Získejte zaslíbený věčný život — projevujte víru!
1. Proč je nyní velmi naléhavé, vzhledem k ďáblovu „krátkému časovému období“, aby ti, kteří činí Boží vůli, projevovali víru?
NYNÍ se blíží ke svému závěru „krátké časové období“, během kterého jsou satan ďábel a jeho démonské vojsko přidržováni v blízkosti země. (Zjev. 12:7–12) Proto se od něho očekává, že zesílí svůj boj proti zbývajícím ze „semene“ Boží nebeské „ženy“ a proti „velkému zástupu“ spoluoznamovatelů Božího mesiášského království. Tak je stále naléhavější, aby ti, kteří činí Boží vůli, projevovali víru, a tak věrně vytrvali v nepřátelském ohni.
2, 3. Přestože je satanovi ponecháno málo času, jakou radou apoštola Pavla židovským křesťanům se musíme řídit, když jsme terčem satanových útoků?
2 Všichni, kteří jsme nyní terčem satanových útoků, jsme velmi povzbuzováni, abychom zůstali věrni svrchovanému Pánu Jehovovi, dokud nebudou umlčeny nepřítelovy zbraně. Konec tohoto boje by měl být opravdu blízko, zvláště když je to nyní více než padesát šest let, co byl svržen symbolický drak a jeho démonské vojsko z nebe do blízkosti naší země, aby zde byl ponechán nespoutaný na „krátké časové období“. Přesto, že má málo času, musíme se stále řídit radou apoštola Pavla, zapsanou v Židům 10:36, 37:
3 „Potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho zaslíbení. Neboť ‚ještě maličkou chvíli‘ a ‚ten, který přichází, přijde a nebude meškat‘.“
4. Jak Bůh ospravedlní svůj slib přinést včasnou úlevu svým ctitelům?
4 Podle citací apoštola Pavla z Abakuka 2:3 a Aggea 2:6 (2:7, KB) je Jehova „ten, který přichází“ a který „přijde a nebude meškat“. Jako nepřemožitelný bojovník zvítězí nad všemi, kteří bojují proti jeho dlouho pronásledovaným ctitelům. Svým slavným vítězstvím v boji „velikého dne Boha, Všemohoucího,“ v Armageddonu ospravedlní svůj slib přinést trvalou úlevu svým postiženým ctitelům.
5. Proč musí satan a jeho démonské vojsko nyní používat viditelné pozemské nástroje a co je symbolická „šelma“, sedmá světová velmoc a „obraz“ šelmy?
5 Draku, satanu ďáblovi, a jeho démonskému vojsku je zabráněno, aby se dnes viditelně zhmotňovali v těle a bojovali s Jehovovými křesťanskými svědky. Musí tudíž používat pozemské nástroje, které jsou pod jejich neviditelným dohledem: světské lidi a organizace. Světské prvky, které jsou zapleteny do boje, vytvářejí celosvětový systém, který Zjevení 13:1–10 zobrazuje jako zuřivou „šelmu“. V něm je zahrnuta i anglo-americká světová dvojvelmoc, sedmá světová velmoc, o níž je hovořeno v biblickém proroctví. Tato sedmá světová velmoc podle splnění biblického proroctví podporovala vytvoření modlářského „obrazu“ světské „šelmy“. (Zjev. 13:11–15) Po více než padesát šest let tento „obraz“ přitahuje pozornost světa. „Obraz“ je mezinárodní organizace pro světový mír a bezpečnost, která nejprve existovala ve formě Společnosti národů a nyní jako Spojené národy.
6. Jaké symbolické „označení“ dostávají vlastenečtí ctitelé „šelmy“ a co znamená toto číselné „označení“?
6 Vlastenci, kteří věří v národní svrchovanost a lidmi vytvořené formy světského panství nad celou zemí, skutečně uctívají světskou „šelmu“. Důvěřují také „obrazu“ této „šelmy“ více než Jehovovu svrchovanému panství pod Kristem. Nacionalisticky pomáhají a vedou při podporování lidmi vytvořeného opatření k panství nad světem. Tím získávají „označení“, které jasně ukazuje, že neslouží zájmům Božího království, ale zájmům lidstva, jež si vládne samo. Nestydí se za to, že jsou spojováni s významným číslem šest set šedesát šest, číslem, které se ztotožňuje se světskou „šelmou“. V Bibli číslo šest označuje lidskou nedokonalost, lidské nedostatky. Proto 600 a 60 a 6 znamená zvýšenou měrou lidskou nedokonalost a nedostatek, a to zvláště v lidském panství na zemi. Dnes můžeme jasněji než kdy dříve pozorovat naprosté selhání lidského panství pro jeho nedokonalost, nedostatečnost a zkaženost. A stejně tak se jeví i Bohu. — Zjev. 13:16–18.
