Bible vedla boj s nemocemi dříve než věda
Kdykoli se dnes někdo zmíní o Bibli, mnozí neinformovaní lidé ji automaticky zamítají s tvrzením, že není hodná jejich pozornosti. Odmítají otevřít svou mysl, aby přišli na to, že Bible již před tisíciletími uváděla to, co dnešní lidé zjistili teprve nedávno nebo co teprve musí zjistit. To platí pro světové události, vládu, astronomii, životní prostředí, přírodopis, fyziologii a psychologii. A stejně to platí i pro nemoci.
BIBLE je knihou života. Žádný jiný písemný záznam nebo sbírka literatury nemá tak široké uplatnění v tolika oblastech života. Pevné zdraví a život spolu souvisejí, a proto by nikoho nemělo překvapit, že v Bibli je mnoho zásad, které se přímo vztahují ke zdraví. Bible se zmiňuje o mnoha onemocněních, například o malomocenství, hemoroidech, vodnatelnosti (edému) a onemocnění žaludku. — 5. Mojžíšova 24:8; 28:27; Lukáš 14:2; 1. Timoteovi 5:23.
Bible nebyla napsána proto, aby nás poučovala hlavně o tělesných nemocech. Avšak informace, které v tomto ohledu přináší, jsou vědecky přesné a je užitečné brát je v potaz. Žalmista se v dávných dobách obdivoval lidskému tělu a napsal o něm: „Vždyť jsi sám [Jehovo] vytvořil mé ledviny; držel jsi mě zastíněného v břiše mé matky. Budu ti chvalořečit, protože jsem podivuhodně udělán, způsobem, který vzbuzuje bázeň. Tvá díla jsou podivuhodná, jak si má duše velice dobře uvědomuje. Mé kosti nebyly před tebou schovány, když jsem byl dělán vskrytu, když jsem byl utkáván v nejnižších částech země. Tvé oči viděly i můj zárodek a ve tvé knize byly zapsány všechny jeho části, pokud jde o dny, kdy byly utvářeny a nebyla ještě žádná z nich.“ — Žalm 139:13–16.
Ačkoli je embryo v temnotě dělohy jakoby zastíněné, Jehova vidí, jak se utváří a jak rostou jeho kosti. Pro něj „tma by právě tak dobře mohla být světlem“. (Verš 12). Před Jehovou se nelze ukrýt. Lékař by řekl, že embryo je jakoby štítem neboli placentou odděleno od matky a tak chráněno, aby ho matčino tělo neodmítlo jako cizí těleso. Pravda, kterou tento žalm sděluje, však není lékařské povahy, ale duchovní — Jehova vidí všude, dokonce i do temnoty dělohy.
Od chvíle početí byly ‚všechny naše tělesné části zapsány‘ v genetickém kódu oplodněné vaječné buňky v matčině děloze. Také načasování, ‚pokud jde o dny, kdy byly utvářeny‘ všechny části těla ve svém příslušném pořádku, je předem určeno mnoha biologickými hodinami, které jsou v genech naprogramovány.
Žalmista David neznal všechny tyto vědecké podrobnosti, ale znal je Jehova a ten Davida inspiroval k napsání tohoto žalmu, protože právě On stvořil člověka. Vyšší kritika sice popírá, že autorem je David, ale přesto musí zápis tohoto žalmu zařadit do doby celá staletí před Kristem.
Bible se zaměřuje na prevenci
Při pohledu na Boží zákon daný skrze Mojžíše Izraeli patnáct století před Kristem si lze všimnout, že hlavní důraz tohoto Zákona se v otázkách zdraví jednoznačně zaměřoval na prevenci. Například v 5. Mojžíšově 23:13 je řečeno: „A spolu s tvým nářadím by ti měl být k službám kolík, a stane se, když si venku sedneš na bobek, že jím také vykopeš jamku, a obrátíš se a přikryješ své výkaly.“ Tento zákon o zahrabávání výkalů byl skutečně pokrokovým preventivním opatřením, které sloužilo jako ochrana proti salmonelóze, shigelóze, tyfu a mnoha dalším střevním onemocněním, která přenášejí mouchy a která dnes v oblastech, kde se na tuto zásadu nedbá, jsou příčinou tisíců úmrtí.
