zjevena laskavost a láska k člověku naším zachráncem, Bohem, zachránil nás. . . prostřednictvím koupele, která nás přivedla k životu, a tím, že nás obnovil svatým duchem“. (Titovi 3:4, 5) Bůh očišťuje neboli ‚koupe‘ pomazané křesťany v Ježíšově krvi, když v jejich prospěch uplatňuje hodnotu Kristovy výkupní oběti. Jsou také obnovováni prostřednictvím svatého ducha a stávají se „novým stvořením“ jako duchem zplození synové Boží. (2. Korinťanům 5:17) Boží laskavost a láska k člověku se ovšem také vztahuje na mezinárodní „velký zástup“, jehož členové „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. (Zjevení 7:9, 14; 1. Jana 2:1, 2) Jak pomazaní tak i velký zástup, který má pozemskou naději, jsou také pod Ježíšovým „jemným“ jhem. — Matouš 11:30.
5. Proč bychom měli očekávat, že ti, kteří jsou vedeni Božím duchem, budou prokazovat laskavost druhým?
5 Laskavost také patří k ovoci Božího svatého ducha neboli činné síly. Pavel řekl: „Ovoce ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání. Proti tomu není zákon.“ (Galaťanům 5:22, 23) Co bychom tedy měli očekávat od těch, kteří se dávají vést Božím duchem? Jistě by měli projevovat druhým laskavost.
6. K jakému jednání by měla podněcovat laskavost starší a jiné křesťany?
6 Laskavost můžeme dávat najevo mnoha způsoby. Laskavost projevujeme, jsme-li milosrdní. Například křesťanští starší jsou laskaví, když prokáží milosrdenství kajícnému hříšníkovi a snaží se mu duchovně pomáhat. Laskavost, vlastnost od Boha, pomáhá dozorcům, aby byli trpěliví, ohleduplní, soucitní a jemní. Vede je k tomu, aby ‚zacházeli se stádem něžně‘. (Skutky 20:28, 29) Ano, laskavost jako ovoce ducha by měla vést všechny křesťany k tomu, aby byli milosrdní, trpěliví, ohleduplní, soucitní, přívětiví a pohostinní.
Vyvarujme se nepravé laskavosti
7. Proč bys řekl, že je nepravá laskavost slabostí?
7 Někteří lidé považují laskavost za slabost. Mají dojem, že člověk musí být tvrdý, někdy dokonce i drsný, aby na druhé zapůsobila jeho síla. Jednou však bylo výstižně řečeno, že „hrubost je prostředek, jímž slaboch napodobuje sílu“. Je vlastně třeba skutečné síly, abychom byli opravdu laskaví a abychom se také vyhnuli nepravé laskavosti. Laskavost, která je ovocem Božího ducha, není slabý, ústupný postoj vůči nesprávnému chování. Omlouvat nesprávné chování je spíše nepravá laskavost — a to je slabost.
8. a) Jak se projevil Eli jako nedbalý vůči svým synům? b) Proč musí starší dávat pozor, aby nepodlehli nepravé laskavosti?
8 Izraelský velekněz Eli byl nedbalý v ukázňování svých synů, Chofniho a Pinechase, kteří zastávali úřad jako kněží ve svatostánku. Nebyli spokojení s podílem na oběti, která jim byla určena podle Božího zákona, a nutili sloužícího, aby od člověka, který přinesl oběť, vyžádal syrové maso dříve, než nechali tuk oběti dýmat na oltáři. Eliho synové měli také nemravné styky s ženami, které sloužily u vchodu do svatostánku. Eli však nezbavil Chofniho a Pinechase úřadu, ale jen je mírně napomenul, a tak projevil větší úctu svým synům než Bohu. (1. Samuelova 2:12–29) Nemůžeme se divit, že se „Jehovovo slovo. . . v oněch dnech stalo vzácným“. (1. Samuelova 3:1) Křesťanští starší tedy nesmějí podlehnout nesprávnému uvažování nebo projevovat nepravou laskavost, což by mohlo ohrozit duchovní stav sboru. Pravá laskavost není slepá vůči nesprávným slovům a skutkům, jež porušují Boží měřítka.
