Usilujte o zbožnou oddanost jako pokřtění křesťané

„Ty však, Boží člověče. . . usiluj. . . o spravedlnost, zbožnou oddanost.“ — 1. TIMOTEOVI 6:11.

1. Jak bys odpověděl na otázku, který je nejdůležitější den tvého života? Proč tak odpovídáš?

KTERÝ den je nejdůležitější ve tvém životě? Jestliže jsi pokřtěný svědek Jehovy, jistě odpovíš: ‚Přece den, kdy jsem byl pokřtěn!‘ Křest je rozhodně nejdůležitější krok ve tvém životě. Je to vnější symbol toho, že ses úplně a bez výhrad oddal Jehovovi, abys činil jeho vůli. Tvůj křest označuje datum tvého ustanovení za služebníka Nejvyššího Boha Jehovy.

2. a) Jak se dá znázornit, že křest není poslední krok, který děláš na své křesťanské dráze? b) Jaké důležité předběžné kroky jsi udělal před křtem?

² Je však křest poslední krok, který jsi udělal na své křesťanské dráze? Zdaleka ne. Znázorněme si to: V mnoha zemích svatba znamená konec období plánování a přípravy (a obvykle námluv). Zároveň však znamená začátek společného života manželské dvojice. Tvým křtem podobně vrcholí období přípravy, během něhož jsi udělal řadu důležitých předběžných kroků. Získal jsi poznání o Bohu a Kristu. (Jan 17:3) Začal jsi projevovat víru v Jehovu jako pravého Boha, v Krista jako svého zachránce a v Bibli jako Boží slovo. (Skutky 4:12; 1. Tesaloničanům 2:13; Hebrejcům 11:6) Tuto víru jsi dokázal pokáním nad svým dosavadním jednáním, a obrácením se na spravedlivou dráhu. (Skutky 3:19) Potom ses rozhodl oddat se Jehovovi a konat jeho vůli. (Matouš 16:24) Nakonec jsi byl pokřtěn. — Matouš 28:19, 20.

3. a) Jak můžeme ukázat, že náš křest označuje počátek života v oddané službě Bohu? b) Jaké vznikají otázky a proč by nás měly odpovědi velmi zajímat?

³ Tvůj křest ovšem není konec, ale začátek života oddaného posvátné službě Bohu. Jeden badatel Bible poznamenal, že křesťanský život nesmí být ‚počáteční křeč následovaná chronickou netečností‘. Jak tedy můžeš dokázat, že ve tvém případě křest neznamená pouze ‚počáteční křeč‘? Tím, že celý život půjdeš cestou zbožné oddanosti. Co je tato zbožná oddanost? Proč je třeba o ni usilovat? Jak ji můžeš ve svém životě pěstovat plněji? Odpovědi by nás měly velmi zajímat, protože se musíme vyznačovat „skutky zbožné oddanosti“, máme-li přežít blížící se den Jehovova soudu. — 2. Petra 3:11, 12.

Význam zbožné oddanosti

4. Co radil Pavel Timoteovi a co v té době platilo o Timoteovi?

⁴ Někdy mezi roky 61 a 64 n. l. napsal apoštol Pavel svůj první inspirovaný dopis křesťanskému učedníku Timoteovi. Když popsal nebezpečí, k nimž může vést láska k penězům, napsal: „Ty však, Boží člověče, od toho uteč. Usiluj však o. . . zbožnou oddanost.“ (1. Timoteovi 6:9–11) Je zajímavé, že tou dobou bylo Timoteovi asi něco přes třicet. Již hodně cestoval s apoštolem Pavlem a dostal autoritu jmenovat dozorce a služební pomocníky ve sborech. (Skutky 16:3; 1. Timoteovi 5:22) Přesto radil Pavel tomuto oddanému a pokřtěnému zralému křesťanovi, aby usiloval o zbožnou oddanost.

5. Jaký je význam výrazu „zbožná oddanost“?

⁵ Co myslel Pavel výrazem „zbožná oddanost“? Původní řecké slovo (eusebeia) lze doslova přeložit jako „zcela mít v hluboké úctě“. O jeho významu čteme: „Eusebeia se občas v dobových nápisech vyskytuje ve smyslu, který naznačuje osobní náboženskou oddanost. . . ale její obecnější význam v lidové řečtině římského období byl ‚věrná oddanost‘. . . Pro křesťany je eusebeia nejvyšší druh oddanosti Bohu.“ (Křesťanská slova od Nigela Turnera, angl.) V Písmu se tedy výraz „zbožná oddanost“ vztahuje k hluboké úctě nebo věrné oddanosti Jehovovi Bohu osobně.