Jedenáctá kapitola 3. knihy Mojžíšovy v zásadě uvádí, že nemoci může přenášet hmyz, hlodavci a co je nejdůležitější, také nakažená voda. Poslední údaj podává němé svědectví o tom, že nemoci jsou způsobené mikroorganismy, a ukazuje, že Bible o celá tisíciletí předčila Leeuwenhoeka (1683) a Pasteura (19. století). A totéž lze říci o karanténě, kterou v případě malomocenství nařizovala 13. kapitola 3. knihy Mojžíšovy.
Zákazy ohledně potravy, která se neměla jíst, zaznamenané v 3. knize Mojžíšově 11:13–20, se často vztahovaly na dravce jako například na orly, orlovce říční a sovy a na mrchožrouty jako například na krkavce a supa. Tato zvířata jsou na samém vrcholu potravního řetězce, a proto se v jejich tělech koncentruje značné množství toxických látek. Zvířata, která jsou v tomto potravním řetězci postavená níže, přijímají toxické látky v poměrně bezvýznamném množství, kdežto v mase zvířat, která jsou na vrcholu potravního řetězce, se tyto látky hromadí v koncentrovaných dávkách. Mojžíšský Zákon povoloval jíst některá býložravá zvířata, v nichž se vzhledem k postavení v potravním řetězci toxické látky nekoncentrovaly. Některé ze zakázaných druhů masa obsahovaly zárodky parazitů, například ty, které způsobují trichinózu.
Bible zakazovala zneužívání krve a tento požadavek, který je v mojžíšském Zákoně zanesen na několika místech, se nyní po 3 500 letech prokazuje jako správný. (1. Mojžíšova 9:4; 3. Mojžíšova 3:17; 7:26; 17:10–16; 19:26; 5. Mojžíšova 12:16; 15:23) Tento zákaz se v Křesťanských řeckých písmech opakuje ve Skutcích 15:20, 29 a 21:25. Lékařská praxe se pokouší snížit na minimum nebo zcela vyloučit používání darované krve při hemodialýze, při použití umělého srdce-plic a v chirurgii všeobecně. Hepatitida v mnoha podobách, AIDS, infekce virem cytomegalie a obrovské množství dalších chorob, které se přenášejí krví, jsou zde jako strašlivá varování pro světsky moudré lidi, kteří přehlížejí Boží zákony.
Tělesné cvičení je pro pevné zdraví důležité a Bible jeho užitečnost uznává. Aktivní tělesné cvičení prováděné třikrát týdně vždy po dobu alespoň dvaceti minut může snížit nebezpečí pro srdce a oběhový systém. Zvyšuje hladinu ochranného cholesterolu HDL, zvyšuje tělesnou zdatnost, pružnost a přispívá k celkovému pocitu zdraví. Bible sice uznává hodnotu tělesného cvičení, ale přesto je posuzuje jako něco druhotného vzhledem k důležitějšímu rozvoji duchovního smýšlení: „Tělesné cvičení je totiž prospěšné k nemnohému; ale zbožná oddanost je prospěšná ke všemu, protože má slib života nynějšího a toho, který má přijít.“ — 1. Timoteovi 4:8.
Mravní zákony Bible slouží jako hlavní ochrana proti pohlavním nemocem, které bezpochyby existovaly celá staletí, ale badatelé je neidentifikovali nebo o nich možná ani neměli ponětí. — 2. Mojžíšova 20:14; Římanům 1:26, 27; 1. Korinťanům 6:9, 18; Galaťanům 5:19.
