Skutky apoštolů
27 Když padlo rozhodnutí, že odplujeme do Itálie,+ předali Pavla a některé další vězně důstojníkovi jménem Julius, který byl z Augustova oddílu. 2 Nastoupili jsme na loď z Adramyttia, která měla plout do přístavů na pobřeží provincie Asie, a vydali jsme se na cestu. Byl s námi také Aristarchos,+ Makedonec z Tesaloniky. 3 Další den jsme přistáli v Sidonu. Julius se k Pavlovi choval laskavě* a dovolil mu jít k přátelům, aby se o něj mohli postarat.
4 Pak jsme odtamtud vypluli a plavili se v blízkosti Kypru, abychom byli chráněni před větrem, který vanul proti nám. 5 Cestovali jsme přes moře podél Kilikie a Pamfýlie a přistáli jsme v Myře v Lykii. 6 Tam důstojník našel loď z Alexandrie, která mířila do Itálie, a odvedl nás na ni. 7 Pluli jsme pomalu a trvalo mnoho dnů, než jsme se s obtížemi dostali do Knidu. A protože nám vítr bránil v cestě, plavili jsme se kolem Salmony, chráněni Krétou. 8 S obtížemi jsme pluli podél pobřeží, až jsme dorazili na místo zvané Pěkné přístavy, které je poblíž města Lasea.
9 Uplynulo hodně času a minul už i půst v Den smíření,+ takže bylo nebezpečné pokračovat v plavbě. Pavel proto varoval: 10 „Muži, vidím, že plavba skončí špatně. Hrozí nejen ztráta nákladu a lodi, ale i to, že přijdeme o život.“ 11 Důstojník ale víc věřil kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel. 12 Přístav nebyl vhodný k přezimování, a tak většina doporučovala odtamtud odplout, pokud možno se dostat do Fénixu, krétského přístavu obráceného k severovýchodu a k jihovýchodu, a strávit zimu tam.
13 Když začal vát mírný jižní vítr, mysleli si, že se jim podaří jejich plán uskutečnit. Zvedli kotvy a vypluli těsně podél pobřeží Kréty. 14 Zanedlouho se ale přihnal prudký vítr zvaný Euroaquilo* 15 a zmocnil se lodi. Nebylo možné udržet ji přídí proti větru, a tak jsme to vzdali a nechali se unášet. 16 Dostali jsme se do závětří ostrůvku jménem Kauda, kde se nám stěží podařilo zachránit člun,* který loď táhla za sebou. 17 Když ho vytáhli na palubu, zpevnili trup lodi tím, že ho stáhli lany. A protože se báli, že najedou na mělčinu v Syrtě,* skasali plachty a nechali se unášet. 18 Bouře námi prudce zmítala, a tak následující den začali vyhazovat náklad, aby loď odlehčili, 19 a třetí den vyhodili i lodní lanoví.
20 Mnoho dnů se neobjevilo slunce ani hvězdy a prudká* bouře dál zuřila. Veškerá naděje na záchranu se začala rozplývat. 21 Když už dlouho nejedli, Pavel se mezi ně postavil a řekl: „Muži, měli jste mě poslechnout a z Kréty nevyplouvat. Ušetřili byste si tak tuto škodu a těžkosti.+ 22 Teď vás ale vybízím, abyste sebrali odvahu, protože nikdo z vás nepřijde o život. Jen loď bude zničena. 23 Tuto noc se mi objevil anděl+ Boha, kterému patřím a sloužím,* 24 a řekl: ‚Neboj se, Pavle. Budeš stát před císařem+ a Bůh ti daroval všechny ty, kdo se plaví s tebou.‘ 25 Proto seberte odvahu! Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo řečeno. 26 Ztroskotáme ale na nějakém ostrově.“+
27 Když už jsme byli čtrnáctou noc unášeni po Adriatickém moři, začali kolem půlnoci námořníci tušit, že se blíží k nějaké zemi. 28 Spustili olovnici a naměřili hloubku 20 sáhů.* O kus dál ji spustili znovu a naměřili 15 sáhů.* 29 A protože se báli, abychom nenarazili na skály, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo. 30 Námořníci chtěli z lodi utéct, a tak na moře spustili člun pod záminkou, že se chystají shodit kotvy z přídě. 31 Pavel ale důstojníkovi a vojákům řekl: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nezachráníte se.“+ 32 Nato vojáci přesekli lana od člunu a nechali ho uplavat.
33 Před rozedněním Pavel všechny vybídl, aby se najedli. Řekl: „Už čtrnáctý den s napětím čekáte, co se stane, a nic nejíte. 34 Proto vás prosím, abyste si dali něco k jídlu. Je to pro vaše dobro. Nikomu z vás se totiž z hlavy neztratí ani vlas.“ 35 Když to řekl, vzal chléb, přede všemi poděkoval Bohu, rozlámal ho a začal jíst. 36 Všechny to povzbudilo a také se pustili do jídla. 37 Na lodi nás bylo celkem 276.* 38 Dosyta se najedli a potom začali do moře vyhazovat pšenici, aby loď odlehčili.+
39 Když se rozednilo, nedokázali rozeznat, u jaké země se nachází.+ Viděli ale nějaký záliv s nízkým břehem a rozhodli se, že se tam pokusí přistát. 40 Odřízli tedy kotvy, nechali je spadnout do moře a zároveň uvolnili lana kormidelních vesel. Pak vytáhli přední plachtu, nastavili ji proti větru a zamířili ke břehu. 41 Najeli ale na písčitou mělčinu a uvízli. Příď se zabořila a zůstala nehybná a záď se pod náporem vln začala lámat na kusy.+ 42 Vojáci se rozhodli zabít vězně, aby žádný neuplaval a neutekl. 43 Důstojník chtěl ale zachránit Pavla, a tak jim v tom zabránil. Těm, kdo uměli plavat, přikázal, aby jako první skočili do moře a doplavali ke břehu. 44 Ostatní je měli následovat na prknech nebo troskách lodi. Tak se všichni v pořádku dostali na suchou zem.+