Jeremjáš

7 Jehova řekl Jeremjášovi toto: 2 „Postav se do brány Jehovova domu a tam oznam toto poselství: ‚Slyšte Jehovovo slovo, všichni Judejci, kteří vcházíte do těchto bran, abyste se poklonili Jehovovi. 3 Toto říká Jehova, Bůh vojsk, Bůh Izraele: „Napravte své cesty a své skutky, a já vás nechám bydlet na tomto místě.+ 4 Nedůvěřujte lživým řečem a neříkejte: ‚Toto je* Jehovův chrám, Jehovův chrám, Jehovův chrám!‘+ 5 Pokud totiž napravíte své cesty a své skutky, pokud budete spravedlivě rozsuzovat muže a jeho bližního,+ 6 pokud nebudete utlačovat cizince, kteří se mezi vámi usadili, ani sirotky* a vdovy,+ pokud nebudete na tomto místě prolévat nevinnou krev a pokud nebudete ke své škodě chodit za jinými bohy,+ 7 pak vás nechám bydlet na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal navždy* vašim předkům.“‘“

8 „Ale vy důvěřujete lživým řečem+ – to vám nijak neprospěje. 9 Myslíte si, že můžete krást,+ vraždit, cizoložit, křivě přísahat,+ přinášet oběti* Baalovi+ a chodit za jinými bohy, které jste neznali, 10 a pak přijít a postavit se přede mnou v tomto domě, který nese mé jméno, a říkat ‚Budeme zachráněni‘, přestože děláte všechny tyto odporné věci? 11 Stal se tento dům, který nese mé jméno, ve vašich očích lupičskou jeskyní?+ Ale já to vidím,“ prohlašuje Jehova.

12 „‚Jen jděte do Šila,+ na místo, které jsem na začátku vybral, aby tam přebývalo mé jméno,+ a podívejte se, co jsem s ním udělal kvůli špatnosti svého izraelského lidu.+ 13 Ale vy jste pořád dělali všechny tyhle věci,‘ prohlašuje Jehova, ‚a i když jsem k vám znovu a znovu mluvil,* nenaslouchali jste.+ Volal jsem vás, ale nereagovali jste.+ 14 A tak s domem, který nese mé jméno+ a ve který důvěřujete,+ a s tímto místem, které jsem dal vám a vašim předkům, udělám to samé, co jsem udělal se Šilem.+ 15 Odvrhnu vás od sebe, tak jako jsem odvrhl všechny vaše bratry, všechny potomky Efrajima.‘+

16 Ty se za tento lid nemodli. Nepros za ně ani za ně nevyslovuj modlitbu ani se za ně nepřimlouvej,+ protože ti nebudu naslouchat.+ 17 Nevidíš, co dělají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma? 18 Synové sbírají dřevo, otcové rozdělávají oheň a manželky zadělávají těsto na obětní koláče pro Královnu nebes*+ a vylévají tekuté oběti jiným bohům, aby mě provokovali.+ 19 ‚Ale ubližují* tím mně?‘ prohlašuje Jehova. ‚Neubližují spíš sami sobě, ke své vlastní hanbě?‘+ 20 A tak Svrchovaný pán Jehova říká toto: ‚Můj hněv a můj vztek se vylijí na toto místo,+ na lidi i na zvířata, na stromy v poli i na úrodu země. Můj hněv bude hořet a nebude uhašen.‘+

21 Toto říká Jehova, Bůh vojsk, Bůh Izraele: ‚Jen přidejte ke svým obětem zápalné oběti a jezte jejich maso!+ 22 Vždyť v den, kdy jsem vyvedl vaše předky z Egypta, jsem jim neříkal ani nepřikázal nic o zápalných nebo jiných obětech.+ 23 Ale přikázal jsem jim toto: „Poslouchejte můj hlas, a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.+ Budete se ve všem držet cesty, kterou vám přikážu, a pak se vám dobře povede.“‘+ 24 Ale oni nenaslouchali a nevěnovali pozornost.*+ Žili si po svém,* zatvrzele se řídili svým špatným srdcem+ a šli zpátky, ne dopředu. 25 Je to tak ode dne, kdy vaši předkové vyšli z Egypta, až dodnes.+ Proto jsem k vám posílal všechny své proroky, posílal jsem je každý den, znovu a znovu.*+ 26 Ale odmítali mi naslouchat a nevěnovali mi pozornost.*+ Byli zatvrzelí* a jednali hůř než jejich předkové!

27 I když k nim budeš mluvit všechna tato slova,+ nebudou ti naslouchat. I když je budeš volat, nebudou reagovat. 28 A řekneš jim: ‚Tento národ neposlouchal hlas Jehovy, svého Boha, a nedal se poučit. Věrnost zahynula a ani slůvkem se o ní nezmiňují.‘*+

29 Ostříhej si své nestříhané vlasy* a zahoď je a na holých kopcích zpívej žalozpěv,* protože Jehova zavrhl a opustí tuto generaci, která ho dohnala k zuřivosti. 30 ‚Vždyť Judejci dělali to, co je špatné v mých očích,‘ prohlašuje Jehova. ‚Postavili své odporné modly do domu, který nese mé jméno, aby ho poskvrnili.+ 31 Vystavěli výšiny Tofet v údolí Hinnomova syna,*+ aby tam pálili své syny a dcery v ohni,+ něco, co jsem nepřikázal a na co jsem nikdy ani nepomyslel.‘*+

32 ‚Proto přichází dny,‘ prohlašuje Jehova, ‚kdy se to místo už nebude nazývat Tofet nebo údolí Hinnomova syna,* ale údolí Zabíjení. V Tofetu budou pohřbívat, až už nebude kam.+ 33 A mrtvoly tohoto lidu budou potravou pro nebeské ptáky a pozemská zvířata a nikdo je neodežene.+ 34 V judských městech a na ulicích Jeruzaléma umlčím jásot a radování, hlas ženicha a hlas nevěsty.+ Z této země totiž zůstanou jen trosky.‘“+