9. a) Jaký postoj nám může pomoci, abychom nepodlehli nepravé laskavosti? b) Jak projevil Ježíš sílu, když jednal s odpadlickými náboženskými vůdci?
9 Jestliže nemáme projevovat nepravou laskavost, musíme se modlit o Boží pomoc, abychom k tomu měli sílu, jak je vidět z žalmistových slov: „Pryč ode mne, zločinci, ať zachovávám přikázání svého Boha.“ (Žalm 119:115) Musíme se také řídit příkladem Ježíše Krista, který se nikdy neprovinil tím, že by projevoval nepravou laskavost. Ano, Ježíš byl skutečným ztělesněním pravé laskavosti. Projevoval ‚něžnou náklonnost k lidem, protože byli sedření a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře‘. Proto čestně smýšlející lidé cítili, že se mohou bez zábran přibližovat k Ježíšovi, a dokonce k němu přinášeli své malé děti. A představ si, jakou laskavost a jaký soucit projevoval, když ‚bral děti do náruče a žehnal jim‘. (Matouš 9:36; Marek 10:13–16) Ježíš byl sice laskavý, ale pevně se zastával toho, co je správné v očích jeho nebeského Otce. Ježíš nikdy neomlouval nic zlého. Měl od Boha sílu veřejně odsoudit pokrytecké náboženské vůdce. V Matoušovi 23:13–26 několikrát opakoval výrok: „Běda vám, znalci Písma a farizeové, pokrytci!“ Pokaždé Ježíš ukázal důvod pro božský rozsudek.
Laskavost spojená s láskou
10. Jak projevují Ježíšovi učedníci spoluvěřícím laskavost a lásku?
10 O svých následovnících Ježíš řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) A jak se například projevuje láska, podle které se poznají Ježíšovi praví učedníci? Pavel řekl: „Láska je shovívavá a laskavá.“ (1. Korinťanům 13:4) Být shovívavý a laskavý znamená, že snášíme nedokonalosti a nedostatky druhých, stejně jako je laskavě snáší Jehova. (Žalm 103:10–14; Římanům 2:4; 2. Petra 3:9, 15) Křesťanská láska a laskavost se také projevují tehdy, když se spoluvěřící v některé části světa ocitnou v obtížné situaci. S laskavostí, která převyšuje „lidskou laskavost“, projevují křesťané bratrskou lásku tím, že darují hmotné věci, aby takovým ctitelům Jehovovým pomohli. — Skutky 28:2.
11. Co je z biblického hlediska milující laskavost?
11 Laskavost je spojena s projevem lásky ve výrazu „milující laskavost“, jenž se v Písmu často používá. Tato laskavost pramení z věrné a oddané lásky. Hebrejské slovo překládané výrazem „milující laskavost“ (chesed) zahrnuje více než jen něžný ohled. Je to laskavost, která se s láskou upíná k někomu nebo k něčemu, dokud není splněn účel takového sepětí. Jehovova milující laskavost neboli věrná láska se projevuje rozmanitým způsobem. Například je patrná z jeho skutků, jimiž vysvobozoval a chránil. — Žalm 6:4; 6:5, KB; 40:11; 40:12, KB; 143:12.
12. Čím si mohou být Jehovovi služebníci jisti, když se modlí o pomoc nebo o vysvobození?
12 Není divu, že Jehovova milující laskavost k němu přitahuje lidi. (Jeremjáš 31:3) Když Boží věrní služebníci potřebují vysvobození nebo pomoc, vědí, že jeho milující laskavost je skutečně věrnou a oddanou láskou, která neselže. Proto se mohou modlit ve víře, jako kdysi žalmista, který řekl: „Já. . . důvěřuji v tvou milující laskavost; ať se mé srdce raduje z tvé záchrany.“ (Žalm 13:5; 13:6, KB) Boží láska je věrná a oddaná, a proto důvěra jeho služebníků, kteří se spoléhají na jeho milující laskavost, není marná. Když se modlí o pomoc nebo o vysvobození, mohou být ujištěni: „Jehova se nezřekne svého lidu ani neopustí své dědictví.“ — Žalm 94:14.