7. K jakému jednání se pokoušejí vlastenci přinutit všechny ostatní a koho tím staví do zkoušky věrnosti?
7 Vlastenci, kteří uctívají „šelmu“ a její „obraz“, pyšně nosí „číslo jejího jména [666]“. Vykonávají nátlak na všechny ostatní, aby je přinutili připojit se k uctívání „šelmy“. Tím získají označení jako ti, kteří náležejí lidmi vytvořenému státu, nikoli Bohu. Uchylují se k různým způsobům pronásledování Jehovových křesťanských svědků. Proč? Protože svědkové se odmítají účastnit modlářského uctívání lidských výtvorů. To staví všechny, kteří podporují Jehovovu univerzální svrchovanost a božství, do vážné zkoušky věrnosti. Proto anděl, kterého viděl Jan ve vidění, řekl: „Zde to znamená vytrvalost pro svaté, pro ty, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.“ — Zjev. 14:12.
8. Co tedy děláme my, kteří zachováváme Boží přikázání a Ježíšovu víru, a k čemu by to vedlo, kdybychom získali „znak“ „šelmy“?
8 My, kteří zachováváme Boží přikázání, posloucháme Boha jako vládce spíše než lidi i za cenu utrpení z rukou pronásledovatelů. Držíme se své víry v Ježíše jako Mesiáše či Krista a oznamujeme ho jako pomazaného Krále, kterého Jehova dosadil na trůn a korunoval při uplynutí časů pohanů v roce 1914. Z tohoto podstatného důvodu se zdržujeme aktivní účasti v politice a v prudkých sporech „šelmy“ a angloamerické světové dvojvelmoci, která od poválečného roku 1919 až dosud podporuje „obraz“ „šelmy“. Nejsme nevšímaví k tomu, co by pro nás znamenalo dostat „označení, jméno šelmy, nebo číslo jejího jména“. Znamenalo by to pro nás „pít z vína Božího hněvu, které je vylito nezředěné do poháru jeho zloby,“ a „být mučeni ohněm a sírou před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránkovým [Ježíše Krista]“. To by vedlo k našemu věčnému zničení, k „druhé smrti“. Byli bychom vrženi do symbolického „ohnivého jezera, které hoří sírou“. (Zjev. 14:9–11; 13:16, 17; 19:20; 21:8) Chceme, aby se nám to přihodilo? Ne!
9. a) Jakou vlastnost od nás vyžaduje současná situace? b) Co nás pobízí a s jakou důvěrou v Boha, abychom věrně vytrvali?
9 Dnešní situace, kdy se po celém světě rozšiřuje krajní nacionalismus a uctívání státu, vyžaduje vytrvalost ze strany těch, kteří „zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru“. Boží vůlí pro dnešní dobu je, abychom projevovali neochvějnou poslušnost Božím přikázáním a měli Ježíšovu víru. Teprve až v tomto ohledu vykonáme Boží vůli, přijmeme splnění jeho zaslíbení. Poněvadž je to nyní jen „maličká chvíle“, než „ten, který přichází“, přijde a nebude meškat, bylo by samo o sobě pošetilé upustit od vytrvalosti pro nějakou sobeckou úlevu, než Jehova přijde dát odplatu těm, kteří nám ztěžují věrně konat jeho vůli až do konce. Ale to, co Bůh zaslíbil, nám slouží jako pobídka, abychom z lásky k němu pokračovali v činění Boží vůle. Zaslíbená věc je nám nabízena, ale musíme projevovat silnou víru v toho, který ji zaslíbil, a věřit, že je naprosto věrný svému slibu, stejně jako je schopný jej splnit.
VÍROU ZÍSKAT VĚČNÝ ŽIVOT
10. a) Proč je pro Boha potěšením odměňovat náš projev víry v něj? b) Pro jakou vlastnost bude žít Boží spravedlivý v protikladu k duši nadmuté sebedůvěrou?
10 Máme takovou víru? Potřebujeme ji, aby nás posílila k vytrvalosti až do doby splnění Božího slibu. Taková víra z naší strany ctí Boha, neboť dokazuje, že v něj důvěřujeme vzhledem k pravdivosti jeho zaslíbení. Tak je naše víra v Boha něco, co se mu líbí. Je šťastný, že odměňuje takovou vytrvalou víru. (Žid. 11:6) Apoštol Pavel cituje další Boží prohlášení v Abakukově proroctví, aby nám připomněl, jak je víra nezbytná pro zachovávání křesťanské ryzosti a pro to, abychom se prokázali hodnými věčného života v zaslíbeném novém světě spravedlnosti. V onom proroctví Bůh nejprve mluví o člověku nadmutém pýchou, domýšlivostí a sebedůvěrou a bez víry v Jehovu. Takový člověk není přímou duší, není přímý vůči jedinému pravému a živému Bohu. Když si Jehova povšiml této duše, učinil prohlášení, které apoštol Pavel cituje: „Ale můj spravedlivý bude žít na základě víry.“ (Žid. 10:38; Abak. 2:4) Taková víra přiměje „spravedlivého“, aby byl věrný a přímý.