6. Jak dokazuje křesťan svou zbožnou oddanost?

⁶ Tato zbožná oddanost však není prostě jen citové uctívání. Stejně jako je „víra bez skutků mrtvá“, i zbožná oddanost se musí vyjadřovat způsobem života. (Jakub 2:26) William Barclay napsal ve svých Novozákonních slovech (angl.): „Nejenže [eusebeia a spřízněná slova] vyjadřují ten pocit uctivé bázně a hluboké úcty, ale naznačují také uctívání, jež k uctivé bázni přísluší, a život aktivní poslušnosti, jež přísluší k hluboké úctě.“ Eusebeia je dále definována jako „velmi praktické vědomí Boha v každém životním ohledu“. (Druhá obecná epištola Petrova a Obecná epištola Judova od Michaela Greena, angl.) Křesťan tedy musí dokazovat svou osobní náklonnost k Jehovovi tím, jak žije. — 1. Timoteovi 2:2; 2. Petra 3:11.

Je třeba velkého úsilí

7. Co měl na mysli Pavel, když naléhal na Timotea, třebaže byl pokřtěný, aby usiloval o zbožnou oddanost?

⁷ Co však znamená pěstovat a projevovat zbožnou oddanost? Jde jen o křest? Vzpomeň si, že Timoteus byl pokřtěn, a přece byl nabádán, aby o ni ‚usiloval [doslova ‚stále usiloval‘]‘.a (1. Timoteovi 6:11, Meziřádkový překlad Království) Pavel samozřejmě nenaznačoval, že učedníku Timoteovi zbožná oddanost schází. Zdůrazňoval, že je třeba stále o ni usilovat s vážností a horlivostí. (Srovnej Filipanům 3:14.) Mělo by to zjevně být celoživotní úsilí. Timoteus mohl jako všichni oddaní pokřtění křesťané stále dělat pokroky v projevování zbožné oddanosti.

8. Jak ukázal Petr, že je třeba velkého úsilí, aby oddaný, pokřtěný křesťan usiloval o zbožnou oddanost?

⁸ Oddaný, pokřtěný křesťan musí vyvíjet velké úsilí, aby usiloval o zbožnou oddanost. Apoštol Petr psal pokřtěným křesťanům, kteří měli vyhlídku ‚stát se podílníky na božské přirozenosti‘: „Ano, právě proto přispějte podle toho vším svým opravdovým úsilím a tak připojte ke své víře ctnost, ke své ctnosti poznání, ke svému poznání sebeovládání, ke svému sebeovládání vytrvalost, ke své vytrvalosti zbožnou oddanost.“ (2. Petra 1:4–6) Samozřejmě je nutná určitá míra víry, abychom požádali o křest. Ale po křtu se nemůžeme pohybovat jen setrvačností, spokojovat se pouze s formálním křesťanstvím. Jak postupujeme v křesťanském životě, je třeba naopak stále rozvíjet další znamenité vlastnosti včetně zbožné oddanosti, jež se mohou připojit k naší víře. To od nás vyžaduje vážné úsilí, jak říká Petr.

9. a) Jak znázorňuje řecké slovo pro „připojit“ stupeň úsilí potřebného k rozvoji zbožné oddanosti? b) K čemu nás vybízí Petr?

⁹ Řecké slovo, které Petr užívá pro „připojte“ (epichorégeo), má zajímavé pozadí a znázorňuje stupeň potřebného úsilí. Pochází z podstatného jména (chorégos), jež doslovně znamená „vedoucí sboru“. Vztahovalo se na toho, kdo platil všechny výlohy za cvičení a udržování pěveckého sboru při divadelním představení. Takoví muži na sebe brali tuto odpovědnost dobrovolně z lásky k svému městu a výlohy platili z vlastní kapsy. Bylo jejich pýchou hojně vydávat, aby opatřili všechno potřebné pro nádherné představení. Slovo nabylo významu „hojně opatřit, vybavit“. — Srovnej 2. Petra 1:11.) Petr nás tedy nabádá, abychom získali nejen nějakou zbožnou oddanost, ale největší možnou míru této drahocenné vlastnosti.