Jak laskavost odměňuje
13, 14. Proč má laskavý člověk věrné a oddané přátele?
13 Jehovovi služebníci napodobují Jehovu, a proto ‚si prokazují navzájem milující laskavost a projevy milosrdenství‘. (Zecharjáš 7:9; Efezanům 5:1) „Žádoucí věc u pozemského člověka je jeho milující laskavost“ a člověk, který projevuje takovou vlastnost, sklízí bohatou odměnu. (Přísloví 19:22) Co například?
14 Laskavost nás činí taktními, a pomáhá nám tak zachovat si dobrý vztah k druhým. Taktní člověk říká a dělá věci nebo zvládá obtížné situace ohleduplným, pokojným způsobem. Zatímco ‚krutou osobu‘ postihne veřejné odsouzení, „muž s milující laskavostí jedná se svou vlastní duší blahodárně“. (Přísloví 11:17) Lidé se vyhýbají kruté osobě, ale jsou přitahováni k tomu, kdo jim projevuje milující laskavost. Laskavý člověk má proto věrné a oddané přátele. — Přísloví 18:24.
15. Jaký účinek může mít laskavost v nábožensky rozdělené domácnosti?
15 Takovou vlastností, jako je laskavost, může křesťanská manželka získat svého nevěřícího manžela pro Boží pravdu. Než poznala pravdu a oblékla „novou osobnost, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“, byla možná nelaskavá a dokonce i svárlivá. (Efezanům 4:24) Kdyby její manžel tehdy znal určitá přísloví, souhlasil by možná s tím, že „sváry manželky jsou jako děravá střecha, která člověka zahání“ a „lepší je bydlet v zemi, kde je pustina, než se svárlivou manželkou spolu s mrzutostí“. (Přísloví 19:13; 21:19) Nyní však čisté chování manželky a její hluboká úcta spolu s takovými vlastnostmi, jako je laskavost, mohou pomoci získat jejího manžela pro pravou víru. (1. Petra 3:1, 2) Ano, to může být jeden způsob odměny za její laskavost.
16. Jaký můžeme mít užitek z laskavosti, která je nám prokazována?
16 Laskavost, která je nám prokázána, může přinést užitek v tom směru, že nás učiní soucitnějšími a že se naučíme více odpouštět. Kdybychom například potřebovali duchovní pomoc a zacházelo by se s námi laskavě a mírně, nebyli bychom pak více nakloněni k tomu, abychom jednali s druhými podobně? Laskavé a mírné jednání je možné očekávat od duchovně způsobilých mužů. Pavel totiž napsal: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco se díváš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ (Galaťanům 6:1) Když se jmenovaní starší snaží pomoci chybujícím spoluvěřícím, mluví mírně a laskavě. Ale bez ohledu na to, zda jsme my osobně dostali takovou laskavou pomoc, nebo ne, co očekává Bůh od všech, kteří mu slouží? Všichni křesťané by měli projevovat druhým laskavost a dbát Pavlovy rady: „Staňte se k sobě navzájem laskavými, plnými něžného soucitu, ochotně si vzájemně odpouštějte, stejně jako vám Bůh také ochotně odpustil skrze Krista.“ (Efezanům 4:32) Jestliže nám ovšem někdo odpustil nebo nám laskavě pomohl, když jsme měli nějaký duchovní problém, mělo by to zvýšit naši vlastní schopnost odpouštět, projevovat soucit a prokazovat laskavost.