„Velice přesná vědecká kniha“
Řecký lékař Hippokrates, který žil v pátém a čtvrtém století př. n. l., je známý jako „otec medicíny“, ale mnohé z toho, co Bible uvádí o chorobách, napsal Mojžíš asi o tisíc let dříve. Je tedy významné, že věstník The AMA News otiskl dopis od jednoho lékaře, který se vyjádřil takto: „Nejlépe informovaní výzkumní pracovníci v oboru medicíny, kteří nyní vykonávají tu nejlepší práci, docházejí k závěru, že Bible je velice přesná vědecká kniha. . . Fakta o životě, diagnózách, léčbě a preventivním lékařství, jak je předkládá Bible, jsou mnohem pokrokovější a spolehlivější než Hippokratovy teorie, z nichž mnohé dosud nebyly prokázány a některé jsou naprosto nesprávné.“
Doktor A. Rendle Short ve své knize The Bible and Modern Medicine (Bible a moderní medicína) poukazuje na to, že národy, které obklopovaly starověký Izrael, měly jen velmi jednoduché hygienické zákony, pokud měly vůbec nějaké, a pak říká: „Je tedy o to překvapivější, že by v knize, jakou je Bible, o níž se tvrdí, že je nevědecká, měl být vůbec nějaký zákon zabývající se hygienou. A stejně překvapující je, že by národ, který právě unikl z otroctví a který byl často přemožen nepřáteli a někdy odváděn do zajetí, měl mít ve svých ustanoveních tak moudrou a rozumnou sbírku zdravotních předpisů. Hodnověrné autority to uznávají, a to i takové, které se příliš nezajímají o náboženskou stránku Bible.“
Psychosomatické potíže
Bible se prokázala jako lékařsky pokroková v tom, že uznala psychosomatické propojení u některých zdravotních poruch dlouho předtím, než to všeobecně přijala lékařská obec. To, jak Bible ozřejmuje úlohu mysli v projevech tělesného onemocnění, zůstává navíc vzorem jasného porozumění. Přísloví 17:22 uvádí: „Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék, ale duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.“ Povšimněte si, že se zde nic neodsuzuje, uvádějí se pouhá fakta. Není tu ani žádná vybídka, abychom zdrcené osobě řekli, že se má vzchopit, jako by to bylo tak jednoduché.
Pozitivní postoj pomáhá; obavy působí negativně a zhoubně. „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo, ale dobré slovo je rozradostňuje.“ (Přísloví 12:25) Je také cenné uvažovat o 14. verši z 18. kapitoly Přísloví: „Duch muže dokáže snést jeho onemocnění, ale zkrušený duch, kdo jej může unést?“ Tento text uvádí, že schopnost jedince odolávat určité tělesné chorobě (slabosti) se může zvětšit, když načerpá duchovní sílu.
Psychiatr James T. Fisher se vyjádřil o psychologické hodnotě Ježíšova Kázání na hoře: „Kdybys měl shrnout všechny důležité články, které kdy napsali ti nejkvalifikovanější psychologové a psychiatři na námět duševní hygieny — kdybys je měl spojit a vytříbit a vyloučit všechna zbytečná slova — kdybys měl říci jen to nejdůležitější a kdybys měl přimět ty nejschopnější žijící básníky, aby přesně vyjádřili tyto nefalšované výroky čistého vědeckého poznání, byl by výsledkem jen neobratný a neúplný souhrn z Kázání na hoře. A při porovnání s tímto kázáním by neobstál.“ — A Few Buttons Missing (Několik knoflíků chybí), strana 273.
Psychosomatické pocity sice mohou ovlivnit náš tělesný stav, ale to samo o sobě neznamená, že zde není skutečná tělesná nemoc. Proto je především důležité nemocnému pomoci v tom, co potřebuje a alespoň rozpoznat, o jakou nemoc jde. Zároveň bychom jej měli povzbuzovat k pozitivnímu rozpoložení mysli, což mu pomůže vytrvávat. To je zvláště důležité, pokud například v přítomném systému věcí neexistuje žádné úplné vyléčení.
Poté, co Adam zhřešil, se smrt stala nezměnitelnou, geneticky danou skutečností pro celé lidstvo. (Římanům 5:12) Obvykle je tedy nesprávné přičítat určitou chorobu nějakého jednotlivce jeho duchovnímu stavu. Je důležité mít to na mysli, když se zabýváme problémy lidí, kteří jsou citově oslabení.
Úloha lékaře
Jak by měl křesťan pohlížet na lékaře a na moderní lékařské postupy? Když zkoumáme Bibli, nenalezneme v ní žádnou podporu pro to, abychom lékaře přespříliš vyvyšovali nebo abychom se na lékařství dívali jako na poslední naději na zdraví. Spíše jsou podklady, že je tomu jinak. Marek vypráví o ženě, „která byla [mnoho let] postižena krvotokem“ a která „byla vystavena mnoha bolestem od mnohých lékařů, utratila všechny své prostředky a neprospělo jí to, spíše se to zhoršilo“. (Marek 5:25–29) Ačkoli dnes lze tuto běžnou poruchu často úspěšně léčit, mnohé nemoci jsou stále nevyléčitelné a objevuje se řada nových nevyléčitelných nemocí.