10, 11. a) Proč je třeba úsilí k tomu, abychom pěstovali a projevovali zbožnou oddanost? b) Jak můžeme v tomto boji zvítězit?

¹⁰ Ale proč je třeba takového úsilí, abychom pěstovali a projevovali zbožnou oddanost? Například jde o zápas s padlým tělem. Protože „sklon lidského srdce je špatný od jeho mládí“, není snadné usilovat o život v aktivní poslušnosti Boha. (1. Mojžíšova 8:21; Římanům 7:21–23) „Všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni,“ řekl apoštol Pavel. (2. Timoteovi 3:12) Ano, křesťan, který se snaží žít tak, jak se líbí Bohu, se musí lišit od světa. Má jinou soustavu norem a jiné cíle. A Ježíš varoval, že to budí nenávist ničemného světa. — Jan 15:19; 1. Petra 4:4.

¹¹ V boji však můžeme zvítězit, protože „Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti“. (2. Petra 2:9) My ovšem musíme vykonat svůj podíl tím, že stále usilujeme o zbožnou oddanost.

Pěstovat zbožnou oddanost

12. Jak ukazuje Petr, co je třeba k plnějšímu rozvíjení zbožné oddanosti?

¹² Jak tedy můžeš plněji pěstovat tuto zbožnou oddanost? Návod dává apoštol Petr. Když ve 2. Petra 1:5, 6 vypočítává vlastnosti, které se musí připojit k naší víře, zařazuje před zbožnou oddanost poznání. Dříve v téže kapitole napsal: „Jeho božská moc [nám] darovala všechno, co se týká života a zbožné oddanosti prostřednictvím přesného poznání toho, který nás povolal.“ (2. Petra 1:3) Tak Petr spojuje zbožnou oddanost s přesným poznáním Jehovy.

13. Proč je při rozvíjení zbožné oddanosti nezbytné přesné poznání?

¹³ Ano, bez přesného poznání je nemožné pěstovat zbožnou oddanost. Proč? Vzpomeň si, že zbožná oddanost náleží Jehovovi osobně a dokazujeme ji tím, jak žijeme. Proto je přesné poznání Jehovy nezbytné. Znamená totiž poznat jej osobně, důvěrně, důkladně se seznámit s jeho vlastnostmi a cestami. A ještě více: znamená to snažit se jej napodobovat. (Efezanům 5:1) Čím více se poučujeme o Jehovovi a zrcadlíme jeho cesty a vlastnosti ve svém životě, tím lépe jej poznáváme. (2. Korinťanům 3:18; srovnej 1. Jana 2:3–6.) To zase vede k hlubšímu ocenění Jehovových drahocenných vlastností, k plnější míře zbožné oddanosti.

14. Co by měl zahrnovat náš program osobního studia, abychom získali přesné poznání? Proč?

¹⁴ Jak získáš takové přesné poznání? Neexistují žádné zkratky. Abychom získali přesné poznání, musíme pilně studovat Boží slovo a publikace založené na Bibli. K takovému osobnímu studiu by měl patřit pravidelný program čtení Bible, jaký je například naplánován pro školu teokratické služby. (Žalm 1:2) Bible je dar od Jehovy. V tom, jak osobně studujeme Bibli, se tedy zračí, nakolik tento dar oceňujeme. Co zjevují naše osobní studijní návyky o hloubce našeho ocenění pro Jehovova duchovní opatření? — Žalm 119:97.

15, 16. a) Co nám pomůže rozvíjet duchovní chuť k osobnímu biblickému studiu? b) Co dělat, když přečteme úsek z Božího slova, aby osobní biblické studium vedlo k rozvíjení zbožné oddanosti?

¹⁵ Číst a studovat jistě není pro všechny snadné. Ale časem a úsilím si můžeš vypěstovat duchovní chuť na osobní biblické studium. (1. Petra 2:2) Když s oceněním uvažuješ o všem, co pro tebe Jehova Bůh udělal, dělá nyní a ještě hodlá udělat, srdce tě pohne k tomu, aby ses o něm dozvídal co nejvíce. — Žalm 25:4:

¹⁶ Má-li však takové osobní biblické studium vést k rozvíjení zbožné oddanosti, nemůže ti jít jen o to, abys přečetl určitý počet stran nebo si naplnil mysl informacemi. Naopak, když přečteš úsek Božího slova, musíš si udělat čas na přemýšlení o látce a klást si otázky jako: ‚Co mě to učí o Jehovových něžných vlastnostech a cestách? Jak se v tom mohu Jehovovi více podobat?‘

17. a) Co se dozvídáme o Jehovově milosrdenství z Ozeášovy knihy? b) Jak by na nás měly zapůsobit úvahy o Jehovově milosrdenství?

