Jan
3 A byl člověk, farizeus, jménem Nikodém,+ vládce Židů. 2 Ten k němu přišel v noci+ a řekl mu: „Rabbi,+ víme, že jsi přišel jako učitel+ od Boha,+ neboť nikdo nemůže provádět tato znamení,+ která ty provádíš, ledaže je Bůh s ním.“+ 3 Ježíš mu odpověděl a řekl:+ „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se nenarodí někdo znovu,*+ nemůže vidět Boží království.“+ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže přece podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se?“ 5 Ježíš odpověděl: „Vpravdě, vpravdě ti říkám: Pokud se někdo nenarodí z vody+ a ducha,*+ nemůže vstoupit do Božího království. 6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z ducha, je duch.+ 7 Nediv se, že jsem ti pověděl: Musíte se znovu narodit.+ 8 Vítr*+ vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Takový je každý, kdo je zrozen z ducha.“+
9 Nikodém mu odpověděl a řekl: „Jak se to může stát?“ 10 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jsi učitel v Izraeli, a přesto to nevíš?+ 11 Vpravdě, vpravdě ti říkám: Co víme, to mluvíme, a co jsme viděli, o tom vydáváme svědectví,+ ale vy nepřijímáte svědectví, které vydáváme.+ 12 Jestliže jsem vám pověděl o pozemských věcech, a přece nevěříte, jak uvěříte, budu-li vám povídat o věcech nebeských?*+ 13 Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe,+ jen ten, který sestoupil z nebe,+ Syn člověka.+ 14 A právě jako Mojžíš pozvedl hada+ v pustině, tak musí být pozvednut Syn člověka,+ 15 aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.+
16 Bůh totiž tak velice miloval+ svět,* že dal svého jediného zplozeného Syna,+ aby žádný, kdo v něj projevuje víru,+ nebyl zahuben,+ ale měl věčný život.+ 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil svět,+ ale aby byl svět skrze něho zachráněn.+ 18 Kdo v něj projevuje víru, nemá být souzen.+ Kdo neprojevuje víru, je již souzen, protože neprojevuje víru ve jméno jediného zplozeného Božího Syna.+ 19 A to je základ pro soud, že světlo+ přišlo do světa,+ ale lidé si zamilovali tmu spíše než světlo,+ neboť jejich skutky byly ničemné. 20 Kdo totiž provádí podlé věci,+ nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby jeho skutky nebyly kárány.+ 21 Ale kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu,+ aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“
22 Potom šel Ježíš a jeho učedníci do judejské krajiny a tam s nimi strávil nějaký čas a křtil.+ 23 Ale Jan+ také křtil v Ainonu, blízko Salimu, protože tam bylo velmi mnoho vody,+ a lidé přicházeli a byli křtěni;+ 24 Jan totiž ještě nebyl uvržen do vězení.+
25 Proto vznikl spor mezi Janovými učedníky a jedním Židem ohledně očišťování.+ 26 Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, muž, jenž byl u tebe za Jordánem, o kterém jsi vydával svědectví,+ podívej se, on křtí a všichni jdou k němu.“+ 27 Jan odpověděl a řekl: „Člověk nemůže obdržet ani jedinou věc, ledaže je mu to dáno z nebe.+ 28 Vy sami mi dosvědčíte, že jsem řekl, že nejsem KRISTUS,+ ale že jsem byl vyslán před ním.+ 29 Kdo má nevěstu, je ženich.+ Ale přítel ženicha, když stojí a slyší ho, má velkou radost z ženichova hlasu. Proto je tato má radost naplněna.+ 30 On musí dále růst, ale já se musím dále menšit.“
31 Kdo přichází shora, je nade všemi ostatními.*+ Kdo je ze země, je ze země a mluví zemské věci.+ Kdo přichází z nebe, je nade všemi ostatními.+ 32 Co viděl a slyšel, o tom vydává svědectví,+ ale nikdo jeho svědectví nepřijímá.+ 33 Kdo přijal jeho svědectví, vložil svou pečeť na to, že Bůh je pravý.+ 34 Ten totiž, koho Bůh vyslal, mluví Boží výroky,+ neboť on nedává ducha odměřeně.*+ 35 Otec miluje+ Syna a dal mu všechno do ruky.+ 36 Kdo projevuje víru+ v Syna, má věčný život;+ kdo neposlouchá Syna, neuvidí život,+ ale zůstává na něm Boží zloba.+