„Naslouchej slovům moudrých“

 1. Jak můžeme dostávat rady a proč je všichni potřebujeme?

VŠICHNI občas potřebujeme nějakou radu. Někdy si o ni sami řekneme někomu, koho si vážíme. Jindy za námi zajde někdo ze sboru, komu na nás záleží. Všimne si, že se vydáváme „špatným směrem“, a nechce, abychom udělali něco, čeho bychom později litovali. (Gal. 6:1) A ještě jindy nás někdo možná pokárá po tom, co jsme se dopustili vážné chyby. Ať už se k nám rada dostane jakkoli, měli bychom jí naslouchat. Je to pro naše dobro, a může nám to dokonce zachránit život. (Přísl. 6:23)

 2. Proč bychom podle Přísloví 12:15 měli naslouchat radám?

² Klíčový verš tohoto článku nás vybízí: „Naslouchej slovům moudrých.“ (Přísl. 22:17) Žádný člověk neví úplně všechno, a tak se vždycky najde někdo, kdo toho ví víc nebo má větší zkušenosti než my. (Přečti Přísloví 12:15.) Když tedy radám nasloucháme, je z toho vidět, že jsme pokorní – že si uvědomujeme svoje nedostatky. Taky tím uznáme, že abychom dosáhli svých cílů, potřebujeme pomoc. Jehova podnítil moudrého krále Šalomouna, aby napsal: „Díky mnoha rádcům se [plány] uskuteční.“ (Přísl. 15:22)

 3. Jakými způsoby se k nám rada může dostat?

³ Jakými způsoby se k nám rada může dostat? Možná si čteme Bibli nebo nějakou naši publikaci a dojde nám, že bychom na sobě měli něco změnit. (Hebr. 4:12) Může to ale být i jinak. Možná za námi zajde starší nebo jiný duchovně zralý křesťan a na základě Bible nás upozorní, že bychom na něčem měli zapracovat. Když někdo něco takového udělá, je z toho vidět, že nás má rád. Jak můžeme ukázat, že si toho vážíme? Tím, že si jeho radu vyslechneme a vezmeme si ji k srdci.

 4. Jak bychom neměli reagovat na rady? (Kazatel 7:9)

⁴ Určitě nemáme problém si přiznat, že jsme nedokonalí. Když nás ale někdo upozorní na nějakou konkrétní chybu, může pro nás být těžké to přijmout a neurazit se. (Přečti Kazatele 7:9.) Mohli bychom se vymlouvat, zpochybňovat pohnutky toho, od koho jsme radu dostali, nebo se cítit ublíženě kvůli tomu, jakým způsobem nám ji dal. Dokonce bychom mohli začít hledat chyby na něm a říkat si: Ten mi nemá co radit. Ať si zamete před vlastním prahem! A pokud nám nějaká rada nevyhovuje, mohlo by se stát, že ji budeme ignorovat nebo si necháme poradit od někoho, kdo nám řekne to, co chceme slyšet.

 5. O čem budeme mluvit v tomto článku?

⁵ V tomto článku budeme mluvit o dvou mužích ze starověku, kteří radu odmítli, a pak o lidech, kteří si poradit nechali. Taky si řekneme, co pomůže nám, abychom dokázali rady přijímat, a jak z nich načerpat co nejvíc.

 6. V čem je pro nás odstrašujícím příkladem král Rechoboam?

⁶ Přemýšlejme nejdřív o Rechoboamovi. Když se stal izraelským králem, jeho poddaní za ním přišli a žádali ho, aby na ně neměl takové nároky jako jeho otec Šalomoun. Rechoboam se nejdřív zachoval moudře a poradil se se staršími muži. Ti mu řekli, že když té žádosti vyhoví, lid ho bude vždycky podporovat. (1. Král. 12:3–7) Tahle rada se ale Rechoboamovi očividně nezamlouvala, a tak se obrátil na muže, kteří s ním vyrůstali. Pravděpodobně to byli čtyřicátníci, takže nějaké životní zkušenosti určitě měli. (2. Par. 12:13) Tentokrát ale Rechoboamovi poradili špatně. Doporučili mu, aby byl na lid ještě tvrdší. (1. Král. 12:8–11) Rechoboam si musel vybrat ze dvou protichůdných názorů. V tuhle chvíli se mohl poradit s Jehovou a zeptat se ho, co má dělat. On se ale rozhodl poslechnout radu mladších mužů, která se mu líbila víc. Pro něj i pro Izraelity to mělo katastrofální následky. I my někdy můžeme dostat radu, která se nám úplně nezamlouvá. Pokud je ale založená na Bibli, měli bychom ji přijmout.

