Job
32 Ti tři muži tedy přestali Jobovi odpovídat, neboť byl spravedlivý ve svých* vlastních očích.+ 2 Rozpálil se však hněv Elihua,* syna Buziovce+ Barakela z Ramovy rodiny. Jeho hněv vzplál proti Jobovi kvůli tomu, že prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha.*+ 3 Jeho hněv vzplál také proti jeho třem druhům kvůli tomu, že nenašli odpověď, ale přistoupili k tomu, aby prohlásili Boha* za ničemného.+ 4 A Elihu čekal se slovy na Joba, protože byli na dny starší než on.+ 5 A Elihu postupně viděl, že v ústech+ těch tří mužů není odpověď, a jeho hněv se rozpaloval víc a víc. 6 A Elihu, syn Buziovce Barakela, přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl:
9 Nejsou to ti, kdo jsou pouze hojní na dny,+ kdo se prokazují [jako] moudří,
ani ti, kdo jsou jenom staří, kdo rozumějí soudu.+
10 Proto jsem řekl: ‚Naslouchej mi přece,
oznámím své poznání, ano já.‘
11 Pohleďte, čekal jsem na vaše slova,
dopřával jsem sluchu vašemu uvažování,+
dokud jste mohli pátrat po slovech, [jež byste řekli].
12 A stále jsem měl svou pozornost obrácenou k vám
a hle, nikdo tu Joba nekárá,
nikdo z vás neodpovídá na jeho řeči,
13 abyste neřekli: ‚Nalezli jsme moudrost;+
to Bůh* ho odhání, ne člověk.‘
14 Jelikož neuspořádal slova proti mně,
nebudu mu tedy odpovídat vašimi řečmi.
15 Byli zděšeni, už neodpověděli;
slova se od nich vzdálila.
16 A já čekal, neboť oni dál nemluví;
vždyť se zastavili, už neodpovídali.
17 Odpovím — ano já — svou účastí;
oznámím své poznání, ano já;