11, 12. a) Do jaké míry musíme projevovat víru, abychom získali zaslíbený věčný život? b) K jakému největšímu příkladu nás Pavel přivádí od stručného popisu hrdinských činů víry lidí starých dob?
11 Pavel ve 2. Korintským 5:7 přirozeně říká: „Chodíme vírou, nikoli tím, že se díváme.“ A to znamená, že žijeme s vírou v Boha. Musíme však projevovat víru až do konce svého života v tomto zlém světě, jehož vládcem je satan ďábel, abychom vytrvali a získali věčný život, až se splní Boží zaslíbení. (1. Jana 2:25; Jan 12:31) Musíme projevovat týž stupeň víry, jaký prokázali věrní „muži starých dob“. Prokázali víru až do smrti, i když se tehdy nedočkali splnění zvláštního slibu, který jim byl dán. Apoštol Pavel stručně popisuje jejich příkladné hrdinské činy víry v následující jedenácté kapitole svého dopisu Židům. Ze své zprávy o tolika mužích a ženách víry, jimž Bůh vydal chvályhodné svědectví, nás Pavel přivádí k největšímu příkladu víry a říká:
12 „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích, do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, a hleďme [přitom] upřeně na Ježíše, hlavního prostředníka a zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, vytrpěl mučednický kůl, pohrdl pohanou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ — Žid. 12:1–3.
13. Proč se potřebujeme zvláště během této „maličké chvíle“, která se zkracuje, dívat upřeně na dokonalý vzor víry a jaké Pavlovo varování v Židům 10:38 máme mít na mysli?
13 Zvláště nyní je vhodné, abychom se upřeně dívali na svůj dokonalý příklad, Ježíše Krista, neboť už nesedí pouze po pravici Božího trůnu, ale vládne jako dosazený mesiášský Král. Dokonce i během této „maličké chvíle“, která se rychle zkracuje, než Jehova přijde, aby dal odplatu, je možné ztratit víru a dopustit se hříchu, do kterého bychom se snadno mohli zaplést. Před devatenácti sty lety využil apoštol Pavel příležitosti a varoval Židy obrácené na křesťanství před takovým nebezpečím, když připojil další citát z Abakukova proroctví a řekl: „A ‚ustoupí-li zpět, má duše v něm nebude mít zalíbení.‘ “ — Žid. 10:38.
14. Jaký pořádek sleduje Abakuk 2:4, když porovnává dvě rozdílné osoby, ale jak tento pořádek mění Pavel v Židům 10:38?
14 V Abakukově proroctví podle raného řeckého překladu, Septuaginty, Jehova říká: „Jestliže se někdo stáhne zpět, Má duše v něm nemá zalíbení. Ale spravedlivý bude žít vírou ve Mne.“ (Abak. 2:4, Thomsonův překlad) Kdo ztrácí víru a stahuje se zpět, získává Jehovovu nelibost. Je stavěn do protikladu ke křesťanu, který se pevně drží své víry v Jehovu a získává věčný život. Když Pavel cituje, mění pořádek dvou částí Abakuka 2:4. Jako první dává Pavel druhou část.
15. Jak nás tím Pavel vhodně varuje vzhledem ke zkoušce, která je před námi?
15 Pavel to činí proto, aby varoval nás, kteří zatím máme křesťanskou víru, neboť i teď existuje nebezpečí, že někdo z nás může ustoupit zpět a odpadnout. „Proto ať ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ (1. Kor. 10:12) Nátlak na nás vzrůstá, protože satanův svět se stává stále pánovitějším. Když vidíme, jak před námi vyvstává ohromná konečná zkouška naší věrnosti při příchodu „velkého soužení“, mohli bychom se rozhodnout, že jí nebudeme čelit. Mohli bychom ztratit víru a důvěru v Boha. Tak ustupujeme zpět. Přestáváme vytrvávat přes zkoušku.
