1. Korinťanům

2 Bratři, když jsem k vám tedy přišel oznamovat Boží posvátné tajemství,+ nesnažil jsem se na vás zapůsobit svou řečí+ nebo moudrostí. 2 Rozhodl jsem se totiž nezaměřovat vaši pozornost na nic jiného než na Ježíše Krista, a to přibitého na kůl.+ 3 Přišel jsem k vám ve slabosti, se strachem a velkým chvěním. 4 A když jsem mluvil a kázal, nebylo to s přesvědčivými slovy moudrosti, ale s projevem ducha a moci,+ 5 aby vaše víra nebyla založená na lidské moudrosti, ale na Boží moci.

6 Mezi zralými lidmi mluvíme o moudrosti,+ ale ne o moudrosti tohoto systému* ani o moudrosti vládců v tomto systému, kteří budou zničeni.+ 7 Mluvíme o Boží moudrosti patrné v posvátném tajemství,+ o utajené moudrosti, kterou Bůh před věky* předem určil pro naši slávu. 8 Tuto moudrost nepoznal nikdo z vládců v tomto systému,*+ protože kdyby ji poznali, nepřibili by na kůl slavného Pána. 9 Jak je napsáno: „Oko nevidělo a ucho neslyšelo ani do lidského srdce nevstoupilo to, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují.“+ 10 Nám to ale Bůh zjevil+ prostřednictvím svého ducha,+ protože duch zkoumá všechno, i hluboké Boží věci.+

11 Vždyť kdo z lidí ví, co je v člověku, kromě jeho vlastního ducha? Stejně tak nikdo nezná Boží věci kromě Božího ducha. 12 My jsme však nepřijali ducha světa, ale ducha, který je od Boha,+ abychom znali věci, které nám Bůh laskavě dal. 13 O těchto věcech také mluvíme, a to ne slovy, kterým vyučuje lidská moudrost,+ ale slovy, kterým vyučuje duch.+ Duchovní záležitosti vysvětlujeme* duchovními slovy.

14 Neduchovní* člověk nepřijímá věci Božího ducha, protože jsou pro něj hloupostí, a nemůže je pochopit, protože se musí posuzovat duchovně. 15 Duchovní člověk však posuzuje všechno,+ ale sám není posuzován žádným člověkem. 16 Vždyť „kdo poznal Jehovovu* mysl, aby ho mohl poučovat“?+ My ale máme Kristovu mysl.+