 7. Co se učíme z příkladu krále Uzzijáše?

⁷ Dalším varovným příkladem je král Uzzijáš. Vstoupil do části chrámu, kam měli přístup jenom kněží, a chtěl tam obětovat kadidlo. Kněží mu řekli: „Uzzijáši, nemáš právo pálit Jehovovi kadidlo! Pálit kadidlo smí jenom kněží.“ Kdyby Uzzijáš na toto upozornění pokorně zareagoval a z chrámu okamžitě odešel, Jehova by mu možná odpustil. On to ale neudělal, a dokonce „se rozzuřil“. Proč? Zjevně si myslel, že si jako král může dělat, co chce. Jehova to ale viděl jinak a za jeho troufalost ho potrestal malomocenstvím. „Uzzijáš zůstal malomocný až do smrti.“ (2. Par. 26:16–21) Co se z toho učíme? Když nás někdo na základě Bible upozorní, že děláme něco špatně, a my to odmítneme, pak bez ohledu na to, kdo jsme, přijdeme o Jehovovu přízeň.

 8. Jak Job reagoval na usměrnění?

⁸ V Bibli se mluví i o lidech, kteří radu přijali a Jehova je za to odměnil. Jedním z nich byl Job. Jehovu miloval a chtěl mu dělat radost. Nebyl ale dokonalý, a tak když se dostal pod velký tlak, ukvapeně řekl věci, které nebyly správné. Potřeboval usměrnění a taky ho dostal – od Elihua a potom i od Jehovy. Jak reagoval? Pokorně to přijal. Řekl: „Mluvil jsem bez porozumění… Odvolávám, co jsem řekl, a činím pokání v prachu a popelu.“ Jehova mu za jeho pokoru bohatě požehnal. (Job 42:3–6, 12–17)

 9. V čem je pro nás skvělým příkladem Mojžíš?

⁹ Dalším skvělým příkladem je Mojžíš, který přijal pokárání potom, co se dopustil vážné chyby. V jedné situaci ztratil nervy a neoslavil Jehovu. Kvůli tomu přišel o možnost vejít do Zaslíbené země. (4. Mojž. 20:1–13) Když potom Jehovu prosil, aby si to ještě rozmyslel, on mu na to řekl: „Už o tom se mnou nikdy nemluv.“ (5. Mojž. 3:23–27) Mojžíš Jehovovo rozhodnutí přijal, nezahořkl. A Jehova ho dál používal k tomu, aby vedl Izraelity. (5. Mojž. 4:1) Job i Mojžíš jsou pro nás vynikajícím příkladem v tom, jak reagovat na rady. Job se nevymlouval a byl ochotný upravit svůj pohled. A i když pro Mojžíše znamenalo pokárání od Jehovy to, že nebude moct vejít do Zaslíbené země, přijal ho a dál Jehovovi věrně sloužil.

10. a) Co dobrého nám to podle Přísloví 4:10–13 přináší, když přijímáme rady? b) Jak na rady reagovali někteří křesťané?

¹⁰ Když na rady reagujeme podobně jako Job a Mojžíš, přináší nám to hodně dobrého. (Přečti Přísloví 4:10–13.) Mnoho bratrů a sester s tím má osobní zkušenost. Jedním z nich je Emmanuelb z Konga, který vzpomíná: „Zkušení bratři ve sboru si všimli, že to se mnou jde duchovně z kopce, a přišli mi na pomoc. Díky tomu, že jsem je poslechl, jsem si ušetřil spoustu problémů.“ Průkopnice Megan z Kanady řekla o radách, které dostala: „Nebylo to vždycky to, co jsem chtěla slyšet, ale vždycky to bylo to, co jsem potřebovala.“ A Marko z Chorvatska vzpomíná: „Přišel jsem o odpovědné úkoly ve sboru. Ale když se ohlédnu, uvědomuju si, že mi to usměrnění pomohlo, abych se duchovně zase postavil na nohy.“

11. Co bratr Klein napsal o přijímání rad?

¹¹ Dalším bratrem, který měl užitek z toho, že přijal radu, byl Karl Klein, který sloužil ve vedoucím sboru. Ve svém životním příběhu vzpomínal, jak ho jednou pokáral jeho dobrý přítel Joseph F. Rutherford. Přiznal, že nejdřív pro něj bylo těžké to skousnout. Vyprávěl: „Když mě příště [bratr Rutherford] viděl, vesele řekl: ‚Buď zdráv, Karle!‘ Já jsem se však ještě cítil uražený, a tak jsem jen zamumlal nějaký pozdrav. Odpověděl: ‚Karle, dej si pozor! Ďábel ti je v patách!‘ Rozpačitě jsem odpověděl: ‚Ale to nic, bratře Rutherforde.‘ Ale on to věděl lépe, a proto opakoval svou výstrahu: ‚Dobře. Jen si dej pozor. Ďábel je ti v patách.‘ Měl pravdu! Když se zlobíme na bratra, zejména tehdy, když řekl něco, nač měl … právo, pak se vydáváme do ďáblovy léčky.“c (Ef. 4:25–27) Bratr Klein radu bratra Rutherforda přijal a zůstali dobrými přáteli.