Oceňujme Boží nezaslouženou laskavost
17. Za jakou laskavost bychom měli být především vděční, protože jsme od narození hříšní?
17 Všichni jsme se narodili jako hříšníci odsouzení k smrti, a proto musíme být všichni mimořádně vděční za určitou laskavost. Je to nezasloužená laskavost Jehovy Boha. Jestliže jsou hříšníci zproštěni odsouzení k smrti a jsou prohlášeni za spravedlivé, je to laskavost, která je naprosto nezasloužená. Pavel, který se ve svých čtrnácti dopisech inspirovaných Bohem zmínil devadesátkrát o Boží nezasloužené laskavosti, řekl křesťanům ve starověkém Římě: „Všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy, a je to jako velkorysý dar, že jsou z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím vysvobození výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš.“ (Římanům 3:23, 24) Měli bychom si opravdu velice vážit nezasloužené laskavosti, kterou nám prokázal Jehova Bůh!
18, 19. Jak se můžeme vyvarovat toho, že bychom opomenuli účel Boží nezasloužené laskavosti?
18 Kdybychom byli nevděční, mohli bychom se minout cíle Boží nezasloužené laskavosti. Pavel o tom řekl: „Jsme tudíž vyslanci, kteří zastupují Krista, jako by Bůh skrze nás snažně prosil. Jako zástupci Krista prosíme: ‚Smiřte se s Bohem.‘ Toho, který neznal hřích, učinil hříchem za nás, abychom se jeho prostřednictvím stali Boží spravedlností. Spolupracujeme s ním a také vás snažně prosíme, ne abyste přijímali Boží nezaslouženou laskavost a opomíjeli její účel. Říká totiž [v Izajášovi 49:8, Septuaginta] : ‚Vyslyšel jsem tě v přijatelném čase a pomohl jsem ti ve dnu záchrany.‘ Pohleďte, nyní je zvláště přijatelný čas. Pohleďte, nyní je den záchrany. Nijak nezavdáváme důvod ke klopýtání, aby na naší službě nebyl nalezen nedostatek, ale ve všem se doporučujeme jako Boží služebníci.“ (2. Korinťanům 5:20 až 6:4) Co měl apoštol Pavel na mysli?
19 Pomazaní křesťané jsou vyslanci, kteří zastupují Krista, a velký zástup jsou jeho zplnomocněnci. Společně naléhavě nabádají lidi, aby se smířili s Bohem a získali tak záchranu. Pavel nechtěl, aby někdo sice přijímal nezaslouženou laskavost Jehovy Boha skrze Ježíše Krista, ale přitom opomíjel její účel. To by se nám mohlo stát, kdybychom nedělali práci, pro kterou nás tato nezasloužená laskavost učinila způsobilými. Jestliže máme dobrý vztah k Bohu jako ti, kteří s ním byli smířeni, nebudeme přijímat jeho nezaslouženou laskavost nadarmo, jestliže plníme „službu smíření, že totiž Bůh se sebou smířil svět prostřednictvím Krista“. (2. Korinťanům 5:18, 19) Budeme také prokazovat druhým největší laskavost tím, že jim budeme pomáhat, aby se smířili s Bohem.
20. Co budeme dále zkoumat?
20 Jehovovi služebníci využívají svého času a svých prostředků tak, že konají skutky laskavosti, když se snaží duchovně pomáhat lidem prostřednictvím křesťanské kazatelské služby. Co se však můžeme naučit z biblických příkladů prakticky uplatňované laskavosti? Zkoumejme dále některé z nich a uvažujme o dalších způsobech, jak se můžeme líbit Jehovovi prokazováním laskavosti.
Jak bys odpověděl?
◻ Co je laskavost?
◻ Jak se můžeme vyvarovat nepravé laskavosti?
◻ Proč může Jehovův lid důvěřovat v jeho milující laskavost?
◻ Například jak laskavost odměňuje?
◻ Co máme dělat, abychom neopomněli účel Boží nezasloužené laskavosti?
[Obrázek na straně 13]
Laskavost pomáhá křesťanským starším, aby byli trpěliví, ohleduplní a soucitní
[Obrázek na straně 15]
Laskavost křesťanské manželky může pomoci získat jejího manžela pro pravou víru
[Obrázek na straně 17]
Největší laskavost prokazujeme druhým tím, že jim pomáháme, aby se smířili s Bohem