Bible však nepodporuje ani opačný extrém — někteří totiž považují tradiční lékařskou praxi za málo užitečnou nebo za úplně bezcennou. Někteří by chtěli odstranit lékaře z výsluní a vyhradit si přízeň pro sebe nebo pro nějaký nelékařský přístup, který může být momentálně v módě. Kolosanům 4:14 popisuje Lukáše jako ‚milovaného lékaře‘. Bezpochyby se to vztahovalo spíše na jeho duchovní způsobilost než na jeho lékařské schopnosti. Avšak přednost, z níž se těšil tím, že mohl pod inspirací napsat část Svatých písem, by pravděpodobně nebyla udělena někomu, jehož přístup k lékařství by byl neetický nebo by odporoval Písmu.
Existují doklady, podle nichž lze usuzovat, že Lukáš uplatňoval lékařské přístupy, které byly v jeho době moderní, neboť užívá terminologii a lékařská označení, z nichž můžeme dovozovat Hippokratův vliv. Hippokrates sice nebyl vždycky přesný, ale opravdově se pokoušel vnést do lékařství logiku a zamítal pověrčivost a pseudonáboženské teorie. Také Ježíšovo jednoduché znázornění uvedené v Lukášovi 5:31 „zdraví nepotřebují lékaře, ale churaví ano“ by mělo malý význam, kdyby se neuznávalo, že lidé s lékařskými zkušenostmi mohou být při léčení nemocí užiteční.
Písmo nás nevede k tomu, abychom zastávali extrémní stanoviska a odsuzovali používání antibiotik, antiseptik nebo analgetik, když potřeba jejich použití je oprávněná. Jeremjáš 46:11 a 51:8 popisuje balzám v Gileadu, který mohl mít tišící účinky jako analgetikum a mohl být rovněž hodnotný jako antiseptikum. Písmo ani jeho nauky se nijak nestaví proti vnitřnímu použití léků.
Obrovská množství antibiotik však nebyla s to vypořádat se s tím, že jsme trvale vystaveni nakažlivým nemocem, které přenášejí mouchy, moskyti a hlemýždi a které jsou nejčastější příčinou úmrtí na celém světě. Zdravotničtí pracovníci se museli vrátit zpět a začít se základními biblickými zásadami — bezpečnou likvidací výkalů, ochranou vodních zdrojů, ochranou proti hmyzu, který přenáší nemoci, a ochrannými opatřeními při vzájemném styku lidí a při přenosu nemocí z rukou do úst. Ještě v sedmdesátých letech byli zdravotní sestry i lékaři opakovaně nabádáni cedulkami, které byly v nemocnicích umísťované nad umývadly a lůžky pacientů. Stálo na nich: „Myjte si ruce“ — což je nejpřednější způsob prevence proti šíření nemocí.
Výzva k opatrnosti
Lidé, kteří poskytují rady v otázkách zdraví — ať již je to lékař, chiropraktik, homeopat nebo nějaký přítel, který to snad dobře myslí, ale nemá správné informace —, na sebe berou závažnou odpovědnost, kdykoli radí někomu nemocnému. Platí to obzvláště tehdy, když je jejich rada škodlivá, zavádí na scestí, je předpojatá nebo způsobí opoždění lékařské pomoci, která často bývá účinnější. Bible důrazně varuje všechny, kteří se zabývají léčením, stejně jako jejich klienty, aby se střežili před šarlatánstvím a spiritismem při tom, co lze někdy označit jako zoufalou osobní snahu najít účinnou pomoc. Mějte na mysli Přísloví 14:15: „Kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích.“
Jsou zásady uvedené ve Svatých písmech praktické pro to, abychom si dnes mohli udržet dobré zdraví? Mojžíšský Zákon se v první řadě zaměřoval na prevenci a podobně i dnes se prevence ve zdravotní péči jeví jako mnohem cennější než přístup, jehož těžiště spočívá v léčbě. Světová zdravotnická organizace se v méně rozvinutých zemích snaží zavést moderní léčbu a přichází s tímto heslem: „Prevence je lepší než léčba.“
Na závěr je třeba říci, že křesťan by měl o svém zdraví uvažovat s úctou a v širokých souvislostech. Jeho cílem by mělo být využívat dobré zdraví ke slávě Boha při šíření radostného díla Království. A pod vládou tohoto Království se splní následující slib: „Žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘“ — Izajáš 33:24.
[Obrázek na straně 4]
„Mé kosti nebyly před tebou schovány, když jsem byl dělán vskrytu“