12. Jak nám pokora pomáhá přijímat rady? (Žalm 141:5)

¹² Jednou z věcí, které nám pomůžou rady přijímat, je pokora. Díky ní si uvědomujeme, jak moc jsme nedokonalí a jak hloupě se někdy možná chováme. Už jsme si řekli, že Job se na některé věci nedíval správně. Ale později svůj pohled změnil a Jehova mu za to požehnal. Job byl totiž pokorný a svoji pokoru dal najevo tím, že přijal radu od mnohem mladšího Elihua. (Job 32:6, 7) I nám se může stát, že dostaneme radu od někoho, kdo je mladší než my. Nebo máme pocit, že si ji tak úplně nezasloužíme. Pokud jsme ale pokorní, dokážeme ji přijmout. Jeden starší z Kanady říká: „Sami sebe nikdy nevidíme tak, jak nás vidí ostatní. Jak bychom tedy mohli dělat pokroky, kdybychom nedostávali žádné rady?“ A dělat pokroky ve službě a v projevování křesťanských vlastností přece potřebuje každý z nás. (Přečti Žalm 141:5.)

13. Jak bychom se měli dívat na rady?

¹³ Na rady se dívej jako na projev Boží lásky. Jehova pro nás chce to nejlepší. (Přísl. 4:20–22) Když nám tedy radí prostřednictvím Bible, publikací nebo nějakého zkušeného spolukřesťana, ukazuje nám tím, že nás miluje. Hebrejcům 12:9, 10 nám říká, že „to dělá k našemu užitku“.

14. Na co bychom se měli zaměřit, když dostaneme radu?

¹⁴ Zaměřuj se na obsah, ne na formu. Je pravda, že ten, kdo někomu dává radu, by se měl snažit, aby bylo co nejlehčí ji přijmout.d (Gal. 6:1) Někdy ale můžeme mít pocit, že způsob, jak jsme radu dostali, nebyl zrovna nejšťastnější. Pokud to tak je, zeptej se sám sebe: Můžu si z té rady něco vzít, i když se mi nelíbí, jak byla podaná? Mohl bych přejít nedostatky toho, kdo mi radu dal, a zaměřit se na to, co mi řekl? Když se snažíme vzít si něco z každé rady, kterou dostaneme, je to od nás moudré. (Přísl. 15:31)

15. Proč bychom si měli říkat o rady?

¹⁵ Bible nás vybízí, abychom si o rady aktivně říkali. V Příslovích 13:10 se píše: „Moudří jsou ti, kdo se radí.“ A je to opravdu tak! Ti, kdo si o rady sami říkají, často udělají větší duchovní pokrok než ti, kdo čekají, až za nimi někdo přijde. A tak se neboj o radu poprosit.

16. V jakých situacích můžeme poprosit o radu?

¹⁶ V jakých situacích bychom si mohli někomu ze spolukřesťanů říct o radu? Uveďme si pár příkladů. 1. Sestra přizve na studium zkušenou zvěstovatelku a později se jí zeptá, v čem by se mohla zlepšit. 2. Svobodná sestra si vybírá kalhoty a prosí svoji duchovně zralou kamarádku, aby jí upřímně řekla, co si o nich myslí. 3. Bratr má svoji první přednášku, a tak poprosí nějakého zkušeného řečníka, aby ho pozorně poslouchal a pak mu poradil, co může zlepšit. Ale netýká se to jenom začínajících řečníků. I bratr, který má přednášky už mnoho let, udělá dobře, když poprosí o to samé a tipy, které dostane, pak uplatní.

17. Jak můžeme z rad, které dostáváme, načerpat co nejvíc?

¹⁷ V následujících týdnech a měsících budeme všichni dostávat nějaké rady. Buď si je najdeme sami, nebo nám je dá někdo jiný. Až se to stane, vzpomeň si na myšlenky z tohoto článku. Buď pokorný. Zaměřuj se na obsah, ne na formu. A radu, kterou jsi dostal, uplatni. S moudrostí se nerodíme. Ale Bible slibuje, že když budeme naslouchat radám a necháme se poučit, zmoudříme. (Přísl. 19:20)