¹⁷ Uveďme příklad. Před nějakým časem jsme v přiděleném čtení Bible ve škole teokratické služby probírali knihu Ozeášovu. Po jejím přečtení ses mohl sám sebe zeptat: ‚Co se z této knihy dozvídám o Jehovovi jako o osobě, o jeho vlastnostech a cestách?‘ To, jak používají knihu Ozeášovu pozdější bibličtí pisatelé, naznačuje, že se z ní dozvídáme mnoho o Jehovově něžném milosrdenství. (Srovnej Matouše 9:13 s Ozeášem 6:6; Římanům 9:22–26 s Ozeášem 1:10 a 2:21–23.) Jehovova ochota projevit milosrdenství Izraeli byla znázorněna Ozeášovým jednáním s jeho manželkou Gomer. (Ozeáš 1:2; 3:1–5) Přestože v Izraeli bujelo krveprolévání, krádeže, smilstvo a modlářství, Jehova ‚mluvil k Izraelovu srdci‘. (Ozeáš 2:13, 14; 4:2) Jehova nebyl povinen projevit milosrdenství, ale chtěl to udělat ze své „vlastní svobodné vůle“, pokud by Izraelité ze srdce projevili pokání a obrátili se od své hříšné dráhy. (Ozeáš 14:4; srovnej Ozeáše 3:3.) Když takto přemýšlíš o Jehovově neobyčejném milosrdenství, povzbudí to tvé srdce a posilní to tvou osobní náklonnost k němu.

18. Nač by ses mohl ptát sám sebe po úvaze o Jehovově milosrdenství zdůrazněném v Ozeášově knize?

¹⁸ To však nestačí. „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství,“ řekl Ježíš. (Matouš 5:7) Proto se po úvaze o Jehovově milosrdenství, jak je zdůrazněno v knize Ozeášově, zeptej sám sebe: ‚Jak mohu lépe napodobovat Jehovovo milosrdenství ve svém jednání s druhými? Jestliže mě bratr nebo sestra, který proti mně zhřešil nebo mě urazil, prosí za odpuštění, odpouštím ‚s veselostí?‘ (Římanům 12:8; Efezanům 4:32) Jestliže sloužíš ve sboru jako jmenovaný starší, mohl by sis položit otázku: ‚Jak mohu lépe napodobovat Jehovu, který je „přichystaný odpouštět“, když řeším právní záležitosti, zejména když provinilec doopravdy jeví známky upřímného pokání?‘ (Žalm 86:5; Přísloví 28:13) ‚Co bych měl hledat jako základ k projevení milosrdenství?‘ — Srovnej Ozeáše 5:4 a 7:14.

19, 20. a) K čemu vede důkladné studium Bible? b) Co je další pomocí při pěstování zbožné oddanosti?

¹⁹ Když budeš postupovat tak důkladně, osobní biblické studium ti přinese velkou odměnu. Srdce se ti naplní oceněním pro Jehovovy drahocenné vlastnosti. A budeš-li se neustále snažit napodobovat tyto vlastnosti ve svém životě, posilníš svou osobní náklonnost k Bohu. Tak budeš usilovat o zbožnou oddanost jako oddaný, pokřtěný služebník Jehovy. — 1. Timoteovi 6:11.

²⁰ Další pomoc při pěstování této drahocenné vlastnosti lze najít v osobě Ježíše Krista, který byl dokonalým příkladem zbožné oddanosti. Jak ti pomůže následování Kristova příkladu, abys pěstoval a projevoval zbožnou oddanost? O této a dalších otázkách bude pojednávat článek na straně 18.

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč není křest posledním krokem na tvé křesťanské dráze?

◻ Co znamená „zbožná oddanost“ a jak ji dáváš najevo?

◻ Proč je k rozvíjení zbožné oddanosti třeba velkého úsilí?

◻ Jak můžeš plněji pěstovat zbožnou oddanost?