1. Mojžíšova
18 Potom se mu Jehova+ objevil mezi velkými stromy Mamre,+ když seděl za poledního žáru u vchodu do stanu. 2 Rozhlédl se a všiml si, že nedaleko stojí tři muži.+ Když je uviděl, rozběhl se jim vstříc a poklonil se až k zemi. 3 Potom řekl: „Jehovo, pokud jsem získal tvou přízeň, zastav se prosím u svého sluhy. 4 Řeknu, ať přinesou trochu vody a umyjí vám nohy.+ Pak si odpočiňte pod stromem. 5 Přišli jste sem ke svému sluhovi, a tak mi dovolte přinést kousek chleba, abyste se mohli občerstvit.* Potom můžete jít dál.“ „Dobře,“ odpověděli, „udělej, jak říkáš.“
6 Abraham spěchal do stanu k Sáře a řekl: „Rychle, vezmi tři míry* jemné mouky, zadělej těsto a udělej kulaté chleby.“ 7 Potom běžel ke stádu a vybral pěkného mladého býčka. Dal ho sloužícímu, který ho šel rychle připravit. 8 Abraham pak vzal máslo, mléko a býčka, kterého připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.+
9 Zeptali se ho: „Kde je tvoje manželka Sára?“+ „Tady ve stanu,“ odpověděl. 10 Jeden z nich pokračoval: „Příští rok v tuto dobu se k tobě vrátím a tvoje manželka Sára bude mít syna.“+ Sára poslouchala u vchodu do stanu, který byl za tím mužem. 11 Abraham a Sára byli staří, pokročilého věku,+ a Sára už nemohla mít děti.*+ 12 Proto se v duchu zasmála a řekla si: „Už jsem zestárla a i můj pán je starý.+ Můžu ještě zažít takové potěšení?“ 13 Jehova řekl Abrahamovi: „Proč se Sára smála a říkala: ‚Opravdu porodím, i když jsem stará?‘ 14 Je snad pro Jehovu něco nemožné?+ Příští rok v tuto dobu se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ 15 Ale Sára to ze strachu popřela: „Nesmála jsem se!“ „Ale ano, smála,“ řekl jí.
16 Pak se ti muži vydali na cestu a dívali se dolů na Sodomu.+ Abraham šel s nimi, aby je doprovodil. 17 Jehova řekl: „Mám před Abrahamem tajit, co se chystám udělat?+ 18 Vždyť Abraham se stane velkým a mocným národem a jeho prostřednictvím budou požehnány* všechny národy na zemi.+ 19 Spřátelil jsem se s ním, aby přikázal svým synům a všem svým potomkům,* aby se drželi Jehovovy cesty a dělali to, co je správné a spravedlivé.+ Pak já, Jehova, splním to, co jsem ohledně Abrahama slíbil.“
20 Potom Jehova řekl: „Stížností na Sodomu a Gomoru je opravdu hodně+ a jejich hřích je velmi těžký.+ 21 Sestoupím, abych viděl, jestli jsou stížnosti, které se ke mně dostaly, oprávněné a jestli skutečně jednají tak špatně. Pokud ne, zjistím to.“+
22 Pak ti muži odtamtud odešli a vydali se k Sodomě, ale Jehova+ zůstal s Abrahamem. 23 Abraham k němu přistoupil a zeptal se: „Opravdu smeteš se špatnými lidmi i dobré?*+ 24 Dejme tomu, že je ve městě 50 dobrých lidí. Smeteš to místo a neodpustíš mu kvůli těm 50 dobrým, kteří tam jsou? 25 Je nepředstavitelné, že bys usmrtil se špatnými lidmi i dobré, takže by to s dobrými dopadlo stejně jako se špatnými!+ Je nepředstavitelné, že bys to udělal.+ Copak Soudce celé země neudělá, co je správné?“+ 26 Jehova na to řekl: „Pokud najdu v Sodomě 50 dobrých lidí, odpustím kvůli nim celému městu.“ 27 Ale Abraham pokračoval: „Troufám si promluvit k Jehovovi, i když jsem prach a popel. 28 Dejme tomu, že by do 50 dobrých lidí chybělo pět. Zničíš kvůli těm pěti celé město?“ Odpověděl mu: „Pokud jich tam najdu 45, nezničím ho.“+
29 Abraham k němu ale promluvil znovu: „Dejme tomu, že se jich tam najde 40.“ Odpověděl: „Neudělám to ani kvůli 40.“ 30 Ale on pokračoval: „Jehovo, nezlob se prosím+ a dovol mi mluvit dál. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 30.“ Odpověděl: „Pokud jich tam najdu 30, neudělám to.“ 31 Ale on pokračoval dál: „Troufám si znovu promluvit k Jehovovi. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 20.“ Odpověděl: „Nezničím ho ani kvůli 20.“ 32 Abraham nakonec řekl: „Jehovo, nezlob se prosím a dovol mi promluvit naposled. Dejme tomu, že se jich tam najde jenom 10.“ Odpověděl: „Nezničím ho ani kvůli 10.“ 33 Když Jehova s Abrahamem domluvil, odešel+ a Abraham se vrátil domů.