16. Jak člověk, který nevěří v Boha, jedná zpupně?
16 Zcela vhodně tedy zní Abakuk 2:4 v latinské Vulgatě: „Vizte, kdo je nevěřící, jeho duše nebude pravá sama v sobě: ale spravedlivý bude žít ve své víře.“ (Douay) Nový Bičův překlad (1968) naznačuje, že křesťan je „zpupný“, když se vzdá své víry pro kupící se těžkosti, které vidí právě před sebou, a tak poruší svou ryzost k Bohu. Čteme: „Pozor na zpupného, není v něm duše přímá! Spravedlivý ze své víry bude žít.“
17. Co může být řečeno o tom, kdo „zpupně“ kráčí ve víře k „velkému soužení“?
17 Křesťan, který ve víře kráčí přímo k „velkému soužení“, není v této věci „zpupný“. Skutečně zpupný člověk, který je nadmutý pýchou, je tím, kdo se pro nedůvěru ve všemohoucího Boha stává zběhem. Zběh však nedostává odměnu, nedočká se splnění Božího slibu věrných. Jehova Bůh nemá zběhy v oblibě.
18. Jakou cestu ukázal apoštol Pavel věrné třídě v Židům 10:39?
18 Co uděláme, když nyní stojíme tváří v tvář nejbouřlivějšímu období v celé historii Jehovova oddaného lidu? Jaké by mělo být naše rozhodnutí? Kéž jsme vzdáleni toho, abychom jednali zbaběle a ustoupili zpět! Z Boží nezasloužené laskavosti je nám ukázána správná cesta, když apoštol Pavel mluví za věrnou třídu a říká: „My pak nejsme takoví, kteří ustupují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ — Žid. 10:39.
19. Co budeme dělat vzhledem ke shromážděním a k „volnosti řeči“, jestliže o sobě prohlašujeme, že neustoupíme?
19 Nyní je čas, abychom se rozhodli. Budeme mít stále pevnou víru v Boha a budeme souhlasit s apoštolem Pavlem a rozhodně prohlašovat: „My nejsme takoví, kteří ustupují ke zničení“? Když o sobě prohlašujeme, že nejsme takovým druhem nevěřících křesťanů, nevzdáme se „svého shromažďování“, jak to mají ve zvyku ustupující nevěřící, ale budeme se shromažďovat, abychom se vzájemně povzbuzovali, „a to tím více, když vidíme, že se ten den blíží“. Neměli bychom odhazovat svou volnost řeči, „která přináší velkou odměnu“, ale směle dále oznamovat Jehovovo teokratické panství pod Kristem jako jedinou naději pro celé lidstvo. — Žid. 10:25–35; Mat. 24:14; Marek 13:10.
20. O jakém svém pozitivním jednání mluvíme, jestliže chceme věčný život?
20 Nepřejeme si místo zničení spíše věčný život? Když tedy nemluvíme negativně, ale pozitivně, z celého srdce říkáme: „My jsme. . . takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu. Víra je jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme. Neboť prostřednictvím toho bylo mužům starých dob [včetně Abraháma] přineseno svědectví.“ — Žid. 10:39 až 12:2.
21. K čemu nám dává sílu víra v Boží zaslíbení a k jakému očekávání?
21 Naše víra v zaslíbení Boha, pro kterého je lhaní nemožné, nám dává sílu k vytrvalosti. Víra a vytrvalost jdou ruku v ruce, jak je to zapsáno ve Zjevení 13:10: „Zde to znamená vytrvalost a víru svatých.“ Snad již dlouho vytrváváme a čekáme na splnění Božího zaslíbení. Naše očekávání je však pevné a jisté. Čekáme a jsme absolutně přesvědčeni, že nás Bůh nezklame.
22. Co si myslíme o neviditelných věcech Božího zaslíbení a čím nás Bůh odmění, abychom se radovali ze splnění slibu?
22 Snad ještě nevidíme věci zaslíbené Bohem, ve které doufáme, ale víme, že jsou skutečnostmi, poněvadž máme „zřejmý důkaz“ o jejich existenci vzhledem k moci všemohoucího Boha. Abychom se mohli dočkat splnění Božího zaslíbení, musíme vlastnit život, potřebujeme, aby naše duše byly zachovány naživu. Cenu života můžeme získat jedině vytrvalou vírou. Dychtivě si přejeme, abychom se věčně radovali ze splněného Božího zaslíbení. Pryč s jakoukoli myšlenkou či sklonem k tomu, abychom ze strachu či nedostatku víry ustoupili! Víru budeme projevovat a dokazovat skutky. Životodárce Jehova Bůh nás za to odmění tím, že navždy zachová naše duše naživu. — 1. Jana 2:25.
23. Co Bůh učiní pro ty, kteří věrně vytrvávají v činění jeho vůle, v době, kdy splní své zaslíbení?
23 „Bůh, který poskytuje vytrvalost,“ zcela jistě tedy splní své zaslíbení těm, kteří věrně vytrvávají a konají jeho vůli. (Řím. 15:5) Radostně nás uvede do věčných požehnání a předností dlouho zaslíbeného království svého Syna Ježíše Krista. Nekážeme tedy zbytečně toto království „po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“, než přijde „konec“! — Mat. 24:14.